LooneyCZ komentáře u knih

Tohle tedy nebyla trefa do černého. Stylisticky zajímavé, anotace zněla dobře, ale výsledek se úplně nepovedl.
Výstižnou recenzi o Ladě u ledu napsala Kateřina Čopjaková - http://www.h7o.cz/relaps-nedospelosti/. Takže za mě jen několik poznámek.

Musím uznat, že v knize se sugestivně popisuje odpor k jídlu, zhnusení z vlastního těla i celková sebenenávist anorektičky. Škoda jen, že se tu používá tolik vulgarismů, které mi k sedmnáctileté gymnazistce neseděly. A to nejsem žádná citlivka.

Sama autorka tvrdí, že doba, ve které se příběh odehrává, není vlastně důležitá. Proč tedy uvedla zcela konkrétní rok, když čas klidně mohl být jen naznačený, podobně jako místo děje? Děj pak působí jakoby vytržený z reality a navíc čtenáře svádí k hledání nepřesností (např. na straně 132 "Václav z tercie"; tercie je třetí třída víceletého gymnázia, která u nás v letech 1948 až 1989 neexistovala). Tahle nedůslednost mě mrzela stejně jako kdyby na každé druhé straně byla hrubka - je to drobnost, která zkazí dojem. Mimochodem, pár překlepů v textu se taky našlo.

Kdyby zůstalo jen u tématu anorexie, shovívavě bych hodnotila 3 hvězdami. Bohužel je tu druhá část. Nesouvisející, plná zbytečných dialogů o ničem a s velmi slabým dějem. Krok úplně špatným směrem, který knihu definitivně zabil. Za sebe nemůžu doporučit, nicméně počkám s čím Labudová přijde příště.

7 05.02.2022

V půlce listopadu jsem byla na přednášce, o necelé dva měsíce později jsem přečetla knihu.
Obojí má své kouzlo. Ačkoli většinu míst, které autor popisuje, jsem znala už dříve, takže mi mnoho nových tipů na výlety nepřinesla (mám dost nacestováno), Prázdniny v Česku jsem si užila. Ziburovy knihy totiž nečtu jako průvodce danou zemí, baví mě spíš neobvyklé postřehy a setkání s lidmi, které cestou (často náhodně) potkává. Ať už je to jachtař Konkolski, stavitel podhledny nebo majitel drezín, který bezostyšně tyká japonským návštěvníkům.
Oproti předchozím knihám mi tu ale přece jenom něco chybělo a určitě to nebylo tím, že autor cestuje "jen" po Česku. Hledání dobrodružství v tuzemsku mi naopak bylo sympatické. Možná to bylo větší mírou plánování cílů, hlavně si však myslím, že Zibura nejlíp vypráví, když je sám. Jako osamělý poutník, který potkává lidi, funguje skvěle, ovšem když si na cestu vezme kamaráda, začíná být humor jaksi nucený (pubertální vtípky a rozverné špičkování překročily únosnou míru). V případě cestování s přítelkyní se pak nechutně zvýšil počet zdrobnělin (z opakování slov Adrianka a nissánek se mi chtělo blinkat do kyblíčku). Naštěstí většinu času tráví autor i v této knížce sám, takže výše uvedené pasáže šlo přežít.
Co se mi tradičně líbilo, byly doprovodné ilustrace. A samozřejmě nesmí chybět takové lehce dojemné závěrečné klišé, jak je ta naše země vlastně krásná. V tom ovšem se Ziburou musím souhlasit. Bez ironie.

7 08.01.2022

Šikmý kostel 2 je opravdu silný příběh, ještě drsnější než první díl. Co taky čekat od knihy, která se odehrává na Ostravsku mezi lety 1920 a 1945. Fascinuje mě, kolik věcí o té době a tom kraji vlastně nevím. O sporech mezi Poláky, Čechy a Němci, hledání hranice, vraždění, odsunech, útlaku a nevraživosti mezi lidmi jen kvůli národnosti. Jak píše autorka v doslovu, smutné je na tom to, že někteří lidé jsou zkrátka nepoučitelní, a tak jsou i dnes extrémní nacionalisté stále velmi hlasitě slyšet. Prosazují se, a prosazovali se vždy, na úkor těch, kteří by prostě jen chtěli v klidu žít. Vždyť zrovna havířům nedával život v tomto kraji nikdy nic zadarmo.
Věci nejsou černobílé a kniha si ani neklade za cíl někoho soudit. Spíš člověka donutí se zamyslet nad tím, kde končí národní hrdost a začíná extremismus. Jaké jednání lze ještě tolerovat a co už je za hranou.
Příběh je taková esence toho nejhoršího, co v meziválečném období mohlo lidi potkat. Někdy mi připadalo, že na jednu rodinu je toho až moc. Na druhou stranu chápu, že autorka chtěla dostat do děje co nejvíce reálií, které nasbírala od pamětníků. Krize, transporty, pomoc vězňům. Je tam (skoro) všechno. A dobře mi z toho leckdy nebylo.
Možná to teď trochu přeženu, ale Šikmý kostel je pro mě částečně román a částečně poučení o historii. Jednoznačně doporučuji a těším se na další díl.

7 19.02.2021

Tohle bylo vážně dobré!
Děj mě ihned vtáhnul a nepustil. Kdybych nemusela do práce, tak jezdím na trase Olomouc - Moravský Beroun sem a tam dokud to nedočtu. Viktor Náplava je přesně ten týpek, kterému tak trochu ze soucitu musíte fandit, a který vás baví (ale neotravuje) svými vtipnými hláškami. Výborná je legionářská dějová linka. A závěr příjemně překvapil, žádné narychlo slátané rozuzlení, vše do sebe zapadlo. Opravdu výborná česká (brněnská!) detektivka.
Pevně věřím, že se s Viktorem opět setkáme.
A pokud Jana Švancaru nesledujete na Twitteru, rozhodně s tím začněte ;)

7 07.01.2021

Nu, nebylo to špatné, váhám mezi 3 a 4 hvězdami.
Knih, kde se prolíná více rovin vyprávění, jsem v poslední době četla několik, takže už mi to nepřipadá nijak objevné. Ačkoli to závěrečné vyústění mě docela překvapilo. Dvě časové linky mě udržovaly v lehkém napětí, četlo se to kupodivu dobře. Zhruba v polovině knihy příběhu trochu "spadl řetěz", Lenku jsem měla chuť zaškrtit a Tereza už mě taky začala štvát. Ale dočetla jsem až do konce, který už byl opět svižnější.
Příběh ze současnosti není nijak zvlášť nápaditý, zápletka jak z nekonečného seriálu, postavy trochu plytké. Vyprávění o Marii bylo zajímavější, ačkoli v závěru vše jaksi vyšumělo do ztracena. Děj se měl odehrávat v 50.letech, na můj vkus se však hlavní hrdinka vyjadřovala příliš moderně. Bylo to tím, že její příběh vlastně vyprávěla Tereza? Těžko říct, mně to zkrátka chvílemi nesedělo.
Každopádně to není špatné čtení, jazykově ani dějově nic převratného, ale odsýpá to. A nesmím zapomenout na ilustrace, líbily se mi.

7 04.01.2020

Váhám mezi 3 a 4 hvězdami... Je to sice zajímavě zpracovaná rodinná historie, plná nevšedních osudů, ale něco tomu chybělo. Nevím co, ale čekala jsem možná nějaké rozuzlení. Místy to bylo velmi dramatické, jindy spíš intimní vyprávění. Události u Třeštíkových na pozadí velkých historických zvratů 20. století. Mnoho ztracených přátel a iluzí. Mnoho přátel nalezených a nadějí znovu získaných.
Co mně osobně vadilo byla všechna ta známá jména, která se jakoby nic vynořovala z textu: Halas, Slavíček, Horáková. Chápu, že se Třeštíkovi pohybovali v jistých společenských kruzích, ale občas mi to připomínalo historky Forresta Gumpa. Z neznámého důvodu mě to štvalo. Možná, že jsem jen paní Libuši záviděla její obdivovatele.

7 26.07.2019

Knížku mi doporučila a půjčila kamarádka a já byla nejdříve trochu skeptická. Rozhovor na tři sta stran mě moc nelákal. Jakmile jsem ovšem knihu otevřela, hned mě zaujala a jen těžko jsem se od ní odtrhávala. Spousta zajímavostí, příběhů, trocha černého humoru a hlavně dost užitečných informací, které by měl vědět každý pro případ, že se dostane do situace, kdy jde někomu o život.
Nejzajímavější mi připadala první část o letecké záchrance. Ke konci už mě pan doktor začínal rozčilovat, protože to snad ani není normální člověk: jak to všechno stihne, proboha? To jeho nadšení pro věc mu zkrátka a dobře závidím. A tak jsem ho začala sledovat na Instagramu.
Ve srovnání s knihami Adama Kaye taky musím říct, jak jsem ráda za úroveň zdravotní péče v Česku. Občas člověk nadává, ale buďme rádi za to, jak nám to tu funguje. Čest všem dobrým doktorům, sestrám, záchranářům i first responderům!

6 12.04.2024

(SPOILER) K zimnímu zataženému nebi trochu té vesnické depky. Náhled do života věčně nespokojených lidí, za jejichž problémy můžou vždycky jen ti druzí, co se mají líp. A svoboda? Ta se přeceňuje, ani po revoluci jsme nezbohatli a pořád se máme špatně. Manžel sice "zas až tak moc nepije", bydlet máme kde a máme se rádi, ale stejně je sousedovic tráva zelenější...
A pak je tu Pavlína s Janou, které se snaží najít vlastní cestu. Podaří jim to? A za jakou cenu?
Upřímně, ten konec (jaro 1995) byl na mě malinko přehnaný. Jako jo, katarze, ale až takhle? Asi by mi jako závěr stačila poslední kapitola.
Přemýšlím, jak to nakonec ohodnotit. Bylo to lehce sebetrýznivé čtení - matka s otcem jsou tak nesnesitelně nesympatičtí, hrozně mě štvali. Zároveň víte, že takoví zahořklí lidé kolem vás byli a jsou. No, co už. Sonda to byla jistě zajímavá, čtivé je to velice, ale přesto váhám mezi 3 a 4 hvězdami. Možná to bylo tím koncem, nevím, ale celkově mě to až tak nezasáhlo.

6 03.02.2024

Výborná směs černého humoru, dojetí, bolesti a spousty nevyžádaných informací z oboru gynekologie. Několikrát jsem vyprskla smíchy a místy mi bylo smutno i nevolno.
Jedinou výtku mám k českému překladu, tady někdo zřejmě honil termín (idiom "bydlet v psí boudě" nebo fakt, že Enid Blyton byla spisovatelka plus spousta neobratných větných spojení = velké ach jo).
Docela by mě zajímalo, jak to chodí v českém zdravotnictví, kritika toho britského byla místy dost ostrá a znepokojivá. Nicméně respekt všem lékařům a dalšímu zdravotnickému personálu.

6 25.06.2023

(SPOILER) Už nevím, kde jsem na jméno Štěpána Javůrka narazila poprvé, ale nabyla jsem dojmu, že by se mohl řadit mezi autory jako jsou třeba Štifter, Hanišová nebo Lednická. Bohužel byl můj odhad špatný, výše uvedení spisovatelé jsou o několik tříd jinde.
Nebe nad Perninkem slibovalo příběh alkoholika, který se pokouší začít znova v zapadlé horské vísce. To znělo lákavě. Ale bylo to jako v tom memu "co si objednáte z Wishe a co vám skutečně přijde". Dostala jsem jazykově hodně prostý příběh s dialogy jako z Ordinace v růžové zahradě a velmi neuvěřitelnými a plochými postavami. Klišé střídají patetické výkřiky do tmy, věty jako z nejčervenější z červených knihoven. Čas her se blížil ke svému konci. Rozhodla se vsadit vše na jednu kartu. Vpíjeli se jeden do druhého. Užíval si život plnými doušky. Člověk nikdy neví, co přijde.
Chápu, že své publikum si tento žánr najde, ale já jsem dle anotace čekala jiný druh románu.
Vzhledem k tomu, že v podstatě hned na začátku se Petr s Kamilou osudově zamilují (ach!) a prožívají svou krušnohorskou pohádku máje, odpadne tím veškeré napětí, které by snad mohlo lákat k dalšímu čtení, protože už v podstatě víme, že to dobře dopadne. Petrovy alkoholové peripetie jsou proto nakonec docela nezáživné. Příběh obou postav je popsaný stylem: Pak se vyspal s tou, vypil tohle, pohádali se, udobřili se. Ona spala s tím, pak se vzpamatovala, s kamarádkami se tomu zasmály, jdeme dál. I to znásilnění tu jen tak prošumí. A boj se závislostí se zvládne na cca třech stranách. Včetně rapidní změny osobnosti, protože kdo jest v jádru dobrý, ten nechť najde život lepší.
WTF? ! A navíc. Strašně. Velká. N. U. D. A! Příliš mnoho slov!
Pořád jsem čekala na šokující zvrat, který by tu současnou dějovou linku někam posunul. Nějaké to drama. A ono nic. Fáze očekávání byla vystřídána fází zklamání. V půlce knihy jsem to chtěla vzdát, protože jsem nechápala, co tam ještě proboha chtějí řešit. Mimochodem, odpověď zní: ne, nic se nestane a je to pořád nuda až do konce, kde všichni žijí šťastně až do smrti. Kromě Niny. To je totiž svině, v jádru zlá. Tudíž na život lepší nemá nárok.
Silou vůle jsem to dočetla. A ačkoli mnozí psali, že toto není autorova nejlepší kniha, mám pocit, že další šanci už panu Javůrkovi nedám. Nevím s jakou dějovou bombou by musel přijít, aby mě přesvědčil. A obávám se, že s jeho stylem psaní nejsem jako čtenář kompatibilní.
Hvězda navíc za Krušné Hory.
Mimochodem, člověk se učí na státnice, ne na promoce. A tramín není červené víno.

6 19.06.2023

Agatha Christie si dala schůzku s Davidem Lynchem a bum: vznikla tahle paranormální detektivka. Úvod byl sice pomalý a první den mě moc nebavil, ale pak se začaly vynořovat jednotlivé části příběhu a najednou knížku nešlo odložit. Měla jsem obavu, jestli autor zvládne rozehranou partii slušně zakončit a musím uznat, že se mu to podařilo. Když už jsem myslela, že je všechno jasné, stále ještě zůstávalo do konce asi šedesát stran. A na nich se samozřejmě ukázalo, že je leccos úplně jinak. Výborné!
Za sebe můžu doporučit všem milovníkům detektivek i městečka Twin Peaks :-)

6 31.12.2022

Četlo se to dobře, ačkoli na můj vkus mohlo být lyrických popisů o něco méně. Tajemství Alžběty, Hany a Evy se nakonec v podstatě odhalilo, možná jsem čekala něco víc šokujícího, ale v životě často člověk pátrá po senzaci, ze které se nakonec vyklube něco docela jiného. A v které rodině není nějaké to tabu, o kterém se raději nemluví.
Až potud dobré. Jenže...
Něco na knize mi nesedí. Možná je to množství naznačených a nedotažených postav (Marta, Věra, Helena). Taky některé historické reálie mi připadaly zvláštní. A rozhodně mám problém s Ninou. Bohužel je přesně z toho rodu ukňouraných třicátnic, které mi poslední dobou lezou v knihách na nervy. Proč pořád řeší, jestli je nábytek po Němcích nebo Židech?
Nejvíc mi ale asi vadilo, že nechápu spojení mezi Alžbětiným tajemstvím a Nininým prozřením. To, co se o rodinné historii dozvěděla, totiž nevysvětlilo ani Ninino (zřejmě) traumatické dětství a dospívání, nepovedenou oslavu desátých narozenin, ani rozvod rodičů. Jako kdyby autorka měla zajímavý příběh z minulosti na severu, jen ho potřebovala naroubovat na současnost. Mně to do sebe nezapadlo. Nina pozná svou babičku a to jí změní život? Pardon, ale to je na mě příliš patetické. On možná celý ten závěr je zbytečně patetický.
Teď to možná vypadá, že jsem knihu strašně sepsula, ale ono to není vůbec špatné čtení (na dlouhé jarní podvečery). Jen mi tam ten Ninin příběh připadá nadbytečný.

6 10.06.2022

Kniha složená z příběhů na padesát slov. Může to fungovat? Myslím, že dost dobře. Všechno je jen naznačené, přesto se děj poskládá dohromady v jedno smutné vyprávění.
Po dobově nepřesvědčivé knize Lada u ledu, kterou jsem dočetla předevčírem, tady na člověka dopadne tíha sedmdesátých a osmdesátých let naplno. Titulky z Rudého práva neruší, spíš dokreslují.

6 06.02.2022

V první části knihy jsem si ujížděla na nostalgické vlně (v roce 2000 jsem byla v osmé třídě, takže Family Frost a Divoký anděl patřily i k mému dětství). Ani mi nevadilo, že příběh je průměrný a stylisticky jednoduchý. Bylo to takové oddechové čtení.
V druhé půlce, bez retro pozadí, to ale začala být celkem nuda. Z hlavních hrdinek se stala chodící klišé (single třicátnice a osamělá matka v domácnosti) a z Kryštofa zase kluk, který se nepochopitelně zasekl ve vztahu s Markétou. Štvali mě na střídačku všichni tři. A jejich okolí (Anetiny rodiče, Jenda, Radek) taky. Zkrátka další generační román, díky kterému naše generace vypadá jako banda věčně nespokojených fracků, kteří nevědí, co chtějí (stejně jako v Bezpečně nešťastní od P. Baštanové). Mám pocit, že jim nic není dost dobré, ale nerozumím proč...
Téma třídního srazu se taky dalo využít líp. Jen to trochu propracovat.
Škoda nevyužité šance, tři hvězdy hlavně za tu nostalgii.

6 13.01.2022

Posledním dílem volné trilogie jsem se musela prokousat. Ne, vlastně jsem se spíš brodila. Jako kdybych šla naplaveným bahnem (to se ke knize hodí víc). První třetina mě totiž strašně nebavila a všechny postavy mě šíleně štvaly. Samí zlí, zakomplexovaní nebo divní lidé, vůbec nikdo sympatický.
A pak, kde se vzal, tu se vzal, ejhle: nadpřirozený prvek. Vzhledem k tomu, že v předchozích dílech nic takového nebylo, dlouho jsem váhala, jestli to náhodou není metafora. Ale ne, tohle se nedalo vysvětlit jinak než tvorem z jiného světa. S tím prvkem jsem se dlouho smiřovala. S tím, že to najednou není realistický román (ačkoli proti přítomnosti něčeho nadpřirozeného obecně nic nemám).
Pak přišla kapitola Léto u Strnadů, kde se moje čtenářské rozčarování bůhví proč rozplynulo. Asi jsem prostě přijala směr, kterým se celé vyprávění ubírá. Dokonce se mi pár postav začalo líbit, ústřední romantické dvojici jsem držela pěsti. A zbavili jsme se doktorky Borské, která mi lezla na nervy.
Konec se nese v lehce optimističtějším duchu, ale stejně se nemůžu rozhodnout, jestli se mi to líbilo nebo ne. Mám pocit, že osudy některých řečovických obyvatel se uzavřely jaksi narychlo (např. paní Bartáková). Taky mi nesedl ten těžko identifikovatelný žánr. Z celé trilogie mi tak (trochu paradoxně) nejlíp vychází prostřední část.

6 25.10.2021

Je jim skoro třicet, žijí si celkem dobře, jen tak nějak neví, co se životem. Chtěly by ženicha mladého s kučeravými vlasy... A dům, děti, možná psa? No, než se definitivně rozhodnou, tak si aspoň užijí spoustu sexu. Živelného a nespoutaného, bez závazků.

Příběhy jely přesně dle výše popsané šablony a až příliš se podobaly jeden druhému. Ze začátku mě to docela bavilo, ke konci už mi hrdinky splývaly. Hledala jsem v tom myšlenku, co by mě oslovila, ale vyprávění šlo bohužel jaksi mimo mě.

A co jsem si tedy z knihy odnesla? Že navzdory definici, která vychází hlavně z data narození, se nemůžu považovat za mileniálku. Jsem jen o pár let starší než autorka (rodačka z Olomouce, sic!), ale uvažování postav je pro mě návrat o víc než deset let zpátky. Už nejsem single. A taky jsem asi prudérní, protože mi připadalo, že skoro všechny hrdinky jsou erotomanky. Nebo jsem jen zvyklá na svou sociální bublinu, kde holky nespí každý týden s jiným klukem.
Jsem prostě ten "mládežník, co řeší podlahové topení" (z příběhu Aničky) a zřejmě proto jsme se s touhle knihou minuly.

6 07.03.2021

Kniha, která potěší každého milovníka češtiny - v recenzích této sbírky sloupků to není žádný převratný objev, ale ona je to prostě pravda. Obecné úvahy o jazyce českém jsou proložené spoustou zajímavostí o původu slov, jejich vývoji nebo významu. Teď už vím, co bylo nazýváno slovem Králomoc, kde se vzal oslí můstek, že malíček byl dříve ušinec a výraz na pospas k nám přišel z italštiny. Některé z popisovaných jevů a pojmů jsem sice znala už dříve, ale opakování je matkou moudrosti. V několika případech mi dokonce vyvrátil zažité omyly. Knihu tedy rozhodně doporučuji jak odborníkům, tak laickým nadšencům.

6 16.02.2021

Závažné sociální drama to není, spíš taková jako povedenější epizoda Ordinace v růžové zahradě. Nebo Nemocnice na kraji města. Dobře se to četlo a pokud člověk není lékař (což já nejsem), tak ho tu do očí bijí maximálně tak výrazy "kompl", "huknout" a "rozvalit okna" (tyhle tři mi strašně lezly na nervy). Není to úplně oddechovka, objevují se vážná témata, ale na druhou stranu kniha nejde do hloubky a všechny situace vidíme jen z pohledu hlavního hrdiny. Ten je sice trochu hovado, nicméně pár morálních zásad mu ještě zůstalo.
Skoro se mi chce napsat, že je to prostě další román z lékařského prostředí. Nijak převratný, ale za mě docela dobrý.

6 14.01.2021

Při čtení téhle knihy jsem měla dost smíšené pocity. Chvílemi to bylo docela zábavné a čtivé, pak zase strašně protivné a nudné.

Po první kapitole jsem měla chuť knihu odložit a zakřičet "tak jdi radši do kavárny, vole". Naštěstí to v dalších kapitolách bylo lepší. Vtípky na adresu zapálených turistů, fotek na Instagramu a outdoorového vybavení plus informace o systému norských chat a klubu turistů byly zajímavé i vtipné.

Jakmile se ale autor opět pustil do filozofování, ať už na téma budoucnosti nebo přírodní Stasi, bylo to hrozné kňú. Holt nejsme s autorem na stejné vlně, asi bychom si spolu nerozuměli. Já radši Ziburu :) Chápu, že Kalvøho stěžování zřejmě měla být nadsázka a vtip, ale nerozesmálo mě to. Prostě ne. To už byly veselejší fórky z terénu, stokrát omílané téma Velikonoc snů a dobrého obutí. To je totiž alfa a omega, že!

Hvězdu navíc dávám autorovi za důkladnou rešerši. Celkově kniha neurazila, nenadchla.

6 15.11.2020

Doslova mrazivý příběh.

6 25.04.2020