LilyGorch komentáře u knih

Bárka se v životě plácá jako losos v kaluži. Rázně a odhodlaně se rozejde s Václavem, se kterým byla v poslední době už jen ze setrvačnosti. Život jí však udělí bolestivou ránu ve chvíli, kdy umře její milovaná babička. Obnovení vztahu s Václavem se najednou nezdá jako tak špatný nápad, vzhledem k tomu že Bárka potřebuje někoho, o koho by se v tomto smutném období mohla opřít. Z nebe to všechno sleduje babička, která ale dobře ví, co je Václav zač. Nikdy se jí ani nelíbil, jenom ho nechtěla své drahé vnučce vymlouvat. Nyní ale musí zakročit, proto Bárce dává z nebe různá znamení. Těm ale cynická vnučka nejprve nechce vůbec uvěřit..

Losos v kaluži má jednoduchý příběh, u kterého si odpočinete a pobavíte se. Miluju Markétin humor a při čtení jako by mi v hlavě zároveň běželo audio vyprávěné jejím hlasem. :o)) Kapitoly psané z Bářina pohledu se střídají s kapitolami popisované pohledem babičky Milady. Nejprve jsem se musela trochu srovnat s autorčiným pojetím nebe, ale časem jsem si zvykla. Ačkoli bylo chování Báry někdy na facku, jsem ochotná jí to odpustit. Bára totiž není typicky kladná hlavní postava, ale má svoje chyby, zlozvyky atd. Jenže to máme všichni - a právě tím mi byla blízká.

"Meditovat podle mě znamená, že člověk prostě čumí do blba. A když má zavřený oči, tak čumí do blba vnitřně. Ano, meditace je vlastně takový čumění do svýho vnitřního blba. A to je asi tak všechno, co jsem vymyslela první den na pláži."

4/5 *

5 26.08.2023

Primabalerína Sophie se po svém zranění už nemůže vrátit na taneční parket a ztrácí tak smysl života. Netuší, co by měla dál dělat, a jen náhodou přijde do pekařství, kde zkušenou rukou vládne bodrý pekař Giacomo. Tomu by se zrovna šikovná pomocnice moc hodila. Sophie se pokouší Giacomovi vypomáhat, ale neustále teskní po předchozím životě talentované a obdivované baletky a její chleby vůbec nechutnají dobře. Jak by taky pekařka, která nemá svou práci ráda, mohla upéct výborný chleba? Hlavní přísadou do takového pecnu je přece i láska. Právě ta také vyprchává mezi Sophií a jejím manželem Floriánem. Najdou si ti dva k sobě zase cestu? A naučí se Sophie péct stejně vynikající chléb jako Giacomo?

Pekař příběhů je milý, poetický příběh, který pohladí po dušičce. V cca půlce knížky byl úsek, který bych trošku proškrtala a zkrátila, ale jinak měl děj spád. Úsměvná jsou četná Giacomova přirovnání - všechno přirovnává buď k těstu, práci s ním a nebo ke chlebu. Jenže ono to fakt sedí! :o)) Humorným prvkem je zde také Sophiina malá neteř Anouk, jejíž naivně dětské chování a bezprostřední reakce přivádí do rozpaků nejednoho dospělého.

Slabší 4/5 *

Za poskytnutí knížky k recenzi moc děkuji @tojsemja_kate z @knihydobrovsky ! :o)

2 20.08.2023

Persefona Dimitriouová je nemile překvapena plánem své matky, která ji chce provdat za samotného pána Olympu Dia. Tomu už táhne na šedesát a za dobu, co stojí v čele třinácti nejvýznamnějších bohů Olympu, vystřídal už tři Héry. Všechny se po čase "ztratily" neznámo kam. Persefona pochopitelně nechce být pouhou krásnou ozdůbkou majetnického a krutého Dia, ale chce svobodně rozhodovat o své budoucnosti. Nechce se jen bát, kdy rozmařilého manžela omrzí a on se jí bude chtít zbavit. Rozhodne se proto, že z Olympu uteče. Při svém úprku z nablýskaného Horního města překročí řeku Styx a dostane se až do temného Dolního města. Zde zjišťuje, že existence tamějšího vládce není jen mýtus - Hádes je skutečný! A nejen to, je velmi charismatický a rozhodně stojí za hřích! xD Persefona proto začne spřádat plány na to, jak se Diovi zprotivit. O pošpiněnou a zneuctěnou o ni už snad nebude mít zájem. Hádovi se její plán dokonce začne zamlouvat. Pro něj totiž představuje možnost, jak se pánovi snobského Horního města pomstít za stará příkoří. Od plánů však brzy přejde k vášni a citům..

Nebýt toho, že jsme si Neonové bohy určili jako prázdninové čtení v našem brněnském čtenářském klubu, asi bych si sama zrovna tuhle knížku nevybrala. Nevím ani, jestli ji můžu nějak objektivněji zhodnotit, protože tenhle žánr není můj šálek kávy a já jej nechci zbytečně shazovat. =P Neonové Bohy jsem přelouskala jako eknihu v mobilu za horkých letních nocí, kdy už jsem byla unavená, nechtěla svítit lampou, ale zároveň jsem ještě nedokázala úplně usnout.

Knížka má jednoduchý děj. Zápletka se rychle vyřešila na posledních pár stranách, ale tak on tu asi nikdo žádné zapeklitosti ani nečekal, že? =D Žádná z postav mi k srdci nijak extra nepřirostla. Líbila se mi ale myšlenka převedení světa bohů do moderního pojetí odehrávajícího se v současnosti. Trochu jako takových Padesát odstínů Olympu.. :o))

2,5/5 *

09.08.2023

Pětiletá židovská holčička Shira se od jara 1941, kdy její rodné město a tamní židovskou komunitu napadnou němečtí vojáci, skrývá se svou matkou Rożou v seníku v sousedově stodole. Shira je velmi hudebně nadaná a už jen zůstat v klidu a tiše sedět, aby neprozradila jejich úkryt, jí dělá problémy. Roża se ji proto snaží všelijak zabavit a vymýšlí různé příběhy, aby odvedla její pozornost. Vypráví o kouzelné zahradě, o děvčátku, které nesmí vydat ani hlásku, a o žlutém ptáčku, který zpívá místo ní. Žlutý ptáček vesele poskakuje a zpívá všechno, na co jen holčička pomyslí - vysoké radostné tóny, úryvky skladeb, které si Shira pamatuje z domova, když je hrál tatínek s maminkou, atd. Ptáčkův zpěv pomáhá květinám z kouzelné zahrady růst a vzkvétat. Díky útěkům do smyšleného světa si Shira neuvědomuje nebezpečí běsnící války ani to, jakou cenu musí Roża zaplatit za možnost jejich úkrytu. Jednoho dne ale i ten přestane být bezpečný a Roża se musí rozhodnout, zda dcerce nebude lépe bez ní. Pouto matky s dcerou je však nezlomné. Nemalou roli zde hraje i zmíněná vášeň pro hudbu. Některé melodie ani válečná zvěrstva, ani čas neumlčí.

I přesto že se prvních cca sto stránek odehrává jen v úkrytu ve stodole, je knížka od začátku do konce velice čtivá. Autorka nemusí psát zrovna o hrůze koncentračních táborů, i tak na čtenáře dýchne smutek a bezmoc ukrývaných Židů. Žlutý ptáček zpívá sice není reálným příběhem, je však inspirován pravdivými příběhy židovských dětí, které se jejich rodiče pokoušeli všemožnými způsoby zachránit, a to i za cenu toho, že už je nikdy neuvidí. Mno, musím přiznat, že ke konci už jsem se neudržela a uronila i krokodýlí slzy, Na to, že jde o autorčinu prvotinu, musím říct, že u mě tento příběh zafungoval na sto procent.

5/5 *

2 08.08.2023

Charlie Reade je středoškolák, který si po smrti své matky prochází obdobím vzdoru, kdy se svým kamarádem Bertiem provádí různé výtržnosti. Charlie si ale naštěstí včas uvědomí, že od onoho osudného večera, co jeho matku srazilo auto, to jde z kopce i s jeho otcem a že se z něj stává alkoholik. Přebírá tedy veškerou péči o domácnost a snaží se dohlížet i na otce, aby se trpělivě léčil ze své závislosti.
Charlie se jednoho dne vrací na kole domů a zrovna jede okolo zarostlého starého domu na Sycamore Street č. 1, kterému s kamarády přezdívají "psychodům". Jeho pozornost upoutá štěkání a smutné vytí staré feny - přesně té, které se dřív tolik báli a říkali oni, že je to děsivý pekelný pes. Charlie přeleze plot a vydá se pustou zahradou k domu, kde uvidí na zemi ležet potlučeného starého pana Bowditche. Spadl ze žebříku a už nedokázal vstát. Charlie zavolá sanitku a postará se i o fenku, která se jmenuje Radar a vůbec není zlá. Když se pan Bowditch vrátí z nemocnice, je potřeba, aby se o něj někdo staral a pomáhal mu. Charlie se tohoto úkolu zhostí jako "poděkování" za to, že se jeho táta dokázal zbavit své závislosti a že se dokázal vrátit do běžného života.
Stav pana Bowditche se sice zlepšuje, ale jeho dny už jsou sečteny. Za obětavou pomoc odkáže Charliemu nejen starou fenku německého ovčáka, ale i jedno tajemství. V kůlně vedle domu je kouzelná studna, která má být vchodem do jiného světa. V tomto světě by potom Charlie mohl najít klíč k prodloužení života oddané Radar, již si moc oblíbil. Charlie se s Radar proto vydává studnou do Empisu, ve kterém ale nic není tak, jak by mělo být a jak mu to popisoval pan Bowditch..

Jsem moc ráda, že mě neodradil počet stran (728) téhle bichličky. Parádně mi teď kápla do noty a čtení jsem si moc užila. Nevadilo mi pozvolné vyprávění, seznamování se s Charliem, jeho blízkými, s mrzoutským panem Bowditchem, atd. Zamilovala jsem si fenku Radar, protože sami máme německého ovčáka a je to ten největší parťák. Příběhem jsem se nechala odnést do kouzelného světa Empisu, do města Lilimar, šla ve stopách autorovy bohaté fantazie a sledovala, jak se z obyčejného kluka stává hrdina "princ Šárlí".
Kniha se dělí do kapitol a ty potom ještě dál do krátkých podkapitol. Každou kapitolu uvádí tematický obrázek, což byla první věc, která mě na Pohádce překvapila. Obrázky jsem zde nečekala, ale hezky doplňují příběh - obrázky jsou vždycky fajn! :o))

Za možnost přečíst si tuto knihu a nahlédnout do nekonečné fantazie pana Kinga děkuji nakladatelství Beta. Bylo mi ctí! ;o)
Jop a samozřejmě 5/5 *!

8 24.07.2023

"O pouti bez cukrové vaty" jsem četla už krátce poté, co knížka vyšla. Nyní se mi zase náhodou dostala pod ruku a tak jsem si dala rereading. :o)

Tehdy dvaadvacetiletý Ladislav Zibura zde líčí své nečekané zážitky a mnohá dobrodružství, která zažívá během své 1 400 kilometrů dlouhé pěší pouti do Jeruzaléma. S humorem sobě vlastním (někdy také černým jako pravá turecká káva =D) popisuje deníkovou formou den po dni svoji výpravu přes vyprahlé Turecko do Izraele. Jeden těžký batoh, spousta puchýřů, žádná mapa, ale zato spousta překvapivých setkání a neopakovatelných vzpomínek..

Už při prvním čtení se mi knížka moc líbila. A bavila mě i nyní po letech, takže ji rozhodně mohu doporučit. Líbí se mi, jak v ní autor zaznamenává nejen krásy krajiny, kterou putuje, ale i krásy štědrých srdcí těch lidí, kteří ho u sebe pohostili a případně i nechali přenocovat. To vše často i přes jazykovou bariéru.

"Víš, všude na světě jsem potkal jen dva druhy lidí. Ty dobrý a ty špatný. A žádný politik, náboženství ani válka na tom nic nezmění," odpověděl mi námořník na otázku, kde se setkal s nejlepšími lidmi.

5/5 *

7 05.07.2023

V knížce Vražda v kryptě se kapitán Jason Redmond spolu se svým chráněncem Micahem vrací z Ameriky do vesnice Birch Hill, kde má převzít správu rodinného panství. V této zapadlé vesnici se náhodou zrovna stane vražda. Místní reverend najde v kryptě kostela v hrobce jednoho z rytířů mrtvolu neznámého tmavovlasého mladíka. Vyšetřování se ihned ujímá konstábl Daniel Haze. Protože je kapitán Redmond také zkušený chirurg, pomáhá konstáblovi v nepřítomnosti místního lékaře ohledat mrtvé tělo. Touto výpomocí však případ pro lorda Redmonda ještě nekončí. Nadále se zapojuje do vyšetřování a pomáhá Danielu Hazovi nejenom s rozluštěním hádanky, kdo ze ctihodných občanů ospalé vísky mohl spáchat takový hrůzný čin. Stále však mají žalostně málo stop a navíc se zdá, že někomu jejich pátrání není po chuti. Oběma jim proto začíná jít i o jejich vlastní životy.

Irina Shapiro čtenáři předkládá oddechový detektivní příběh z viktoriánské Anglie. Z každé stránky zavane dobová atmosféra a prostředí malé vesnice působí klidným dojmem spokojeného života. Ovšem nebýt té děsivé vraždy! Rozhovory postav jsou hezky dynamické, takže nedojde k tomu, že by se čtenář začal nudit. Nečekejte žádné spletité drama, jde spíše o příjemně lehkou letní detektivku. Brzy asi začnete tušit, odkud vítr fouká, ale odhalení vraha vás možná nakonec i překvapí. Vytknout můžu snad jen občasné překlepy (vynechané písmenko ve slově, v jednom případě malé písmeno tam, kde patří velké apod.), ale i ty jsem ochotná přehlédnout. ;o)

4/5 *
Za poskytnutí knížky k recenzi děkuji mnohokrát @sberatelka.knih z @knihydobrovsky !

6 22.06.2023

"Co uděláš, když jsi zapomněl všechno, co jsi znal? Začneš zase od začátku."

Uprostřed hlubokého lesa v domcích postavených ve větvích stromů žije chlapec Victor Lawson spolu se svým otcem Giovannim, s malým úzkostlivým vysavačem jménem Rambo a s psychopatickou Sestrou Ratched (= Registrovaný Automat na Testování Chorob, Edukaci a Dekontaminaci). Victor jednoho dne pátrá na šrotovišti po náhradních dílech a najde vyřazeného androida, kterému později vyrobí funkční srdce a pojmenuje jej Hap (Rambo toto jméno vyloží jako Hysterický Antisociální Panák). Obyvatelé domova z náhradních dílů si nejprve nejsou jistí, zda pro ně Hap nebude nebezpečím. Jako osudná chyba se však ukáže Victorovo drobné škrábnutí, k němuž přišel při prohledávání šrotoviště. Jeho krev totiž přiláká pozornost robotů z Města elektrických snů. Ti o pár dnů později vypálí celý lesní domov a odvedou Gia do svých laboratoří, kde hrozí, že bude přeprogramován. Parta našich tří robotů s Victorem v čele se proto musí vydat na dlouhou pouť za záchranou Gia.

V životech loutek je postapokalyptické scifi s místy až černým humorem. Ačkoli Loutky napsal stejný autor jako Dům v blankytně modrém moři, jsou jak svým stylem, tak tématem odlišné. Dům je laskavě ňuňu, kdežto Loutky jsou místy ujeté a některé vtípky lehce balancují na hraně (u některých hlášek Sestry Ratched jsem si říkala jakože vážně? =P =D). Nemusí proto sednout každému. Z pozvolnějšího bláznivého začátku se čtenář prokouše až do bodu, kdy příběh začne nabírat na vážnosti, tempo mírně zrychlí a dovede jej až k dojemnému konci. Líbilo se mi, jak autor předkládá myšlenky o budoucnosti, technologiích, lidskosti a přátelství. Jak myslíte, že byste se cítili, kdybyste zůstali posledním člověkem na Zemi a obklopovaly vás jen stroje?

Slabší 4/5 *

3 14.06.2023

"Domov je místo, kde je nám dovoleno být sami sebou."

Čtyřicetiletý Linus Barker vede osamělý život sociálního pracovníka. Pracuje pro OPOMM (= Oddělení péče o magickou mládež) a dohlíží na chod vládních sirotčinců. Po práci se vždy vrací do svého malého domu, který s ním obývá mazaná kočka Kalliopé. Vrcholem společenského života je pro něj krátký rýpavý rozhovor se starou sousedkou. Právě Linuse si však jednoho dne předvolá Nejvrcholovější management a přidělí mu důležitý úkol podléhající utajení čtvrté úrovně. Linus Barker se proto vydá na ostrov Marsyas do tamějšího sirotčince vedeného panem Arthurem Parnassem. V tu chvíli se šedý život jednoho úředníčka začne nenávratně měnit. Sirotčinec obývá šest vskutku neobyčejných dětí zahradní trpaslice Talia, lesní víla Phee, vyvern Theodor, neidentifikovatelný slizovitý tvor jménem Chauncey, špicodlak Sal a Antikrist Lucy. Tato sestava Linuse nemálo vyvede z míry. Naštěstí s sebou má ale svá Pravidla a směrnice, podle kterých postupuje při plnění svěřeného úkolu a při hodnocení poměrů na Marsyas. Linus postupně odhaluje, že ostrov skrývá více záhad než jen magicky hrozivé děti (které ve skutečnosti až tak hrozivé nejsou). Stejně tak se v něm víc a víc otevírá lidská stránka, ta jež nepodléhá přísným tabulkám, nýbrž ta co se řídí srdcem.

Dům v blankytně modrém moři jsem začala číst téměř náhodou, když jej někdo navrhl jako společné čtení na květen pro náš brněnský Book club. Musím říct, že mě až překvapilo, jak příjemné čtení to bylo. Příběh je místy mile vtipný, místy dojemný a navíc plný laskavých mouder a myšlenek. :o)

"Uvnitř jsi fakt silný, ujistila ho Talia. A to, co máš uvnitř, je to jediné, co se počítá."
***
"Já ale neříkám věci, které si nemyslím. Na to je život příliš krátký."

4,5/5 *

5 09.06.2023

Královnu mrtvol jsem přelouskala už na začátku května, ale nějak jsem už o ní zapomněla napsat. 0:)

Heather Herrman, která Královnu napsala, nás přenáší do 50. let 19. století do Filadelfie. Sedmnáctiletá Molly Greenová s překvapením zjišťuje, že se bude stěhovat ke své tetičce, o které doposud neměla ani tušení. Podezírá proto spíš sirotčinec, že ji prodal do nějaké rodiny, v níž zrovna potřebují služebnou. Molly se však mýlí, její teta nejen že je skutečná, je také velice bohatá. Časem si totiž vydobyla určité postavení a to i přesto, že má své kontakty a věrné přátele téměř v podsvětí filadelfské společnosti. Tetička Ava se svými pomocníky vykrádá hroby a části nebožtíků poté prodává studentům medicíny ke zkoumání. Nebojácná Molly jí má s tímto řemeslem pomáhat. Aby toho nebylo málo, zjevuje se dívce její nejlepší kamarádka Kitty, která je už ale mrtvá. Molly se snaží přijít na to, kdo a proč nebohou Kitty zabil. Současně ji fascinuje svět vědy a moc ráda by se také účastnila hodin anatomie, které ve starém kostelíku na tetině pozemku pořádá děsivě záhadný doktor La Valle. Studia jsou však výhradně pro chlapce a ti mezi sebe "hloupou holku" jen tak nepřijmou. Molly se svých snů ale nevzdává..

Královna mrtvol je řazena do žánru Young Adult, proto je třeba k ní také tak přistupovat. Já bych ještě upřesnila, že jde o temně morbidní YA - k některým pasážím bych si asi sváču nebrala. =D Vysokou literaturu v tom však nehledejte - míněno v tom nejlepším smyslu slova. Knížka se čte hezky, děj příjemně utíká, akorát za půlkou se mi zdálo, že se to trochu zaseklo a chvilku jsme se nehnuli dál. Potom se příběh zase rozjel, nabral tempo až do naopak docela uspěchaného konce. Královna mrtvol mi svou hlavní postavou připomínala knížku Po stopách Jacka Rozparovače od Kerri Maniscalco.

4/5 *

1 03.06.2023

Po smrti své ženy začne Ralf Roberts postupně trpět nespavostí. Každou další noc se probudí o něco dříve než tu předcházející, až nakonec spí pouze necelé dvě hodiny denně. Brzy se na něm proto začnou projevovat známky únavy. Ralf si sám neví rady a už už se chystá vyhledat pomoc odborného lékaře. Tento plán mu ale překazí tajemný vzkaz od někoho, kdo mu důrazně doporučuje, aby od návštěvy lékaře raději upustil. Ralf se tak jednoho dne dostane do stavu, kdy kolem lidí na ulici začne vidět barevné aury, díky kterým přesně ví, jak se kolemjdoucí cítí. Halucinace způsobené nespavostí? Nebo je Ralfova nespavost jenom prostředkem a bránou k dalším zvláštním schopnostem?
King v Nespavosti balancuje na pomezí reálných psychologických jevů, které často posouvá za pomoci své bohaté fantazie až za hranice možných věcí. Lehce si pohrává s lidskou duší, se stavy vědomí, barevnými aurami a dalšími prvky, díky čemuž čtenáři přináší originální a promyšlený příběh, kde nic není jen tak, ale všechno má svůj důvod.
Nemohu nezmínit odkazy například na některé sériovém vrahy (Ted Bundy, Jeffrey Dahmer), ale také na Tolkienova Pána prstenů. Jeden z motivů důležitých pro PP si King vypůjčil do své Nespavosti, v níž tento motiv hraje také významnější roli (nebudu ale spoilerovat, o co se přesně jedná).
Místy bych ocenila svižnější tempo vyprávění, některé úseky jsou totiž trochu zdlouhavější. Jinak ale nemám co vytknout a těším se, až se s panem Kingem do neobyčejného městečka Derry zase někdy podívám v některém z jeho dalších příběhů.

4/5 *
Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji Nakladatelství Beta! :o)

5 22.05.2023

Mysteriózní thriller z pera české autorky Kateřiny Surmanové vypráví o investigativním novináři Petrovi, který se po rozvodu vrací do rodné vesnice v Orlických horách. Zdědil zde po matce chalupu a jako bonus se mu přilepí na paty opuštěný toulavý psík. Ten se každého jen bojí, ale Petrem jediným se nechá okamžitě adoptovat, čímž se z nich stává nerozlučná dvojka. Během pobytu v rodné vesnici se Petr setkává se svými starými známými a vybavují se mu vzpomínky na dětství. Jednou z nich je také vzpomínka na nejlepšího kamaráda Pizizubku, který se ale přibližně před dvaceti lety za dosud nevyjasněných okolností ztratil v hlubokých lesích a od té doby jej už nikdo neviděl. Petr proto začne pátrat po příčině jeho zmizení. Postupně přichází na to, že Pizizubka nebyl jediný, kdo se v místních lesích takto záhadně ztratil. Petr se současně snaží zapadnout mezi usedlíky a drží s nimi jejich tradice a zvyky. Některé však lehce zavání znaky kultu. A co teprve když Petra potkají nepříjemné zážitky, z nichž má pocit, jako by se jej pokusil kontaktovat někdo z druhé strany.. Jak to všechno souvisí se zmizením Pizizubky? Opravdu mezi stromy číhá zlo?

Ze začátku jsem měla trochu problém se začíst, cca první polovina plyne pomaleji, obsahuje totiž více popisných pasáží, přičemž některé se s různými obměnami opakují. Jen co se ale tajemné napětí proplíží do druhé části, děj nabere větší spád a nakonec dospěje do smysluplného konce. Líbila se mi myšlenka toho, že lidé nakazili les svým zlem (nechci uvádět přesně, o co jde, abych moc nespoilerovala 0:) ). Postavy se autorce povedlo vykreslit dosti uvěřitelně. Stejně jako jsem nesnášela jednu z ženských postav, tak jsem si naopak oblíbila například starou paní Urbánkovou - Petrovu dobráckou tetu, apod. Šepot z lesa určitě doporučuji. Na naše české autory často zapomínáme a přitom nám uniká tolik fajn knih! ;o)

4/5 *

6 08.05.2023

Prvorozená je pro trůn předurčená.
Druhorozená Vlku zaslíbená.
A Vlci patří Divému lesu.
~~~
Prvorozená Nei má tedy vládnout Valleydii, zatímco Druhorozená Reda má být kněžkami obětována Vlkovi z Divého lesa. Les za to ochrání obyvatele Valleydie před příšerami, které v něm přebývají. Zároveň všichni doufají, že urozená oběť obměkčí krutého Vlka natolik, že propustí Pět králů (bohů), kteří v Divém lese kdysi zmizeli. Nei se toto předurčení nelíbí a snaží se přijít na to, jak se vyhnout osudu a jak uchránit svou sestru. Reda se však příliš nebrání. Cítí totiž, že se v ní probouzí zvláštní síly, ze kterých má strach. Bojí se, že je nedokáže ovládat a že jimi nechtěně ublíží svým blízkým. Divý les jako by pro ni proto byl to správné místo, i přesto že v něm najde svou smrt. Nebo že by tomu nakonec bylo jinak? Co když je vyprávění chův nepřesné a některé z příběhů, které si předávají obyvatelé Valleydie, jsou dokonce mylné? A co Vlk - je skutečně takový, jakého jej popisují staré zkazky? ;o)
Autorka se při psaní inspirovala klasickými pohádkami, jako je Červená Karkulka a Kráska a zvíře. Pozorný čtenář si jistě všimne i náznaků dalších pohádek. Příběh je ale promyšlený, není to žádná slátanina. Děj zpestřuje pozvolná romantická linka, která ale není vůbec otravně přeslazená, jak jsem se původně trochu obávala. Místy by dle mého příběh mohl mít rychlejší spád. Pár pasáží popsaných z pohledu Nei mě nebavilo tolik, jako části s Redou. Reda společně s Vlkem jsou mými oblíbenými postavami (holt tajemní kluci mají vždycky něco do sebe =D). Líbilo se mi vykreslení temné atmosféry Divého lesa a využití jeho magie. I přes drobné výtky jsem s knížkou byla spokojená a už se těším na další díl. :o)

4/5 *

2 02.05.2023

V Temných tajemstvích se seznamujeme s osmnáctiletou Naďou, která se poprvé setkává se svou biologickou matkou. Díky ní poznáváme fungování její současné rodiny a postupně se zaměřujeme i na život její nevlastní matky. Ta se touží vymanit z moci despotického manžela (Nadina otce) a osamostatnit se. Současně se však bojí, aby nepřišla jak o svoji nevlastní dceru, tak i o svého mladšího syna.
Dále je zmíněný příběh dvojice Jakuba a Alicje - s existencí této rodiny na první pohled nesouvisí, v daném okamžiku nás však autor vyvede z omylu. Všechno souvisí se vším, jednání jedné postavy ovlivňuje činy další atd. Zároveň zde máme významný spojovací článek, díky kterému se dává do pohybu celý řetěz událostí a většina osob je ať už přímo či nepřímo nucená se rozhodnout a jednat. Každý tu má své neřesti a temná tajemství..
Autorovo vyprávění je svižné, každá kapitolka rychle odsýpá. Postupně odkrýváme jednotlivé střípky a na konci do sebe vše perfektně zapadne jako dílky puzzle. Napínavý děj a nečekané zvraty udrží čtenářovu pozornost až do poslední stránky.

4/5 *

02.05.2023

(SPOILER) Knížka V šedých tónech od americké autorky Ruty Sepetys přináší čtenáři příběh patnáctileté litevské dívky Liny. Lina je velmi talentovaná a výtvarně nadaná, proto se těší, až po prázdninách nastoupí na uměleckou školu. Toho se už ale nedočká. Večer 14. června 1941 k ní domů vtrhne tajná policie a spolu s její matkou a mladším bratrem ji odvedou k deportaci do pracovních táborů. Během zastávek na nekonečné cestě dobytčími vozy se Lina snaží pátrat po svém otci, o kterém nemají žádné zprávy. Uvědomuje si také, že může svoje umělecké vlohy využít k zaznamenávání jejich cesty. Věří, že když občas někomu důvěryhodnému předá svůj zašifrovaný obrázek, mohl by se nakonec dostat k otci. Ten je poté snad díky skrytým náznakům bude moci najít.

Z pracovního tábora poblíž pohoří Altaj je Lina přesunuta do pustiny kdesi u moře Laptěvů, kde spolu s ostatními má za úkol stavět ruským dozorcům správní budovy. Beznadějně šedivá je tam nekonečná polární noc, šedivé jsou i vlny ledového moře a nedozírná sněhová pustina, černají se jen děsivé omrzliny spoluzajatců. Zoufalé peklo na zemi vytvořené mocichtivými pro ty, co se zdáli být nepohodlným ohrožením..

Od Ruty Sepetys jsem už četla Potrhaná křídla a obávala jsem se, že ostatní její knihy se mi už tolik líbit nebudou. Omyl! V šedých tónech je sice zase něco úplně jiného, ale je to snad ještě lepší! Jde o smutně krásné čtení. Když se začtete, těžko se od něj odchází. Já jsem Tóny přečetla skoro jen za Velikonoční neděli a pondělí. Troufám si říct, že když se hecnete, dáte je i za den. =D Rutu řadím do svých top autorů. =o)

"Odhaduje se, že Stalin během své hrůzovlády vyvraždil přes dvacet milionů lidí. Litva, Lotyšsko a Estonsko přišly během sovětských čistek o víc než třetinu obyvatel. Deportace zasáhly i Finsko. Do dnešního dne mnoho Rusů popírá, že by byl kdy deportován byť jen jediný člověk. Ale většina lidí z pobaltských republik vůči nim nechová žádnou zášť ani nenávist. Jsou vděční těm Sovětům, kteří projevili soucit. Váží si své svobody a učí se, jak v ní žít. Vědí, že je vykoupená životy mnoha lidí v neoznačených hrobech na Sibiři."

5/5*

17 16.04.2023

Dům Jessicy Ambroseové během jedné noci zapálí neznámý žhář. Jessica se spolu se svou dcerou zachrání, její manžel však ve spánku uhoří. Jess se tím dostává na první příčku v seznamu podezřelých - vyšetřovatelka Taylorová si je totiž jistá, že se tímto způsobem chtěla zbavit svého manžela. Do vyšetřování se vkládá suspendovaný detektiv Griffin, který tvrdí, že požár a smrt Jessičina manžela jsou dílem sériového vraha. Tento vrah se svými zvrácenými činy snaží přiblížit a kopírovat slavné případy známých sériových vrahů. Postupně zjišťujeme, že detektiv Griffin je do těchto případů zapleten více, než bychom původně čekali, a že má i osobní důvod k odhalení a potrestání řádícího vraha.
Osobně bych Kopíráka neoznačovala jako nejděsivější krimi thriller roku, ale vzhledem k tomu, že toho z podobného žánru nemám mnoho načteného, tak tuto knihu ani vyloženě nezatracuji. Ano, místy se zdá, jako by se autorka lehce inspirovala v jiných knížkách (např. motiv suspendovaného detektiva), ale výrazně mi to nevadilo. Občas jsem si všimla přehozeného slovosledu nebo zvláštně použitých výrazů (např. v jedné naprosto vážné situaci je dle mého názoru nevhodně použito slovo zasebevraždit apod.), což je pravděpodobně chyba překladatele. Vraha jsem odhadla už cca za půlkou knihy. Nakonec se ukázalo, že můj detektivní smysl se sice ubíral správným směrem, ale vše dopadlo ještě trošku jinak.
Finální verdikt: myslím, že Kopírákovi uškodila přílišná reklama, která čtenáře velice nalákala, ti čekali wow efekt, ale ten se nakonec nekonal. Pokud nejste nároční, knížka vás zaujala a nemáte třeba zrovna co číst, určitě to s ní zkuste, špatná rozhodně není. Pokud jste náročný čtenář thrillerů, asi raději dvakrát zvažte, jestli jste ochotni věnovat svůj čas právě jí. Mno a pokud jste ten, kdo chce za každou cenu psa bít a hůl si vždycky najdete, jděte raději rovnou o knížku dál.. ;o))
3,5/5 *

1 07.04.2023

Knížka Stráže! Stráže! je osmým dílem z fantasy série Úžasná Zeměplocha od geniálního anglického spisovatele Terryho Pratchetta. Jde o první knihu o Noční hlídce ankh-morporské městské stráže.
Z knihovny Neviditelné univerzity se nenápadně ztratí důležitá kouzelná kniha a o pár dnů později začne neznámý tvor obyvatele Ankh-morporku měnit na hromádky prachu. Muži z Noční hlídky pod vedením kapitána Elánia postupně objevují, že nejspíš nejde o "velkého brodivného ptáka", nýbrž že jsou na stopě děsivému drakovi. Draci ale přece už dávno vyhynuli.. Do příběhu se vloží také lady Berankinová, vášnivá chovatelka malých bahenních dráčků, která kapitánovi Elániovi daruje dráčka Errola a společně s Noční hlídkou se snaží vyřešit celý dračí případ.
Pan Pratchett patří mezi mé oblíbené autory, jeho knížky jsou pro mě vždy sázka na jistotu. U Stráže! Stráže! tomu nebylo jinak. V příběhu vystupují originální postavy, přičemž každá z nich má svou minulost a propracovaný charakter. Nechybí zde ani typický autorův humor a lehce ironická rýpnutí.

"V mnohovesmíru se vám může naskytnout bezpočtu strašlivých pohledů. Ale i přesto, pro duši naladěnou na citlivý rytmus knihovny je málo co horší než zívající mezera v místě, kde má být kniha. Tu knihu někdo ukradl."

4,5/5 *

3 26.03.2023

Geralt z Rivie musel absolvovat nejen tvrdý výcvik ve starobylé pevnosti Kaer Morhen pod vedením svého učitele Vesemira, ale následně také prodělat mutaci organismu. Díky tomu se stal zaklínačem. Lidé zaklínači opovrhují, někteří se jich bojí, ale když se potřebují zbavit děsivých monster a škodících netvorů, rádi zaklínači zaplatí slušnou sumu za to, že je jejich nebezpečí zbaví. Geralt - Bílý vlk - proto putuje krajem a tímto nebezpečným způsobem si zajištuje obživu.
Knížka Poslední přání je složená z povídek a střípků z této Geraltovy pouti světem. Částí jej provází bodrý trubadúr Marigold toužící zažít dobrodružství, o kterých by pak mohl složit oslavné básně a písně. V závěru knížky také přichází na scénu mocná čarodějka Yennefer z Vengerbergu, jež se Geraltovi stane osudnou.
Poslední přání jsem už kdysi četla, teď jsem si ho pro zopakování poslechla jako audioknihu. Nejraději mám asi povídku Zrnko pravdy - o Nivellenovi, Vereeně a modrých růžích. ;o) Zaklínač pro mě bude nejspíš vždycky srdeční záležitost, proto jej nekriticky hodnotím 5/5 *. =D

"V každé pohádce se skrývá zrnko pravdy," řekl tiše zaklínač. "Láska a krev obě mají velkou moc. Mágové i učenci si nad tím lámou hlavy dlouhá léta, ale neobjevili zhola nic, kromě toho že..."
"Kromě čeho Geralte?"
"Že láska musí být opravdová."

8 19.03.2023

Knížka Skryté obrázky od amerického autora Jasona Rekulaka u nás vyšla tuto středu 1. března. Děkuji Knihám Dobrovský za možnost si ji přečíst ještě před jejím vydáním. =o))
Jednadvacetiletá Mallory Quinnová byla závislá na drogách a se svou závislostí se léčila v protidrogové léčebně. Odtud ji nyní propustili a ona se snaží začlenit do běžného života. Uchází se o místo chůvy u Teda a Caroline Maxwellových. Tuto práci se jí podaří získat, takže novou náplní jejího života je péče o pětiletého zakřiknutého Teddyho, který neustále něco kreslí do svého skicáku. Ve volném čase Mallory trénuje běh a přitom poznává okolí nového domova. Seznamuje se také s pohledným mladíkem Adrianem. Všechno by se zdálo být téměř dokonalé, kdyby Mallory jednou mezi Teddyho obrázky nenašla obrázek muže, který temným lesem táhne tělo mrtvé ženy. Další zlověstná dílka na sebe nenechají dlouho čekat. Mallory se také dozvídá, že v její zahradní chatce, v níž u Maxwellových bydlí, byla kdysi zavražděna jistá Annie Barrettová. Je zvláštní, že Teddyho imaginární kamarádka, se kterou si často o samotě povídá, se jmenuje velice podobně - Anya. Souvisí spolu nějak všechny tyto děsivé náznaky? A co Malloryn neodbytný pocit, že ji někdo večer v chatce sleduje? Nebo jde pouze o řadu náhod a při pátrání po souvislostech Mallory nikdo neuvěří, protože každou nevysvětlitelnou skutečnost bude pokládat za výplod drogami zatemnělého mozku feťačky, co znova spadla do své závislosti?
Skryté obrázky rozhodně doporučuji těm, co mají rádi knížky s obrázky. =D Tady jich najdou opravdu hodně, ačkoli některé jsou minimálně znepokojivé. Příběh se mi četl velmi dobře. S každou další kapitolou stoupalo napětí a kdybych nemusela knížku odložit, poslední čtvrtinu bych přečetla na jeden zátah. Těm, kdo mají rádi temné horory a drsné thrillery, se tato kniha bude nejspíš zdát jako slabý odvar, mně to však stačilo. 0:) Já sama bych ani neřekla, že se jedná o horor, ale spíš o thriller s prvky duchařiny.
4,5/5 *

2 05.03.2023

(SPOILER) Tajemství čokoládovny je druhým dílem ze série Starožitnosti od britské spisovatelky Pauly Brackston. Hned na začátku se musím přiznat, že první díl s názvem Krámek se starožitnostmi jsem nečetla. O=) Věděla jsem sice, že “Čokoládovna” patří do série, myslela jsem si ale, že oba díly na sebe vyloženě nenavazují. Mno a ony navazují.. Nicméně nakonec mi až tolik nevadilo, že jsem “Krámek” nečetla - něco jsem si domyslela a některé informace autorka znova připomíná, takže mi příběh i tak dával smysl. Jakmile budu mít příležitost, dokoupím si a dočtu i ten první díl. ;o)

Xanthe spolu se svou matkou Florou vlastní obchod se starožitnostmi a občas ucítí s některým ze starožitných předmětů podivné spojení. Během prohlížení zajímavých kousků z pozůstalosti k ní začne zpívat měděná konvička na čokoládu. Hned při prvním pokusu konvička dívku přenese do 17. století, kde se znova setkává se svým milým Samuelem. Tomu však nyní hrozí nebezpečí, že se za svoje názory znelíbí králi, což by jej mohlo stát i život. Xanthe brzy pochopí, že jejím úkolem je pomoci Samuelovi. Zároveň v minulosti také potkává mocichtivého záporáka Faifaxe, který může ovlivnit Samuelův osud. Fairfax také dokáže cestovat časem a nutí Xanthe, aby mu vysvětlila, jak schopnost převraceče času funguje a jak lze cestování časem ovlivnit. Xanthe sama ale spoustě faktorů ohledně převracení času nerozumí a musí se toho ještě hodně naučit. Současně je třeba, aby nějakým způsobem vysvětlila svoji nepřítomnost v současnosti, aby ji během jejích výletů do minulosti nikdo nehledal.

Tajemství čokoládovny je příjemné romantické vyprávění s lehkým nádechem historie a s drobným využitím fantasy prvků.

Za knížku děkuji @knihydobrovsky a slibuji, že ten první díl určitě doženu! :o)

4/5 *

26.02.2023