Lilda komentáře u knih

Ze začátku na mě hodně působil autorovo popisování přechodu mezi jeho životem před a po odchodu do války. Vlastně jeho život byl už navždy rozdělený takto. Zasahuje mě ta krutá pravda o manipulaci mladých kluků, kteří jsou slepě (ale zato pochopitelně) do války s jakousi vznešenou. myšlenkou o naplnění jejich života. Trefný a docela nadčasový je odstavec o tom, jak jim školní vědomosti už k ničemu nebyly, protože ve škole je vůbec neučili, jak rozdělat z mokrého dříví oheň a že se bodák má vrazit do břicha a ne do hrudníku. Skvělý příklad jakéhosi zbožštění Katzy jakožto otce, kamaráda a idola Pavla. Působivá pasáž je o Pavlově dovolené. Neschopnost vojáka vrátit se do světa, ve kterém žil před válkou je logická. Částečně jsem mu rozuměla. Snažil se zpátky zachytit to, čím žil před válkou. Oceňuji až naturalistický popis zranění a toho, jak to vypadalo. U některých pasáží mi bylo až špatně z uvědomění, kvůli čemu se všechno tohle dělo. Zasáhla mě věta, která zazní po smrti jednoho blízkého vojáka, kterému střepina z granátu rozerve bok -,, Co je nyní platné, že byl ve škole tak dobrý matematik. "

16 24.01.2019

O Krysaři jsem před přečtením nic nevěděla. Ale byla jsem překvapena a potěšena. Na první pohled zvláštní příběh. Nad kterým se málokdo pozastaví. Při hlubším zkoumání nám toho může hodně předat. Jiný pohled na svět. Náročné a zároveň krásné je to, že se zde vyskytuje mnoho metafor. A člověk si tam může najít to svoje. Líbil se mi rozpor Krysaře o tom, jak a pro co se rozhodnout. Byla jsem proti Agnes. Je pro mě takovým oxymorónem. Čisté jméno, možná i čistá pověst, ale skutečnost je jiná. Bylo mi líto, že skončila, jak skončila, ale pro takové věci se člověk rozhoduje sám. Možná to je tím, že sama taková nechci být. Určitě doporučuji a oceňuji výběr do povinné literatury.

10 07.01.2019

Jsem ráda, že jsou i takové knihy v doporučené četbě. Zvláště pro mladé lidi, pro které je snadné se do postav vcítit. Při čtení lze ochutnat kousek války očima tak mladých lidí s citlivými dušemi. Autor zde vkládal svoje myšlenky a pocity z války. Obdivuji použití slov, které dokáží popsat pocity a myšlenky. Jsem ráda, že díky popisu okolí a situací jsem si dokázala živě představit dění a skoro být v příběhu ta třetí, která to pozoruje. Líbí se mi i vykreslení války. Realita, ve které lidé žili, byla krutá. Konečně to nebyl jen popis války jako takový, ale člověk vidí, jak lidé mysleli, jak žili s tím, že zítřek je nejistý a jaký pocit marnosti a pomíjivosti ohledně života měli.

8 05.01.2019

Kniha se mi velmi líbila už jenom proto, že jsem v Římě letos byla a musím říct, že po přečtení mám chuť se sbalit a jet znova. Čekala jsem sice přímo nějaký příběh, jelikož jsem četla Jsou světla, která nevidíme, ale styl této knihy mi nevadil. Doerr má úžasnou schopnost popisu běžných věcí a díky jeho slovům jsem Řím uviděla novýma očima.

31.12.2018

Tato kniha. Během její četby jsem prošla několika stádii. První bylo zhnusení a opakování si otázky, proč je tohle v doporučené četbě a na maturitu. Nechápala jsem vůbec, o co jde. Jaký význam mají postavy, jak se odlišují, co je vlastně ten samotný příběh. Nutila jsem se do každé další stránky a pořád více více nechápala, proč to čtu. V druhém stádiu jsem ještě nerozlišovala postavy, protože ruská jména se mi pletou a zvláště, když jedna postava měla více jmen, tak jsem se v tom úplně ztrácela, ale byla jsem odhodlaná přijít na to, proč je to tak hodnotné. Ve třetím stádiu jsem si začala hledat komentáře na internetu a začala se pomalinku orientovat v tom, proč tam je Mistr a Markétka, kteří mi v první části knihy vůbec nedávali smysl. Poslední stránky jsem si začala uvědomovat, že to je vlastně geniální dílo, které Bulgakov psal asi dvanáct let, což už samo o sobě vypovídá o nějaké hodnotě. Plno věcí v příběhu bylo šílených, šílené nápady, šílené postavy doslova a šílená zápletka spojená s příběhem Piláta Pontského. Nakonec jsem ráda, že jsem toto dílo přečetla alespoň jednou za svůj život. Kdo ví možná se k tomu ještě jednou odhodlám a objevím skryté věci.

7 29.12.2018

Musím se přiznat, že nejprve jsem vůbec netušila, o co jde. Myslela jsem si prvoplánově, že to je kniha o rybářství a přemýšlela jsem, proč získala Nobelovu cenu a proč je v doporučené četbě. Vyhledala jsem si ji a pak pochopila a začala vidět mezi řádky. Kdybych to neudělala, myslím, že by mi po delší době zřejmě došel ten skrytý smysl, ale jsem ráda, že s pomocí jsem to objevila dříve. Líbily se mi narážky na křesťanství a způsob vyjadřování. Slova uměl Hemingway používat opravdu mistrně ; zvláště při popisu psychiky starce a jeho monologů a taky dialogů s rybou.

5 04.11.2018

U této knihy velice oceňuji hlavní myšlenku. Přiblížit klauzuru a řeholní sestry veřejnosti. Velice se mi líbí příběh, který je velice napínavý. Knížku jsem přečetla opravdu jedním dechem a a hlavně na začátku jsem se vciťovala do hlavní postavy. Bylo mi trochu líto, že příběh není napsaný podle reality. Taky je škoda, že to není bestseller, protože mnoho lidí by změnilo své konzervativní a naučené postoje vůči řádům a církvi. Líbil se mi popis vztahů hlavní postavy a i její osobní vývoj. Škoda, že není pokračování.

2 13.10.2018

Knihu jsem si vybrala v rámci povinné četby. Věděla jsem dříve, že patří k české klasice, ale taky, že je náročná. Musím říci, že i mně, jakožto obyvatelce Slezska a člověku, který se s nářečím setkává odmalička, dělaly některé básně velký problém. Plno výrazů je už zastaralých a občas jsem vůbec nerozuměla, co chtěl autor říci. Oceňuji záměr autora popsat sociální útisk slezského obyvatelstva a bezpráví činěno Poláky a Němci. Samozřejmě nejvíce se mi líbily básně Ostrava a Maryčka Magdónová.

4 13.10.2018

Opravdu zajímavá kniha. Dostala jsem se k ní přes mého taťku, kterému byla darována a už pěknou chvíli ležela zaprášená v knihovničce. Nejprve mě samozřejmě upoutal barevný a výrazný obal a potom taky Bůh v názvu.
Je to náročná kniha. Nejprve jsem byla ztracená. Děj se pomalu rozvíjel a já nevěděla, o co jde, ale byla jsem rozhodnuta to dočíst. Po chvíli jsem dostala silný pocit, že autor bude psycholog, jelikož nenápadné psychologické postupy se v jedné v hlavních postav dosti promítaly. A ano, přečetla jsem si popis autora a zjistila jsem, že mimo psychologii se zajímá i o léčitelství a kniha mi začala dávat větší smysl.
Musím říci, že zápletka je velice chytře vymyšlena a příběh je jeden z těch, které na konci dostanou velice rychlý spád, že se člověk nemůže odtrhnout.

Kladně hodnotím popisovací a pozorovací schopnosti autora, a samozřejmě skoro až detektivní zápletku plus nenápadné donucení zamyslet se nad určitými věcmi jako manipulace a moje vlastní hranice.

2 12.08.2018

Ve čtvrtině knihy mám pocit, že ji musím co nejrychleji přečíst. A zároveň doufám, že nikdy neskončí. Občas mi některé vztahy připadaly předvídatelné. Velmi mě zasáhly pasáže z vyprávění Josefa o jeho dětství a mladí v Hitlerovské mládeži a později v SS. Bylo to důvěryhodné a lze vidět, že autorka si dala opravdu velkou práci s vyhledáváním a studováním, jak i sama píše v úvodu. Při části, kdy je přesně popisován průběh od odsunu Židů do ghett až po každodennost v Osvětimi, se mi tajil dech. Konečné shrnutí je to, že kniha na mě opravdu zapůsobila. Donutila se znovu zamyslet nad zlem a dobrem a nad povahou lidí obecně. Oceňuji propojení současnosti s minulostí.

5 05.07.2018

Nebyla jsem příliš nadšená z toho, že to musím opravdu číst, protože když jsem tuto knihu četla na základní škole, tak mi to stačilo. Musím ale říci, že se mi to opravdu líbilo a nelituji toho, že jsem si ji znovu přečetla. Je to zkrátka klasika, kterou by měl každý Čech znát. Obdivuji schopnost Erbena vůbec takové balady vymyslet, aby se krásně rýmovaly a nesly hluboké poselství. Člověk je příběhy zaskočen. Příjemné je i to, že je zde děj a člověk když nechce, tak nemusí číst mezi řádky. Nejvíce se mi líbila balada Svatební košile, Zlatý kolovrat a Lilie či Vrba. Myslím, že si tuto knihu přečtu ještě několikrát.

6 13.06.2018

Skvělá kniha. Více srozumitelnější spíše pro věřící a katolíky, kteří můžou více autora pochopit. Určitě doporučuji. Vše je dobře vysvětleno.

13.06.2018

Příběh je moje srdcová záležitost. Možná ani nejsem schopna popsat všechny svoje pocity ohledně této knihy, ale každopádně styl psaní Austenové je mi velmi blízký ve všech jejich dílech. Pýcha a předsudek je můj nejoblíbenější příběh. Chybou snad je, že jsem nejprve viděla film a až potom několikrát četla knihu a znovu viděla film. Film z roku 2005 není špatný a po přečtení knihy mi došly některé věci, které ve filmu nebyly. Nejprve jsem se začala ztotožňovat s hlavní postavou. Určitě nemyslíme stejně (přece jen je to fiktivní postava a každý jsme originální), ale v jistých(všech) situacích jsem se do ní uměla vcítit. Už jenom kvůli jejím rodinným příslušníkům, kteří mi připomínají moji rodinu a někdy si z toho doma děláme legraci. Samozřejmě její city k panu Darcymu a celý ten proces jejich vztahu je mi mi blízký a naprosto jim oběma rozumím. Příběh je skvěle zasazen do období a postavy jsou geniálně vykresleny. Zápletka není vůbec vznešená, ale její
kouzlo je v tom, že pojednává o normálních a běžných věcech. Proto je tolik lákavá pro všechny ženy, které se často s postavami ztotožňují.

Velmi se mi líbilo, že celý životopis byl vyprávěn ich formou a jako příběh. Královna Viktorie je moje oblíbená anglická postava. Taky viktoriánská doba je velmi zajímavá, takže velmi oceňuji obšírné popisy staveb, oblečení, jídla, charakteru postav a obecně tehdejších zvyků. Nezáleželo mi příliš na tom, jestli všechno bylo dokonale historicky přesné. Knihu hodnotím velmi kladně a myslím, že k tomu přispívá i romantický příběh Viktorie a Alberta, i když to rozhodně není žádná kniha do červené knihovny a vše je naopak napsáno příjemně, srozumitelně, bez velkých emocionálních výlevů. Určitě doporučuji.

2 12.06.2018

Když jsem o knížce poprvé uslyšela, příliš mě nenadchla. Ale až po roce, kdy se o ní mluvilo více, jsem si ji stáhla a poté i koupila. Má v sobě neskutečně hluboké myšlenky o vztahu mezi člověkem a Bohem. Dokonce se snaží přiblížit odpověď na obvyklý argument nevěřících, že kdyby existoval Bůh, který lidi miluje tak by nebylo zlo. Velmi se mi líbilo, že to je formou příběhu a zaujme to větší masu lidí, kteří milují příběhy a nesnášejí náboženské příručky. Nutno říci, že to rozhodně není kniha jen pro nevěřící, ale i hlavně pro nevěřící. Možná pro stagnující věřící. Plno těžkých otázek je zde zodpovězeno dobrou formou. Musím říci, že je důležité nedělat z Chatrče Bibli. Chatrč není neomylná, ale má v sobě to kouzlo, že umí složité věci lidsky vysvětlit. Mám v ní plno záložek ( i když spíše až v druhé polovině). Obdivuji i popisovací schopnosti autora.

12 12.06.2018

Nejvíce obdivuji autora, jak vůbec mohl tak mistrovsky vymyslet takové příběhy a ještě k tomu veršované. Fascinuje mě, jak se lze nad každým příběhem zamyslet a vytěžit z toho to, co na nás sedí.

8 07.06.2018

Už před přečtením knihy jsem slyšela, že jestli chci pořádnou dávku deprese, tak tohle je jedinečná volba. Řekla jsem si, že to určitě nebude tak hrozné a že se proti tomu obrním. Což jsem se snažila. Nicméně neúspěšně. Příběh a asociace mezi dítětem, kuřetem a naturalistickým světem mi sebral poslední naději, že ve světě to takhle nefunguje. Že přece tak zlý být nikdo nemůže. Plně jsem se s dítětem i s kuřetem v jistých myšlenkách ztotožnila. Stále jsem doufala v nějakou pomoc, která dítě zachrání a vše se v dobré obrátí. V průběhu čtení jsem měla potřebu dovnitř proniknout a dítěte se zastat. Myslím, že dívčí i mateřské srdce nad tímto zapláče. Ovšem mohou existovat i lidé, kteří si své emoce schválně obrní a pak s jistotou řeknou, že je to nijak nezasáhlo.

5 09.05.2018

Knihu jsem četla v rámci povinné četby, ale jsem za to vděčná, i když se mé pocity v průběhu četby měnily. Začala bych hlavní postavou. Na začátku mi byl Raskolnikov velice nesympatický, už jenom kvůli tomu, že chtěl spáchat zločin. Potom se můj názor změnil. Pořád jsem více a více chápala, proč udělal to, co udělal a spolu s ním jsem prožívala všechny depresivní a rozervané monology. Na konci knihy mi ho bylo líto. Jednoduše jsem ho litovala. Vůbec jsem nesouhlasila s jeho filosofickou teorií o silných a slabých jedincích, kterou si odůvodnil vraždu. Pomohlo mi to pochopit, proč se z nevinných a čistých lidí stávají vrazi. Stačí si najít teorii, kterou přijmu za svou a silně na ní lpět s pocitem, že je jediná správná. Raskolnikovo chování k druhým lidem mi připadalo podlé. Ano chápu - nechtěl, aby to o něm věděli, ale sám se občas nedokázal ovládat a dělal věci bez rozmyslu. Opět dokázání toho, co můžou činit skrytí vrazi a jak se všechno promítá v jejich činech. Typické bylo i podezříváni všech, že něco vědí. Oceňuji tedy Dostojevského umění popsat psychologii vraha. Není se čemu divit, že tomu skvěle rozuměl a že uměl vylíčit všechny pocity rozervaného člověka, když on sám byl odsouzen na smrt a se svou uměleckou duší musel prožívat děs a hrůzu spojenou s úvahami o životě a smrti. Všemu tomu přispívá i čistý realistický popis všech událostí, který mi je velmi sympatický. Mými nejoblíbenějšími postavami byli Razumchin, Soňa a Duněčka. Musím přiznat, že mě velmi nudily dlouhé monology vyšetřovatelů a nepodstatných postav, které děj zpomalovaly a člověku byly sdělovány informace, které nepotřeboval. Oceňuji občasné rozvinutější příběhy zajímavých postav př. Svidrigajlov. Autor se opravdu nebál popsat všechny typy tehdejší společnosti do jednoho příběhu, což ho činilo mnohem více zajímavým, než kdyby všechny postavy byly z vyšší vrstvy. Nejlepší ovšem je to, že příběh má teoreticky dobrý konec, po kterém má čtenář naději, že osud postav je zachráněn a že vše se může v dobré obrátit. Mám v plánu si knihu přečíst znovu.

7 06.05.2018

Po knize jsem sáhla kvůli tomu, protože vím, že mnohé příběhy v sobě neskrývají pouze děj, ale donutí nás se zamyslet i nad naším postojem k určitým věcem, našim hodnotám nebo nám vnukne nové myšlenky, které vyzní mezi řádky. Na příbězích je nejlepší to, že každý si z nich odnese něco jiného. Vlastně celá historie lidstva je jeden příběh a zkušenosti se mezi generacemi přenáší pomocí příběhů. Některé povídky mě zaujaly více, některé méně, ale zřejmě jediná, která mi v hlavě utkví ještě dlouho, je o vojákovi a jeho dopisní dívce. Velmi hezké, pohodové čtení, které donutí člověka přemýšlet.

29.04.2018

Podle názvu jsem soudila, že to bude jakési veliké drama, ale nakonec jsem byla příjemně překvapena. Příběhy zasazené do této doby mám ráda. A detailní popisy krajiny, místností, oblečení mi pomáhaly si lépe situaci představit a do příběhu se více vžít. Musím říci, že ačkoli je Vojta ,,podpantoflák", teoreticky za to nemohl. Velice jsem s ním soucítila. Byl už v letech, do té doby závislý na mamince a mladá, krásná holka ho omámila a on si krásně maloval, jak to všechno bude krásné. Nejprve jsem ale měla pocit, že se to všechno nějak děje mimo něj, což se zřejmě dělo, jelikož silnější osoby, jako Boučková a Smrž všemu vládli a šli si za svými cíli. Člověk až nemůže uvěřit tomu, že se něco takového může i dnes dít v rodinách.

3 01.04.2018