Liilith komentáře u knih

Opravdu zajímavé téma :-) Přečteno za tři večery a moc se nám to se synem líbilo. Kniha je plná veselých ilustrací Markéty Vydrové, která podtrhuje právě to podstatné z textu a vtipně zobrazuje každý fantastický výmysl, kterým autorka ve snaze potrestat uličníky nijak nešetří. Máte tak šanci vidět, jak visí netopýří rodinka v krku nešťastníka či jak se fazolka vyrostlá z nosu neposluchy i s ním obtáčí kolem sloupku. Ilustrace jsou určitě stejně důležité jako text samotný. A při předčítání mladším dětem máte na čem ukazovat to, o čem čtete.
Každý z příběhů má stabilní osnovu: dítě zlobí nebo dělá škaredé věci až se mu to nějakým kouzlem nevyplatí. Následuje větička: „Cože – to je konec?“a za ní ujištění, že ne, že všechno dopadlo dobře. A na úplný závěr je napsáno, jaké poučení si z toho dotyčný zlobílek vzal, jak změnil svoje chování.
Knižka poučí, pobaví, zaujme malé i velké, ukáže nebezpečí některých zlozvyků, ale dozajista nikoho neurazí a přivede k zamyšlení.

1 10.12.2018

Síla románu vychází z milého nápadu, autor střídá vzpomínky s aktuálním děním, míchá komiku s nostalgií, vtip a smutek. Oveho přísnost šroubuje do absurdních situací, v nichž si hrdina zaslouží spíš litovat než soudit.

Největším překvapením pro čtenáře je moment, kdy si uvědomí, že ten protivný dědek je mu vlastně sympatický.

11 26.11.2018

Vtáhne a pohltí. Tak by se dal stručně charakterizovat román Radky Třeštíkové Osm. Žánrově je to trochu detektivka, zároveň kniha humorná i romantická se správnou dávkou erotiky i thrilleru

2 05.11.2018

Knihy Dana Browna jsou zkrátka srdcovou záležitostí – můžete je milovat nebo nenávidět. Pokud jste ještě do jeho světa nezavítali, může být Počátek dobrým portálem, jelikož na sebe knihy přímo nenavazují a i díky filmovým zpracováním předchozích dílů je postava Roberta Langdona s tváří Toma Hankse téměř veřejně známou osobností. Znalce nenadchne, ale ani neurazí, a tím se stává ideálním společníkem na dovolenou.

2 04.10.2018

Celkově lze knihu hodnotit velmi kladně. Samotný příběh i vyústění zápletky je překvapivý. Autorka nenásilně spojuje atmosféru Dánska s Čechy a její styl je velmi čtivý. Pokud máte chuť na tak trochu severské krimi, nemusíte chodit příliš daleko. Michaela Klevisová je jasným důkazem, že i čeští autoři se severským autorům krimi směle vyrovnají. Zápletka je od začátku velmi zajímavá. Co se zdá jako předvídatelné a jasné se na dalších stránkách změní. Příběh je hlavně postaven na vnitřních pochodech jednotlivých postav. Od pubertálních výlevů až po zdrženlivé rozjímání starších. Tím vzniká široká paleta pocitů i jednání, která dělá příběh o to zajímavější.

5 09.07.2018

Knihu mohou čtenáři vnímat jako velmi otevřené svědectví o člověku, který osobní štěstí obětoval službě ostatním i záslužné práci, již mohou ocenit i nevěřící. Číst ji ale lze rovněž jako intimní zpověď muže, jehož všechny rané pokusy o milostné sblížení s ženami dopadly katastrofálně, a proto raději zvolil cestu úniku do celibátu, do vztahu s něčím, co je z větší části či zcela čistou fikcí. Ultrakonzervativním věřícím kniha možná potvrdí jejich podezření, že křesťanství – aspoň v té rigidní podobě, jak jej chápou – se již Czendlik dávno odrodil. Podle mne jde každopádně o svědectví o člověku, v němž se různé vnitřní rozpory poskládaly velmi originálním způsobem. Díky Czendlikově nekonvenčnosti a protikladům, které se v něm střetávají, kniha chvályhodně rozbíjí četné předsudky, s nimiž si Češi církev a Poláky spojují. I když pro zapřisáhlé proticírkevní bojovníky bude text jen potvrzením jejich nevyvratitelného, ač falešného přesvědčení, že církvi stejně vždycky šlo jen o luxus a majetek

2 09.07.2018

Detektivní román Zlodějka příběhů doporučuji všem, kteří milují tento žánr a rádi by ochutnali další „pamlsek“ od nadějné české autorky, která se snaží dát svým dílům duši.
Román není jen poutavým vyprávěním o jedné vraždě, která – jak to u detektivek bývá – je vysvětlena až na konci, přičemž je čtenář stále udržován v nejistotě, jak to celé dopadne. V této próze lze totiž navíc nalézt další důležitou významovou rovinu, a to líčení mezilidských vztahů. Jedná se tak o příběh o dávném přátelství, manipulaci s lidmi a o kradení cizích příběhů, což se nakonec hlavní hrdince nevyplatí.
Na této próze se mi líbilo především to, že nezapadá do typických detektivek, které v poslední době zaplavují knižní trh. U nich většinou nelze nalézt další významové roviny, jazyk v nich není příliš barvitý a čtenář se do příběhu začte většinou až po padesáti nebo sto stránkách. U Zlodějky příběhů je tomu naopak – kniha vás zaujme od první stránky a nelze ji odložit, dokud ji nepřečtete celou. Charakteristiky postav jsou originální a zároveň v nich lze spatřovat určité lidské typy, vedle spisovného jazyka naleznete prvky hovorové, což opět slouží k detailnější charakteristice postav.

5 21.06.2018

Vyprávění mě od samého začátku až do úplného konce naprosto uchvátilo. Autorka má velice zajímavý způsob psaní, který čtenáře chytne a drží se jej do té doby, dokud příběh nedočte až do samého konce. Zajímavé je, že toho je docíleno vcelku snadno a hlavně jednoduše. Při čtení jsem se ani jednou nezamotala do složitých kompozičních uzlů. Příběh měl hlavu a patu, zápletka byla zajímavá, přeci jen řešíte s inspektorem Bergmanem jednu vraždu a najednou bum, je tu druhá. Pokud byste měli v polovině knihy pocit nudy, věřte tomu, že druhá vražda vám zase vnese do příběhu potřebnou dávku adrenalinu, který vás bude nutit číst stále dál a dál.

2 11.06.2018

Nepovažuji tuhle knihu za žádnou velkou literaturu, spíš takové letní čtení - k vodě nebo na cesty. Ale své čtenáře si určitě najde - moje kolegyně z kanceláře si ji půjčila hned:-) Po pokračování už ale asi pátrat nebudu, i když v češtině vyšlo (Každá sedmá vlna).

1 04.06.2018

Krátké příběhy o dětech, které odmítají respektovat své rodiče, nebo o těch, které mají nejrůznější zlozvyky a jejich rodiče je toho nemůžou zbavit. V knize najdeme například Lidku, která pořád žalovala, chlapce, který mlaskal při jídle, nebo například smradlavou Aničku, která se odmítala mýt. Žádnému ze zmíněných dětí ale jeho neposlušnost neprojde, pokaždé na ni nějakým způsobem doplatí.
Danglárovy mnohdy celostránkové a velmi barevné ilustrace, jakož i celková agresivní grafická úprava čtenáře upoutají na první pohled. Je tak docela možné, že dětský čtenář raději než po páčce joysticku sáhne právě po “té divné knížce” a právě Pohádky pro neposlušné děti mohou být prototypem knihy, která dokáže děti vrátit ke čtení. V době expresivní cool-dramatiky a krvavých počítačových her tak přichází cosi na způsob “cool-dětské knihy”, v níž se týrají zvířata, kde se zvrací, srká, směje na pohřbech a v níž jsou děti vycpávány vycpávači či odnášeny příšerou Özrottö.
Všech čtrnáct pohádek včetně příloh je psáno poklidným, srozumitelným stylem přesahujícím místy od populárněnaučného až k vědeckému (s. 114: “Institut pro výzkum dětské neposlušnosti zjistil, že kdybychom všechna muší křídla a nohy, které odtrhly dětské ruce, seřadili za sebe, vytvořila by se řada, která by naši Zemi obtočila přesně 3 789 458 9878krát.”) O dětských vrtoších a zlozvycích je zde pojednáno tak okatě ironicky, že snad ani obrázek laxní Věrky překonávající nástrahy světa stoickým dloubáním se v nose nemůže nikoho urazit. Kniha je při vší excentričnosti příjemně ucelená, a doufejme tedy, že se nedočká devalvace případným rozmělňujícím pokračováním, jak se tak často stává.

1 23.05.2018

Mě Brown baví. I když je to pořád dokolečka jedno a to samé akorát v jiném městě a s jinou slečnou. Ale je to čtivé, popis reálií mi vyhovuje, už několikrát mě donutil si vygooglit určitou památku nebo umělecké dílo. Dozvím se nějakou zajímavost, která mi uvízne v paměti. Pro mě ideální oddechovka, když přijdu po náročném dni z práce. A opět mám chuť navštívit město, ve kterém se děj odehrává.

3 22.05.2018

Tahle kniha si zaslouží být milována už jen díky nádhernému zpracování a ilustracím. Příběhy jsou možná trochu slabší. Očas se stane, že dočtete a řeknete si: A to je všechno? No, ale jsou to prostě obyčejné příběhy z předměstí vnímané dětskýma očima. A když se maličko budete snažit vrátit se v mysli zpět do doby, kdy jste sami byli dítěm, možná se Vám prostě otevře ten jiný pohled na svět a Vy pochopíte...

3 22.05.2018

Nikdy bych nevěřila, že kniha, ve které bude jednu z hlavních rolí hrát hokej si zamiluji tak, že jí budu chtít číst pořád dokola. Pohltila mě svým příběhem, u kterého jsem lapala po dechu. V úžasu, že tohle napsal Pan Backman. Už jsem se mohla přesvědčit, že autor píše silné a působivé příběhy. Ale něco takového jsem nečekala! V dobrém slova smyslu! Ta kniha byla dokonalost sama!
Čte se dobře, rychle, má spád. Postavy jsou věrohodně vykresleny, a přestože jich je tam hodně, nemusíte mít obavy, že byste se ztráceli a nevěděli, kdo je kdo. Kniha je rozdělena do 50 kapitol, které jsou spíše kratší. O to víc, se kniha snadněji čte. Děj je vyprávěn v er formě a velice poutavým stylem, který vám nedovolí knihu odložit. Budete společně s obyvateli Medvědína hokej milovat i nenávidět. Proč i nenávidět? To vám prozradí Maya ;-)

7 18.05.2018

Více než šestisetstránková kniha nabízí napínavý příběh, kde má čtenář spolu s detektivy za vrahem takové zpoždění, že mu nezbývá než freneticky otáčet stránky. To k dobrému thrilleru patří. I když se pachatele nakonec podaří odhalit, ukáže se, že to zdaleka nestačí a že si toho autor ještě dost schovává do dalšího dílu. Právě příslib pokračování může ospravedlnit, že se příběh rozběhl do tolika různých epizod...

1 16.04.2018

Kniha Štastný život mezi řádky je plná citací a odkazů na knihy. Ale je to nějak málo. Možná, když bude čtenář znát většinu knih, na které Alex odkazuje, lépe si představí o čem byly a lépe mu zapadnou do kontextu románu. Místo prožitku z četby citace působí stroze a někdy až rušivě. Kolikrát jich bylo moc a odtrhávají pozornost od děje, na který je potřeba se často soustředit. K tomu, aby se člověk s chutí začetl, chybí podle mého názoru větší zapracovanost do textu.

2 13.04.2018

V Knihovnických pohádkách nechybějí nadpřirozené bytosti. Setkáme se s čerty, s čarodějem či vodníkem, knížky ožívají, promlouvají a jejich hrdinové se prohánějí mezi regály. Některé z pohádek jsou nápadité, nechybějí zajímavé pointy, vtipné situace. Přesto se po přečtení celého souboru nelze ubránit dojmu, že místo souboje dobra se zlem, napětí a fantazie se častěji setkáváme s „výchovou k práci s knihou“.
Nádherné ilustrace skvělé doplňují text. Mým dětem se knížka moc líbila.

22.03.2018

Kniha se čte téměř sama, čemuž přispívá ideální délka jednotlivých příhod. Ty nikdy nepřesáhnou čtyřicet stránek. Jejich náplň je zajímavá a každý pojednává o životě někoho jiného. Jednotlivé pointy vedou čtenáře k zamyšlení se nad svým životem a činy. Zajímavostí je, že i tentokrát si autorka hraje s jazykovými prostředky. Najdeme zde nejen moravské nářečí, ale také slovenštinu.
Celé dílo se pyšní realističností a dojemností. Některé zápletky a následné pointy mě dohnaly až k slzám. Ve velkém množství příběhů je řešena otázka života a smrti, což přispívá k emotivnosti a čtenář si uvědomí, jak je zdraví strašně pomíjivé. Když slouží, jsme spokojení a šťastní, ale jakmile se něco pokazí, musíme se prát a bojovat, abychom mohli žít dále. Všechny povídky mají hlubší myšlenku. Je jen na vás, jestli rozkódujete, co je pro danou postavu malým zázrakem, který ji zachránil před zhoubou.

2 12.03.2018

"Libůstka" - kniha, která nepromluví ke všem čtenářům, ale to ani není jeho cílem. Někomu stačí být veden, jiný má předpoklady pro vedení jiných... Přála bych si, abychom už nikdy nemuseli být svědky „škrábání smaltu z hrnců“ a plivání na lidi, kterým jen nerozumíme. Dokud se tak nestane, potřebujeme my, co nechceme být bezduše manipulováni, autory jako je Mariusz Szczygieł.

1 07.02.2018

Knihovna v noci je perfektní pro každého, kdo má rád knihy. Nejenže se díky ní vzděláte a dozvíte se o milovaných knihovnách možné i nemožné, ale také lépe poznáte ty, kteří knižní svět tvořili.
Nelze opomenout ani grafickou stránku knihy, protože ta je stejně kvalitní jako stránka obsahová. Text je doplněn mnoha krásnými obrázky a ilustracemi, jež okouzlující atmosféru knihy ještě umocňují a čtenáři navodí pocit, jako byste se jednou knihovnou právě procházeli.

5 25.01.2018

Člověk Gabriel je kniha o střetech dvou kultur, o svobodě, ale také o zodpovědnosti. Příjemné čtení vyniká krásným jazykem a poetickým pohledem. Ve své podstatě neřeší žádné problémy, ale čtenář, který nebude od textu očekávat ryzí realizmus, nebude rozhodně zklamaný.
Závěr knihy tvoří fundovaný doslov etnografy a muzeoložky PhDr.Jany Horváthové Gabrielovi lidé na pozadí historických souvislostí. V něm je možné nalézt zajímavé historické souvislosti dokreslující román Kateřiny Dubské.

1 02.01.2018