LenysekC komentáře u knih

Ještě nemám ani sto stran, a to už to čtu víc jak týden. Což je u mě dost na pováženou. Hrozně se s tím peru. A i když tuším, že s poselstvím budu souznít, nejspíš k němu nedojdu. Pošlu dál do světa tomu, kdo bude připravenej.

Nedivím se, že na začátku je citován Michal Ajvaz. Příběh je podobně snový. A ty ilustrace... v těch se ztrácím... ...a zase je mi šest a svět je ohromující dobrodrůžo... Díky!

6 15.08.2018

Báječnej popis kocoviny:
Měl pocit, jako kdyby se v teplém a příjemném pelíšku jeho lebky probudila lasička, zpanikařila, že je tam zavřená, a pokoušela se prokousat a prodrápat očima ven.

2 30.07.2018

Ta hoka nebyla poznamenaná oběť násilí, ale normální blbka. Když už do toho chceme tahat psychologii, tak šmrncnutá maniodepresí. A on totéž. Takže se k sobě vlastně vážně báječně hodili!
Navíc neskutečnej překlad. Některé věty jak z minulého století, následované přímou řečí s kupou vulgarit, na které navazuje naprosto spisovná čeština... Au.

25.07.2018

Čteno v angličtině a líbilo se moc. Tahle autorka mě baví. Asi jak má kreativně zaměřené postavy, které si ujíždí na nejrůznějších věcech, to je fajn.

3 23.07.2018

Styl psaní úplně jiný, než u ostatních knížek tohohle žánru, za to plus. Jinak průměr.

20.07.2018

Asi jsem zblblá těma slaďárnama, co jsem poslední dobou četla, ale přišlo mi, že už ani psychopati nejsou, co bývali... A až kolem dvoustépadesáté strany mi došlo, že se to odehrává v Anglii. Do té doby těžká Amerika, a vlastně i potom. Z britských knih ta Británie většinou hrozně táhne, ale tady prostě vůbec.

1 13.07.2018

Já jsem asi nepochopila, co že si to vlastně udělali, krom toho, že si to mockrát udělali...

2 02.07.2018

Smích a dojetí. Často naráz. Prostě život.

Obě děti spolu během procházky nepromluví jediné slovo. Pak se jedno z nich rozhodne, přistoupí k druhému a obejme ho. Prostě před něj vysype své emoce stejně tak, jako jsem já před něj vysypal puzzle. Chce to spoustu odvahy, vysypat před někoho své pocity, a ještě větší kuráž, pokusit se je zase složit. A já mám vlastně radost, jak jsou moje děti odvážné.
Když přijdu večer domů, slíbím si, že taky budu odvážný. A užívám si ten pocit do chvíle, než zase přijdu na nekonečné množství důvodů, proč to vlastně nejde.

8 26.06.2018

Nebudu dávat hvězdičky, protože jsem to nečetla celé. Ale snažila jsem se - prvních 115 stran. A stejně nevím, jestli jsem freelancer, nebo ne (no dobře, to nemusí být autorova chyba, jsem blond). Pak jsem přeskočila na to, co mě zajímalo nejvíc, a nakonec už jen tak namátkou listovala. Ale přišlo mi to takové omáčkovité a místy i zbytečné. Nejcennější je dobré jméno. A dobré jméno si uděláte tak, že nebudete zákazníky oj..bávat. No kdo by to byl řekl?
Jako marketingový tah dost dobré, ale mně osobně třeba mnohem víc dalo prolistování knihy Podnikání z pláže, která má asi desetinu stran.

Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Za mě něco mezi, a za propracovanost nakonec dávám ty čtyři. Ale něco mi tam nesedělo. Nezasáhlo mě to tak, jak asi bylo zamýšleno.

2 16.06.2018

Je to rozhodně lepší než Kerouac, aspoň za mě :) Sedlo mi to, ačkoli žádná závratná dějová linka. Spíš pocit, nálada. Fakt je hrozně super, když si musíte ráno jako první zatopit. Jídlo vařené na kamnech chutná taky mnohem líp. A štípání dříví je nejlepší meditace. Teď mě mrzí, že na chatě už máme elektřinu a vodu. Když jsme ještě museli tahat barely od studánky, která byla kilák daleko, to byla jiná romantika...

3 01.06.2018

Tak já nevím. Všichni jsou krásný, kluci maj vánočky a véčka, holky nohy až na zem a váží asi tak půl kila... Kde se takový lidi berou? Ještě jsem nepotkala chlapa - a to dělám s lidma - /SPOILER!/ na kterýho bych skočila už na straně 33. Taky mi přišlo trochu únavné, jak jí neustále explodovaly vaječníky a zželéovávalo srdce či jiné orgány. Takové věci pobaví zmíněné jednou, ale pokaždé? Prostě takové čtení pro ten labilní týden v měsíci.

4 31.05.2018

Moje nová bible. Ach jak já jim rozumím! Teda knihkupcům myslím. I když jako zákazník umím být taky asi na ranu!

1 25.05.2018

Některé přednášky mě bavily víc, jiné míň, ale každopádně moc zajímavé čtení. A velmi mě potěšil závěr, kdy odkazuje na Stanislava Grofa, který v té době vlastně teprve "začínal".

20.05.2018

Krásně švihlý, všichni. Jednoduchá, ale milá oddechovka. Po dlouhé době knížka, u které jsem neměla pocit, že to autorka napsala, jen aby to napsala, ale že ji to bavilo vymýšlet.

2 16.05.2018

Já to shltla. Ale asi jen proto, že jsem skoro u každého tématu v duchu vykřikovala: jo! protože se to shodovalo s mou vlastní filozofií a nemusela jsem procházet tím obrovským šokem, že všechno, co mě do teď naučili, je blábol. Teď už jsem si jen užívala, jak je to pěkně shrnuto.
Kniha je stručná - takže jako základní seznámení a otevření očí super. Ovšem to má to úskalí, že člověk stá(d?t?)ní to hned zahodí, protože se lekne. A ono je vážně těžký hned do toho v naučeném obranném reflexu nekopnout a alespoň si připustit, že by na tom mohlo něco být. Kdybych tuhle knihu dostala do rukou třeba před deseti lety, byla bych první, která by křičela, jakej je to canc.
A co že mě tak změnilo? Důsledky. Vždycky jsem byla poslušná holčička a fakt jsem věřila, že naši a učitelé a systém ví, co je pro mě dobré. Dávalo to smysl - byli starší, zkušenější, a kdyby nevěděli, tak by přece nemohli učit a vládnout, ne? A jasně, že abych mohla něco dělat, musím se nejdřív naučit, jak na to, to je přece logický.
Ve škole navíc stačilo tak málo: naučit se odříkat to, co učitel chtěl slyšet. Některé věci jsem nechápala, napadala mě spousta otázek, ale nikdo mi na ně nedokázal odpovědět a já neměla sílu se v tom šťourat, protože jsem musela splnit spoustu povinností, abych školu dokončila a mohla jít pracovat.
Po státnicích jsem nešla slavit, ale spát, jak jsem byla vyfluslá. Tolik úsilí kvůli tomu, abych si nakonec vytáhla Trvale udržitelný rozvoj, kterému jsem nerozumněla, ale dokázala jsem ho okecat tak, že jsem dostala béčko. Ne, fakt jsem ani neměla moc radost.
A že bych s tím slavným diplomem našla práci? I kdeže. Realita najednou byla úplně jiná. Znalosti ze školy mi byly k ničemu. Myslela jsem, že já jsem k ničemu. Že můj vztah je k ničemu. Všechno bylo na nic.
Přeskočím do současnosti. Podnikám. V oboru, který jsem nestudovala, ale který miluju. O kterém jsem předem nic nevěděla, ale který mi každý den dává možnost se něčemu naučit. Ne, že bych si svoje chyby úplně užívala, ale vím, že se nedějí jen tak a můžu si za ně sama, což mi dává i úžasnou možnost se jim příště vyhnout. Život je krásnej. Lidi jsou fajn. Já za něco stojím - a tahle knížka mě přivedla na myšlenku, že jsem vlastně ještě šikovnější, než jsem si myslela, protože dokážu být v zisku i přes to, kolik peněz posílám zbytečně bůhví kam.
A proč zbytečně? Jeden příklad za všechny: V úplném začátku jsem si pro obchod pronajala prostory od města. Cena byla tabulková, čili nižší, než tržní, smlouva na pět let, a já si pískala, jak jsem se cítila v bezpečí. Sice jsem si tam musela spoustu věcí opravit a udělat, ale co - za ty prachy...
A pak město začalo s rekonstrukcí domu. Když jsem si - čistě ze zvědavosti - prošla stavební projekt, zjistila jsem, že mi budou dělat nové výlohy, což zahrnovalo ubourání kusu zdi. Proč ne, větší výloha je super, že jo. Ale já pod okny měla topení a o nějakém novém způsobu vytápění se projekt nikde nezmiňoval. Žhavila jsem hned drát, že tomu nerozumím a oni se chytali za hlavu, jak to, že na to nikdo nepřišel předtím. Ale ať se nebojím, že to určitě vyřeší.
Přišla dobře desetičlenná delegace a začala řešit. Ale místo, aby řešili, jaké topení a kam mi dají, dohadovali se, čí je to vina a kdo s tím teda bude něco dělat. Když už je něco napadlo, bylo to tak nesmyslné, že by mě to po pár měsících provozu zlikvidovalo.
Zkrátka - oni dělali svou práci tak blbě, že v soukromém sektoru by měli hodinovou výpověď, ale já byla ta potížistka, která nejdřív vůbec rejpala do hotovýho projektu a pak měla hemzy, když přišli s nápadem :-D
Kdybych nemusela živit tyhle koumáky, mohla jsem od začátku platit větší nájem u někoho, kdo by se mi o prostory opravdu staral (což přesně mám teď a spokojenost je vzájemná - pan domácí je rád, že jsem stabilní nájemník a vychází mi vstříc, já zase platím pravidelně a zavčas hlásím problémy. Totál symbióza.)
Nebudu o sobě od teďka tvrdit, že jsem anarchokapitalistka, protože mi to přijde omezující a já si ráda nechávám prostor pro změnu, ale ano - dost se s touhle filozofií ztotožňuju. Jen je škoda, že to má tak složitý a pro někoho odstrašující název. Stačil by mnohem jednodušší: Život.

17 08.04.2018

Čteno v angličtině a přišlo mi, že styl psaní byl hrozně senzacechtivý. Napětí za každou cenu, jako by se autor sice řídil příručkou tvůrčího psaní, ale neměl přirozený talent, cit pro to, kde to opravdu napnout, a kde je naopak méně více. Morální poučení tam sice je, ale celkově - za týden nebudu vědět, že jsem to četla. Přitom nápad byl zajímavý.

1 01.04.2018

Jo, jo, jo! Od první stránky mi zářily oči. A to mi dávno není šestnáct. Ale kdoví, jestli bych ji v šestnácti plně ocenila. Na druhou stranu, mohla jsem být někdo jinej, kdybych ji četla tenkrát. Protože tahle knížka se u mě řadí k těm, které mají potenciál člověka změnit. Spousta vět by se dalo z fleku tesat do kamene.
A nevím, proč byste Lea chtěly bít, holky? Navenek oblíbenej bavič a floutek, uvnitř křehkej, citlivej kluk. A přesně takový je chceme, jen to přiznejte! Kdyby nebyli občas na přesdržku, tak nás to s nima nebaví :)

2 22.03.2018

Říkám: slza
tvrdíte: Banalita

Říkám: láska
tvrdíte: Banalita

Říkám: smrt
tvrdíte: Banalita

Konečně přesvědčen
říkám banalita
vašim slzám
vaší lásce
vaší smrti

A vy
tvrdíte: Cynismus

2 12.03.2018