LenysekC komentáře u knih

Mile? Ano. Ctive? Ano. Ale o cem?Vazne, proc to sakra cist? Co to ma cloveku dat? Kde je nejake poselstvi? Budu za tyden vedet, ze jsem to cetla? Ne.

1 05.06.2020

Hm, tak nevím... Jednak mi přijde, že za celou dobu jsem se nedokázala vžít do toho on-já, my-oni a tak, jednak mi není jasné, kde se tedy vzalo vědomí nějakého Já, které by mohlo rebelovat, a jednak vlastně vůbec nevím, co tím chtěla autorka říct. Že není nic jako předurčení? Že není nic nad námi? A že kdo v něco takového věří, je odsouzen k záhubě? A co ta láska tam? V tu je dovolené věřit? Ne, nerozumím tomu.

31.05.2020

Včera jsem byla na výletě v Krumlově. Náhodou. Dneska jsem knihu půjčila v knihovně a na jeden zátah přečetla. A i když po té literární stránce bych možná měla pár výhrad - jako že dialogy místy pokulhávaly a chybělo mi nějaké jiskření mezi hlavními hrdiny - s přečtenými stranami se i styl lepšil. A obsahově? Super, klidně bych to snesla delší a víc do hloubky probírané, protože na klasické filozofy si netroufám a takhle jsem si udělala trochu obrázek. A ačkoli mě zrovna autoři jako Sharma, Byrne, Franckh a tak moc neberou (mám nějaký vrozený odpor k naservírovanému, asi jsem rebel podle definice Osha :) ), do Sofiina světa jsem se nemohla začíst a kolem Steinera zatím jen přešlapuju, protože se mi zdá jako moc velkej mazač, mám slabost pro Grofa a už jen za zmínku o něm dávám body navíc. Stejně jako potěšila zmínka o dalších knihách, které jsem četla, byť názor mám třeba jinej (např. Mulischovo Objevení nebe).
No a nakonec musím vypíchnout profesora Hadíka, ten mě rozsekal :-D

1 28.05.2020

Já se tak těšila, že to bude o takovém tom objevování sebe sama, o těch možnostech, které člověk má, když si uvědomí, že nic z toho, co doteď musel, nemusí, a že může být jenom líp... Ale buď jsem to nepochopila, nebo to tam prostě není. Padla z toho na mě hrozná depka. Vždyť co na tom bylo za dobrý konec? Jakých odpovědí se dobral? Proč moudrý blázen? Ne, že by tam nebyla spousta pravdivých vět. Ale vždycky byly nakonec formulovány jaksi beznadějně.

14.04.2020

Na první pokus jsem ji odložila po druhém úryvku její literární činnosti. To bylo totiž fakt moc. Ale pak zavřeli knihovny, takže jsem byla tak trochu přinucená dát jí druhou šanci. No nevím. Takové nedotažené. Všechno jim docházelo strašně rychle, a bylo až moc sluníčkové - spolubydlící, parta přátel, profesor, o super sexy Spencerovi nemluvě.

2 21.03.2020

Zatím jsem nenašla jiného autora, který by ve mně vyvolal pocit, že té těžce vysoké fyzice rozumím. Rovelli je navíc tak trochu rebel a trochu snílek, a tahle kombinace mě moc baví. I v Řádu času uměl vysvětlit, přirovnat a pobavit tak, aby ani na chvíli nenudil.

6 09.03.2020

Za mě skvělé! O "alternativní" přístupy k výchově se zajímám docela dlouho, ale vždycky jsem se dozvěděla jen to, jak by to v ideálním případě mělo vypadat. Tady je krásně rozebráno, jak se stejná situace dá zvládnout dvěma, třemi různými způsoby. Je vidět, že vychází z praxe. Otázky, které si autorka klade, se přesně honily hlavou mně.
Jasně, že to bude peklo, přeučit se zažité vzorce chování. Už jen při čtení jsem skučela jako zvíře. Protože jsem se v tom tak poznala. Vzpomněla jsem si, jak mi bylo, když mi rodiče říkali: "Protože jsem to řekl!", "Neřvi, nebo ti dám, abys měla proč!", "Přijď, až se uklidníš!" A to nebyli žádní tyrani, dělali (a dělají) pro nás všechno, co mohli. Jenže já pak do pětadvaceti netušila, proč jsem na světě, co mám dělat, abych se všem zalíbila, a proč mě lidi schválně tak vytáčí, když dělají, co já nechci. Tuhle práci chci svým dětem ušetřit. Aspoň co zvládnu.
Díky taky za závěrečný seznam doporučené literatury a odkazy na weby.

3 01.03.2020

Oproti jinym, umele natahovanym seriim, byla tahle natahovana spis na zacatku a treti dil byl nejlepsi. Coz pri te bide znamena, ze se dal precist bez preskakovani a prinesl aspon trochu nejakeho poselstvi.

26.02.2020

No... chtěla jsem něco nenáročného, tak bych si asi neměla stěžovat. Ale co je moc, to je moc. Zvládla jsem 99 stran, přičemž obrázek je takovýhle:
Postava Eden je absolutně nepromyšlená. Jednou se straní pipinkovského tlachání a nakupování, pak se půlhodiny vypravuje ven a řeší, že nemá oholené nohy. Jednou je otrávená, že tam musí být, podruhé to tam miluje. Někdy je přechytřelá a někdy mi přijde prostě hloupoučká a naivní ("Tyler zabíjí při zmínce o otci. Někdo mu zakázal hrát fotbal. Někdo, o kom se nechce bavit a je to pro něj autorita. Hm, to bude asi nějakej učitel.")
Tyler má asi své důvody, proč se chová jako blb, ale nedokázal mě zaujmout natolik, abych si musela přečíst, proč.
A vrcholem všeho je stylistika. Autorka asi své čtenáře považuje za podobně tupounké jako Eden, protože všechno opakuje třikrát a nejlíp v jedné větě. Jestli je to chyba překladu, tak to poslední beru zpět, ale dál rozhodně číst nebudu. A fakt nechápu, proč ten humbuk. I nenáročná literatura by měla mít na čtenáře i nějaké jiné nároky něž jen umět číst...

2 21.02.2020

První Röhr, kterému dávám jen čtyři hvězdy. Možná jsem to nečetla v pravý čas, možná se mě to tak dotýká, že si to nechci připustit, nevím. Ale prostě mi to přišlo takové povrchní. Tentokrát jsem tam skutečnou radu nenašla. Jasně, že musím svému dítěti dávat bezpodmínečnou lásku a pocit, že je vždy vítaný a dostatečný. Ale jak tedy konkrétně kritizovat nebo zakazovat, aby to nevyznělo absolutně? Jak mám nastavit hranice tak, aby se ho to fatálně nedotklo? To jsem se nedočetla.
Taky mi vadila ta závěrečná agitka za všechny děti světa. Jen o pár stran dřív píše, jak se musíme naučit rozeznávat věci, se kterými nic nezmůžeme, a najednou máme spasit svět? Budu ráda, když spasím sebe a nezprasím svého syna :)

3 19.02.2020

Atticus je rozhodně duše ve válce se slovy, vyvolané bitvami sváděnými v jeho nitru.
Dokonale umí vystihnout pocit zamilovanosti, a je hezké si to připomenout, ikdyž už je tahle fáze dávno na jiném levelu. Taky se mi líbí ty básně, které popisují rozervanost a někdo by mohl říct, že i šílenství. Ale něco jsou jen takové výkřiky do tmy, které přijdou a odejdou bez následků.

Upíjíme jed,
který nám
nalévá naše mysl,
a divíme se,
proč je nám tak zle.

5 12.02.2020

Nadčasové. Jung to psal v roce 1957, já četla 2020 a pořád to platí. Moc se mi líbilo jeho označení státu: abstraktní princip řádu :-D. A vůbec tam dává státu pěkně na pr.el. A-nar-chie! A-nar-chie!

2 28.01.2020

SPOILERY
Dokonalý otec. Dokonalý manžel. Žádné předchozí zklamání, citové zranění (krom toho, že nepoznala vlastní mámu), žádné problémy. Pak teda dobře - nehoda, při které přišla o oba. Ale nastoupila dokonalá babička, dokonalí sousedi, dokonalé městečko s dokonalou kartářkou a dokonce dokonalí spolupachatelé té nehody, nemluvě o dokonalé extchýni a extchánovi a dokonalých dvojčatech, která navíc původně ani nechtěla. Tak si říkám, co by dělala, kdyby jen jedna věc nebyla tak bezchybná. Nebo kdyby jí někdo jednou řekl i to, co nechtěla slyšet. A další věc - autorka je o dva roky mladší, než já. Hrdince má být čtyřiadvacet. Pak ale nechápu, proč v knížce nikdo nepoužívá mobil, proč hrdinka posílá fotky z ultrazvuku tchýni do Ženevy dopisem a ne mailem, a proč jí ten věk prostě vůbec nevěřím. Jí ani supermuži číslo dvě.

2 14.01.2020

Přečetla jsem skoro všechny autorčiny knihy, takže vím, že píše stále podle jedné šablony, za to body nestrhávám. Ale v téhle knize jako by ani tu šablonu nedotáhla do konce. Chápu, že moc chtěla napsat román o svém předkovi, kor když to byl tak významný muž. Kdo by nechtěl. Ale románu to uškodilo. V knize jsou pasáže, které vůbec, ale vůbec s dějem nesouvisí a nejspíš jsou tam jen proto, aby autorka zapasovala do knihy i skutečná fakta. A i dějová linka nějak o ničem. Hlavní záporáci jsou prostě záporáci bez důvodu a bez vývoje, hlavní klaďasové jsou zase všichni do jednoho Jasoňové bez poskvrnky, sama hlavní hrdinka tak trochu pipinka, díky čemuž se dostává do situací, kdy musí zasáhnout některý z Jasoňů... A opravdu má autorka zapotřebí dodávat dramatičnost (a objem) střídáním dob po odstavcích, přičemž se v nich dozvíme jen to, že si v současnosti někdo uvařil kafe a otočil stránku v deníku?
Dřív se člověk na konci aspoň dozvěděl, že hrdina se v současnosti chová tak, jak se chová, proto, že v minulém životě byl zlej/vězněnej/podvedenej. Ale tady nic. Přitom náznaků, kdy by se daly charaktery takhle propojit, tam byla fůra, ale zase ne tolik, aby bylo jasné, že si to má čtenář domyslet sám. Prostě zatím nejhorší od autorky.

2 29.12.2019

Četla jsem už kdysi, jen pár let po vydání, a vím, že už tehdy mě to velmi oslovilo. Dneska mám takový ten boj sama se sebou za sebou (aspoň částečně), a kniha se mi dostala znovu do rukou. No, už ji z nich nedám. Ačkoli po literární stránce by mohla být lepší (trochu šroubované dialogy atd.), to poselství je boží :)

07.12.2019

Velmi reálné, bez příkras, nenaivní, jako většina amerických knížek s podobným tématem. Kdyby to bylo ještě navíc vyprávené ichformou, to mi v tomhle žánru vyhovuje víc, tak dám určitě pět hvězd.

2 22.11.2019

Nejak mi tam chybi vetsi poselstvi. A rozuzleni. Jak to, ze Max prehodnotil? Takhle to vypada,ze jen proto, aby mohl byt happyend. Jenze s takhle zamindrakovanym chlapem to happy urcite neskonci, pokud na svem sebevedomi (nemyslim ego) trochu nemakne.

3 27.10.2019

Něco už na mě trochu moc, ale jsem teď klidnější. Ať si každej vybere. Přečtení ještě k ničemu nezavazuje a rozšíření obzorů to rozhodně je.

24.09.2019

Nějak se teď se čtením peru, ale tohle bylo přečtené za večer. Není to nijak náročné, ani to pošramocení z minulosti jsem jim moc nevěřila, a na konci tááák přeslazené... Ale kvůli tomu se do toho člověk pouští, že.

2 17.09.2019

Nevím... že film je srajda, to není překvapivý. Ale ono se mi zdá, že knížka není o moc lepší... Nikomu jsem nefandila, nikdo mi nebyl sympatickej, náznaky nějakých osobních pocitů postav absolutně zabité a hlavně hrnout napětí za každou cenu. Taková kniha "Dělej, piš, do tehdy a tehdy musíš odevzdat další bestseller!"

4 29.07.2019