laepus komentáře u knih

Povinná četba pro úplně všechny lidi na naší malé planetě.

13 06.11.2016

Skvělá knížka. Tak civilně napsaná o tak depresivním tématu. Představa slepého lidstva, které je ohrožováno agresivní flórou. Autor v mnoha ohledech dost předběhl svou dobu. Děj je krásně zakotven v Anglii, ale člověk cítí, že to není jen problém Anglie. Krásně se to táhne přes několik let a vše působí uvěřitelně a nepřehnaně.

13 14.10.2016

Ještě mi pár stránek chybí (třeba je dnes stihnu ještě...), ale raději píšu koment už nyní, abych to stihl do výzvy - chybí mi poslední téma, dánský autor ;) A teď už ke knize samotné:
Vynikající detektivka, skvělý thriller, zajímavá politická konspirace. Výborně napsáno - takovým tím moderním filmovým stylem - časté přeskoky z místa na místo, krátké kapitoly končící vždy v tom nejnapínavějším zlomu, občasné přeskoky v čase zpět, ženské jsou sexy, chlapi jsou zarostlí a zhýralí, vražd je dost a jsou brutální... Ano, může to znít jako klišé, ale je to zkrátka a dobře tento žánr a evidentně jej autor ovládá dokonale a čte se to jedním dechem, tak to má být.
Takže za mě skvělá volba na poslední knihu tohoto posraného roku.
EDIT (dokončení) po dočtení - ještě větší bomba než jsem si myslel po první polovině - kniha neztrácí tempo ani na jedné jediné stránce - jsem nadšen - podobně nadšen detektivkou jsem byl naposled (co si opravdu bez přípravy vybavuji) po přečtení Dítě 44.

12 31.12.2020

Jedním slovem síla. Síla. Děj tam víceméně žádný není, přesto je tam napětí takřka hmatatelné. Je krásné jak takové patetické bláboly jako vlast, čest, morálka, povinnost, služba atd. působí naprosto bezvýznamně proti lásce, proti mateřské lásce, kdybychom chtěli být úplně přesní. Vždycky v takových chvílích se vzpomenu na nejkrásnější větu z Harryho Pottera, kterou pronáší Brumbál: "Nelituj mrtvé. Lituj živé." A přesně o tom je Matka - těm mrtvým už je to jedno, že padli. Kór když pak pořád ještě můžou tady strašit a věšet vlastní matce na nos bulíky o tom, jak jejich smrt prospěla světu a měla smysl.
Nechci zpochybňovat tezi, že umírání pro nějaký vyšší smysl má smysl. Ale už vůbec nedokážu zpochybnit Čapkovu vizi světa, kde nebude umírání pro vyšší smysl už potřeba. Kéž by k tomu jednou lidstvo dospělo...
A co mě na druhou stranu potěšilo na závěr (možná lehký spoilerek), že vlastně nevíme, jak to s tím Tonim dopadne. Umře? Neumře? Odejde? Neodejde?
Zkrátka a dobře - Matka je kniha která nabízí tisíce otázek a ani jednu odpověď. To si musíme odpovědět sami.

12 26.10.2020

Celou dobu čtenář čeká, co se vlastně začne dít - chodí do školy, kecají o Janu Nepomuckém, poslouchají muziku, provokují vyučujícího... a v pozadí se začíná nenápadně objevovat někdo, kdo o nich práská výš. Do toho kapitoly s Tetičkou, během nichž vám dojde, že se tehdy (v tom 72.) opravdu studentům něco stalo. Ale co? Chcete to vědět. StB je stále silnější a pak na konci víceméně zničehonic... prásk... Nebojte, neřeknu víc. Ale konec je zásadní pro hodnocení a vyznění celé knihy. Představa někoho, že normalizace byla už jen taková selanka, kdy estébáci dělali na lidi bububu a když jste drželi hubu, nic se vám nemohlo stát, je absolutním nepochopením tehdejší doby. Doby, před kterou Pavol Rankov jasně varuje. Ke konci už je zřejmá i paralela mezi středověkem a normalizací - o to smutnější to všechno je. Ještěže se máme dnes tak skvěle - StB je totálně zlikvidovaná, její lidi už jsou mimo veřejný život a politiku, nijak nás estébáci neovlivňují a hlavně nám jinak nevládnou... ups... velkokoblihář

12 27.05.2019

Pokud chcete zažít opravdu hutné dvě hodinky - přečtěte si Údolí včel - pro mě klenot české literatury. Film jsem kdysi viděl a dost mě dostal. Přiznávám, od té doby jsem nenašel odvahu se na něj podívat znovu, možná po přečtení literární verze si ho dám. Úplně jsem viděl Kačera s Čepkem při čtení, vybral je Vláčil výborně. Kniha je tak smyslová - zvuky, pachy, obrazy té spousty přírody, která tady často hraje důležitou roli. Stejně tak zvířecí motivy - často se opakující zejména vlci a včely (jinak by asi nebyly i v názvu, že?). Zajímavé je, že Ondřej pro mě nebyl ten absolutní klaďas a sympaťák, byly chvíle, a nebylo jich málo, kdy jsme stál spíše na straně Armina - jeho oddanost a smysl pro čest za každou cenu, když naopak Ondřej se někdy choval dost frackovitě. Samozřejmě, lehká frackovitost je sympatické rošťáctví a přehnaná oddanost se mění ve fanatismus. I tohle v té knize jsem viděl - tu tenkou hranici ve vnímání různých vlastností. Ale nejsilnější je pro mě ta úspornost, až minimalismus celé knihy - není tady nic navíc a nic tady nechybí - ani písmeno, slabika, slovo, věta či odstavec - žádná zbytečná vata, žádné nepochopitelné zkratky. Jen čistá krása, čistá literatura.

12 26.07.2018

Nemám slov. NIKDY jsem z žádné jiné knihy neměl tak neodbytný a silný pocit. NIKDY mě žádná nezasáhla tak jako tahle. NIKDY jsem se tak netřepal a neměl tolik husí kůže při čtení i při každé přestávce i po dočtení (rozuměj právě teď). NIKDY jsem nečetl knihu, kde by každá scéna byla napěchována napětím k prasknutí. NIKDY se mi nestalo, že bych u knihy po každém otočení stránky se nedíval doleva nahoru, ale ihned doprava a hledal nějaká klíčová slova, co se stane, protože ty dvě minutky na přečtení dalších svou stran jsem považoval za strašně dlouhou dobu, než se to skutečně dozvím. Tohle není jen úžasný debut, tohle je prostě úžasná kniha bez ohledu na cokoli dalšího. Jestli tohle je žánr psychologické prózy, tak už nechci číst nic jiného. Tři dějové linie neustále se střídající a doplňující a až na úplný závěr se spojující. Díky tomu čtenář ví (tuší), co se asi stane, přesto je textem naprosto hypnotizován. Úžasně vykreslené postavy, ne jen hlavní hrdina, i když ten pochopitelně jasně dominuje celému příběhu. Chtěl bych psát dál a dál, ale vím, že bych se mohl bezděky nějak podřeknout a připravit případného čtenáře o zážitek, takže už toho radši nechám a skončím jediným slovem - dokonalost.

12 30.12.2016

Za mě pořád luxusní. Po jazykové stránce pořád luxusní, dost možná jazykového humoru, šílených přirovnání a bizarních scén je tady víc, než v kterémkoli z předchozích dílů. Ano, literárně se tu neděje vůbec nic nového, než co by se nedělo už dříve, ale to nevadí. Není to Kundera, ale lehké čtení na odpoledne a v této kategorii je to naprostý skvost. Takže za mě naprosto v klidu plných pět.

11 16.02.2024

Nejde to výš než za dva. Po pár stránkách mě začala štvát hlavní ženská postava a její laciné flirtování s architektem. Pak k tomu přišly další postavy, kterým jsem prostě nevěřil ani slovo. Když se pak přidaly i naprosto zbytečné (a navíc jich bylo čím dál víc) sexuální scény, říkal jsem si - čtu knihu o historii rodiny a domu, nebo šestákovou růžovou knihovnu o tom, kterak chudinka paninka mužem podvedena byla, aby nakonec došla zadostiučinění? Copak ti lidé tehdy nedělali nic jiného, než že souložili? Všichni se všemi. Možná jo, televize nebyla, peněz, že nevěděli, co snimi, pak venku zuřila válka nebo komunisti, tak co dělat jiného... Na můj vkus až příliš často si taky autor dopředu připravoval půdu pro "zvrat", který ale byl patrný už deset stránek dopředu. Měl jsem velká očekávání, která byla naplněna jen zčásti. Ty dvě hvězdy tak zůstávají jen díky: 1. obdivu k oné budově, která je popsána jako opravdu živoucí organismus a čtenáře to nutí se tam zajet podívat, 2. schopnosti autora napsat opravdu napínavou scénu, u které ani nedutáte a jste napnutí, co se stane. Bohužel tyto scény byly v celé knize pouze dvě - odjezd z Brna a útěk do Španělska. Nevím, jestli se k Mawerovi vrátím, protože se opravdu bojím, že se opět další kniha o čemkoli zvhrne v dívčí softporno román.

11 15.07.2018

Výborné. Přesné. Jasné. Výstižné. Stručné. Pochopitelné. Je na druhou stranu smutné, že význam slov a pojmů a hlavně jejich vyprazdňování a zamlžování jejich skutečného významu ovládá nejlépe Čech žijící už dlouhou dobu mimo náš zaprděný český rybníček. Patrik Ouředník je géniem českého jazyka. A pokud se mi tahle kniha líbí a budu označen za islamofoba a xenofoba a rasistu apod., stane se přesně to, o čem autor píše :)

11 08.05.2018

I po více než sto letech jsem se u těhle knihy zasmál. Ne sice pořád, ale často to bylo. Vtípky byly příjemné, jemné, milé, suše anglické, nijak laciné či lascivní. A musím se přiznat, že během četby jsem si pečlivě zapisoval každou vesničku, kterou propluli. Ano, až tak mě to upoutalo, že je mým snem si tu jejich pouť dát na lodičce po Temži taky.

11 07.10.2016

Musím bez váhání plný počet. Tohle je naprosto plná kniha. Kniha plná všeho. A všeho vrchovatě - zamyšlení, smíchu i pláče. Ove je samorost, kterého nejde nemít rád i přes všechny jeho vrtochy - možná právě kvůli nim ho mám tak rád a je pro mě uvěřitelnou postavou nerudného dědka, který se pouze skrývá sám před sebou a svou minulostí. Nádherná kniha.

11 05.10.2016

Musím jen na čtyři, omlouvám se Michale. Od vás po Praku a Jakubovi jsem čekal takovou ultra mega vesmírnou prdu, že prostě zklamání tam je, a i když je ta kniha bezesporu úžasná a překonává i mnoho dalších knih, kterým jsem tady šoupl pět hvězd, dávám tentokrát zkrátka jen čtyři.
Jsou tam pořád vaše největší autorské přednosti - udržet napětí a tah na bránu i v relativně klidnějších pasážích, ve kterých "nejde přímo o život"; schopnost dokonale pomocí různých detailů dokreslit atmosféru jakékoli situace či prostředí, aniž by to působilo lacině či kašírovaně; a hlavně ambivalentnost (snad to slovo chápu správně...) postav, protože je neuvěřitelné, že se vám hlavní postavu podařilo vykreslit na jedné straně jako bolševickou svini, a na druhé straně v jiných scénách až tak, že mi ho bylo upřímně líto a svině byli naopak všichni okolo.
Byl jsem vlastně až do samotného závěru (i přes drobné váhání kvůli většímu než malému množství nadpřirozena) připraven i na plné hodnocení v očekávání nějakého kloudného a kulervoucího závěru... Kulervoucí sice byl, dost možná nejvíc, jak je to jen možné ;) ale kloudný pro mě příliš ne...
Nemyslím si, že jsem nepozorný čtenář a něco mi během čtení uniklo, ale buďto se to tentokrát přece jen stalo, anebo jsem ten konec úplně nepobral a nepochopil. Tak jako tak se prostě dostavilo (možná z mé viny, přiznávám) na konci rozčarování a bohužel nejsem schopen jít na plné hodnocení.

10 04.10.2021

Je to výborná knížka. Přesto dávám "jen" čtyři. Hned vysvětlím proč. První polovina je naprostá bomba - bavil jsem se, byl jsem napnutý, užíval jsem si hru na historii a jazykově to bylo dokonalé (to každopádně bylo až do úplného konce) - každá ze čtyř částí psaná naprosto jiným "autorem" s jiným osobitým stylem, který přesně sedl k tomu danému "historickému prameni".
Jenže zhruba v polovině mě ta kniha začala názorově docela (teď se omlouvám) srát. Nevím, nakolik to je autorův názor či jen hra se čtenářem, ale byla ta taková hodně velká demagogie a hra na tu zlou a špatnou Evropu a na ty hodné a dobré Indiány. Čím víc jsem se tím začítal, tím víc mi byli Indiáni méně sympatičtí (a to jsem ještě slušný). To, co jedněm bylo vytýkáno, jinými bylo oslavováno. Ano, můžete namítnout, že hlavní část knihy autor napsal ryze jako "indiánský" pramen, takže to tak samozřejmě má vyznít. Ale to nic nemění na tom, že mě to štvalo.
Ale závěrem - to, že mě něco štvalo je jen můj osobní problém. Věřím, že 90% dalších čtenářů (s jiným světonázorem) to budou naopak vítat jako úžasné zpestření a nastavení zrcadla té zkažené koloniální Evropě. Protože po jazykové a literární stránce je to naprostý skvost a rozhodně zůstane kniha na čelném místě v mé knihovně. Dokonce jsem výrazně nalomen tomu přečíst si od autora i předchozí knihy.

10 02.03.2021

Taková odpolední chuťovka. No chuťovka... trochu depresivní a tajemná a místy morbidní chuťovka. Ale to by nebyl Formánek, aby se zde (někdy možná až pateticky přehnaně) neřešily otázky menší než smysl života, nepromlouval zde Bůh a vše to neprolínal neuvěřitelný příběh, o kterém se můžeme jen dohadovat, jestli je pravdivý či nikoli či nakolik je pravdivý a nepravdivý zároveň... Možná že to nezaslouží plný počet, ale pro mě to byl opět zážitek - Formánka mám rád a rozhodně se těším na jakoukoli další jeho knížku.

10 28.12.2020

Musím nakonec doplna, i když před koncem jsem trochu váhal. Proč? Proč, i když na konci to bylo nejlepší a nejvtipnější? Protože tam na můj vkus autor hodil zbytečnou milostnou zápletku, SPOILER - milostný trojúhelník. Ale naštěstí se ho v tomto díle nesnažil vyřešit - takže právě proto se vracím k plnému hodnocení. Ale nechal si tuto zápletku až do dalšího dílu.
Šlo rozumět tomu, proč jsem hodnotil, jak jsem hodnotil? Snad ano :)
Rozhodně se těším na další díl, rozhodně půjde o hodně. A vypadá to, že jazyková lehkost autora ani v pátém dílu neopouští, tak proč by ho měla opouštět v chystaném šestém? Teď doufám, že se autor neurazí, ale myslím to v dobrém - v tom dobrém mi to připomíná legendární Denik Ostravaka - tam jste taky mohli občas narazit na nějakou trochu slabší stránku (slabší rozuměj jen s jedním nebo dvěma vtípky), bodejť by nebyly, když už to má tolik dílů, na to má samozřejmě nárok. Ale pak najednou přišla taková pecka, že člověk vyprskne vše, co zrovna pije, příp. spadne z gauče anebo se praští o poličku nad hlavou, když nekontrolovatelně smíchy vyletí. Něco takového se mi mohlo stát... anebo opravdu stalo?

10 24.10.2020

Nakonec s oběma odřenýma ušima i očima dávám čtyři, i když je to někde asi trochu níž, bohužel. Jonasson se nezapře, jeho schopnost nakombinovat všechny šílenosti dohromady tady pořád je, ale trochu tomu už chybí něco nového, nějaký nový moment nebo překvapení, všechno tak jakoby spěje k očekávanému konci, chybí tomu nějaká pořádná vrcholná scéna, tak nějak to jen plyne. Ano, jazyk je lehoučký, každá stránka je plná vtipu a nemusíte se obávat dnes moderních (a pro mě zbytečných) scén explicitního násilí či sexu. To by nebyl Jonasson. Ale už si pořád říkáte: "Něco podobného už jsem četl..." A máte pravdu.
Představte si Staříka s Analfabetkou jako ten nejkvalitnější sypaný čaj... no a pak ho převařte ještě několikrát - bude to pořád super čaj, ale tak nějak víte, že by to přece jen mohlo být ještě lepší. Závěrem - z pěti přečtených Jonassonů to dávám přesně doprostřed (rozhodně před zabijáka a druhého staříka), ale pořád dost daleko za prvního staříka a analfabetku...

10 23.10.2020

Tak můj první Zola a musím říct, že zrejmě ne poslední. Zola uměl. Tak nechutné postavy už jsem v knížce dlouho nepotkal - a kdyby jen jedna... Ne, jeden je tady horší než druhý. Člověčina ve své nejodpornější podobě. Všichni intrikují proti všem, jde jen o zisk, o úspěch, o peníze, o slávu, a o to vše hlavně za cenu nulového úsilí. Z celého toho hnusu tak krásně vyčnívá vztah Silvera a Miette, při kterém se děj jakoby totálně zastavil a jsou to desítky stránek nádhery. Občas může být ta politika roku 1851 nesrozumitelná a počet postav velký, ale časem si člověk zvykne a rodinné vztahy si zapamatuje. Když k tomu člověk přidá tu bohatost Zolova jazyka, je to učebnice literatury, jaká už se dnes nevidí.

10 10.03.2019

Bez debat jedna z nejvzláštnějších knížek, co jsem četl. Když jsem náhodou přišel na to, že Coppolova Apokalypsa má knižní předlohu odehrávájící se v koloniální Africe konce 19. století, musel jsem si ji sehnat a ihned přečíst a teď navíc si znovu budu muset pustit tu Apokalypsu... :) Ale ke knize - je jazykově naprosto úžasná - bohatá - metaforická - učebnice líčení - plná metafor a přirovnání. Snad nejbohatší jazyk prozaika. Snad je to tím, že Conrad není rodilý Angličan a užívá zkrátka angličtiny jinak než rodilí mluvčí. A snad také tím, že překlad je od Jana Zábrany = nemůže být lepší. Teď tedy teprve k obsahu, který zákonitě musí být zastíněn úžasnou formální stránkou - a ejhle! Není! Kniha je napínavá, tajemná, strašidelná. Zdaleka ne vše je pořádně vysvětleno (zpočátku mě to štvalo, pak jsem to přijal jako autorův styl a hru s čtenářem) a občas jsem se musel vracet, abych se ujasnil, co se vlastně děje. Čtenář musí být stoprocentně soustředěn ne jen na každý odstavec či řádek, ale i na každičké slovo, aby byl schopen číst i mezi řádky. Přiznávám, bylo to náročné. A už se těším na dalšího Conrada. P.S. Přiznávám, že jsem váhal mezi čtyřmi až pěti, ale vzhledem k hrubému podhodnocení (76) musím jít na pět - kniha je výborná.

10 27.12.2018

Naivní krása a nápravě chamtivého starého asociál a. Viktoriánský Londýn z toho úplně teče. Klasická ukázka knihy, kterou ocení kdokoli bez ohledu na věk - pětiletý i devadesátiletý. Jediné, co je k vstřebání tohoto příběhu důležité, je otevřené srdce a mysl. Jste toho schopni? Pak je Vánoční koleda přesně pro vás. A jedno doporučení na závěr: Dejte si to v provedení rozhlasové hry s Josefem Kemrem v hlavní roli. Dokonalost sama.

10 30.11.2018