Antialkorán aneb nejasný svět T. H.

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Reakce české společnosti na otázky islámu a islamismu jsou takřka výlučně černobílé: na jedné straně máme, slovy Patrika Ouředníka, „slamotruské trubirohy“, kteří „v každém Arabovi vidí muslima a v každém muslimovi potenciálního teroristu“; na straně druhé humanitární organizace a média up-to-date, která popírají očividnosti a odmítají připustit, že by islám a islamismus mohly sekulární společnosti klást problém. Věci jsou jako obvykle o něco složitější....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/360551/big_antialkoran-aneb-nejasny-svet-t-h-y1t-360551.jpg 4.152
Nahrávám...

Komentáře (17)

Kniha Antialkorán aneb nejasný svět T. H.

broskev28
16. srpna

Pro mě úžasný objev. To, co si myslím, občas spíše tuším, ale nedokážu formulovat, tady čtu černé na bílém, klidně a bez urážek sumarizováno, podloženo zdroji a logicky argumentováno, skvělé!
Připadá mi, že autor si text pana Halíka vybral jako jakýsi odrazový můstek, aby ukázal, že i člověk velmi vzdělaný a tolerantní (!) se může mýlit. A možná se najde někdo, kdo stejnou službu prokáže panu Ouředníkovi, proč ne? Ale pořád by to měla být diskuse a argumentace, nikoli urážky a výhrůžky, potažmo tresty.
Mě nejvíce překvapilo téma nošení burky, resp. výsledky ankety, která byla kdysi na toto téma publikována v Respektu (s.59). Jednak jsem se dozvěděla, že povinnost žen nosit burku je stará teprve 30 let, a jednak jsem konečně získala argumenty proti:

"Datujeme-li počátky moderního feminismu do první třetiny 19.století, proces emancipace žen trval zhruba 150 let. Burka a nikáb anulují půl druhého století jednoho civilizačního vývoje.
Lze samozřejmě posuzovat způsob, jakým se evropská společnost má k nošení burky postavit, posuzovat vhodnost či nevhodnost zákonného řešení. Ale domnívat se, že jde o něco na způsob oděvní módy muslimek, vychází nastejno jako považovat svastiku za nevinnou neolitickou čmáranici."

matej7838
07. února

Ouředníkova argumentace je velice propracovaná, dává smysl, téměř se vším souhlasím.
Kniha je psána čtivě a Slívovy ilustrace jsou úžasné.
Přesto: nejsem si jistý několika věcmi.
1. Ouředník říká, že náboženství je věc osobní, nikoli veřejná. K tomu mám výhrady: pokud nejde proti zákonu, má náboženství podle mě v jisté míře co dělat i ve veřejném prostoru (vizte průvody na Boží tělo apod.).
2. Je nějaký rozdíl/hranice mezi svobodou slova a možností kritizovat náboženstí na jedné straně a hanobením náboženství na straně druhé? Zdá se mi, že podle Ouředníka ne. Ale podle mě je rozdíl mezi kritikou a urážkou. A pokud mi něco vadí na Charlie Hebdo, tak to, že podle mě spíš uráží, než kritizuje.
3. Měli bychom zakázat burkini? To by byl zajímavý precedens, zakázat kus oblečení, protože zahaluje něco až příliš. Tím chci jen říct, že by se to možná těžce právně definovalo: zakazujeme oblečení, které má politicky totalitní/diskriminační podtext?

Shrnuto, podtrženo: kniha se mi líbí, s většinou obsahu souhasím, ale pokud se v anotaci píše, že "věci jsou obvykle složitější", pak jen dodávám, že autor totu složitost uchopil, byť v jádru výstižně, ne úplně cele.
PS: Chyběly mi citace. Ouředník se odvolává na spoustu fenoménů a faktů, ale cituje jen velice málo zdrojů, což je, myslím, škoda.


Rihatama
10.06.2019

Velice dobrá polemika s vyjádřeními Tomáše Halíka k útokům v redakci Charlie Hebdo v roce 2015. A nejen to. Bez ohledu na stranu, či názor, který jeden zastává, je nutno konstatovat, že jde o inteligentní, přemýšlivé a argumentačně vypointované a vycizelované texty s příjemnou dávkou sarkasmu. Lid snadno přebírá atraktivní, ale zploštělé slogany, kterými je zhusta častují politici, obchodníci a bohužel taky Halíci a další. Emoce je tak snadné vzbouřit. Zapojit rozum chce ale trochu úsilí a přemýšlení.

Ouředníkův text je jako balzám pro duši a masírovanou mysl. A přitom vlastně nejde primárně o kritiku náboženství - zde islámu (i když Ouředník nešetří ani křesťanství) - ale o kritiku jeho politizace a zneužití v boji proti jinověrcům či ateistům, resp. Západnímu světu. Pro argumenty sáhne autor tu do filozofie, tu do etymologie nebo lingvistiky. A tak se dozvídáme, co je či spíše není karikatura, nebo že českým protějškem slova tolerance není ohleduplnost, nýbrž snášenlivost atd. atd. Člověk nemusí souhlasit se vším, ale nikdo ho k tomu nenutí. Autor ponechává čtenáři právo na názor, aniž by hýřil nepodloženými morálními odsudky. Jako to tak často činí ti druzí, na obou názorových stranách.

Slívovy ilustrace jsou jako vždy mimořádně vtipné, některé zcela unikátní. Taková dvojitá porce bonusu se šlehačkou.

"Islám žádný problém Evropě neklade. Ve hře je něco jiného: Islám má zjevně problém s Evropou."

schacco
10.01.2019

Shrnující autorův závěr: "Co zbývá? Není toho mnoho. Vzdorovat islámskému teroru - ozbrojenému i ideologickému - , pít šampaňské, chodit na koncerty a flirtovat. Chovat se k evropským muslimům, jako by neexistoval islámský teror. A zároveň trvat na svém a spíše než hlásat čím dál nerozumnější reasonable acommodations s muslimskými představiteli, neomylně vedoucí ke kompromisům čím dál jednostrannějším - podporovat disidenty, feministická sdružení a ateisty v islámských zemích, podporovat je otevřeně, nepokrytě, bezohledně. Neboť právě oni jsou dnes záštitou evropského osvícenství."

Hella
16.10.2018

TOHLE by měla být povinná četba, a to nejen na školách.

hellena1523
19.08.2018

Nesouhlasím s každou myšlenou, ale jsem ráda, že kniha získala ocenění Manesia Litera a že jsem se k ní díky čtenářskému klubu dostala.
Polemika je bezvadně napsaná, přivede člověka k zamyšlení, což u publicistických žánrů považuji za nejdůležitější funkci.
A kromě toho je Ouředník krásně sarkastický, takže příjemné překvapení.

Garik
06.04.2019

Patrik Ouředník konfrontuje v prvej eseji názory Tomáša Halíka, ktoré si vybral ako esenciu problematického západného chápania reality stretu s islamom. V tejto najobsiahlejšej eseji vychádza z pozície obhajcu konania obetí útoku na redakciu Charlie Hebdo, zastávajúc hodnotové pozície vzišlé z osvietenských myšlienok. V duchu osvietenstva a liberalizmu sa nesú aj ďalšie eseje. Byť ateistom, nemám s názormi a filozofickými pozíciami autora žiaden problém. No ako veriaci mám k textu predsa mnohé výhrady, ktoré tu ale nebudem rozvádzať. Tento súbor esejí však hodnotím kladne, pretože ak pominiem spomínaný rozchod vo filozofických a náboženských otázkach, potom s paternalistickými postojmi a názormi na príčiny nemohúcnosti Európy zoči-voči vpádu islamu na jej územie, na podstatu a príčiny jeho útokov proti našej civilizácii a kultúre, na všetky problémy z tohto vyplývajúce, musím iba vysloviť Ouředníkovým rozborom svoj súhlas a obdiv.
Navyše, toto je jedno z tých diel, ktoré dokážu pozorného čitateľa poučiť, vzdelať a obohatiť. Je to majstrovská ukážka polemiky a prísnej logiky, aká sa dnes vidí naozaj zriedka. Poukazuje na význam slov, ktoré nie sú iba prázdnymi pojmami, ale majú svoj myšlienkový obsah.
Táto kniha je pre mňa tiež svedectvom o tom, ako veľmi nám dnes chýba tzv. klasické vzdelanie.

Vyberám:
– o pravom význame slova tolerancia (pre tých, ktorí týmto slovom radi kropia všetko navôkol ako z guľometu):
„Českým ekvivalentem je snášenlivost, nikoli ohleduplnost.“

– o umelom pojme „islamofóbia“:
„Je to jedno z oněch slov, která západní média a vzápětí politický svět převzaly bez mrknutí oka, hloupě a ignorantsky, poslušny těch, kteří s ním vyrukovali ve jménu boje proti Západu, proti demokracii, proti liberálním muslimům, proti zrádcům a odpadlíkům, proti nevěřícím psům, proti smylníkům a nezahaleným ženám. Je to jedno z oněch slov, která hlásají zákaz myšlení“

„Podobně jako název ’Islámská komise pro lidská práva‘, v jejímž pojetí jsou lidská práva omezena na právo vyznávat islám a která míní prosazovat toto výlučné lidské právo na úkor všech ostatních, je i slovo ’islamofobie‘ sémantickým kejklem, který má za účel ztotožnit kritiku islámu, resp. islamismu s rasismem – a umlčet tak ty, kteří si nepřejí, aby náboženská dogmata určovala chod společnosti.“

„Záměna pojmů umožňuje přesunout kritiku z prostoru intelektuální diskuze na pole trestního zákona.“

– o minulosti a prítomnosti (a o svedomí elít?):
„Disidenti v komunistických zemích kdysi požívali bezvýhradné morální a intelektuální podpory západního světa; disidentům v islámských zemích se této milosti nedostalo.“

– niečo o množinách pre tých, ktorí tak radi bľabocú o mierumilovnom islame a stoj čo stoj musia oddeľovať (islamských) teroristov od islamu:
„Všichni muslimové nejsou islamisté. Ale všichni islamisté jsou muslimové. Všichni muslimští fundamentalisté nejsou džihádisté. Ale všichni džihádisté jsou fundamentalisté.“

– výstižne o aktivistoch a úderníkoch z niektorých mimovládiek:
„... věční svazáci a svazačky, prospěšní idioti, kteří osočují z islamofobie (to jest – díky pozoruhodné sémantické akrobacii – z rasismu) všechny, kdo se odváží kritizovat islám či islamismus.“

– a toto by si mali uvedomiť a mať na pamäti všetci tí (humanistickí a liberálni) idealisti, ktorí tak radi migráciu z islamských krajín:
„I ateismus je islamofobní; je porušením božího zákona a v islámských právnických školách – mazhabech – je ztotožňován s apostází, jež se v Koránu trestá smrtí.“


Možno to nie sú eseje plné hlbokých myšlienok, ale určite sú plné prísnej logiky. Tak či onak – človeku ideológiou zbaveného zdravého rozumu, tento rozum ani táto kniha zrejme neprinavráti.

Ventimiglia
11.10.2018

Jsem vděčná za různost názorů, vyjádřených kultivovaně a přesně. Není to bohužel příliš častý jev...
A pár výpisků (jsou vytržené z kontextu). Jeden jazykový: "Avšak tolerovat neznamená být pln ohledů, nýbrž toliko připouštět, trpět, co se nám příčí (původní latinské tolerare značí nést břímě, doslova i přeneseně). (…) tolerance (tolerantia, "trpělivé snášení zla") (…) (s. 17).
"...existují lidé, kteří považují náboženství - najmě monoteistická - za škodlivá. Kteří dospěli k závětu, že Bible a Korán urážejí lidský rozum a zbavují člověka soudnosti." (…) (18) - Tak jsem o tom dosud nepřemýšlela - a přitom o existenci takových lidí nelze pochybovat, stejně jako o: "Pravidlo je prosté - ta která víra je soukromá záležitost, která se týká některých z nás; společnost je záležitost veřejná, která se týká všech: je žádoucí vnímat a spravovat obě skutečnosti odděleně." (s. 24)

1