Lacie komentáře u knih

(SPOILER) Nejsem uchvácena. Kniha nadchne úzce specializované fajnšmekry, které baví dvacet hodin v kuse hrát Pacmana a slovo od slova přeříkávat oblíbené filmy Halliday by byl jen o dva roky starší než já, také jsem strávila nějaké ty dny hraním textovek i arkádovek, zmiňované filmy, muzika a podobně mi nejsou cizí, ale nedokážu prostě obdivovat někoho, kdo bezezbytku zahodí celý svůj život a jen se dokola šťourá v každém Hallidayově prdu, co měl ten den k večeři, co u toho poslouchal a na co myslel Pro mě je kniha rozvleklá a zařadila se mezi těch pár, u kterých mám radši filmové zpracování.
Film milosrdně osekal zdlouhavé pasáže, a tím nemyslím jen ubíjející dobu mezi prolomením první brány a objevem druhého klíče zatímco ve filmu je první úkol jízda, v knize nůďo, druhý klíč a brána, třetí klíč jakž takž napínavé snad bylo, jestli Parzival stihne vypadnout dřív, než ho čapne ioi. Taktéž postapo svět, ve filmu dostatečně vykreslený, živořící lidé, přesto s jakousi nadějí, aspoň minimálními lidskými vztahy, rodinami v knize zubožené smažky bez budoucnosti, závislí na Oasis, ti lépe situovaní navíc zavření v paranoidních izolacích vlastních bytečků, myjící se odchlupujícím gelem, aby byli dokonale připraveni na to jediné, co je zajímá, další dávku:(
Ve filmu fungují mezilidské vztahy, kamarádství, i ta láska, spojenectví proti padouchům zato v knize hraje každý sám na sebe, pro mě zklamání. Navíc - a uznávám, že to možná bylo způsobeno tím, že jsem knihu nečetla, ale poslouchala (chápete někdo, že v dnešní době, s tímto tématem, nevyšla e-kniha?), Art3mis vyznívá jako zakomplexovaná blbka, výsměšný, pištivý hlásek, kterým ji namluvil, mě prudil až do konce a až do konce jsem neuvěřila, že by snad měla Wada ráda. Helen tímto problémem netrpěla, sice také pištěla, ale nebyla nafrněná, přezíravá ani nic podobného.
V poslední pětině konečně Wade nakopl svůj mozek, konečně zrealizoval smělý plán, konečně se sešel s ostatními, konečně se domluvili na spolupráci a konečně... aha, co teď? Partička je od sebe přes půl světa, na útěku, bez prostředků, vybavení, slušného připojení - jak to vyřešit, milý autore?
Ve škole jsme se vždycky smáli, když v antickém divadle nevěděli kudy a kam a kde se vzal, tu se vzal - deus ex machina:) I tady se najednou vyloupl, posbíral děti, vzal je k sobě domů, poskytl jim nejlepší vybavení a připojení a mě se to prostě nelíbilo. Oceňuji film, že tam se tohle nedostalo, museli si poradit sami, v knize nebýt zásahu shůry, tak mají smolíka a vyhraje Sorrento!
Za mě jednoznačně vede film, včetně výrazných zásahů do děje, které přinesl.
PS: Po té, co Halliday donutí všechny trochu schopné hráče obětovat soutěži šest let života... jim zanechá čudlík k vypnutí a vzkaz, ať nezapomenou žít v reálu. ;) Já bych jim to vypla z fleku!

2 30.01.2023

(SPOILER) Rozpačitá. Tak bych popsala svůj hlavní pocit po dočtení této knihy o střetu Dobra a Zla. Jakého prosím střetu? To mi nějak uniklo:( Celá četba byla jak na horské dráze, nahoru, dolů, nahoru, dolů, dolů, dolů, rovinka, brzda, konec.
Začátek Hlídky mě strhl, řadový (o chlup lepší) hlídkař Světla proti silám Tmy, celá ta zamotaná situace a její vyústění. Pak přišlo první překvápko – ony jsou to povídky! Hm, neva, jedeme dál. Jak se rozvíjí druhá zápletka, přibývají debaty na téma dobra a zla, Světlí vlastně nemůžou dělat nic dobrého, aby neumožnili Temným páchat zlo a naopak, celá konstrukce druhého příběhu je tak komplikovaná, až je překombinovaná a ten konec – Geser u mě ztrácí body.
Třetí příběh klesá ještě níž, Antonovy potíže s přijetím své vlastní role v systému naprosto chápu a jak postupuje za svým cílem, připadám si jako figurka ve hře, ke které znají pravidla všichni kromě Antona a mě. A vlastně mě to už ani nebaví, z předchozích povídek dobře vím, že všechny ty opičky kolem jsou zase jen na oko a za vším tím je něco úplně jiného, tentokrát je to xxxxx! Čekala jsem něco... něco VÍC! Po tolika mravokárných kecech, Vyšší Dobro, Antone musíš támhleto, nesmíš támhleto, tolik let plánování, zahrávání si s lidmi a osudem světa a nakonec je všechno o osobním Geserově prospěchu. Ani nevím, jestli mám chuť číst dál, kápo Světlých prohrává na body se Zavulonem, u něj aspoň víme, o co mu jde… a to asi nebyl záměr, nebo ano? No, asi se na ten druhý díl mrknu, abych věděla, jestli je Anton pošle k šípku...

3 16.01.2023

(SPOILER) Moje první kniha od autorky a teda... uf. Nic pro mě. Normálně si u podobných děl recenze odpouštím a nepíšu je sem, ale když už je to ten bestseller...
Začínáme zprudka – Teagan na procházce potká kolemběžícího nového souseda, nádherného, mužného, potetovaného Garreta. Aby do něj nevrazila, skočí pod auto, Garret vrazí do ní, aby ji zachránil, pak vrazí k ní domů a nakonec ho do ní skoro vrazí. To vše na prvních stránkách – zrovna jsem si říkala, že takovou porno slátaninu číst nebudu, když v tu chvilku příběh přibrzdil a rozběhla se vztahovka dvou poznamenaných lidí, čtu tedy dál.
Líběj odpustit, ale ani nový směr nepřinesl zlepšení. Garret Frost vůbec tajemný není, jeho problém nám byl objasněn záhy, zato Teaganin vůbec, byl jen zmiňován jako temné období, deprese a podobně. Z toho, co nám autorka servíruje, je i s oběma přimhouřenýma očima podezřelé až nesmyslné, jak se Garret Teagan vnucuje, jak ji chápe, podporuje... i to, jak ona na něj reaguje. V knize je zmiňován bývalý Teaganin manžel, který jí udělal... co? A po přečtení závěru, kdy dejme tomu dosedne spousta nepochopitelných faktů na své místo, vyskočí věci ještě nepochopitelnější a nejvíc mě tluče do očí časová osa s druhým manželem. Kdy se Teagan stihla podruhé vdát, prožít nějakou hrůzu, rozvést se a pak se zase dávat pomalu do kupy? Během jednoho dne?
Každopádně tento příběh traumatizovaných nádherných, samozřejmě i bohatých a úspěšných lidí, kteří k sobě hledají cestu, opepřený erotikou, depresí a sem tam panikou, je dost ubohý. Jako by všechno směřovalo k dramatickému závěru a ta omáčka mezi nebyla ani důležitá. Celkově tu proběhne jedna normální konverzace, kdy si vyříkají rozdílné názory, ale i to je okamžitě zažehleno úžasností citu mezi nimi... zbytek je plytké tokání, jsi to nejlepší v mém životě, světlo ve tmě, udělám všechno, abych to nezkazil... sem tam protknuté smutnými pohledy.
Viděla jsem to s hodnocením na 2 hvězdy... a pak jsem se dostala na konec. Cože? To myslí autorka vážně? Kdyby to nebylo zoufale k pláči, bylo by to směšné, ani to sem nemůžu napsat, to by i na označení "SPOILER" bylo moc! Konec mě prostě dorazil a hvězda ze mě vypadla jedna.

4 28.12.2022

(SPOILER) Minulý díl mě ani na opakované pokusy nenadchl, těšila jsem se tento – ale zase to není ono. Tentokrát mi to připadalo, jako by autorka už chtěla mít příběh za sebou, letí jako splašený, stanou se tu drsné a důležité věci, kromě Hardestyových získala Mercy nového, a řekla bych dokonce ještě horšího nepřítele, než jsou čarodějové H. – ale všechno projedeme rychlíkem a už je konečná, vystupovat.
Joel, Aiden, smečka, všichni… jsou tak nějak odstaveni na vedlejší kolej a ani situace kolem Sherwooda (konečně se dozvíme, že je to xxxxxx xxxxxx xxxxx) to nezachrání. A navíc je zlý (nebo aspoň není v pohodě) a ze Zeeho je lusknutím prstů nebezpečný dědek, nad kterým se i Mercy pozastavuje.
Jsem docela zklamaná stylem knihy, ze kterého se vytratila příjemnost, optimizmus, srdečnost, celková vřelost... láskyplnost… a že si Mercy a Adam pořád říkají „miluji tě“, to nic nezmění.
Přidám jedno plus, aby bylo jasné, že kniha není žádná nepodařená katastrofa – dozvíme se opravdu hodně o Wulfem, Stefanovi a něco i Marsilii.

Doplnění:
Dočetla jsem to pěkně za tepla ještě jednou a takhle napodruhé musím přidat, že mě Sherwood hrozně zklamal. Dokud trpěl ztrátou paměti, se všemi on i jeho vlk komunikovali, pomáhali Mercy a smečce, nejen na žádost, ale i sami od sebe. Jeho vlk nikdy problém neměl. Teď se člověk najednou upamatuje a všechno jde do kopru. Veškerá prohlášení o tom, že se vlk nebude schopen podřídit... to jsou kecy, vlk je pořád stejný a nikdy mu to nevadilo. Z toho mi plyne, že je člověk Sherwood sebestředný namachrovaný pako a všechno, co jsem na něm měla ráda, je teď úplně naopak :(

3 29.11.2022

(SPOILER) Hm. Tuhle sérii mám opravdu ráda, ale tady to nějak není ono. Kouřový démon mi k srdci nepřirostl, nevím přesně kde, ale celé se to zvrtlo.
Hups, Mercy už je zase nenáviděná, smečka je celkově oslabená, valí se na ní jedna potíž za druhou, Christy úřaduje a Auriel jí zdatně sekunduje. K tomu Adam, nevadilo by, že má potíže, kdyby se je snažil řešit a nechoval se k Mercy tak… jako Christy s Auriel.
Kouřový démon dělá z lidí zrůdy a s každou obětí sílí, Mercyini přátelé podléhají jeden za druhým. K tomu cizí smečka a dozvuky minulého dílu… už jsem to přečetla víckrát, ale pořád tomu nemůžu přijít na chuť.

3 29.11.2022

(SPOILER) Dostali jsme se už do úplně jiné dimenze potíží než v první Měsíční písni. Všechny zápletky a náznaky směřují k tomuto dílu, mračna se stahují a hodnota na zombiemetru stoupá. Město si chce přivlastnit cizí skupina černých čarodějů, a ne nebere jako odpověď. Přes všechny různé a hrůzné věci, co se tu stanou, mám tenhle díl ráda.
+ konečně se do velké míry urovnala situace ve smečce a Mercy není neustálým předmětem nenávisti
++ Mercy konečně zase mluví se Stefanem
+++ Zee a Tad jsou zpět a v pořádku
++++ do popředí se dostávají další postavy – Larry a Sherwood a Wulfe
+++++ další ukázka Mercyiných schopností

4 29.11.2022

(SPOILER) Na scénu vstupuje nový, silný a nebezpečný hráč. Tak trochu omylem Mercy unese a ta mu to nedaruje. Příběh nakombinovaný pasážemi Mercy na útěku a Adamovou záchrannou výpravou se stočí do Prahy, potkáme Golema, upíry, duchy, čaroděje… Kdo by to byl řekl, že nám vlkodlaci v Praze pečou housky? Budu se na ně muset zajít podívat.

3 29.11.2022

(SPOILER) Svěží a vtipný rozjezd, následován slušnou akcí. Joel, nový člen smečky, není plně schopen ovládat svou proměnu v tibicenu, na poslední chvilku naštěstí dorazí Zee s Tadem a malým chlapcem, který jim pomohl utéct z faeské rezervace. Ohňový Aiden tibicenu zkrotí a svou prosbou ponoukne Mercy k prohlášení území Tricities za zájmovou oblast smečky, kde nikomu neprojde žádné zlo. Zavazující slib v tu správnou chvíli, podpořený Lughovou holí, má magickou moc. Vyvolá řadu nečekaných reakcí nejen ve smečce, ale i mimo ni. A protože se podobné prohlášení hodí Šedým pánům do krámu, musí Mercy s Adamem dokázat, že toho budou schopni.

1 29.11.2022

(SPOILER) Tak tenhle díl je super a zároveň peklo. Super čtivý pro mě, peklo pro Mercy. Velmi lehce se dokážu vžít do jejích pocitů souvisejících se situací kolem Christy. Trpíme spolu snad půl knihy, než se konečně situace otočí a Christy se i v očích ostatních projeví jako slepice, Mercy boduje.
+ další nová linka, tentokrát příbuzenská, na scéně se objeví Gary Laughingdog a rozhodně nezapadne
++ další nový přírůstek do smečky, jakkoliv se kojot potýká mezi vlkodlaky s potížemi, od tohoto dílu už nebude nejpřekvapivějším členem společnosti, Mercyino řešení neodvratné katastrofy je prostě geniální
– Tad nedobrovolně projevil něco ze svých schopností a byl odvolán za taťkou, situace v rezervaci není dobrá a hrozí, že by si Mercy pro své přátele musela dojít?

2 29.11.2022

(SPOILER) Další komplikovaný případ, Adam se smečkou jsou uneseni a Mercy s Jesse a Benem zachraňuje, co se dá. Díl opět navazuje na předchozí děj, není to pevná linka z bodu A do bodu B, člověk musí dávat pozor, aby mu něco, třeba drobného, co se v jednom dílu stane a pro další díl je důležité, neuniklo. Například že Zee byl povolán do rezervace, ze které se nemůže vzdálit,
+ po delší době interakce se Stefanem, zapojí se Kyle, Ben a na pomoc přispěchá Asil.
++ po vyřešení zápletky přichází na scénu ta hlavní, o které to vlastně celé bylo, boj a další perličky do sbírky Mercyiných schopností.
– smrt jednoho z našich:(

1 29.11.2022

(SPOILER) Začátek je velká legrace, svatební přípravy mě nutí slzet smíchy. Svatební cesta se samozřejmě hned zpočátku zvrtne, i když bych nečekala, jak hodně. ALE! Konečně se dozvíme o Mercy a jejím původu všechno, dokonce tolik, až tomu ona sama odmítá věřit a teprve to postupně zpracuje a připustí. Říční znamení se nese v duchu indiánské mystiky promíchané s fae a starými bohy, tady můžu napsat jen že Mercy je hustá a hůl válí. Pro mě oddechový díl.

1 29.11.2022

(SPOILER) Můj oblíbený díl. Teď už můžu napsat, aniž bych spoilerovala, že jsem od začátku fandila Adamovi, Sam mi nikdy nebyl moc sympatický, natož pro Mercy. Ovšem to, co se s ním děje od začátku tohoto dílu, bych mu nepřála.
Je tu opět spojeno mnoho linií – samotné téma Stříbrné relikvie kombinované se Samovými problémy, těžkými a nebezpečnými problémy Mercy se smečkou ústícími v konfrontaci, a nakonec nová postava, dar z nebes, hurá, hurá, tenhle díl začíná těžce, ale postupně se promění v radostný a nadějný. Dostaneme něco nového o fae, holi i vlkodlačích problémech.

1 29.11.2022

(SPOILER) Čtvrtý díl dějově navazuje na Železný polibek a Krevní pouto – Mercy se potýká s traumatem a zároveň na ní prasklo, co provedla s Andrém. Jako záchranného kruhu se proto chytne nabídky bývalé spolužačky, aby s ní zajela domů vyřešit duchařskou záhadu. Nebylo by to ale Mercy, kdyby se všechno neukázalo být úplně jinak, než se zpočátku zdálo.
K základnímu příběhu se přidávají první dvě trvalé linky – Stefanovo násilné vypuzení z upírského klanu a Mercyino začlenění do smečky – v celé smečce ji má rádo tolik vlků, že by se to dalo spočítat na prstech jedné ruky, a ještě dva useknout. Díky Stefanovi se dozvíme pár dalších střípků z fungování klanu, zapojí se hůl a Mercy se opět zdokonalí ve využívání svých možností.

3 29.11.2022

(SPOILER) Třetí díl a tentokrát se detektivka dotýká fae. Jak to tak u mocných bývá, v zájmu zakrytí vlastních potíží je často obětována vhodně zvolená osoba a původní problém následně nenápadně vyřešen mimo reflektory. Ona vhodně zvolená osoba ale tentokrát zase tak vhodně zvolená není, je to totiž Mercyin přítel Zee a i když sám se svým obětováním souhlasí, Mercy se s tím smířit nehodlá.
+ v tomto díle přichází na scénu hůl, má oblíbenkyně, a konečně je zvolen pan vyvolený, Adam nebo Sam? Neřeknu :)
– v tomto díle je to, co se stane, opravdu silné kafe, nemyslím si, že to bylo nutné dotáhnout do hořkého konce – ocenila bych, kdyby byla akce nedokončena, a i se znalostí dílů dalších jsem přesvědčena, že by to nijak nevadilo, všechny následné reakce a souvislosti by mohly probíhat beze změny.

2 29.11.2022

(SPOILER) Druhý díl přitvrdil a navedl nás cestu, kterou se bude série ubírat – žádná selanka. Do města zavítal démon v upírském těle a my se dozvíme pár podrobností o fungování krvesajné společnosti, něco více o fae i o Mercyiných schopnostech.
Démon je na kojota silné kafe a Mercy proto zpočátku stojí stranou a nechává vlkodlaky a upíry, aby se s problémem vypořádali. Až ve chvíli, kdy se to ukáže jako ta nejhorší možná volba a ostatní silní hráči prásknou do bot, aby se nádobou pro démona nestal někdo z mocných, zapojí se Mercy se svými nově objevenými schopnostmi do akce. Poražením démona ale děj nekončí, Mercy šlápne do plánů mocnému nepříteli, a i když všechno dopadne, jak má, zadělá si na pořádný průšvih.

1 29.11.2022

(SPOILER) Mám ráda urban fantasy, v těch s ženskými hrdinkami pak Mercedes Thompsonová sdílí první místo s Kate Danielsovou, za nimi s odstupem Alfa a omega. I když to v prvním dílu člověk hned nečeká, jedná se o velmi komplexní příběh, kdy se cokoliv z toho, co se kdykoliv stane, může promítnout do děje za dalších x let (dílů).
Měsíční píseň je rozjezdová. Omezený výběr nadpřirozených bytostí s omezenými možnostmi, základní informace o Mercy i jejím okolí. Seznámíme se s principy fungování smeček vlkodlaků, okrajově s upíry a čaroději. Dozvíme se něco o Mecyině minulosti a vyřešíme první komplikovaný detektivní příběh.
+ vlastně všechny figury, které v tomto vesmíru fungují. Každý je osobnost dostatečně vyhraněná na to, abych si k nim mohla vytvořit vztahy a sledovat jejich cestu, vývoj… a být zvědavá nejen na Mercy, Adama a Sama, ale i Jesse, Bena, Zeeho a Tada, Warena a Kyla, Stefana...
– v podstatě jen jedno, zato trvalé – štve mě to tolik, že jsem se to naučila ignorovat, zmínky o tom, jak proměna vlkodlaka z jedné formy do druhé trvá 20 minut (u alfy pět), přehlížím. Jinak to nejde, mě to prostě neskutečně irituje, co je to kruci za vrcholného predátora, když si na dvacet minut v nejhorším možném okamžiku rovná kosti do nového tvaru a děsně u toho trpí???!!!
No nic, Mercy naštěstí tímto handicapem zatížená není, jejím dědictvím po domorodém otci je blesková proměna v kojota a pár dalších triků, o kterých zatím ona ani my moc nevíme. Je to další z nepříliš mocných bytostí, které hrají vysokou hru s mnohem nebezpečnějšími protivníky s využitím rozumu, vlastních dovedností a přesným morálním kompasem.

1 29.11.2022

(SPOILER) Romantický útěk číslo 9. Scénář stále stejný a i když se mění prostředí, vše ostatní zůstává. Fajn sympatická Izzy s nějakým tím vztahovým traumatem, která se postupně vypořádává s potřeštěnou matkou a dědictvím v podobě hradu + pár postaviček do party, aby nebylo smutno + jeden krásný a žádoucí svobodný chlápek, bohužel opět nesympatický. Z celé téhle série jen Alex a Luke za něco stáli, ostatní jsou chladní, sebestřední a neví co chtějí. Nejvíc mi na tomhle typu vadí, že se na ně nedá spolehnout, něco jim přeletí přes nos a co platilo před sekundou, je teď naopak. Týpek se ke konci pochlapí a všechno jako obvykle vyžehlí... no ale jak dlouho mu to vydrží? Na žádné prohlédnutí odteď navždy nevěřím, je zamilovaný a tak se snaží, ale co pak? Bude zase jako dřív?!
Přes všechnu krásu skotské krajiny pod sněhem dám jen 3 hvězdy, tentokrát to bylo (a vím, že je to romantická oddechovka, to ale neznamená, že mě nemůžou zarazit nějaké podivnosti) poněkud přitažené za vlasy, Izzy totálně bez peněz a s hradem na rozpadnutí nakupuje jak Rockefeller, vymaluje, přeleští židle a hrad je jak z pohádky... a přiznám se, že mi trochu začíná lézt na nervy ta neustále opěvovaná udržitelnost a farmářské produkty... ano, je to fajn, ale... musím to pořád a pořád číst? Odjakživa mě propaganda nutila dělat pravý opak – asi půjdu a hodím pet lahev do směsného odpadu :)

6 29.11.2022

(SPOILER) Salamis na diplomatické misi. Obávala jsem se, že mimozemšťané budou nevyzpytatelní a spolupráce s nimi nemožná, ztížená nedůvěrou, rozdílnými zvyky a zkušenostmi. Byl to pravý opak – Davy Jones a jeho kamarádi byli v podstatě jako my, možná místo smíchu klepali chapadly, ale vojenské postupy, kulturní návyky, smysl pro černý humor…
Kromě politiky přibyl i náboženský fanatismus, bitka byla výživná, i když lokální, a ten konec – jsem natěšená na další díl.

8 23.11.2022

(SPOILER) V ledovém dílu se na scéně se objevilo zjevně nevyhnutelné politikaření. Ačkoliv je posádka lodi mezinárodní, opět tu máme unie, které sice papírově spolupracují, ale v reálu ne zase až tak. Pokračují i drobné odkazy na jiná díla a nejspíš také díky tomu se mi často stalo, že mě napadl budoucí děj dřív, než jsem se k němu dočetla, napětí trochu pokulhávalo. A do třetice: nemám problém s bitkami lidí mezi sebou nebo s mimozemšťany, ale masakry ledních medvědů a opic mi prostě nesedí, je mi jich líto, chlupáčů, několikrát jsem se přistihla, že fandím spíš jim.
Třetí díl mám hned po ruce, jen se trochu bojím, aby to nesklouzlo do Ušinovsko–daršických vyjednávacích tanečků.

4 23.11.2022

(SPOILER) Tuhle knížku jsem měla hodně dlouho staženou, několikrát jsem načala první odstavec a hned zase skončila. Je to přitom můj oblíbený žánr, ale kombinace českého autora, velitele mariňáků Marhoula a lodi se jménem jak vystřiženým z Podivuhodných dobrodružství Vladimíra Smolíka na Salámové planetě mě opakovaně odrazovala. Zpětně se za to Maříkovi i Marhoulovi omlouvám, Salamidě ne, jsem holt dětina, ale to jméno mě nepřestalo iritovat.
Detektivka rámovaná vesmírnou hrou na kočku a myš, salámová myška na pokraji smrti dělá možné i nemožné, aby si zachránila krk před naprosto děsivou a nepředvídatelnou kočkou. Neřeším technické záležitosti, nějakou zastaralost nebo nenaplněná očekávání novátorských principů fungování, je mi to upřímně řečeno úplně jedno, hlavně že posádka ví, co dělá a dokáže ze své lodi vyždímat to nejlepší.
Příjemně mě překvapila svižnost knihy, odpouštím občasné déja vu, tohle je jako v… a tohle zase z… (hledání nakaženého v posádce á la Kurt Russell, implantát v mozku naštěstí tentokrát nebyla taková ta kreveta, co lezla do člověka nosem nebo pupíkem). Mě se líbila „zalidněnost“ lodi, sledování osudů (i dost osobních) různých členů posádky, neměla jsem problém se v nich orientovat a komplet jsem jim fandila, aby se dostali do dalšího dílu.
Na druhý díl jdu neprodleně a ještě jednou se omlouvám Maříkovi s Marhoulem za nedůvěru:)

7 23.11.2022