Lacie
přečtené 191
Slovenský nářez: Antologie nejlepších autorů slovenské fantastiky
2023,
* antologie
To jsem takhle četla knihu deseti českých autorů fantasy povídek s nicneříkajícím názvem Fantom – a byl to nářez. A pak jsem se natěšila na Slovenský nářez – a ... Žádná katastrofa, to zase ne, ale rozhodně se mi nestalo, že bych musela knížku před spaním zavřít, aby se mi příběh nenatáhnul do snu, což jsem u Fantomu musela. Také jsem kolikrát povídku odložila a vrátila se až za několik dní, žádné nutkání k dočtení, netrpělivost, jaká bude další... takže asi tak.... celý text
Strnadův efekt
2023,
Jan Kotouč
Ježkovy oči, super bonbónek! Na povrchu křupavá krusta (napadení Země mnohonásobně vyvinutější civilizací, proti které nemáme šanci), uvnitř lahodná náplň (šetřící byrokrat, zebra, nosorožec, bitevní loď...). Jen houšť a větší kapky!... celý text
Likvidátor
2023,
Honza Slívka
Bála jsem se pomalejšího rozjezdu, ale ne, mě to sedlo. Samuel je sympaťák a žádný Superman, děj byl pro mě překvapivý hned v několika ohledech a i když jsem si samozřejmě vytvořila vlastní teorie, tak jsem se netrefila ani jednou:) Pokračování se přímo nabízí, tak snad se dočkáme!... celý text
Královna ohně
2016,
Anthony Ryan
No... třetí díl mě až tak neoslovil. Po prvním a druhém, které jsem bleskem zhltla, jsem se naprosto překvapivě musela k četbě nutit, nemohla jsem se tím prokousat. Trochu jsem se začala ztrácet ve jménech všech těch osvobozených otroků, stejně jako v systému politajů, varitajů, kuritajů, arisajů... Ryan zabil nebo zničil hodně postav, kterých mi bylo líto, nejen lidi, ale i Nortahovu kočičku, ale hlavně mě štvala Lyrna. Jak byla ve druhém díle úžasná, její přerod z rozmazlené princezničky na královnu, která si cení obětí, tady je z ní zarputilá vládkyně neohlížející se na nic. Co vlastně chce? Každopádně když už jsem se doplazila na konec, byl tak rychlý, že jsem si ho musela přečíst dvakrát, abych si ho vůbec všimla :) Vélin to bere přes severní pól, Frentis z druhého konce Volaru, Lyrna jede lodí... a všichni se se svými vojsky sešli téměř na minutu přesně v čase Révina zápasu u arény, aby každý z hrdinů mohl zasáhnout do finále. A finále? Při tom všem, co Spojenec i Posel umí... stačilo ho chytit za ruku a pak už si s ním dělat cokoliv?... celý text
Pán věže
2015,
Anthony Ryan
Druhý díl opustil pohled jedné osoby a zvolil styl potůčků, slévajících se do jedné řeky. Každá z postav, Vélin s Révou, Lyrna, Frentis, lord Vernier i Alucius, nás posouvají na šachovnici celosvětového boje proti ultimativnímu zlu, aby se po nejrůznějších zvratech sešly na jednom místě. Mnohem víc se tu ke slovu dostávají obdaření a jejich schopnosti, stejně jako další kmeny Spojeného království. Vélin je stále klaďas k pohledání, jeho charakter ovlivňuje i zarputilé nepřátele, fandím Frentisovi s jeho semínkem, Révě, Aluciovi, Vernierovi i Lyrně. Přestože je tahle kniha mnohem větší masakr, líbí se mi ještě víc, než první díl.... celý text
Píseň krve
2014,
Anthony Ryan
Anthony Ryan, pro mě neznámý autor, překvapil. Klasická středověká brutální fantasy, ovšem opravdu čtivě napsaná. Přestože je celá kniha v podstatě jen o Vélinovi, v žádném směru nenudí a skrz dítě / mladíka Vélina se dozvíme všechno o fungování společnosti, uspořádání světa, jeho historii, příčiny a důsledky událostí, to vše šmrncnuté trochou nadpřirozena a tajemna. Vélin je skutečný hrdina bez bázně a hany, který ovládá snad vše, co válečník potřebuje, ale bojuje jen když není zbytí. V jednu chvíli jsem se obávala, aby kniha nesklouzla do fanatismu ve jménu Víry, ale tak jednoduché to naštěstí nebylo.... celý text
Pekelný pastýř
2021,
Oskar Fuchs (p)
Tak tohle byla jízda. Od začátku knihy se ve mně přelévaly pocity podle toho, jak se vyvíjel děj. Ze začátku jsem byla poněkud zaražena krvelačným posláním, ke kterému Theo přišel jako slepý k houslím. Co mě pekelně štvalo byla Tereza, tak protivnou figuru aby člověk pohledal, navíc jí nic nesežralo, i když do konce se zvládla poněkud vylepšit. Ovšem celkový děj mě záhy pohltil a fakt to byla zábava, postupně do sebe všechno zapadalo a dopadlo to podle mého gusta. Skoro pořád jsem si sice říkala: To je jako tohle, jako tamto... co ještě sem nacpe? Ale celkově super:) A jsem ráda, že to není další kniha do série Frost-Hitokiri-Leichenberg, už jsem některých aspektů světa tam měla docela plné zuby.... celý text
Leichenberg
2020,
Oskar Fuchs (p)
Jak mě lišák po vlkovi navnadil, tohle mi úplně nesedlo. Jako jo, Leichenberg, pašerák, voják, pomáhající armády... ale to sadistické mučení, neporazitelné ženské, zlomený otrok, který se vlastně se svým zotročením tak nějak smíří... nic pro mě :( Za mě škoda, kdyby tenhle magický svět ubral na BDSM, jen by mu to prospělo.... celý text
Hitokiri
2018,
Oskar Fuchs (p)
Lišák... další psovito šelmovité body navíc... občas jsem tedy ve všech těch liškách měla chaos, ale slovensko-český, mnohem propracovanější a pestřejší děj včetně znovuzapojení Frosta - dávám 5*.... celý text
Frost
2017,
Oskar Fuchs (p)
Válečný mág Zikmund Frost... pro mě vcelku příjemné překvapení, i když přiznávám, že body navíc dodává Wolfi. Zadrhnutí v bažinách mi moc nevadilo, zato mi nejdou pod vousy všehoschopné sado-maso ženské hlídačky mužských kouzelníků, asi jsem někde vynechala nějaké to porno, které by mě lépe navnadilo na tenhle zvláštní svět.... celý text
Drahý Aarone
2023,
Mariana Zapata
Další v řadě slowburnovek od Zapaty, ale pro mě to není topka. Tou zůstává Srdce, tady byly rovnou tři věci, které mi vadily. 1. Dopisování. Samo o sobě fajn, poznávají se, zamilují se... ale bylo to tááááááák dlouhé, už mě to nebavilo a těšila jsem se, až se konečně vrátí na základnu a děj se pohne. 2. Ruby. Během dopisování Ruron klapal, ale jakmile se děj přehoupl k setkání, stala se z Ruby podivná osobnost, rozhozená z každé maličkosti, závislá na rodině (která mi už v dílu s Jasmine neseděla), nejistá, ufňukaná, urážlivá... opravdu nechápu, co na ní Aaron pak naživo viděl. Nejspíš mi jeho náklonnost měly pomoci pochopit náznaky traumat, jakože navenek krásný, uvnitř trpí, ale Ruby mi v druhé části prostě lezla na nervy a připadala mi spíš jako závaží než vzpruha pro kohokoliv. 3. Epilog. Potřeboval by aspoň stránku nebo dvě navíc, jak to tedy vyřešili, kde a jak spolu byli?... celý text
Fantom
2023,
Martin Fajkus
Jo Correia, to je moje :) Jasně, že jsem si nemohla nechat ujít ani Fantomácké Lovce monster, logo mě praštilo do očí a knížka byla ve čtečce, Pilčník promine. Nebudu tu zase vypisovat, proč nedůvěřuju českým autorům a nemám ráda povídky... a rovnou napíšu, že to bylo boží. Každá z těch Fantomáckých povídek byla úplně jiná, úplně jiné monstrum, jiný styl, jiný šmrnc, některé krvavé, jiné krvavější. Úžasné nápady, zpracování, u jedné z nich jsem musela čtení před spaním přerušit a nechat na ráno, abych neměla noční můry. Možná, ale opravdu jen možná, kdybych si musela vybrat jednu jedinou, tak by to byl Hraničník, ale může to být mojí ujetostí na psovité šelmy. Jak jsem psala výše, každá z těch Fantomáckých povídek je skvělá. A jediná, co skvělá není, je ta - ráčej prominout - Correiova ;( Nasadil sice mého oblíbeného Owena a narafičil ho do Prahy, ale to je tak nějak všechno. Nestalo se vlastně nic, akce byla krátká a nezáživná (a neúspěšná) a prošuměla kolem do ztracena - bude mít aspoň nějaký vliv na děj v hlavní sérii? Možná nový nepřítel? Uvidíme.... celý text
Odkaz Protektorů
2020,
Jan Kotouč
Přiznávám, že jsem byla napnutá, co je tím trumfem od Silmanů. Jeho odhalení mě nadchlo, to jsem vážně nečekala. Stejně jako Danielovo "zapichovací" řešení. Ani čtvrtý díl neubral na obrátkách, spoilerovat nechci, jen musím napsat, že konec nebyl uzavřený tak, jak bych já ocenila. Zůstala vyčerpaná, ale přeci jen hrozba do budoucna, k tomu spousta problémů na krku. Což je samozřejmě v pořádku, žádná válka nekončí koncem války, ale zdlouhavou obnovou zničeného. Přesto bych byla radši, kdyby někdo píchl Ran-Danorovi do hnízda, tak třeba snad jindy nebo jinde. No a ještě dodávám, že kdo nechce hned od začátku vědět, co se stane s jednou důležitou postavou, nečtěte komentář pod mým, od Bašťáka:) Trochu mi to pokazilo překvapení.... celý text
Obránci civilizace
2020,
Jan Kotouč
Císař už není pouhým exulantem, ale stává se skutečným obráncem civilizace. Všichni členové jeho týmu dělají spíš nemožné než možné, aby dostali na svou stranu co největší počty lodí. Porušují tabu a bojují do poslední kapky krve. Daří se překonat zdánlivě neřešitelné potíže, ale nejsou sami, kdo neustále přicházejí s novými nápady, jak zvrátit situaci ve svůj prospěch. Ani Protektorát nehází flintu do žita a největší eso stále schovává v rukávu. I když by se mohlo zdát, že jsou jednotlivé díly vlastně pořád o tom samém, nějaká ta překážka, její překonání a jdeme dál, tak jednotlivé postavy, jejich růst, reakce, interakce, z toho dělají stále napínavější jízdu.... celý text
Císař v exilu
2019,
Jan Kotouč
Mladý císař práskl Protektorátu dveřmi před nosem a vydáváme se na cestu k pomalé obnově Impéria. Líbí se mi důraz na detaily v jednotlivých situacích, ať jsou to bojové písně Highlanders při výsadku na Kiscelli, pokerová partie nebo Ralgarská mentalita. Samozřejmě zdvořilý bojový robot, bez něj by to nešlo, vyvážený nejen šílenými vojáky Kalingy, ale i Nordelem Tullem. V tomto dílu se pohybujeme zejména v sektoru Barrondo, Daniel nachází spojence s nedocenitelnými technickými možnostmi, stejně tak jako je podražen na místě, kde to nejméně čeká. Stále platí to, co v prvním dílu, postavy jsou sympatické, celý příběh čtivý a napínavý, zároveň stále překvapivý a prokládaný humorem.... celý text
Hranice impéria
2019,
Jan Kotouč
Už několik let mám Centrální impérium přichystané, ale nedařilo se mi něj najít čas. Mohla bych to omlouvat množstvím lákavých novinek, které se neustále vydávají, ale popravdě za tím byla hlavně má nedůvěra k českému autorovi. Tu úspěšně nalomila Maříkova UTSS Salamis, takže CI přišlo na řadu. Mám přečtené již všechny díly a jsem jenom ráda, že už jsou všechny vydané, protože představa, že dočtu knihu a pak čekám na pokračování, to by bylo u této série o nervy. Jako i další z místních přispěvatelů jsem se zpočátku ztratila v davu postav, planet, sektorů, lodí, hodností a všelijakých vyvolených a vylepšených, s porcí korporací navrch. Zrovna jsem si začala plánovat nějakou tu tabulku či přehledný strom, když si to zničehonic sedlo. Série je velmi čtivá, přispívá k tomu také jistá přímočarost, jednoznačné vymezení dobra a zla. Je tu spousta zapeklitých situací, ztřeštěných nápadů, odvážných tahů, přesto celou dobu jasně víme, kdo je kdo a co je jeho cílem. Klaďasové jsou vesměs sympatičtí, není nouze o slovní i situační fórky, odlehčené postavy i odkazy na Zemi, zatímco padouši jsou hnusáci tělem i duší. I když se někdy nedaří a nedá se říct, že by dobří neustále vyhrávali, jakmile dostanou zlí přes čumák, ze srdce jim to přeju. Další plusové body u mě příběh získává tím, že po prvotní katastrofě se sice s občasným klopýtnutím, ale stále dere vzhůru. Každá z knih je uzavřena s nadějí, že bude líp.... celý text
Tanec papírových draků 2: Hon
2023,
Petr Brožovský
Vyšel druhý díl a tak jsem si klasicky přečetla znovu ten první, pro připomenutí. Líbil se mi ještě víc než tenkrát a zároveň jsem si přichystala otázky, které budu chtít od druhého dílu zodpovědět. Povede se autorovi vyřešit to, co mě nejvíc pálí? Ano prosím, povede a ještě přidá nášup! Opravdu jsem nečekala takovou promyšlenost kombinovanou s neutuchávajícím nářezem, hláškami, zbraněmi, alkoholem i sexem, nebudu psát spoilery, takže jen za mě palce nahoru a díky za psa:)... celý text
