Květ komentáře u knih
Mysteriózní horror, který mě rychle vtáhl do děje, ponurá atmosféra si mě podmanila a brzy mě začala děsit "ta v černém." Stařena, která se objevuje u krajnice... a když fouká vítr z polského Podhalí, stoupá počet nehod, sebevražd a vražd, může se přihodit leccos... První polovina skvělá, konec mi bohužel pokazilo pro mě nadbytečné filosofování.
Moc pěkná kniha o osudech jedné rodiny, odvíjející se od dob první republiky až po revoluci. Autorka vychází z vyprávění vlastní babičky, kterým se inspirovala. Stylem, především používáním moravského nářečí mi připomněla Šikmý kostel od Karin Lednické. Vyprávění je čtivé, někdy radostné a hodně i smutné, protože se odehrává v nelehké době, působí velice autenticky. Příběh Emilčina dětství se mi líbil nejvíc, její pozdější věk už mi nepřišel od autorky tolik propracovaný, což mi přišlo trošku škoda. (3,5*)
Román podle skutečných událostí, částečně psaný podle biografie. Román o vyznamenané válečné hrdince, o statečné ženě, ženě bojující, o ženě milované a milující. Děj je rozdělen na dvě části, kdy jedna začíná vysazením agentky s krycím názvem Hélène roku 1944 ve Francii, druhá část začíná roku 1936, kdy se započíná love-story novinářky Nancy Wake a Henriho Fiocci. Hélène a Nancy jsou samozřejmě tatáž osoba a oba příběhy se výborně čtou. Konec jsem probrečela.... nevím, co víc říct, silná kniha. Čest její památce.
Stránkově úsporný román odehrávající se v postapokalyptickém světě. Krátké, jednoduché věty, ale o to větší dosah. Otec a syn ve zplundrované krajině kde není nic, jen zkáza. V krajině kde jsou jen dvě možnosti, jít nebo umřít. Knížka si vás lehce vtáhne a nepustí, strhne vás s sebou do strachu a zoufalství, sugestivně vylíčí úzkosti a hrůzy, aby vám naznačila, že možná přes všechno, tam někde je klíčící naděje, že hlavní je se nevzdat. Skvělé, i když depresivní čtení, doporučuji.
Román Herečka je příběh dvou žen, které se střídají v jednotlivých kapitolách. Hlavní hrdinkou je prvorepubliková herečka Jarmila Horáková, druhou vypravěčkou je spisovatelka píšící pod pseudonymem Olga Barényi a její část děje se odehrává za války. Autorka umí dobře popsat atmosféru a prostředí, ale jinak mě knížka moc nenadchla. Spíše než dějová, je kniha o pocitech a emocích, které se v podstatě opakují, až závěr knihu pozdvihne svojí svíravou dojemností.
Viktoriánský román prvně vydaný roku 1847. Příběh je pěkný, romantický i dramatický, ale četl se mi teda dost těžko. Složitá slovní spojení a obraty, šroubované věty, těžkopádnost. Představovala jsem si něco ve stylu Austenové, ale ne... ona by, myslím, ze zápletky vytěžila mnohem víc. Je to pěkná kniha, ale za srdce mě nechytla.
Celá kniha je napsána jako monolog a je strhující. Dolores mě svým vyprávěním zaujala od první strany a zaujetí mi vydrželo až do samého konce. Příběh stárnoucí ženy, která je podezřelá z vraždy své panovačné zaměstnavatelky Very se odehrává na policejní stanici při výslechu. Prostřednictvím osobitého a rázného vyjadřování nás hlavní hrdinka provází svým životem, které je všechno, jen ne lehký.... stačí se začíst.... K této knize mě dovedl jeden úžasný čtenář a já ji doporučuji dál!
Román na motivy příběhů "příští rok ve stejnou dobu." Mallory a Jack, seznámí se kolem dvacítky, zamilují se, ale okolnosti nepřejí tomu, aby byli spolu, bez sebe to ale taky nedokážou... Takže se setkávají vždy každý rok na jeden prodloužený víkend a mezitím jejich životy plynou, mění se... Je to hezky napsáno, ale něco mi tam chybělo, nebo respektive, důvody, proč nezůstali spolu jsou dost nepochopitelné... I když konec byl jasně daný, nic to neubralo jeho emotivnosti, i slza mi ukápla. (3,75*)
Sbírka dvaceti povídek od mistra hororu. Jsou rozmanité, některé povedenější jiné méně, ale zaujaly mě asi všechny a rozhodně převažují ty lepší. Vítejte ve světě strachu, vyšinuté lidské mysli a fantaskních bytostí :)
Rodinná sága z prostředí rančerů v Texasu, která se odehrává na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Čte se to samo, oddechová knížka, lehce natahovaná i předvídatelná, nenáročná, ale přesto pěkná. Taková odpočinková holčičí četba na léto. (3,5*)
Říkají jim Panny. Spolek výjimečných studentek v čele s mladým profesorem, kterého zbožňují. Když je zavražděna jedna z nich, přijíždí její nejlepší kamarádku Zoe utěšit nejbližší člen rodiny, teta Mariana, ač je sama zdrcená žalem po tragické nehodě jejího manžela. Mariana, která je zároveň i terapeutkou, se na popud Zoe pouští do pátrání po vrahovi... Děj je protkaný linkou řecké mytologie. Bohužel, na mě to bylo moc překombinované, bez hloubky, bez napětí, dlouhé popisy, zbytečné úvahy... Slabý průměr.
Krásná nadčasová kniha propracovaná do detailu, skvěle vykreslené charaktery postav, prostředí, bohatost myšlenek, úžasný čtenářský zážitek. Příběh o lidech, jejich nedokonalostech, vztazích, emocích, o tom že nic není jen černé a bílé a dobro a zlo se prolínají. O tom, že máš možnost volby. Můžeš. Timšel. Při čtení jsem si mnohokrát povzdechla... proč dnes už tak nikdo nepíše...
Ruta Sepetys je autorka, která si vybírá pro své knihy těžká témata. Knížka Musím tě zradit je situována do socialistického Rumunska, pár měsíců před revolucí, která zde proběhla jinak než v ostatních státech východního bloku. Vypravěčem je sedmnáctiletý student a styl vyprávění tomu odpovídá, řekla bych, že román je cílen na mladší čtenáře. Děj má jednoduchou kostru a klouže spíš po povrchu. Krátké kapitoly se rychle čtou i když popisují otřesné podmínky tehdejšího režimu. Na konci knížky jsou i dobové fotografie. Nenáročná forma osvěty, bohužel, čekala jsem víc.
Detektivky od Klevisové se pro mě stávají zárukou kvality a Vraní oko není výjimkou. Tentokrát vyšetřovatele Josefa Bergmana práce zavede na jižní Moravu do chatové osady blízko vesnice Ořechová. Autorka umí krásně popsat krajinu i vykreslit jednotlivé postavy, děj odsýpá a je okořeněný sousedskými vztahy. Knížka je napínavá bez přehnané agresivity nebo snahy šokovat, za den přečteno a za plný počet :)
Přečtená za jeden den. Bezútěšná. Deprimující. Děsivá. Tolik smutku a zla, co si dovedou lidé působit... Mornštajnová píše skvěle, přečetla jsem od ní všechny knihy a každá mě chytla za srdce a Les v domě není výjimkou. Těžké téma, ale napsáno tak čtivě a reálně, že jsem se neodtrhla.
Moje první setkání s Trpkovou a zároveň závěrčný díl trilogie. Nevadilo, že jsem nečetla předchozí dvě knihy, neměla jsem pocit, že mi něco důležitého uniklo. Detektivka odsýpala, některé věty se často opakují, ale celkový dojem byl dobrý. Děj uvěřitelný, ač nechybělo typické nepochopitelné jednání "zkušených" vyšetřovatelů.... kdy si říkáte, proboha, proč to dělá, proč tam jde sama... ale na druhou stranu to knize přidává napětí. Bavilo mě to a časem si snad přečtu i další knihy od autorky.
Ani se mi to nechce věřit, ale uplynulo už sedm let, co jsem četla trilogii Měděný jezdec-Taťána a Alexandr-Letní zahrada a teprve letos jsem přečetla díl Bellagrand, který jí dějově předchází. Bohužel četla jsem jej hodně dlouho, částečně proto, že jsem byla ponořená v trestním právu, částečně proto, že mě nezaujal. Příběh Alexandrových rodičů Giny a Harryho mě místy doslova iritoval. Harry jako narcistní sobec, který myslí jen na své ideály a dovede rodinu až k deportaci a Gina, která jej trpně následuje, ač jeho názory nesdílí. Knížka obsahuje spoustu politiky a zbytečné omáčky, v podstatě omílá to samé dokola. Čekala jsem od ní víc. (2,5*)
Druhý díl krimi série mě neoslovil tolik jako první. Na můj vkus toho psychopatismu bylo nějak moc. Taky jsem nepochopila takový zvrat ve vztahu vyšetřovatelů Avy a Luca. Nicméně knížka se dobře a rychle čte, nemá hluchá místa, kapitoly na sebe dobře navazují, děj je napínavý. Jsem zvědavá, co bude příště :) (3,5*)
Klasická Bryndzova oddechová detektivka. Čtivá, děj je svižný, odsýpá. Žádné přehnané brutální scény, žádné prokousávání se natahovanými stránkami, všechno tak akorát "na pohodu." Ačkoli to není bůhvíjaká literatura, Bryndzu mám prostě ráda.
Od Miniera jsem přečetla jednu knihu, která se mi líbila, ale jeho dílo Lucia mě nepotěšilo. První půlku jsem četla takřka bez zájmu, v polovině mě čtení začalo víc bavit, ale celkový dojem to nezachránilo. Na můj vkus moc překombinované, rozkouskované, nevyužitý potenciál námětu. Škoda. (2,5*)