OnlineKristinTj

Příspěvky

Wim Hof – Ledový mužWim Hof – Ledový mužWim Hof

Za tuhle knihu vážně moc děkuji. K otužování jsem přidala dýchání a s ním zcela nečekané zážitky a pocity. Z literárního hlediska nechci knihu hodnotit. Chápu odhodlání nadchnout ostatní k tomu, čím autor žije, čemu věří a co ho utváří. Skutečný spisovatel by byl jistě čtivější, přesvědčivější, učesanější a úspornější. Wim Hof ale není spisovatel. Jen se chtěl podělit o zkušenosti, které v jeho životě fungují a které mají sílu zlepšit mnohým kvalitu jejich života.

08.12.2021


Jasno lepo podstín zhynaJasno lepo podstín zhynaSara Baume

Jedno oko s Rayem spolu vyšplhali až na vrcholek mé letošní hromádky. Všímavé psaní vede ke všímavému čtení – ten příběh mám díky autorčině spisovatelské virtuozitě tak zviditelněný, že se mi místa z knihy dostávají i do snů. Přecházím od optimistického jasna přes laskavé lepo a nejistý podstín až ke kruté zhyně, nohy mi váznou v písku, rukavice mám od bláta a cítím mrazivý vzduch prosycený vůní špagetových kroužků. Ach jo... Ach jo!

07.12.2021


Bulbem záchranářeBulbem záchranářeVít Samek

Lidi, čtěte. Sobě i všem, kdo tohle budou chtít poslouchat. Mačkejte. Pomáhejte. A žijte...

28.10.2021


PoselPoselMarkus Zusak

Já jsem jenom Ed.
Choděj mi dost zvláštní vzkazy, ale nakonec vždycky vím, co mám udělat.
Zdá se vám to divný? Jo, je to divný.
Ale taky hustý...
Můj život se totálně změnil. Je teď neuvěřitelně opravdovej. Zkuste zažít, co já, a uvidíte, co to s váma udělá. Je to jenom na vás.
A Markusovi ten konec nežerte. Za vším totiž stojí... Možná si odpovíte. Sami.

28.10.2021


Zlodějka knihZlodějka knihMarkus Zusak

Stavím ti oltář, milá Smrti. Z nejmilejších knih, peříček a starých novin, sněhových vloček a odřených kolen. Plyšový medvídek drží stráž a krajkovím prachu sleduje barvy lidí, jejich chvil i nebe. Zrovna je modré a syté jako velká miska pudinku. Jen zabořit lžičku.

27.10.2021


Anna KareninaAnna KareninaLev Nikolajevič Tolstoj

Síla společnosti a jejích pravidel je v každé době nezměrná, lidská psychika křehká… Svoboda si žádá křídla a odhodlání. Obojí Anně chybělo. Obdivuhodný vhled do myšlení různých lidí v nelehké době. Z některých paralel se současným světem mě až mrazí…

27.10.2021


Deník staré paníDeník staré paníJiřina Heroldová - Šiklová

Obdivuji způsob, jakým paní Šiklová srozumitelně poukázala na starosti i radosti stáří. Deník je příjemným čtením plným drobných, jasných, ale často opomíjených, zato však důležitých aha momentů. Pomůže nám mnohem lépe pochopit své prarodiče, rodiče i sebe samotné. Velmi doporučuji, klaním se a děkuji.

Epiktetos: Až bude smrt, nebudu. Dokud budu, nebude smrt.

06.10.2021


Tobiáš Lolness. II. Elíšiny očiTobiáš Lolness. II. Elíšiny očiTimothée de Fombelle

Křehká jízda letem stromovým světem. Něžná chodidla Elíši, mnohá tajemství a mnohá vysvětlení, kdo je vlastně kdo. Láska, odvaha, přátelství, tanec na ledě i akrobaté ve větvích a stádo lidu, jak ho známe i z našeho světa. A nakonec jarní tání... s dlouhým skluzem na vlně trávové.

26.09.2021


Tobiáš Lolness. I. Život ve větvíchTobiáš Lolness. I. Život ve větvíchTimothée de Fombelle

Timothée de Fombelle patří k mým oblíbencům. Tobiáše i jeho svět jsem si zamilovala, příběh má spád a je v něm spousta malých moudrostí. V něčem mi ale nesedí tak dobře jako Vango nebo Dva životy pana Perla. Na druhou stranu krásně rozšiřuje spektrum de Fombellových příběhů (nejen s ohledem na věkové skupiny čtenářské), což je za mě velmi cenné. A tak vtípky, které mi při čtení vržou, jiné třebas rozesmějí, pro mě zbrklou přímočarost možná ocení mladší čtenáři. Čtyři hvězdičky s díky za cestu nahoru a dolů. Pátá hvězdička je za krásu, kterou příběh zanechal v mé duši, a za moudrý trávový lid.

26.09.2021


Třicet let na zlatém severuTřicet let na zlatém severuJan Welzl

Tohle bylo zvláštní čtení. A jsem moc ráda, že jsem komentář odložila na později. O zlatém severu se mi občas zdává, z pochybovače stal se snílek, strejcovské řeči a stoleté názory pomalu zapomínám (i když ne úplně). Chtěla bych sjet řeku Yukon a zakusit sílu ruské zimy strašidelných krás...

26.09.2021


Medvěd a SlavíkMedvěd a SlavíkKatherine Arden

Aneb když se v knize zabydlíte a cítíte všechny vůně i chutě, teplo i mráz. Zimě, strachu, nesvobodě a těžkým časům navzdory.

10.08.2021


Literární spolek Laury SněžnéLiterární spolek Laury SněžnéPasi Ilmari Jääskeläinen

Já jsem se skvěle bavila. Nádherně vykroužené rty, potrhlí spisovatelé, šílená hra, tajuplná Laura a spousta různých rovin a spekulací. Jazyk autora mi učaroval a závěr knihy mě probudil z noční můry. A ta jména! Tleskám překladateli a jdu shánět falešnou kočku...

10.08.2021


HoubařkaHoubařkaViktorie Hanišová

Nejsou houby jako houby. A to, co vidíme v mechu, je jen zlomkem toho, co roste pod zemí. Stejně neviditelné a spletité bývá rodinné podhoubí… Houbaření jsem si užila. Za příběhem pro mě trochu vázl nemastný neslaný jazyk. A sílí ve mně tísnivý pocit velmi podobné atmosféry současných českých románů některých českých autorek. Dám si pauzu a pak se uvidí.

06.08.2021


Jako zabít ptáčkaJako zabít ptáčkaHarper Lee

Atticus je fakt skvělej táta. Nechává nás zkoušet si život a přemejšlet o něm. Takový metody se ve výchově začnou uplatňovat až na konci století. A samy od sebe tu byly i dávno před náma. Táta nám taky ukázal, co je to lidskost a jak funguje naše společnost. Nebylo to pro něj vůbec lehký. Vlastně byl hodně odvážnej. Ale my jsme se s Jemem nebáli. Teda spíš až potom. Až když se věci ukázaly, jaký doopravdy jsou. Věci a hlavně lidi.

02.08.2021


NastereaNastereaPetra Stehlíková

Při čtení třetího dílu už se koušu do paty. K pokračování mě nutí seriálový syndrom - chci vědět, jak to dopadne. A také proto si neodpustím ani zbytek série. Za mě by mohly být všechny dosud napsané díly zkrácené do jedné knihy, příběh by se vyčistil od balastu a zbytečných zamotávek. Druhá věc, kterou nedokážu spolknout, je neuvěřitelnost - nelogické a nesmyslné drobnosti, co nefungují, i když přijmu, že se pohybujeme v postapo. Přesto děkuji autorce za originalitu a krásu světů jejích knih.

01.08.2021


FajaFajaPetra Stehlíková

Pěkné, čtivé, zajímavé. O zlomkrky louskám příběh a ztrácím trpělivost sama se sebou. Kdy mu to konečně řekne? Mám tendenci přeskakovat odstavce, ruší mě další skřípoty v logice příběhu. A to množství indicií mi bere radost z pochopení. Přesto se bavím a zůstávám zvědavá…

31.07.2021


Paní DallowayováPaní DallowayováVirginia Woolf

Je třeba tam opravdu být a dívat se na letní Londýn očima Clarissy. Přivonět k růžím a zavzpomínat. Myslet červnem roku 1923, cítit slunce hřát a slyšet šustit látku jejích šatů. No a pak najednou sedím na pohovce a po tvářích mi tečou slzy. Nad tím, co bylo i co se právě děje. Osuším je kapesníčkem, pohodím hlavou, rozdám poslední zářivé úsměvy svým hostům a vklouznu tiše do letní noci.

31.07.2021


SmuténkaSmuténkaJan Skácel

Smuténka mě kolébá, konejšivě skládá slova do malých světů sladkobolných. V září se stmívá už bez sametu, kohoutci znají vodu a v kamenech šplíchá tma. Procházím se sem a tam, pokaždé jako bych šla novou cestou. Smuténka není na jedno zhoupnutí. Ještě si ji nechám chvíli otevřenou.

31.07.2021


Lucidní sněníLucidní sněníStephen LaBerge

V lucidním snění jsem objevila způsob, jak čelit svým strachům a nočním můrám. A díky této knize v noci létám...

27.06.2021


NaslouchačNaslouchačPetra Stehlíková

To je mi tedy překvapení... Naslouchače jsem zhltla téměř bez rozkousání, tak moc jsem byla zvědavá, jak to všechno dopadne. V žaludku mě asi nejvíc tlačí neuvěřitelnost příběhu v rámci příběhu. Některé věci zkrátka nefungují, což by se nemělo stávat ani v pohádkách a v knížkách pro mládež. Na druhou stranu oceňuji originalitu světa, který spisovatelka vytvořila. A sklenit je nádherný objev, těším se, jak si s ním Ilan pohraje v dalších dílech.

27.06.2021


Jak voní tymiánJak voní tymiánMarcel Pagnol

Za vůní tymiánu přes několikero vrátek a co tam bude. Rance plné stříbrných vidliček, dětských her a dobrodružství, zrezivělý zámek bolného podzimu. Křehkost matčina náručí střídá bouřná jeskyně, výr a had jsou přemoženi a svět plný pastí. Epidemie pálí současností, lásky jsou směšně prosté. A tymián si voní francouzským povětřím jařma i svobody...

19.05.2021


Jablečné víno s RozárkouJablečné víno s RozárkouLaurie Lee

Jsem malým klukem, co se ztratil ve vysoké trávě. Loupu cibuli až na prostředek, tečou mi slzy a směju se jako blázen. Miluju své sestry a jejich šaty, zbožňuju svoji mámu a celým srdcem hltám svou vesnici od promodrané zimy do lenivého léta. Moje víra je prostá, přítomnost nenasytná, můj život křehký i houževnatý zároveň. Houpu se na něm nahoru a dolů, dokud mě osud nevystřelí do širého světa, ve kterém už nic nebude jako dřív...

07.05.2021


Po strništi bosPo strništi bosZdeněk Svěrák

V malých prostých obrázcích se nenápadně odehrává silný příběh českého kluka, jednoho z mnoha a zároveň jedinečného. Obraz války u nás je tu poskládán z velkých věcí i spousty osobních drobečků, právě tak, jak přes naši zemi hrůzné období překlopýtalo. S kufrem zoufalství a bolesti v jedné a košíkem každodenního štěstí a trablíčků v druhé ruce jdu bosky, občas mě stéblo k slzám bodne, chvílemi něžně pohladí...

02.05.2021


Magorovy labutí písněMagorovy labutí písněIvan Martin Jirous

Znám spoustu básníků lepších po stránce řemeslné. Žádnému jsem ale nevěřila jeho zpověď tolik jako Magorovi. Cítila jsem vůni hlohů, pivoněk, chlad zdí a nesvobodu. A čím dál četla jsem, tím vybroušenější zdály se mi jeho verše a tím vroucněji mě zalévaly zoufalství, víra, bolest i láska...


Za údolími lesy
jinde než kde jsi nejsi
v dálce kde modré hory
memento mori

daleko dál než Kartouzy
ve městech cizí rathauzy
daleko za obzory
memento mori

vlaštovky čápi rorejsi
nedoletí tam kde Ty jsi
za zdmi stěnami dvory
memento mori

nad mořem vlhké útesy
blíž než tam kde teď pro mne jsi
lodě plují a vory
memento mori

---

V úzkostech volal jsem Beránka
těsná je moje skořápka
V neklidu nocí v hrůze dní
prosil jsem ať ji uvolní

14.02.2021


Byla jednou jedna řekaByla jednou jedna řekaDiane Setterfield

Po proudu i proti proudu, s nosem plným vůně řeky vyhlížím Ticháčka... Chci se ho zeptat na mnohá tajemství, svézt se na správný břeh, nechat se zachránit. Pod přísným pohledem leccos mi nesedí, a to nejen v sazbě a překladu. Ale když se do kraje kolem Temže ponořím, splétám spolu s ní trávu příběhů na skleněné desce a s rozkoší drbu za ušima nejchytřejší prase Spojeného království.

12.02.2021


Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)Haruki Murakami

Příběh jsem skládala jako puzzle, které mě baví v reálu, nikoli při čtení knihy. Spousta dílků však měla vybroušený tvar, dosud nepoznané barvy a při spojení s ostatními odhalovala jemná tajemství... Celek byl roztříštěný, jednotlivé kousky krásné. Oj. Zůstala ve mně podivná nevyváženost, kterou jsem u Murakamiho nikdy nepocítila. Pan Ptáček na klíček mě trochu iritoval svým mechanickým bytím, které občas nečekaně explodovalo. S Cinnamonem a May těžko se mi loučí...

„Mají široké tlapky a oranžové nohy. Ty vypadají jako malé dětské holínky, jen asi nebudou ideální pro chůzi po ledu, pěkně jim to na něm klouže. Někdy si taky kecnou na zadek. Nemají holt protiskluzný systém. Zima pro ně nejspíš nebude nejpříjemnějším obdobím. Zajímalo by mě, co si o ní myslí kachní bytosti. Co si o zimě asi v duchu říkají, ale tipla bych si, že jim zas tak hrozná nepřijde. Když je tak pozoruju, zdá se mi, že i zimu dokážou trávit celkem v pohodě, i když se tváří jakože ,Už zase led? Skara.' Právě tohle na nich baštím."

03.02.2021


KoralinaKoralinaNeil Gaiman

Tedy dobrá, pane Gaimane. Beru Vás na vědomí. Čajové lístky, hledání duší a piknik na studni mi učarovaly. Já ten film miluju. Teď už vím, proč se tak povedl.

07.01.2021


Víra bez náboženstvíVíra bez náboženstvíOtakar Antoň Funda

Děkuji Vám, pane profesore. Už tenkrát jsem cítila, že je to ono. Vy jste mi zosobnil, že co je bez chvění, není pevné. Jako mávnutí křídlem Otakárka.

07.01.2021


Kouzelný kalendářKouzelný kalendářJostein Gaarder

Jsem za tenhle adventní příběh ráda. Vnesl k nám tajemství hedvábných dopisů i kouzlo Ebenových písní. Jen mi to celé přišlo trochu šroubované a poplatné hlubokým myšlenkám. Ale to je asi můj obecný problém s Gaarderem. Každopádně si Kouzelný kalendář určitě otevřeme příští rok znovu.

„To je tedy divné, na mou věru,
hodiny se točí proti směru,
čím to trvá déle, tím je dřív...
Tohle svět neviděl jaktěživ!"

07.01.2021


Klub nenapravitelných optimistůKlub nenapravitelných optimistůJean-Michel Guenassia

Ach jo, je to pár dní, co jsem opustila Paříž, a už se mi po Michelovi stýská. To rozkrývání minulosti, skutečnost, která všechno mění, staré fotky, desky, knížky, filmy, fotbálek, pivo ředěné limonádou a hlavně nenapravitelný optimismus mi asi budou chvíli pořádně chybět...

07.01.2021


1