Pravidla zdvořilosti

Knihu jsem dlouho odsouvala na konec seznamu k přečtení, protože mě máloco baví a zajímá míň, než život smetánky v kterékoli době i místě. Kniha je napsaná dobře, Gatsbyho připomíná jen prostředím a dokonce i moje přání, aby to probohy nebyla romance, se před koncem zdálo být naplněno, ačkoliv poté... Mám pocit, že ženské postavy jsou plošší, že jdou muži a gentlemani autorovi líp. Přečetla jsem to za víkend, takže čtivé to je, další díly si ale asi nechám ujít. Celkem za tři a půl hvězdy prosáklé ginem.

Kniha se mi velmi líbila. Doslova dokázala vytvořit atmosféru 30. let v New Yorku, se vším, co k této době patří - jazzové kluby, móda, život "newyorské smetánky". Katye touto dobou proplouvala po svém - někdy jako součást velkého světa, mezi boháči a lidmi, kteří nemusí pracovat, a mohou se pouze bavit. Někdy jako dívka, která dobře ví, co od života chce. Je emancipovaná a cílevědomá a chytrá. Možná proto je její příběh tak barvitý, nespokojí se s bezduchým vyplňováním času, ví, kam její život směřuje. Těším se na další knihy tohotou autora, i na atmosféru, kterou dokážou v mysli vytvořit...

Hlavní představitelka mi přišla nějak "neuspořádaná"... chvílemi bohémská, pak zas pokorná a empatická. Nevylučuje se to, jen jsem jí musela občas nacházet. Děj je docela poutavý, až byste se chtěli v tom jazzovém baru ocitnout s ní... ale jen na chvíli, protože realita předválečného New Yorku zas tak oslnivá není.

Začít číst Towlese tímhle, jsem nadšená. Začala jsem ale Gentlemanem a pokračovala dálnicí, takže všechno je jen slabší odvar. A přesto je to velmi zajímavý příběh roku 1938. O to překvapivější, že je to prvotina. V tomto společenském románu najdeme všechny atributy tehdejší doby, jazz, eleganci, Manhattan, písařky. Samozřejmě také atributy všech románů a to je láska, sex a vztahy. Hlavní postava Katey nás dějem provádí tanečním krokem a my se tak zamilováváme, odmilováváme, máme nejlepší přítelkyni, pracujeme jako písařka a pak už ne, seznamujeme se s dalšími lidmi z řad smetánky. A to všechno spustila jedna fotka na výstavě. Vlastně dvě. OK, tak měním své úvodní nenadšení, protože to vlastně je skvělý, duchaplný a zároveň velmi lehkomyslný příběh.

Vynikající. Amor Towles je moje srdcovka. Chytré, chytlavé, zajímavé, přemýšlivé, kultivované. Přiznávám, že Gentleman v Moskvě byl pro mě o ždibec lepší. Každopádně je Towles můj objev posledních měsíců a já se těším na další jeho dílo.

Že prý autorova prvotina? Tak to hluboce smekám. Styl vyprávění i příběh mi přišly excelentní. Kniha mě teleportovala do New Yorku 30. let 20.století, doby swingu, puntíkovaných šatů a kloboučků, a pozitivního vztahu k cigaretám. Katey je správná žába: chytrá, sečtělá, ironická, brutálně otevřená a zároveň empatická. Rok 1938 jí přinesl do života několik důležitých setkání a událostí, které jsou hlavním motivem knihy. Osudy hrdinů taky trochu zamíchají pravidla zdvořilosti. Inteligentní a zábavné a trochu smutné. Určitě se k této knize ještě vrátím. Doporučuji.

"Rok 1938 byl kromě jiného rokem klepání na dveře..... V těch chvílích mi přišly vhod jen některé z těchto návštěv, ale asi jsem si měla vážit všech. Protože za pár let už budu bydlet v budově s vrátným - a když bydlíte v budově s vrátným, nikdo už na vaše dveře neklepe."

Zvláštní knížka. Autor má neskutečný dar barvitě popsat život v New Yorku konce 30. let minulého století tak, jako by sám v těch dobách všechny ty ulice, byty, domy, kanceláře a především bary Manhattanu, osobně navštívil a s fotografickou pamětí vše popsal. Zajímavé postavy. Úžasné dialogy. Obdivuhodný talent autora. Láska k New Yorku. I mně, tak jako mnohým dalším tenhle román připomněl Velkého Gatsyho.

(SPOILER) Ano, je to půvabná kniha z New Yorku 30. let s dobře sestaveným příběhem, čtivá, hladivá, inteligentní, se spoustou odkazů zejména na literaturu, které jsem zřejmě z velké části nepochopil, ale nevadilo to. Ale je to také kniha o líbánkovém bridži života. Buď si nechám první lízanou kartu a druhou budu muset zahodit, nebo zahodím tu první, ale nevím, co mi přijde při druhém líznutí. Jinak řečeno v uzlových bodech života volím, jak budu žít a zda budu šťastný. A přitom nevím, zda budu šťastný jako uhlazený bankéř žijící podle pravidel zdvořilosti, ale za cenu podpory stárnoucí bohatou ženou, nebo budu šťastný jako dělník vykládající s černochem lodi v docích a přitom snít o zámořských cestách. Najdu naplnění života jako bohémský malíř eklektik, nebo jako profesionální voják? Přijmu povýšení a vyšší plat, ale bez možnosti dalšího rozvoje v celkem nudné práci, nebo se dám znovu na nejistou cestu objevování nových možností? Dobře jsem se pobavil, ale i přemýšlel. Při srovnávání tří autorových knih, které u nás vyšly do roku 2022, bych dal tuto knihu na druhé místo za Gentlemana v Moskvě. A proto dávám hodně přísně jen 4 hvězdy.

Knižka svojou atmosférou pripomína "Veľkého Gatsbyho". Ale je tiež "svoja".
Towles píše naozaj úchvatne. Musíte byť veľmi pozorný čitateľ, aby ste absorbovali všetky nuansy príbehu.
A dej je, na pomerne striedmej ploche, obsiahly - ako kaleidoskop sa v ňom mihajú postavy, osudy, New York z roku 1938 vo všetkých jeho podobách.
Súbežne počúvam audioknihu "Gentleman v Moskvě" a rozprávačské umenie Amora Towlesa som si zamilovala.
Jeho tvorbu môžem jedine doporučiť.

"Z konce mola viděl celé panorama města – celé to stupňovité uskupení domů, skladů a mrakodrapů táhnoucí se od Washington Heights až k Baterry. Téměř každé světlo v každém okně každé budovy slabounce poblikávalo, jako by pohánělo živočišné síly uvnitř – hádky a snažení, rozmary a nedokončené věty. Ale občas se v té mozaice našla osamocená okna, která zářila o něco jasněji a stáleji – okna osvětlená těmi několika málo bytostmi, jež jednají promyšleně a s klidem.
Típl cigaretu a rozhodl se zůstat ještě chvíli venku.
I přes nehostinný vítr totiž Manhattan z tohoto místa vypadal tak neuvěřitelně, tak úchvatně, tak plný příslibu, že jste se k němu chtěli blížit po zbytek života a nikdy k němu nedojít."

Bohuzial, nedokazala som sa na tuto knihu naladit. Pre mna nezmyselne chovanie hlavnych postav, nic nehovoriace vsuvky kurzivou, nepochopene naznaky.. Je to asi skoda, lebo prostredie/obdobie ma neskutocne bavilo..

Jiná doba, jiný svět, Trochu déle mi trvalo než jsem se začetla.

Nebylo to špatné, ale Gentleman
v Moskvě mne chytil víc.

Po dvou jeho knihách mohu říct, že to je jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Opět jsem byla vtáhnutá do děje, kniha mě velmi bavila. Klidně bych osud hlavní hrdinky sledovala dál. Těším se na Gentlemana v Moskvě, kterého jsem si nechala na konec.

Číst knihy tohoto autora je jako usrkávat smetanu a přitom hladit kočku. Je to čtení hebké, jemné a přitom ne nudné. Nechápu, jak to dělá . V ději nejsou žádné drsné zvraty, vzrušující okamžiky nebo šokující zjištění. A přesto čtěte pořád dál a nenudite se.
Dávám 4 hvězdy, protože Gentleman v Moskvě je pro mě ještě víc.

Autorův styl psaní mě prostě baví. Díky za dobrou knihu i když Gentlemana v Moskvě nic nepřekoná

Autor má nesmírný talent psát tak jako v dobových románech, o jejíž epochách píše. Zatímco v Gentlemanovi v Moskvě tak máte pocit, že čtete příběh z pera jednoho z ruských velikánů, u Pravidel zdvořilosti zase, že jste otevřeli některý z románů Fitzgeralda.
Když se nad tím zamyslím, v knize se toho zase tolik nestane, je spíše medailonkem osudů nejrůznějších postav a jejich honby za štěstím. Rozhodně doporučuju

Třicátá léta v New Yorku, nižší střední třída se velmi lehce, opatrně a možná trochu náhodou prolíná s tou vyšší. Příjemné postavy, žádné ultradramatické zápletky, ale přesto člověka zajímá, kam se bude děj vyvíjet. Krásná kniha.

Vzpomínka na Manhattan roku 1938 v předvečer války, která kdesi v Evropě už začíná vystrkovat růžky. Vzpomínka na rok, o kterém Katey raději nebude svému manželovi nic vyprávět. Sice se toho "nejhoršího roku jejího života" nestalo nic, co by měla tajit, jen mu o něm prostě vyprávět nechce...
Překvapivě dlouho mi trvalo, než jsem se začetla. Hlavní hrdinové sice vymetají jeden bar za druhým, jazzové kapely vyhrávají, co jim síly stačí a koktejly tečou proudem, ale chyběla mi tu ta hýřivá nostalgická bezstarostnost 20. let.
Pro mě byly Pravidla zdvořilosti spíš náhledem do života zhýčkané newyorské smetánky, s jejími svěřeneckými fondy, opulentními večírky pro zvané a budoucností předurčenou rodinným dědictvím. A také románem o hledání sebe sama, o snaze uniknout z okovů zkostnatělých pravidel zdvořilosti, o touze překonat svůj původ, ať už se člověk narodil se stříbrnou lžičkou v puse nebo jako potomek emigrantů. V neposlední řadě pak i o síle žen, které si svou cestu k nezávislosti, samostatnosti a emancipaci začínaly teprve pomalu klestit skrz džungli výhodných sňatků a podřadných zaměstnání.

Tak tato kniha naprostá skvost! Líbilo se mi, že román nebyl nijak přetažený za vlasy, spíše jen takový vedlejší nenucený děj, přesto šlo hlavně o něj. Atmosféra New Yorku, krásné popisy přímých míst, postupné vidění do hloubky jednotlivých postav, krása. Kniha mě opravdu nadchla, styl psaní sedl, spoustu emocí, odkazování i na jiné díla. Velmi elegantní dílo, rozhodně mám v plánu přečíst Gentlemana!