KočkomilkaJana komentáře u knih

Anotace prozrazuje více o pozadí Jordan - o malé dcerce, matce, exmanželovi. Pozadí, které je důležité až v konečné fázi knihy, kdy je čtenář trošku unavený tím, jaké tempo Barker nasadil. Od první chvíle, kdy se nám v knize Jordan představí, je čtení jedna velká akční jízda. Výbuchy tu a tam, mrtví lidé, vražda, informace natolik intimní, že policii zůstává rozum stát, jak to sakra ten Bernie ví.Bohužel spolu s tempem dochází dech. Barker sám sebe snaží trumfnout v tom, kam až své hrdiny (či antihrdiny) vybičuje, kolik toho ještě zvládnou.

Celá recenze bude brzy na Knižní díře.

2 23.04.2022

Zajímavý námět, zajímavé pojetí problémů rasismu a postraumat, každopádně hodně mezer, hodně děr, nekomplexní pozadní... Uvidíme, jak se s tím popere Deon ve dvojce...

2 10.02.2022

Proč tedy nedám plné hodnocení? Jednoduše nemůžu. Kniha je až moc… dělaná na míru. Nemůžu se zbavit pocitu, že je psána stylem odškrtávání si bodů u postav, kdo co musí splnit, aby se děj, whatever, líbil. Když jsem První krev četla, byla jsem spokojená, neměla jsem větších výhrad. Postavy se Stone ve vedení jsou sympatické a člověk je bere. Ale nic víc. Na poli evropské detektivky mne Kepler nadchnul, Nesbo vysírá, Horst uspokojuje, Minier provokuje, Flint rozčiluje a May okouzluje. A je jich více. Všichni do jednoho ale mají nějaký přívlastek! Marsons? Nic. Ano, knihu První krev doporučím dál, protože je korektní. Jsem zvědavá na stále omílaný vývoj postav. Jsem zvědavá na úroveň brutalit. Ale emoce? Žádné.

Celou recenzi najdete buď na Knižní díře nebo u mne na:
https://modrinoverecenze.blogspot.com/2022/01/prvni-krev.html

2 22.01.2022

Příběh obsahuje téměř vše, co by každá jeho složka obsahovat měla. Seriózně pojatá věda o duších obsahuje cizí slova a působí učeně. Věřím tomu, že mnoho lidí si u čtení otevře Wikipedii a půjde ještě více do hloubky. Téma to není nezajímavé. Naopak by se dalo říci, že vysvětluje psychofyzické změny energie u lidí. Romantická linka, která bude propojovat celou hexalogii, začala extrémně dobře. Osobně mám strach číst další díly. Není neobvyklé, že se do postav autoři zamotají tak, že vztahy ztratí náboje. Ovšem nečekejte nic originálního či duchaplného (ha ha). Klišé prostupuje vztah Amelie a Johna Devlina od prvního setkání. Nutno dodat, že autorka alespoň volí hezké fráze. S jazykem si hraje nejen u sexuálního jiskření ale i během detektivní zápletky.

Zápletka, mrtvá dívka na hřbitově, který Amelia restauruje, není až tak originální. Ovšem jazyk a pozadí autorkou zvolené dává tématu další rozměr. Při zahlecní informacemi a detaily o náhrobcích jí odpustíte skutečnost, že Amelia tam až tak velký smysl nedává. Její otázky a nahlížení do vyšetřování jsou, řekněme, absolutně mimo. Na mnoha místech nemá vůbec co dělat. Autorka se sice snaží o její propojení s možným motivem. Ne náhodou má za “kamarádku” bývalou studentku školky, k níž hřbitov patří. Ne náhodou se díky svému oboru (hrobnictví, archeologie, mystika) zná s další osobou do vyšetřování zapletenou. Kolem a kolem Amelia je s vyšetřováním spojena především díky fyzické přitažlivost s hlavním vyšetřovatelem. Síť, která ji k případu poutá, je umělá a padlá na hlavu.

2 27.02.2021

Mizející dívky splňuje víceméně všechna kritéria prvotiny v oblasti násilných krimi. Je propracovaná a detaily, se kterými si neumí poradit, zakrývá dalším množstvím dat o všem okolo - minulosti osob, historií vlastní postavy, drogami na zjemění mysli, atd. Na rozdíl od jiných prvotin se autorka opravdu snaží a jde vidět jistý um v předkládání informací čtenáři. Bohužel spíše v romantické lince celé detektivky. Myslím si, že to bude kámen úrazu v dalších sériích. Buď se zamotá do vztahů nebo přepískne míru násilí a uvěřitelnost. Ne, že by v Mizejících dívkách šlo uvěřit v dokonalost záporáka - ale Reganová to zaobalí tak, aby to na poklidné městečko sedělo. S vysvětlením o sháňce obětí si člověk řekne, že proč by to tak nemohlo fungovat, kdo by měl čas všechno tohle prověřovat a dávat dohromady?

2 10.01.2021

Většinu postav člověk zná v Hadrového panáka. Objeví se ale i "nové" z Loutkáře a pak nové z Konce hry. Jde tedy opravdu o jakési ukončení trilogie, vyvrcholení děje, který začal před lety... Jelikož v Loutkáři Wolf nebyl, čekala jsem, jak jej zapojí zpět do děje - přeci jen předtím utekl, že. Cole se toho zhostil na výbornou. To, co započal na konci Loutkáře, bylo v Konci hned na začátku rozvedeno, tedy nevadilo, že jste Loutkáře nečetli. Samozřejmě snad jen kvůli tomu, že Baxterová a kolegové měli nějaké šrámy na duši navíc - no a v předchozím díle to bylo vysvětleno proč. Sem tam nějaký odkaz na hořící město... Na rodinu... Nic, co by velmi ovlivnilo děj. Oproti tomu bylo fajn znát obsah Hadrového panáka - vrátil se Wolf a bylo s ním zacházeno tak, jak si zasloužil. Líbilo se mi, že se nezměnil jako detektiv, ale jako člověk ano. Scény, které odkazovaly na období, kdy byl pryč, byly procítěné. Měly hlavu a patu a neodchylovaly se od opravdového dobrého jádra vyšetřovatele. Jako jeden z mála měl svoji postavu napsanou opravdu vtipně a nebylo nouzi o humor či pousmívání se při čtení. I když to autor občas natáhl do extrému skicou (ano, v knize naleznete i obrázky!), pořád to dokázal zachránit nebo vyvážit Baxterovou a její protivností nebo perfekcionalismem Edmundse.

2 06.01.2021

Dokud se od té půlky knihy nezačne do případu montovat i historie a postižená dcera jednoho z policistů, jde o hezký souhrn základních klišé pohledů na atraktivní znásilněné ženy a předsudky vůči starším mužům. Vše je silně citově podbarveno, tedy zůstat s chladnou hlavou jde jen těžko. Nedejbože když se objeví kyberšikana. V tu chvíli dostává zabrat celý tým, snad kromě Štiky - každý na své frontě má problémy a přesto pracuje na 110%. Ani to, že jsou všichni téměř superhrdinové v oblasti zvládání únavy a stresu a tíže toho, co se děje dětem a mladým lidem, nesnižuje kvalitu knihy tolik, jako právě to odsunutí na druhou kolej “větším případem z předchozích dílů”. Ono totiž vyšetřovat především vraždu, ale k důkazům přicházet jen tak aby se neřeklo, náhodou a ze zvláštních zdrojů extra neupoutá. I když to je všechno zabaleno tak perfektně, jak to umí s nábytkem jenom Ikea.

2 09.09.2020

Kniha má od všeho trošku a přitom nemá pořádně vlastně nic. Autorka nadnáší skvělá témata, na kterých bych mohla vyřádit - Maud (duch), Issak a jeho život, vyšetřování z pohledu Joa na klinice, vyšetřování minulosti pomocí Jacka. Každá zmíněná oblast má obrovský potenciál zaujmout čtenáře, přednést mu opravdu silný příběh s víceméně jakýmkoliv koncem. Autorka místo toho nakombinuje všechno, přidá tam ještě dvě další silná témata a celé to protne vyšetřování Jacka a Blechy. Výsledkem je sice relativně čtivě napsaný příběh s detektivní zápletkou (od té půlky knihy), ale všeho všudy vlastně Mo nic nenapsala a ponechala extrémně obrovský prostor pro představivost čtenáře. Aby uspokojila i lidi, jako jsem já, kteří mají rádi pořádek, vysvětlený postup, rozkrytí karet či alespoň řádně zpracované výsledné halo (protože ten nápad autorka v knize má, jen ho zapomněla zpracovat kvalitně), dodala pár hmatatelných “důkazů” a happy end pro jednu postavu. Přitom její členění kapitol s příhodnými názvy gradovalo napětí, pohrávala si s myslí čtenáře a skrze tří linií příběhu jej dokázala naštvat. Přidala třešinku na dort, kterou si nikdo nedal, protože Joe a Melanie nebo Issak na ni neměli chuť, Jack tam nebyl, Blecha tam asi byla, ale byla tak šedá, že ji šlo sotva vidět… Mo se tak moc věnovala rozehrání příběhu a nastínění postav, že zapomněla na podstatu psychothrilleru a ta zajímavá část knihy by vydala na povídku.

2 21.08.2020

Místy jsem v knize měla pocit, že se autor inspiroval svými spisovatelskými kolegy. Samozřejmě ne úplně, inteligentně zvolil prvky, které jsou diametrálně rozdílné od například Mlčení jehňátek. Ale ten vjme mi přeci jen naskočil. Dále jsem nedokázala dešifrovat pozadí hlavních postav. Jejich minulost v příběhu zmíněna je, je použita na správném místě. Ale autor ji přešel, že ani nestihla více zasáhnout samotného čtenáře. Tak jako všechno, díky bohu za to!, má v knize své vysvětlení, tak i ona minulost postav a její vytažení na světlo má své motivy. A to beru jako veliký plus konceptu případu. Má totiž hlavu a patu. I když občas působí zmateně, protože tomu nepomáhá ani filmové pojetí, všechno se nakonec vysvětlí a objasní. Závěr tedy není konečný, ale není otevřený. V průběhu příběhu autor nastíní možnosti pokračování s due Holly a Bishop. Na závěr ale nemáte potřebu zběsile shánět novou knihu, protože jste uspokojeni. Dostali jste nadprůměrný příběh plný násilí, akce a lásky, který skončil a netrhá vám žíly. Možná by se kniha dala přirovnat k rekreačnímu hulení marijánky. Když ji kouříte, máte skvělý pocit. Pokud je materiál dobrý (což v případě Sběratelů zla je), nevadí vám rušivé elementy v podobě trochu improvizovaně šitých řešení (proč nemohl současný profilovač policie pomoci a proč je v akci Holly, atd.). Po dočtení se cítíte uspokojení, protože vám nic nechybí. Možná máte chuť na něco sladkého nebo další díl. Ale nejde o nutkavou potřebu, máte stále dobrý pocit a jdete dál pracovat/vařit/cokoliv.

2 09.08.2020

Co je tedy na knize špatně? proč jí nechci dát pozitivní hodnocení nebo ji vřele doporučit? Můj pocit z příběhu je špatný. Autor sice má enormní zápřah a snaží se dopodrobna doladit detaily. Ale to je spíše na škodu. Nevím, zdy by se kniha zlepšila, kdyby autor malička sešlápl nohu z plynu (ruku z klávesnice...), nevím, zda tomu škodila silná historie postav. Nebo že by dva záporáci byli moc? Ale oba dva tam měli svůj smysl. Že by tam bylo moc scén z vězení? Moc matky Kanibala? Moc rozvětvení? Ale díky těmto skutečnostem se Kate chytala a mohla splnit svůj úkol. Nejspíše mi vadily dva konce. Konec případu Kate a konec případu Kanibala. Kdyby se neobjevil druhý záporák Fanoušek, příběh by měl více prostoru pro Kate a Tristana, Kanibalovi by se nic nezměnilo, jeho matka by měla svoji úlohu také. Nejspíše to budou dvě opravdu silné dějové linky, které se násilně a uměle proplétají a tím říběhu hodně škodí.

2 03.08.2020

Aby nešlo o obyčejnou detektivku, autor přidal dvě politické strany a boj o moc právě v Grónsku. Tím knihu obohatil o reálie největšího ostrova a přiblížil minimálně českým čtenářům i jinou politicko národní problematiku než je Babiš a Zeman. Pokud bych knihu měla zařadit, nevím, zda bych ji hned řadila mezi thrillery. Samozřejmě v ní najdete vraždu, násilí a boj o moc. Najdete v ní manipulativní machinace, kriminalistickou intuici a lásku (k psovi). Dokonce pokud bych jednotlivé pasáže bez kontextu vytrhla a prezentovala, tak se po knize strhne lavina zájmu. Dílčí pasáže jsou napsány výborně. Autor píše čtivě, ale pasivně, ploše, věnuje se všemu a ve výsledku ničemu. Zabývá se politikou, aby to spláchl alkoholem a zlomeným hlavním podezřelým. Chce popsat krajinu, ale chybí vám fyzické vjemy. Čtete, že hrobní kouří, ale nic necítíte. Prostřednictvím písmenek koukáte na velrybu, ale nevidíte ji - necítíte vydechovanou páru, kapičky vody na obličeji, nedejbože cokoliv s počasím a ledem či ledovcem. To chybí úplně.

2 16.07.2020

Stejně jako ostatní díly Oddělení Q, je i zde zajímavá zápletka protkána vtipem a historií vyšetřovatelů. Co více o řešení sedmnáct let starého případu říci? Ve zkratce, že pasáž “ze sekty” byla dobrou půlku knihy zajímavější než putování hrdinů Oddělení Q.

A to vůbec nepřeháním, když tvrdím, že Pirjo a prostředí kolem Atua mne nadchlo více, než prohledávání pozůstalosti a řešení, do čeho se Carl v mládí zapletl! Celý příběh se dlouho vine ve dvou liniích, kapitoly jsou od sebe rozlišovány rozdílnou datací. Když se tedy věnujeme policejní linii příběhu, je tak nějak více filosofická, kdy se Carl zamýšlí nad nesmrtelností brouka, Asad se nějak více modlí a rozjímá, Rose dumá a sexuje. Sebevražda nad nevyřešeným případem je zvláštní, člověk další mrtvolu jen přejde pohledem, hm, hm, super, kdy se dostaneme k Pirjo?

Více: https://kockomilkaknihy.blogspot.com/2020/04/nesmirny.html

2 08.04.2020

Příběh se line ve dvou liniích. Jedna je zřejmá a točí se kolem zmizení staré Lyndy, které znovu prošetřuje David. Čas od času se vyskytne nějaká postava, aby posloužila buď hluchému místu nebo doplnila příběh a zase zmizí. Druhou linií jsou zmíněné rozhovory o “rádoby” hrůzostrašné smrti nějaké ženy. Až do zhruba poloviny knihy jsou anonymní a vy chcete vědět více. Jenže v nejlepším se vždy končí. V nich figuruje především detektiv Callson. Postupně David doplňuje dílky příběhu velikého oscarového režiséra Roberta Hosterlitze, který zemřel před více jak 20 lety, a jeho ženy Lyndy. Ačkoliv se může motiv celé knihy ze začátku zdát vágní, každou další stránkou dostává pointa příběhu a celé knihy jasnější obrysy a to, co vznikne, je opravdu kvalitní literární kousek!

https://kockomilkaknihy.blogspot.com/2020/02/zlomene-srdce.html

2 06.02.2020

Knihy Červenáka nejde jinak než milovat. Kde jinde se setkáte jen tak mezi řečí s tím, že chmaták byl několikrát bičován, dokonce ruku mu usekli, a když se naučil krást druhou, šibenice jej nemine… Kde jinde se vám snad i lehce pozastaví srdce nad hrůzou páchanou na nevěstkách a kapitán to zabije natolik luxusní hláškou, že vyprsknete smíchy? Opravdu se trojice mrzutého a ironického kapitána, kaprála, holky pro všechno, a sukničkáře Barbariče povedla. Když nejde o boj či násilí a mučení (dennodenní praktiky vyšetřování - a to si zamilujete rovněž), Matěj Barbarič klade nesmírně přesné inteligentní otázky, umí si to slovně rozdat i s místokrálem, který je jednoduše řečeno debil s mocí. Snaží se vidět souvislosti, je odborníkem na historii a zákony - což prostě také umí vykouzlit úsměv, když se s někým špičkuje či něčeho chce dosáhnout.

https://kockomilkaknihy.blogspot.com/2020/02/ohnive-zmaneni.html

2 06.02.2020

Jelikož jde o pokračování Hadrového panáka, můžete mít občas dojem, že se ztrácíte ve jménech (která se kupí na již "známá" - já první díl nečetla). Pokud jste ale pozorní čtenáři, ztratíte se tak dvakrát k závěru knihy. Pro mne osobně byl absolutním vrcholem konec třetí čtvrtiny příběhu. Nevím, zda mne ovlivnila skutečnost, že sama mám dítě (pravděpodobně) nebo šlo o autorovu přípravu celé scenérie v průběhu díla. Každopádně ukončení příběhu zvolil Cole ne úplně nepříjemné, ale působí odfláklým dojmem. Tak, jak je zbytek plný akce, vtipu a morbidity, tak je konec plytký.

2 12.11.2018

Nejásejte! První část knihy, kde se vlastně nic neví, kde se podíváme zase o trochu více do nitra Joony Linny (minimálně do toho fyzického), setkáte se s mladou, ambiciózní a sprostou komisařkou/ detektivem - tak tahle první část - nic moc. Ovšem ta dějová část, kterou známe my, ale policie ne (vyjma Joony …), ta je skvělá! Napínavá tak, že máte strach, že když zavřete oči, tak po jejich otevření uvidíte toho muže, před kterým prchá Penelope … Popravdě je tak skvělá, že nudný a pomalý rozjezd policie je neskutečně živý a pochopitelný. Takže vlastně sympatizujete s šéfem Joony, i když vám neskutečně leze na nervy a srdce vám buší v očekávání akce nájemného zabijáka …

Druhá část knihy (stránkově nelze specifikovat) je o poznání napínavější, neboť i policie už ví a Joona se svou kolegyní jdou po … Ale to by byl spoiler.Autoři si dali hodně záležet na zápletce a na jejím vyústění. Je to skvostně propracovaná a nabitá pecka, která jen tak nenajde srovnání v současné literatuře.

Když se u čtení na chvíli uklidníte, necháte mozek nasávat jména, vzpomínky a příběhy osob, začnete si celý děj představovat jako film. Jako efektivně střižené scény. Pokud bude knihu někdo filmovat, prosím, nechť jde o severského tvůrce a herce! Dostatek přímé řeči vyváží vnitřní myšlenky postav, kterých od dob Hypnotizéra ubylo. Ale stále jsou jakýmsi nosným pilířem zápletky. Knize taktéž členění a množství kapitol propůjčuje jakési čtenářsky příjemné prostředí. Ať už v ohledu napětí, kdy si můžete bezstarostně odskočit na toaletu, nebo při politicky zdlouhavém pozadí, kdy potřebujete dávkování.

2 10.01.2017

Pokud neznáte Obřad, nezoufejte. Purpurovou síť si užijete i bez něj. Celou recenzi přidám v průběhu týdne, ale už v komentáři bych knihu k přečtení doporučila. Mně se líbilo především morální a psychologické pozadí. Nechtěla jsem si připouštět skutečnost, že tohle se někde ve světě klidně dít může. Triu pánů se Purpurová síť povedla i díky členění textu, postupnému rozkrývání karet. Mouchy samozřejmě najít jdou, ale to na všem. Každopádně Mola teď patří k autorům lepších krimithrillerů.

1 06.11.2023

No, nepodívala jsem, že jde o dvoudílnou knihu... Takže jedná hvězda dolů za klišoidní závěr. Jinak jde o sakra emotivní knihu, kdy jsem většinu času brečela.

1 24.08.2023

Našla jsem však více pozitiv než negativ a knihu Tajemství černé dámy miluji. Nejen kvůli prostředí, které autorka popsala dostatčně a přesto střídmě, že nenudila. Nejen kvůli magii, která byla decentní a Loučková ji dokázala dát potřebné základy, byť ne hluboké. Nejen kvůli romantické lince, která byť byla bez sexu či vlastně jeho popisu - byla skvostná. Katka Loučková umí podnítit fantazii čtenáře! Nejen kvůli krásně propracované detektivní pasáži, která se zakládala na pevných základech a logicky se dal sledovat vývoj událostí a postavy od počátku jely hezky podle scénáře. Postavám se člověk dostal do hlavy a ony se mu na oplátku dostaly do srdce.

Celá recenze bude na stránkách Knižní díry.

1 02.12.2022

Romantická linka Království započne hned na začátku knihy. Bude nás provázet celou knihou se všemi atributy potřebnými pro kvalitní romanci. Dostane se nám pochybností, strachu, odpoutávání se od minulosti, smutku, vášně, animální rozkoše. Projdeme si i odlukou hlavních hrdinů. Co mi ale vadilo bylo, že ke konci se autorka nechala strhnout napětím celé scenérie a vztahu a jeho vyvrcholení se nedostalo patřičného prostoru. Není to úplně na škodu, autorka používá osvědčených praktik knihy předchozí. Ale já bych chtěla mít jasno, dořešeno, vyřešeno, abych do třetího dílu šla s jasnou hlavou… Dost možná to autorka přesně takto zamýšlela a máme se na co těšit!

Tak jako romance byla perfektní, pokulhávala mystická linka. Mnohem méně jakýchsi věrohodných termínů a “ověřitelných” podkladů. Postavy z této strany byly průhledné od začátku do konce knihy. Atmosféra knihy byla temná. Jen pro nezapálené čtenáře do duchařiny působila čas od času směšně. Temnoty a zla bylo v knize tolik, že ji nakonec čtenář vypustil. Jakoby šlo jen o laciné pozadí pro okrášlení a lepší prodej knihy. Dokonce ani symbolům nebylo věnováno tolik, co v první knize. Možná proto, že byly všeobecně známy?

Detektivní či pátrací příběh v Království plnil snad možná i větší roli než ten romantický. Amelia tentokrát měla v celé akci své místo. Nikde nebyla navíc či umělá. Bylo zajímavé sledovat její vývoj v příběhu i osobním životě. Bystrý čtenář jistě odhalil podstatu příběhu brzy. Lama jako já jí na kobylku došla maličko později. Přeci jen ale dříve, než samotná hrdinka. Která překonala sebe sama a byla tvrdá. Nakonec. I pátrací či detektivní část příběhu splňovala jakési body potřebné pro uvěřitelné čtení. Pokud to o knize plné mystička můžeme vůbec říci. Amelia využila svého daru/prokletí a následovala stopy. Pátrala, poslouchala a naslouchala. Ověřovala informace. To vše vedlo k nelítostnému střetu a vyvrcholení na konci příběhu. Vodítka byla téměř všude a Amelia si mohla volit, jakou cestou se vydá. Nešlo o žádnou brilantní detektivku, ale moc pěkně a pořádně zpracovaný detektivní příběh se zajímavým, ale očekávatelným, koncem.

1 02.03.2021