_Knihomolka_
komentáře u knih
Rudá jako rubín
Kerstin Gier
Nádherná, romantická a fantasy kniha, které není jednoduše co vytknout. Do děje jsem se okamžitě vžila a chtěla jsem být samotnou Gwendolyn i přes to, že to zezačátku neměla lehké. Jinak postavy jsou moc sympatické.
Nemohu se dočkat dalších dvou dílů.
Ptačí sněm
Ransom Riggs
Tato další kniha byla opět skvěle a napínavě napsána, jako ty předešlé. Nejvíce se mi však líbila čtvrtá kniha této série, s názvem Mapa dní, ale i tak tato splnila mé očekávání :). Už se nemohu dočkat dalšího, ale už bohužel posledního podivného dílu, Zkáza Ďáblova akru, který by měl ještě letos vyjít.
Miluju tuto podivnou sérii, z celého svého srdce.
Ps.: Pokud nejsi podivný, tak se Tě tato kniha netýká a když jí nepřečteš ,o nic nepřídeš. Pouze pro podivné :).
Podivné město
Ransom Riggs
Wow, tak tohle je přesně můj šálek kávy. Cestování časem, smyčky, netvoři, podivné děti.... Kniha je dobrodružná, napínavá a romantická, co více si přát. Už se těším na další skvělé díly od fantastického spisovatele Ransoma Riggse.
Ps.: Pokud nejsi podivný, tak se Tě tato kniha netýká a když jí nepřečteš ,o nic nepřídeš. Pouze pro podivné :).
Velký Gatsby
Francis Scott Fitzgerald
„Gatsby věřil v to zelené světlo, v šílenou vzrušující budoucnost, která před námi rok za rokem ustupuje. Teď nám unikla, ale to nevadí – zítra poběžíme rychleji, ještě víc rozpřáhneme paže… A jednoho nádherného rána –
Tak se potácíme kupředu, jako lodě proti proudu, bez přestání odnášeni zpět do minulosti.“
Před začátkem čtení jsem o Velkém Gatbym slyšela nesčetněkrát, pokaždé v doprovodu samých kladných slov a i já v tomto duchu budu nyní pokračovat. Ačkoli mě první polovina knihy osobně tolik nezaujala, dále už to dostalo ten správný říz a již jsem ani nebyla s to se od ní odklonit. A to nejen díky samotnému příběhu, ale také po zásluze myšlenek, které autor vepsal mezi řádky.
Ruce v mouce: Domácí pečivo s kváskem i droždím
Iva Trhoňová
Dlouho jsem hledala knihu, která by mi podala ucelenou, ale zároveň stručnou a jasnou, teorii týkající se pečení, polopaticky vysvětlila práci s kypřidly a zároveň v sobě měla pár receptů. Díky bohu, hned napoprvé jsem se trefila do té správné. Nyní mi již nakrmený kvásek podřimuje v lednici, od zítřka se pouštím - už snad úspěšně - do kváskového chleba :).
Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
Ani toto se léto se již tradičně neobešlo bez menšího výletu se Ziburou. Jak už to tak spolu máme, opět bych k jeho knize měla pár výtek, ale díky jeho humoru, který nikdy neomrzí, a krásnému spisovatelskému umu, by to stejně nemělo žádnou cenu. Holt Zibura je Zibura, ten se vyvlékne ze všeho :).
Námi to začíná
Colleen Hoover
"I can draw a seedling with two tiny branches. Yours and mine. We will be on our own brand-new, tiny family tree - one that starts with us."
Lily a Atlase mám opravdu moc ráda, ale musím bohužel souhlasit s názorem valné většiny. Ačkoli i pokračování na mě působilo mile, úsměvně a trošku nostalgicky a stránky si zachovaly krásnou angličtinou, přišel mi to jako zbytečně strávený čas ze strany autorky.
Z područí islámu
Ayaan Hirsi Ali
V této knize autorka víceméně navázala na Rebelku, ve které toho bylo spoustu již řečeno. Jediný rozdíl mezi oběma díly vidím v tom, že toto je navíc zpestřeno Ayaaninými myšlenkami, otázkami a vizemi do budoucnosti. Nicméně ani jedna z nich není podřadná, záleží na pořadí, v jakém si je člověk vybere číst.
Můj rok 1962
Alena Breuerová
Je opravdu vidět, že paní Breuerová musela strávit nepřeberné množství času s šedesátými léty, ale upřímně mě více zaujala a také mi toho více dala její předešlá kniha o počátcích komunismu. Opět ale oceňuji, že vypíchla například Kubánskou krizi a také přehledně sestavené kalendárium.
Mezi dvěma světy
Suleika Jaouad
"Každý, kdo se narodí, má dvojí občanství - ve světě zdravých a ve světě nemocných. Ačkoli všichni dáváme přednost jen tomu dobrému pasu, dříve nebo později se každý z nás musí, alespoň na chvíli, identifikovat jako občan toho druhého světa. "
Ano, souhlasím, že kniha působí více méně depresivně, ale celé ty chmurné pasáže charakterizují bolest, smíšené pocity a výčitky - ve zkratce to, co autorka v té době cítila, a bez čeho by to jednoduše nefungovalo. Tomuto základu navíc dělá společnost spousta hlubokých myšlenek, motivačních citátů a útržků ze životů druhých lidí, což postupně vyvažuje tu smutnou atmosféru a propůjčuje příběhu bezútěšnou naději a odhodlanost.
An(n)a.
Sára Báchorová
Tak tohle bylo silné kafe. Z vyprávění je opravdu vidět, že si to autorka sama zažila a vůbec to neměla lehké, protože člověk, který si ničím takovým neprošel, by takové mistrovské dílo ani náhodou nenapsal. V Anně jsem se bohužel nejednou poznala, což mě děsilo, a svým způsobem možná i pomohlo, takže se ode dneška budu řídit pravidlem: Méně přemýšlet, více jíst :). Konec mě zarazil, jelikož jsem žádné pokračování nečekala, ale co, na to se vyplatí počkat.
Je ale strašné, že je stále za ideál krásy považována plnoštíhlost, což se propaguje snad na všech sociálních sítích a to ve většině případů pomocí fotoshopu. Naštěstí jsou však i účty, které lidem (převážně ženám) ukazují realitu, a za to jsem moc ráda - např.: Bree Lenehan, Josephine Livin a spoustu dalších takových skvělých lidí.
*Knihu bych nedoporučovala slabším povahám, protože se tam anorexie, bulimie, deprese a sebepoškozování řeší poměrně do hloubky.
Čarodějnice
Roald Dahl
Po neúspěšném pokusu začíst se Dámského gambitu jsem opět zabrousila v bráškově knihovničce. Musím uznat, že se mi Čarodějnice od Dahla líbila o něco více než Příšerná teta od Walliamse, ale to už záleží jen na úhlu pohledu. Celý příběh s neotřelou tématikou týkající se zejména čarodějnic, kde pro čtenáře nechyběl jejich popis, zaměstnání a všechny možné zajímavosti včetně obrázků, mě ihned zaujal. Je vidět, že autor dokáže svým poutavým způsobem podání příběhu polapit nejen menší čtenáře, ale i jejich sourozence a rodiče, což vnímán velkým pozitivem. Jsem ráda, že jsem v dětské literatuře našla dalšího skvělého spisovatele :).
Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR
Nina Špitálníková
Musím přiznat, že výpovědi severokorejských uprchlíků, které jsem si přečetla již před pár týdny, mě zaujaly rozhodně více. Zde jsem očekávala, že se autorka zaměří výstředně na své studium a pobyt v KLDR. Pár stránek o tom v knize sice bylo, ale ve větším počtu se tu vyskytovalo to, co již bylo zmíněno ve Svědectví o životě v KLDR. Ale i přesto jsem pochytila pár nových zajímavých informací, které jsem ráda uvítala a zapsala si je, takže to nebylo úplně špatné.
Staré sídlo
Mary Ellen Taylor
Po delší době se mi do rukou dostala knížka s jednou z nejhezčích obálek, jakou jsem kdy viděla. Vzhledem k tolika pozitivním recenzím a slibné anotaci jsem od ní měla velká očekávání. Jenže když jsem knihu naposledy zaklapala, byla jsem z ní hodně zklamaná. Kdyby jí autorka zkrátila o takových 100 až 200 stran, tak by čtenář ani o nic zásadního nepřišel. Dvě časově odlišné dějové linie, které se navzájem prolínaly, se mi líbly, ale více mě zajímal tajemný příběh z minulosti, než život Libby, jejíž kapitoly byly většinou zdlouhavé a skoro o ničem.
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Při mém druhém setkání s Backmanem jsem už zřejmě začala jeho příběhům přicházet na chuť. Knížka úzkosti a jejich lidé byla taková bláznivá komedie s detektivními prvky a pasážemi zaměřenými na zamyšlení se nad životem, který vedeme. Občas mě trochu mátlo to, jak se střídalo dění v bytě s rukojmími s částmi, kde je policisté vyslýchali, kapitolami, které byly zaměřené na Zařino chození k psycholožce a příběhy s mostem. Ale celkově se mi tato knížka líbila více než Muž jménem Ove, který mě moc neoslovil.
Se špetkou skořice
Elizabeth Acevedo
Tohle bylo přesně to, co jsem potřebovala - příjemnou oddychovku s pomalejší romantickou linkou provoněnou špetkou skořice a příběh s nádechem španělské kultury, který se točil kolem jídla.
Příběh byl krásně a realisticky vykreslený, bez různých přetvářek a klišé, stejně tak, jako tamní prostřední a lidé. A to se mi právě na knížce líbilo nejvíce. Byla jsem také moc ráda, že jsem se dozvěděla zase něco víc o vaření, protože stejně jako hlavní hrdinka Emoni, ráda v kuchyni pořád něco dělám a vždy si recepty upravuji podle sebe :).
Pět kroků od sebe
Rachael Lippincott
Just breathe.
Moc krásná knížka s neuvěřitelným a strhujícím příběhem. U knížky jsem se smála, brečela, obdivovala jsem tu odvahu a vytrvalost Stelly a Willa a doufala jsem, že to všechno dopadne dobře, což se mi sice splnilo jen z poloviny, ale i tak nemám knize jednoduše co vytknout, protože byla dokonalá :).
Jinak jsem moc ráda i za krásné filmové zpracování s herečkou Haley Lu Richardson a s mým oblíbeným hercem Colem Sprousem.
Holubice a had
Shelby Mahurin
Tuhle knížku mi doporučila kamarádka a já, jelikož mě doporučila už strašně moc knih a všechny se mi moc líbily, jsem si jí při první příležitosti hned koupila. Dlouho jsem jí ale odkládala, protože se mi do ní zrovna dvakrát nechtělo, ale udělala jsem obrovskou chybu.
Tenhle příběh byl zase něco úplně jiného, než já čtu, ale velice mě překvapil a zamilovala jsem si ho. Jenom těžko jsem se od něj odtrhávala, ale když už se tak stalo, nemohla jsem ho pustit z hlavy a pořád jsem musela přemýšlet, jak se dál bude děj vyvíjet. Postavy byly moc krásně popsané, to neskutečné pouto mezi Lou a Reidem a ty jejich zábavné a originální dialogy !
Moc doporučuji
Kudy ke hvězdám
Jenn Bennett
Příběh byl sice oddechový a romantický, ale také moc překombinovaný. Většinou jsem se musela ke knize i nutit, i když musím přiznat, že tam bylo pár kapitol, které mě bavily. Zkrátka četla jsem už mnohem lepší na tento způsob.
