Klamm komentáře u knih

Nedávno jsem vyrážel do Prahy na dlouho očekávaný koncert kapely Dead can dance, na který jsem se opravdu těšil. Radost začala slábnout, když jsem zjistil že mám na autě prošlou dálniční známku a začal se pohoršovat nad tím, že ještě neprodávají jednodenní a že nás ty kurvy okrádají!!! Vážně jsem zvažoval, že na otočku přeci novou kupovat nebudu a projedu to na starou. Pokud mě nezastaví, nikdo si toho nevšimne a já ušetřím 310kč! Pak jsem si ale uvědomil dvě věci.
Za prvé, že se chovám jako klasický Čecháček, který se snaží kdeco ochcat a večer usíná s pocitem, jak mu to pěkně vyšlo. To je ale právě to co nesnáším a snažím se proti tomu brojit. A za druhé, že přeci na prvním místě je u mě klid, poctivost a etika. Takže co? Budu nervozní celou cestu do Prahy, celý koncert a cestu zpátky myslet na to aby to neprasklo? Po krátké analýze mého ,,problému" jsem se uvolnil a známku v klidu koupil. Nakonec byl z toho krásný večer s překrásnou atmosférou která ve mě rezonovala ještě dlouho poté. Vděčím tomu úžasné kapele Dead can dance a také tomu, že jsem jednal v souladu se svým etickým přesvědčením. A to je dle mého názoru jedna z věcí, kterou měl Ctibor Bezděk na mysli.

PS: Jo a nedávno mi prodavačka v obchodě vrátila o 200kč více. Hned jsem si to uvědomil a co myslíte že jsem udělal...?

4 13.07.2019

Balzám pro citlivé povahy!

Už si nemusím připadat jako divnej, zpomalenej a lìnej outsider stojící při zdi.
(Tedy vlastně můžu, ale teď mám na to alespoň cejch :-))

4 12.03.2018

S mindfulness se dnes roztrhl pytel a příruček jak být všímavý se vyrojilo jako hub po dešti. Meditace se stává normálem a praktikující už nejsou zas až tak ,,divní patroni“, jako před dvaceti lety. V kdejakém laciném časáku je možno spatřit osobu sedící v lotosovém sedu s blaženým výrazem na tváři. Na jednu stranu je to dobře, na druhou je třeba oddělovat zrna od plev. Spousta autorů se rádi svezou na módní vlně, kdy klidně opomenou původy vzniku této jedinečné metody.
Mirko Frýba k žádným rychlokvaškám nepatřil a jako jeden z prvních se zasloužil o uplatnění všímavosti v psychoterapii. V této knize přináší podrobný popis, jak praktikovat meditaci vipassana, dle původního Buddhova učení. Máteli tedy zájem o Buddhovo medicínu, tak zde je příbalový leták.
A čtěte pozorně, prosím!

Nevzpomínám si, že by si Forrest někdy na něco vyloženě stěžoval, nadával a hledal chybu v druhých. Občas si jen povzdechl, že je asi opravdu fakt idiot, ale jinak bral život tak, jak přicházel. Někdy mi přišel jako takový Yes man, co kývne na všechno. Oproti filmové verzi je to sice takový hrubší balvan, ale má moje sympatie.
80%

4 30.07.2017

Stejně jako níže uživatel Džanaka, vnímám tuto knihu jako povinnou četbu pro každého zájemce o duchovní vědu. Zvláště pak pro ty, kteří jsou neochvějně přesvědčeni o existenci reinkarnace. Ale abych se vyhnul příliš zdlouhavému komentáři, odkazuji zájemce na recenzi knihy.

4 20.05.2016

Přikláním se spíše k hédonismu, ale zároveň mám i lehké sklony k sebemrskačství. Kniha ke mě přišla zrovna v době, kdy převažovala druhá část mé osobnosti. Po téměř dvou měsících navrženého stravování jsou mé dojmy spíše kladné. Energie je rovnoměrná a pocit hladu téměř nulový. K tomu logický úbytek na váze a snižující se potřeba nevyhnutelné odpolední siesty.

Na hlášky typu ,,opravdu nám na vás záleží" ,,tak co, už začínáte tušit" atd je třeba si zvyknout a nevěnovat jim pozornost.

Autoři jdou se svým stravováním vyloženě proti zaběhnutým schématům. Například snídat ovoce NE, přírodní sladidla NE, rostlinné oleje NE, živočišné tuky, sádlo, maso vejce, ANO. Pro vegetariána je to obrat ve stravování o 180 stupňů. Ze začátku tedy dělá člověk kopance a chyby, páč neví jak má vlastně potraviny nakupovat a připravovat. Všechno se dá ale naučit a postupně se na to zvyknout, že už vám to později ani nepřijde.

Názory na stravování se poslední dobou mění jako počasí a zdaleka ještě nevíme všechno. Tak proč to nezkusit. Třeba jen na ten krátký měsíc a pak se uvidí. Nebudeme přeci zarytí konzervativci...

Jak říká anotace, Člověk v blázinci je vyprávěním životní poutě jednoho člověka už od jeho útlého dětství. Jeho postava prostupuje celou knihou jako vodící linka příběhu. (V Kameni mudrců bylo postav poněkud více, ale zase tím lépe vynikal kontrast mezi rozdílnými duchovními cestami).
I když jsem některé pasáže asi nepochopil a některé životní etapy Petra Olsena mi přišly zdlouhavě popsané, bylo z knihy cítit poselství, že to, co je zvenčí, nás stejně dříve nebo později nechá na holičkách. Jediné, co zde vždy bylo a bude, je schované za oponou našich smyslů. To co zde vnímáme jako skutečné, stejně dříve nebo později spěje k jistému zániku. Vždyť skutečně všechno je relativní. Jak se v románu píše: ,,Vzali se a byli spolu štastní a Bůh byl dobrý. Ale pak..."
80%

4 23.04.2014

První část knihy mi přišla zdlouhavá a díky stále se opakujícímu motivu zjevení pomalu začínala nudit. Naštěstí druhá část přišla právě v čas i se svojí slibovanou, předvídatelnou deketivní zápletkou. Pak už šlo čtení zase lépe i když žádný atak na nervovou soustavu se nekonal. Kdyby se příběhu všiml nějaký šikovný filmový rejža, mohla by vzniknout krátká dektektivní insenace zpříjemňující nedělní večer na ČT1 od 20 hodin.
40%

4 14.02.2014

V knize je spousta praktických rad a impulzů k zamyšlení. Nástřely do oblastí homeopatie, ayurvédy a ostatních léčitelských systémů jsou pro seznámení dostačující. Vážím si lidí jako je doktor Lebenhart, pro jejich odvahu, vytrvalost a ochotu zdělovat praktické informace širší veřejnosti. Blízký je mi též názor, že klasická medicína je nepostradatelná například při zlomeninách a nevyhnutelných operacích. Při léčbě vysokého tlaku, diabetu, dny atd, už je ale vhodné se zamyslet a zkusit cestu alternativ v knize popsaných, které mají snahu pacienta vyléčit a ne jen nadále léčit.

Kniha mi v určitých věcech při výchově pomohla. Od chvíle kdy jsem přestal doma děti neustále komentovat, tak se uvolnila atmosféra. Zaujal jsem pozici pomyslného ochránce, kdy zasahuji do jejich činnosti jen v případě nebezpečí a pokud sami chtějí. Jasně, že na ně úplně nekašlu a že se pokaždé pohoda nepovede, ale každý dělá jak sám umí.
Také mi v knize dost věcí přišlo přitažených za vlasy a chtěl bych vidět autorku, jak řeší problém v praxi u nás doma. Ale ne jen na skok, ale alespoň na měsíc!!!

Vše se ukáže až děti odrostou. Pak možná bude vhodné tento komentář přehodnotit.
70%

4 12.06.2013

Snad první filozofická knížečka kterou jsem četl. Hned po prvních stránkách jsem si připadal jako ve zjevení. Wow, takhle výstižně popsat duševní svět! Poznání, že všichni lidé mají stejné nebo podobné starosti a že v tom blázinci nejedu sám. Senecu jsem poté užíval jako lék po několik let. Příjemně mě povzbudil a nasměroval.
A ted mám nápad! Sáhnu do knihovny a po cca dvaceti letech zvu milého Senecu opět do své společnosti.
100%

4 10.06.2013

Pro tentokrát jsem se rozhodl, že si nebudu hrát na intouše. Prostě, až na pár závanů starých časů, mě to nijak zvlášť neoslovilo.
50%

3 12.06.2023

V první třetině dobrý rozjezd, dobré téma (sériový vrah, sekty, řeč těla...). Druhá třetina se zbytečně vlekla a pomalu začínala nudit (hodně keců, málo akce). Poslední třetina začala přitahovat pozornost, i když množství kotrmelců, působilo spíš jako snaha o zachování značky, Deaver.
60%

3 02.01.2022

Limonáda, která osvěží tak na dece u rybníka. Tak nějak už začínám tušit, jak bude vypadat filmové zpracování.
50%

3 21.05.2021

Borec! Má mé sympatie, a to ne jen proto, že jsme stejně staří...
Doufám jen, že na něj nepraskne nějaká pikantní sexuální historka ze zákulisí. Jako se to dnes děje spoustě takzvaných ,,duchovních mistrů".
90%

3 13.05.2021

Odvážnější, butálnější a rozvětvenější vyprávění, oproti stylem podobnému Grisovo Larsovi. I přes sympatickou délku kapitol, mě ale začal ten zdlouhavý rozsah vadit a vtipnost začala pozvolna vykrádat sama sebe. Přesto, dobrá oddychovka.
80%

3 17.01.2021

Asi budu za hulváta a necitu, ale se mnou to až na pár výjimek, nic moc neudělalo. I když je to obdivuhodný příběh, který napsal sám život, paradoxně se mnou více zamávala ,,fiktivní" kniha Johny si vzal pušku (pokud si mohu dovolit troufale srovnávat). Martin je ve svém příběhu samozřejmě hlavním hrdinou, kterému jeho zotavení přeju a pevnou vůli závidím. Kdo si ale z mého pohledu zaslouží velký respekt a obdiv, je jeho otec!

P.S.: Hodnocení se netýká samotného příběhu, ale spíše stylu, jakým je popsán.

45%

3 04.08.2020

Na dobu vzniku, docela pěkná uchylárnička.

60%

3 24.07.2020

Ladislav Fuks, je mým oblíbeným autorem, takže tento knižní počin nemohu hodnotit jinak, než plným počtem.
Záviděl jsem autorovi, když hledal v Archivu národního písemnictví, mluvil s pamětníky a blížil se domovní chodbou až k Fuksově bytu aby se dotkl jeho kliky. Velké díky, ale patří hlavně za nalezení hrobu. Byl to nevšední zážitek, po procházce Olšanskými hřbitovy, zažehnout svíci a vzdát tak Láďovi čest.

P.S.: Díky Bohu, že se zachoval pořad GEN, natočený rok před autorovo smrti, kde je možné do jeho panoptického bytečku, opředeného mýty, alespoň takto zprostředkovaně nahlédnout.

100%

3 02.05.2020

Příběh kluka, který to nemá jednoduché. Táta je nezvěstný, těžce nemocná máma leží v nemocnici a Edwina vychovává jeho děda. K tomu se připojí kolektiv ve škole, který ho začne šikanovat. Edwin se uzavírá do svého světa. Po čase, ale v sobě nabyde přesvědčení, že nebude pasivní a rozhodne se tyranizujicí bandě výrostků postavit. I když se jedná o přesilu a občas to bolí, Edwin se nevzdává.
Je to příběh o nepochopení a šikaně v dospívajícím světě, který je navíc opředen tajemnem a světem fantasy.
A již tradičním bonusem, které u knih od Davida Žáka očekávám, je pro mě lokalita. Výlet na Dračák, se tedy stává samozřejmostí!

3 05.04.2020