karol.cadex komentáře u knih

U knih Aleny Mornštajnové mám vždy ten teplý domácí pocit, jako by všechny její příběhy vyprávěla moje babička. Tyhle příběhy jsou tak neuvěřitelně lidské, že v nich každý musí najít kus sebe. A já je všechny znám - jen s jinými lidmi v jiných městech. Nikdo by neměl zapomenout na historii a minulost. Už u Hany jsem psala, že jazyk autorky je nádherně čtivý, ale nikoli jednoduchý a laciný. Opět klobouk dolu za tuto knihu.

31 08.05.2019

Opět krásná věc. V ději odehrávajícím se v rozmezí 2. světové války, komunismu a devadesátek jsem si libovala, mám pocit, že nikdo neumí vylíčit komunismus tak perfektně, jako Mornštajnová a moje profesorka politologie.

A Bohdana? A její otec? Autorčiny postavy nelze nemít rád, jelikož všechny naplňuje tak těžký osud a holt se všechny s ním vyrovnávají po svém, ale nikdy ne špatně. Nechtěla bych chodit v botách ani jedné v tomto případě.

Akorát mě tedy velmi mrzí autorčino stigma jménem Hana - to opravdu budou do skonání věků všichni hodnotící vykřikovat "Není to Hana, dávám dvě hvězdy!!!"? Ptám se proč? Mornštajová píše naprosto skvěle a nadčasově, nejsou to plytké románky s hrdinkami utápějícími se v sebelítosti a nevěře a tím všechno dobrodrůžo končí. Jsou to knihy mající hloubku, postavy nejsou ploché, ale nesou si opravdová břemena, dobové reálie jsou tak přesné, že by se z nich děcka na ZŠ mohla učit, jazyk autorky je lehký a nikoli povrchní. Nemám ráda bezpráví na zvířatech a lidech, natož na knihách.

29 20.06.2019

Nemám ráda mediální masáž a už vůbec nevyhledávám české autory, Hanu jsem měla připravenou jen jako oddych a zkrácení času v nemocnici. Vůbec nic jsem od ní nečekala a ejhle! Ač jsem jí dočetla v únoru, prakticky pořád na příběh myslím. Komentář píšu o dva měsíce déle, kdy se ve mně pocity stihly usadit. Jazyk spisovatelky je neuvěřitelně lehký, ale ne jednoducchý a povrchní, žádná Třeštíková. Kniha se čte svižně a z Haniny části jsem cítila na hrudníku obrovský balvan, ale nedokázala jsem se odtrhnout. Kniha není jen vyprávěním o holokaustu, je plná psychologie postav a dobových reálií. Není to román v pravém slova smyslu.

27 28.04.2019

Velmi intenzivní jednohubka.
A opět mě mile překvapila česká autorka, jsem moc ráda, že tu nepíše jen ta šílená Třeštíková.
Co říci k obsahu? Syndrom CAN je dost závažné téma, ačkoli by se někomu mohlo zdát, že se jednalo jen o pár plácnutí přes prdel a že v dnešní době školský a sociální systém dělá z rodičů větší zrůdy, než mnohdy jsou. Může to být ale přesně naopak, jako tomu bylo v případě Bářiných rodičů - rodiče nevidí žádný problém, protože "takhle jsme přece byli vychovávaní taky" nebo "nevim, proč ta holka se nechová hezky jako její sestra", apod. Jenže dítě je křehká entita, kterou není vůbec těžké poškodit. A často stačí jen slovo.
Jinak jazyk autorky je lehký, dialogy nejsou nucené, styl jejího psaní musí rozhodně sednout každému, jelikož vůbec není náročný.
A to, že se děje násilí na dětech na každém rohu, by lidé měli přestat přehlížet a zlehčovat.

25 06.02.2020

Autorka mě překvapila neuvěřitelným způsobem. Potenciál knihy je obrovský, nedovedu si ani představit, jakou práci si autorka s tímhle dílem dala.
Pro mě jedna z nejlepších knih, které jsem letos přečetla.
Neskutečné dílo plné dobových reálií, bezmocností nad daným osudem, bylinek, zaříkávání, STB, nacistů a nehostinné přírody.
Opravdu jsem nadšená. Nevím, co napsat víc. Jen je mi líto, že moje babička již není živa, jelikož ta by knihu jako stará spiritistka velmi ocenila.

25 29.07.2019

S řádovými sestrami jsem byla ve styku ve svém životě od puberty. A prakticky většina z knihy mi připomínala ty "moje". Ač tenkrát jsem nerozuměla všemu kolem nich, snažila jsem si je neidealizovat nebo naopak nedémonizovat - jako to dělal můj otec a jemu podobní. Protože přece víra byla pro starý babky, tohle jsou jenom pošahaný ženský, apod. Každý se s tím musel setkat. A (ne)překvapuje mě, že i v roce 2022 je ten odpor k víře a duchovnu v nás díky komunismu tak děsně zažranej, když člověk vidí, jakým způsobem ta nechutná propaganda fungovala.
Nejde omlouvat minulý režim. Ten, kdo by jej snad chtěl vrátit, je pro mě absolutní chudák a nic než prvok zasloužící si nezájem a lhostejnost.
Tučková si dala neuvěřitelnou práci. Má opravdu můj neskonalý obdiv. A ne, nechci její knihy mezi sebou srovnávat, protože všechny jsou řemeslně mistrně zpracované, z čehož Bílá voda je opravdu masterpiece, nemající v naší zemi obdoby. Ale... (teď to přijde) ...Žítkovské bohyně tak lehce plynuly a na závěr přišla katarze. Tohle mě utlouklo do hlubokých depresí a ještě dál. Hutná, temná, složitá a těžká věc.

24 15.06.2022

Já vím, že to píšu pořád dokola, ale děkuji bohu, že v Čechách nepíše jen ta arogantní paní od písmena T.!
Dvořáková mě mile překvapila už Vránami, ale tohle?
Vrátila jsem se v čase zpět k nám na ves, kdy ještě žila babička s dědou, měli jsme hospodářství, každou zimu zabijačku, chodily jsme s babičkou do krámu "dělat řeči"...
Popis zabijačky byl naprosto přesný, po přečtení jen vzpomínám na to, jak strejda Standa trefil prase, vykrvil ho, pak se s mým otcem nalil a ten se do úmoru hádal s mamkou, která se podívala na souseda... Dědina není pro každého, taky se naši naštěstí rozvedli. A nám dědina zůstala. I když dnes už trošku v modernějším pojetí. A říkám si - není to škoda? Hlavně jak voněly ty jitrnice, co se vařily postaru na peci!!!
Ale s mamkou se mezi sebou pořád bavíme jako za starejch, že nám kolikrát kdo sotva rozumí. Roužni, řežavý, uhlák, ...
Nečetla jsem příběhy něčí, ale naše. Do posledního slova tý šílený hantýrky.

23 24.02.2020

S oddělením Q jsem měla tu čest seznámit se nejprve prostřednictvím filmů a Carla s Asadem jsem si vážně zamilovala. Překvapení v knize pro mě byla podoba Asada, jelikož ve filmu je to sexuální tmavý typ, tady úplně někdo jinej, takže jeho popisy jsem byla nucena přeskakovat a dál mít v paměti jeho filmový zjev.
Každopádně opravdu přiznávám, že detektivky nikdo neumí líp jak tihle lidi ze severních krajin. Panu Adler-Olsenovi patří všechna moje čest. To napětí??? A ta zápletka? Boží.
Nemám ráda série, ale tuhle musím přelouskat do léta. Jinak bych nemohla v klidu spát.

22 22.02.2022

Miluju! Zcela vážně jsem se do knihy zamilovala jedno léto ve čtrnácti a od té doby takhle chci žít. Za těch víc jak patnáct let jsem jí četla xkrát a nikdy mě neomrzí. Naopak se u ní víc a víc bavím.
MacDonaldová je vtipná, sebeironická, inteligentní a nelítostně popisuje veškeré eskapády života na americké samotě mezi tisícem slepic a sousedy endemity. Co jsem si všimla při aktuálním čtení, je absence dnešní korektnosti, nevím, kde by teď prošla tak ostrá kritika indiánů a hloupých dětí, haha. Ač nejsem žádnej meetoo a blacklivesmatter a inkluze fanatik, tady to se mnou čas od času trhlo.
Rozhodně jsem knihu nikdy nečetla ani jako žádná zapřisáhlá feministka, za prvé na to nehraju a za druhé o tom Vejce a já rozhodně není. Je fajn se nechat jen tak unášet a představovat si bezmoc Betty při neustálém boji s vlhkem, divočinou a nadšením jejího muže. A že to zvládla s naprostou grácií a ještě s humorem sobě vlastním, dodává knize velkou osobitost.

21 29.12.2022

Tak strašně jsem jí nechtěla číst, protože v tom roce 2019 po vydání byla vcelku profláklá a všichni ji děsně chválili, ale v podstatě jsem se nedozvěděla, co je na té knize tak opěvováno. Vlastně jsem ani pořádně nevěděla, o čem je.
A po přečtení jsem teda v šoku. Skvěle napsaný naprosto autentický příběh autentickýho doktora z autentickýho života. Tam není nic nadnesenýho nebo přikrášlenýho. Prostě život tak jak je.
Po dočtení jsem volala své sestře, co studuje medicínu, že si nepřeji, aby dělala na chirurgii. Ona na to “prosim tě, to je známý, že chíru dělaj jenom ko*oti…”.
Blbý je, že na Hynka se nejde ani zlobit.

21 14.08.2021

I přes různé nedostatky jsem opravdu nadšená! Hrozně krásná kniha, smutná, realistická, surová, v lecčems i naivní, ale jednoduše fakt pěkná.
V popisech přírody a zvířat v bažině jsem si úplně lebedila. To samé v přerodu Kyiny osobnosti. Ostatní lidi mě velmi deptali svou malostí a omezeností.
Akorát jsem tam pořád hledala ty zpívající raky!!!

21 25.11.2020

Miluju od začátku do konce. Miluju od svých třinácti let. Tenkrát mi ji doporučil můj starší kamarád, že o ní budeme diskutovat (byli jsme na tý základce dost hloubavý děti haha) a já se jí už nepustila. A i teď je pořád stejně krásná, i když pro mě bude mít navždy tu největší nostalgickou hodnotu.
Miluju osobnost Krysaře, co se chce vzdát svého přesvědčení kvůli lásce a změnit se v jiného člověka. Nenávidím Agnes a její dětinskost a vlastně na ní žárlím. Miluju lyričnost a dialogy.

20 14.05.2023

Nádherná kniha plná smutných osudů dost těžké a složité doby.
Autorka mě neskutečně překvapila, napsala opravdu mnohovrstevnatý román, kroniku, sociologickou práci, ta kniha je prakticky všechno. Je v ní bída, tvrdá dřina, zvláštní nátury lidí díky době, ve které vyrůstali a se kterou se museli sami popasovat, popisy přírody a bylin a neštěstí v šachtách.
Kniha mě hodně zasáhla, obzvlášť optimismus hlavních postav, které si po tolika letech a po tolikátém neštěstí nezapomněly říkat, že teď už bude dobře... A nebylo. Vyprávění se čte dobře i přes použitou hantýrku, čtení odsýpá, jako by jej čtenářům vyprávěla do ucha babička. A to navozuje takový ten příjemný teplý pocit známého i přes to, že nás dělí od popsané doby více jak 100 let.

20 13.04.2020

Tučková je jednou z nejlepších autorek v ČR. I přes tu ofinu :)
Za jejími knihami je vidět neskutečně odborná práce. Reálie v Gertě jsou perfektně zpracované, děti ve škole by se z ní mohly učit.
Ačkoli pro mne jsou srdcovka Žítkovské bohyně, Gerta si v mém srdci místo také našla.
Perfektní příklad toho, že nic není černobílé. Natož druhá světová válka a její konec.

19 29.02.2020

Nádherné dialogy, nádherně vykreslené prostředí, nádherně popsaný vztah mezi dvěma muži, nádherný a neskutečně smutný příběh, do kterého člověk musí dozrát, aby si ho vychutnal tak, jak si Steinbeck zaslouží.
Lennieho malost je v jejich období tak krásná a bezelstná, v dnešní době v Čechách by z něj byl bohužel zlý buran poslouchající Ortel a k černochovi do kamrlíku by si jen tak sednout nešel.
Sny jsou úžasná věc, škoda jen, že klukům zde nebylo přáno.
A slovo “hospodářstvíčko” a prakticky celá kniha mi správně zabrnkalo na tu moji melancholickou strunu, takže jsem z toho tak jako hezky smutná.

19 06.08.2019

Rok jsem tak jako kolem ní chodila a furt se mi do ní kdovíproč nechtělo. Asi jsem byla trochu skeptická kvůli anotaci, protože "detektivka z Pošumaví" ve mně evokovala něco na způsob Policie Modrava.
Tak jsem se teda překonala a najednou to jelo. Prachatice, Zbytiny, Volary, vojenský újezd. Moje dětství a dospívání. Místa, kde jsem vyrostla, kde jsem trávila tábory, sbírání hub s tátou a babkou, kam doteď pravidelně jezdím. Kde to pro mě navždycky bude to původní "doma". Kam pořád říkám, že se nevrátím, ale ono to přijde. Stejně jako u Gerdy, hrozně, ale hrozně jsem se v ní viděla.
Ono prakticky všechny postavy jsem znala. V každý vesnici, obzvlášť na Šumavě, jsou vždycky totožní lidičky. Osoby, které se chovají podle stejného vzorce, stejně mluví, stejně přemýšlí. Vliv prostředí je obrovský. A o to víc je znát, že Linda k nim absolutně nezapadala, její postava mě neuvěřitelně iritovala a byla pro mě hrozně navíc.
A před autorkou klobouk dolu. Má veškerý můj obdiv, protože já, ač rodačka, bych nikdy nesvedla vykreslit šumavskou přírodu a náturu vesnice tak jako ona.

18 18.07.2022

Strašně jsem si poplakala. Na napsání komentáře jsem si musela dát čas a vychladnout.
Knihu jsem měla číst k maturitě, jenže to bych nesměla být v tu dobu pankáč na (omylem) policejní škole, fakof systém, natož povinná literatura. Místo toho jsem četla pouze ruský realismus a USA autoři včetně učitelky literatury byli moc pod mojí úroveň... Ale teď to zdatně doháním a kaju se!
Co říct, když vše už bylo řečeno? Charlie Gordon je strašně specifická postavička, u které můžeme sledovat cestu tam a zas zpět. To samé proměnu jeho sociální bubliny. Co to udělá s vědci, když ten, kterého stvořili, je přeroste? Co to udělá s obyčejnými lidmi, když ten, do kterého kopali, začne kopat do nich? Co se stane s myší, která dostane prostor být Nadmyší? Atakdále.
Až mi bylo líto toho mini rozměru. Svým poselstvím je to ale gigant.

18 10.12.2021

1.) Tato autorka pro mě vždycky byla jenom synonymem nevkusu, prvoplánovosti a jednoduchosti. Nikdy jsem ji nečetla a tuto knihu jsem si rozhodla dát jako takový svůj osobní sociologický průzkum.

2.) Jsem vysokoškolsky vzdělaná, jsem matka od dvou dětí v hezkém manželství. Opovrhuji bezohledností, uřvanejma lidma, vulgárníma lidma a taky matkama, co najednou nutně musí něco dohánět s kýmkoli z tinderů a barů. A nenávidím číst cokoli, kde je nadmíru erotiky. Nechutný.

3.) Po sečtení výše uvedeného je jasné, co mělo vyjít. A nevyšlo. Tohle jsem přečetla na jeden zátah. Střídavě jsem se přistihovala, jak se chichotam nebo naopak pobouřeně krčim čelo. Jak se s Dášou stydim a zároveň jí tak rozumím. Její sebeironie a zároveň zoufalství z obou vztahů z knížky úplně stříká. Její zmatečný myšlenkový pochody by někoho mohly nudit, nicméně to jen skvěle utváří celek jejího pekla.

4.) Rozhodně to neni žádnej literární zázrak, proto nerozumím zdejším nářkům, kterak někdo u tohoto jednoduchého příběhu se nedokázal srovnat s přeházenými kapitolami. Naopak od začátku člověk ví, jak to dopadne, a může se jen věnovat absurdním dialogům. Jsem Win, win win, double win. Mam cash, ty debílku.

5.) Je mi líto, musím dát plnej počet. I ten konec mě skoro rozplakal.

17 28.11.2023

(SPOILER) Co Hanišová umí, je rozhodně vcítit se do svých hrdinů, s pokorou a nadhledem popsat rozvrácenou psychiku, rozvrácenou rodinu, rozvrácenou společnost. V Neděli odpoledne se jí to povedlo až abnormálně. Hanišová se s tím nepárala a nejen, že nám servíruje Münchhausenův syndrom, ale i sektářskou závislost, do toho šmejdy a hrnce, třídnickou nadřazenost, to vše z pohledu tří osob.
Teova část je v knize nejrozsáhlejší a můžeme sledovat jeho vývoj od dětství až po jeho hlavně psychickou vyzrálost. V matčině a otcově části je znát naopak jejich pozvolný úpadek. Perfektní popis reálií od dob komunismu až po současnost se všemi aktuálními problémy doby dělá knize skvělou službu. Úplně je cítit, jak ozubená kolečka do sebe zapadají.
Co mě neuvěřitelně sralo, byla Teova matka. Ano, zas se tu rozčiluju nad postavou, ale to šílené bezpráví vůči dítěti jen kvůli jejímu blbýmu osudu... Ano, bylo mi jí svým způsobem líto, jenže převažovala averze. A ano potřetí, svou vinu na celé situaci nesl také otec, což je vidět od začátku knihy. No a na konci to vše udělá KLAP.
U dětských rozhovorů Vychcana s Teem jsem se smála nahlas, to mi hezky zabrnkalo na nostalgickou. Oproti tomu jejich rozhovory dospělé už byla jedna velká sklíčenost.
Za mě asi nejpovedenější kniha autorky.

17 16.01.2023

To je stejně vtipný, když si Alexandr vezme Alexandru. Víc vtipný je pak ještě to, když tihle krásní uhlazení severští manželé začnou psát nepřekonatelný detektivky, ve kterých nechají zásadně umřít všechny, koho potkaj, vrazi jsou většinou tak brutální magoři, že se bojím jen o nich číst a bezmoc z knihy stříká v hektolitrech.
A nevěřila jsem, že další kniha od nich ještě přijde. Možná už ani nemam nervy od nich cokoli dalšího číst. Ale těším se, až budu v důchodu a celou tu sérii si přečtu nerušeně najednou.
Joonu miluju, Sagu taky miluju. O něco méně miluju ty sexuální scény, avšak budiž, píšou to hezcí manželé. Co miluju nejmíň, je ta brutalita, jenže bez ní by to nebylo ono. Kepler je prostě surovej a zlej. A tak to má být.
Cokoli dalšího bych napsala, tak bych spoilerovala. Pro mě je to prostě nejlepší detektivní série všech dob, to mi nikdo nevezme.

17 04.11.2022