karol.cadex komentáře u knih

No. S ohledem na to, že kniha byla napsána před 90 lety, tak asi fajn. Teď už jsem příliš uchvácena nebyla, protože pravěk z děje mírně cítit byl. Nicméně příběh super, medicínské technikálie mě bavily velmi. Je i zajímavé, jakou Huxley cítí hrozbu z diktatury, protože dnes by měl vhled doopravdy jiný.

6 14.11.2022

To je stejně vtipný, když si Alexandr vezme Alexandru. Víc vtipný je pak ještě to, když tihle krásní uhlazení severští manželé začnou psát nepřekonatelný detektivky, ve kterých nechají zásadně umřít všechny, koho potkaj, vrazi jsou většinou tak brutální magoři, že se bojím jen o nich číst a bezmoc z knihy stříká v hektolitrech.
A nevěřila jsem, že další kniha od nich ještě přijde. Možná už ani nemam nervy od nich cokoli dalšího číst. Ale těším se, až budu v důchodu a celou tu sérii si přečtu nerušeně najednou.
Joonu miluju, Sagu taky miluju. O něco méně miluju ty sexuální scény, avšak budiž, píšou to hezcí manželé. Co miluju nejmíň, je ta brutalita, jenže bez ní by to nebylo ono. Kepler je prostě surovej a zlej. A tak to má být.
Cokoli dalšího bych napsala, tak bych spoilerovala. Pro mě je to prostě nejlepší detektivní série všech dob, to mi nikdo nevezme.

17 04.11.2022

Kdysi jsem viděla film a byla jsem z něj nadšená. Když jsem ale začala číst, tak jsem zjistila, že z filmu si nic nepamatuji, pravděpodobně jsem u něj určitě spala, což byl příjemný benefit a já mohla nerušeně číst bez spoilerování ve vlastní hlavě.
Knihu bych rozdělila na tři části: první část má totální wow efekt, kdy čtyři kamarádi středního věku přecení své síly, trmácí se lesem, najdou pár divokejch a strašidelnejch věcí a osamělou boudu plnou ještě divočejších a strašidelnějších věcí. Plus pár divokejch a strašidelnejch halucinací. Druhá část je víc reálná, kdy jim samozřejmě dojde jídlo, 50 % výpravy je nepoužitelná, navzájem se obviňují a reflektují svoje podělaný životy. No a konečně třetí část, ke které mám trochu vlažný postoj, jelikož bych ji ocenila asi jen jako samostatné vypravování nezávislé na příběhu s částmi jedna a dvě. Ale neříkám, že to byla část vyloženě špatná, jen už to bylo moc.
Kniha ale hezky frčí, přes nižší hodnocení jsem se bála, že to bude kravina a to není. Jen asi nebude pro každého.

8 04.11.2022

Na databázi jsem se registrovala v roce 2018 a Mengeleho děvče byla jednou z prvních knih, které jsem měla v “Chystám se číst”. A pravý čas/chuť/příležitost, to všechno přišlo až po čtyřech letech. Ono hodně mívám čtení na období a etapy - půl roku ujíždím jen na thrillerech, pak válečné literatuře a tak dokola.
Rozhodně ale vím, že tematiku holocaustu hodně dlouho vynechám, neboť Violin příběh mi na ni vzal všechnu energii. Ale v tom nejlepším slova smyslu, pokud se to tak dá říct. Ta bezmoc, ta nespravedlnost, ty naprosto šílený lidský osudy. Proč. Prostě jen proč.
Já vlastně ani nevím, co k tomu mam říct. Snad jen, že anotace nevyjadřuje nic z toho, co Viola musela zažít. O Mengelem se toho moc nedozvíme, za to Violy život, její cesta, její rozvětvená a krásná rodina, to vše dělá knize zpočátku nádhernou atmosféru a zároveň ukazuje Violy osobnost, která měla tu vnitřní sílu, aby všechny ty hrůzy přežila.
Zavírání očí nad dopady jakýchkoli válek a snad popírání nebo zlehčování veškerých nechutností a brutálností s válkami souvisejícími je prakticky stejně odporný jako vykonávání těhle mrdlých rozkazů. Ať už v roce eins zwei nebo letos.

14 23.10.2022

Nutně, nutně bych ji potřebovala jako pětisetstránkový román. Skoro jsem měla pocit, že jsem po přečtení byla odbyta. Ba ne, naprosto objem respektuji a věřím, že to Štifter napsal tak, jak musel/chtěl/potřeboval/co já vim. Prostě tomu věřím.
Děj se odehrává opět na místech, kudy každý den chodím, kde to znám, sice jinak, ale o to je to snad autentičtější.
Podobných knih bylo napsáno mnoho, nicméně Kathy se žádná nepodobá. Kathy je neskutečně reálná. Kathy je lyrická, hrozně se mi “líbila” blouznící část s Maruškou. A Kathy je tak šíleně nespravedlivá, na konci jsem jen lapala po dechu.
Autor je aktuálně v mých top. Dlouho jsem hledala někoho, kdo mě zase takhle chytne a já autorovi děkuji.

5 21.10.2022

Wow. U předchozích Eddyho knih jsem měla problém s kontrastem autentičnosti, ale naopak velké emoční plochosti. Pořád mi tam něco chybělo a trochu už mě nudil, což mi bylo líto s ohledem na to, kolik toho máme společného.
U téhle knihy jsem si u prvních pěti deseti stran už představovala komentář sem ve stylu “Proboha, z kolika úhlů se dá ještě rozebírat autorovo posrané dětství?” a najednou jsem pravýho Eddyho našla. Eddyho v jeho mámě. K autorovi jsem neměla nikdy tak blízko jako po přečtení tohohle manifestu plného vyčerpání ze života, boje o vlastní důstojnost a kritice společnosti. Tady už byl Eddy konečně uvěřitelnej.
A má můj neskutečný obdiv za to, že dokázal odpustit.

3 15.10.2022

Absolutně láska na první přečtení. A ano, největší díl na tom mělo to, že bydlím ulici vedle od Dominika. Víc jak deset let jsem trvalým bydlištěm Budějčák (i když srdcem jinde) na Palačáku, kde se děj odehrává. V knize jsem byla jako doma. Až zítra půjdu ven, budu se na roh Riegrovky a Otakarky dívat úplně jinak.
Plus samozřejmě prolínání současnosti s válečnou minulostí, to je moje. Tomu autor perfektně přizpůsobil i mluvu, ani na okamžik jsem neměla žádný pocit nepatřičnosti.
To, jak vykreslil nespočet (nejen) dobových problémů typických (nejen) pro danou dobu, jako krutost mezi lidmi, hledání sebe sama, problémy soužití různých kultur apod., bez příkras a schovávání, za to klobouk dolů. A postavy? Absolutně lidské, věrohodné, se srdcervoucími reálnými osudy. Anežku jsem si ihned zamilovala, než mi došlo, o kom celou dobu vlastně čtu. Vtipný tři kluky taky. A Dominikovy starosti s cenami bytů 2kk v naší čtvrti sdílím každičký den, haha.
Až se zas trochu stydím za ty moje předsudky vůči českým autorům (ano, furt mam pocit, že tu píše jen vzduchoprázdná paní T. a afektovaná slečna L.). A taky jsem si říkala (pardon, pane Štiftere), že tenhle pán od pohledu nebude moje krevní skupina. A je. Víc než kdokoli jiný za poslední dobu.
Nebo jsem vyměkla, to je taky dost možný. Těším se na další knižní setkání, doopravdy.

9 09.10.2022

Tak tohle pro mě bylo tak velké zklamání, jakého se mi nedostalo snad za celý rok. Možná ani nejsem tak zklamaná jako spíš překvapená, co to autor napsal.
Co vlastně měl v plánu? Tohle snad ne. Já dostala do ruky splácaninu všeho možného, od podivnejch ezo hipíků, samozřejmě totálně nesympatických a chovajících se jak podle šablony stupidity, pak jakési akční béčko, kde furt něco vybuchuje a všichni mají před sebou stále jen pět minut života, ale mně ho to čtení ubralo snad půlku.
Těšila jsem se na postavu bigfoota v jiném podání, to jsem teda dostala, ale úplně povrchně a opět nelogicky a zmatečně.
Kdyby tohle byl film, tak na csfd má přesně 16 %. A rozhodně by to nebylo to fajn roztomilý béčko.
Tam už chyběly jen hořící vlaky. I když počkat…

1 08.10.2022

Poslední dobou mě děsně nebaví psát komentáře ke knihám. Přitom bych o nich tolik chtěla říct, doplnit hodnocení a případně si pro sebe uchovat, jaké pocity jsem z knihy měla. Jasně, taky si klidně můžu psát doma čtenářskej deník, ale tady je to jaksi jednodušší.
Pokání bylo mou nejoblíbenější knihou na střední a tak nějak jsem najednou měla tendenci si ji přečíst znovu. A ano, furt je skvělá. Furt je asi má nejoblíbenější. Je v ní vše - křehké rodinné vztahy, propast mezi bohatými a chudými, velmi velmi pevná láska, strašná válka a její hrůzy a dopady, odpuštění. McEwan se tu rozjel a v knize se objevuje obrovské množství krásných metafor, což někomu může přijít protivné. Na knihu je opravdu třeba se dobře naladit. Pak chytne a nepustí. Akorát Briony mě srala pořád stejně.

8 06.10.2022

Moc fajn detektivka. Napínavá od začátku do konce. Jen ty postavy, s těmi jsem měla trochu problém. Tam nebyl nikdo normální! Všichni úplně mimo. Jestli to byl autorčin záměr, aby Bergman vynikl jako ten jedinej správňák, tak asi ok. Jinak se budu dál utápět v totální deziluzi, jak to jde s našimi spoluobčany z kopce.
Co mě teda hodně bavilo, byly vlastní flashbacky do roku 2007, kdy autorka knihu vydala. Volání z budky a záchvěvy nové doby, haha. Akorát kastrace ještě nebyly tolik v módě.

17 06.10.2022

Je mi to tak moc líto, ale ohodnotit musím tak, jak jsem ohodnotila.
V Anně jsem totiž nepřekousla tu její obrovskou zatvrzelost. Proti všemu a všem. Ono totiž je hrozně lehký vše shodit na okolí, že mi nikdo nerozumí a nechce rozumět. Jenže to by Anna k sobě někoho měla chtít pustit nebo chtít na sobě pracovat.
Něco hodně vzdáleně podobného máme teď doma. A já si do knihy asi projektovala tu “svou” situaci. Ať si je každý, jaký chce. Nesoudím. Ale to zvláštní, respektive jiné chování, nesmí ubližovat okolí.
Popisy bylin a celkově sběru super. Popisy vesnice a obyvatel slabší.
Kniha mě zasáhla, jen trochu jinak, než jsem očekávala. Viz hojně srovnávaná Houbařka - tam jsem měla opravdu pocit niterné zpovědi a nahlédnutí do světa hrdinky. Tady mám jen takovou pachuť na jazyku z neustálého utíkání a schovávání se před světem.

8 17.09.2022

Obálka skvělá. Prostředí skvělý. Pointa příběhu skvělá. Vřískající tasmánští čerti taky.
Postavy tak 50/50. Tam vlastně nebyl nikdo normální. Každej nějaké trauma, psychické problémy, flashbacky do šílený minulosti. Všichni spí se všema, intriky jak z předměstí unuděných paniček v domácnosti.
Všechno děsně zamotaný. Jako ano, já mám ráda napětí a když doopravdy až do konce knihy nevím, na čem jsem. Ale taky čtu převážně i kvůli tomu, abych se odreagovala. A jak se mam odreagovat od pracovního přemýšlení, když pak musim ještě abnormálně přemýšlet u knihy? U takovýho thrilleru přece nemůže nikdo chtít zázraky. Já se chci bavit!
Abych nekřivdila, vážně to není špatný příběh. Největší plus je v prostředí, kde se to celé odehrává a v mystice, na které je děj vystavěn. Jen konec mě vytočil, to opravdu fakt jo.

4 14.09.2022

Kariku zásadně nečtu v češtině, ale v jeho mateřském jazyce, protože jen ve slovenštině vyniknou skvěle jeho myšlenky, obraty a hlavně nadávky, haha. Tady dám hodnocení ale u českého překladu, protože po slovenských knihách jsem si musela přečíst i ten.
Tohle je hlavně jedna z nejhezčích obálek, jakou jsem kdy viděla. Přidaná hodnota je v oboustrannosti knihy, narozdíl od dvou slovenských výtisků je v češtině dva v jednom. Do sbírky je to vážně must have.
Pán Karika nicméně dozrál. Sprostoty je v knihách pořád víc než dost, jenže hrdinové jsou jiní. Vážnější, méně zbrklí, více temní, věrohodní. To samé děj a pointa. Najednou je to jak kdyby všechno zahalené ještě těžší hmlou (haha) a otázkami po pravdě.
Miluju deníkové záznamy, těch jsem dostala až až a přidaly skvěle na autentičnosti. Trocha nádechu mystična, nějaká ta historie, fakta, popisy slovenských hor... A pak už jen magoři, oběti a strach doma na gauči.
Na něco jsem zapomněla? Rozhodně. V tomhle Karikovi je toho víc než dost. A ještě se to krásně prolíná. Člověk má vážně o čem přemýšlet. Po dočtení jsem se cítila velmi malá a vysátá.

7 12.09.2022

Kdo od Bengtssona čeká něco jiného, než severský realismus v tý nejhorší panelákový podobě, tak tvrdě narazí. Každopádně to, co dělá, dělá velmi dobře. Bez příkras, naděje.
Popravdě než jsem si přečetla kdysi první knihu od něj, tak jsem Dánsko viděla dost zkresleně. Města jako kulturní a upravená harmonická místa a rybářské vesničky jako vrchol romantiky.
Jenže Dánsko i přes svou vcelku pružnou sociální síť disponuje ghetty a fakt nepříjemnými vyloučenými lokalitami, do kterých se rodí stále nové a nové generace bez prakticky nulové šance na změnu života (viz autorova kniha Ze sídliště).
Sus se točí v kruhu, ač není hloupá, predispozice k destruktivnímu stylu života tam prostě jsou, ačkoli by možná i chtěla s tím něco udělat za předpokladu, že by dostala pomocnou ruku. A pomocná ruka od dealera drog asi nebude to pravé ořechové.
Ne, nedokázala jsem se do ní vcítit, ani s ní příliš sympatizovat, natož k ní mít třeba nějaký pozitivní vztah. Ale snažím se chápat a nesoudit (i když za několik míst v knize bych ji nejradši vzala a hodila pryč z velký vejšky). Konec mě mírně znepokojil.

1 12.09.2022

Dala jsem si od kluků chvilku oraz, abych pak úplně plynule navázala tam, kde jsem s nimi skončila. Už jsem to psala několikrát, jak nesnáším série, protože mě nebaví vzpomínat, co kde s kým jak, ale u Carla s tím absolutně nemám problém.
Jen pane autore, vážně, vážně se Vám na 560 stranách nepovedlo lépe/více nafasovat vztah s Monou? To samý s babkou a synem? Ráda čtu Carlovo eskapády z reálného života, nejen ty na stanici. Jen tady se mi jich dostalo poněkud méně.
Zápletka super, všechno a všichni tam divoce furt lítali, intriky a akce a pošmourné podnebí, jojo, tak to má být.
Za mě jedna z těch lepších. Asi že tam byly ty bezprizorní děcka. Pro ty mam taky slabost.

9 30.08.2022

Moc pěkný čtení. Mrzí mě, že jsem ve čtrnácti měla k dispozici maximálně Lanczovou, Rudolfa a Dostojevského. O Charlesi Bukowském ani nemluvě. Trochu dnešním dívkám ve světě tolika YA literatury závidím, ač ji sama nevyhledám.
Tady jsem ale udělala výjimku. V Černobylu jsem kdysi byla a už mě nepustil. Proto čtu veškerou literaturu s jeho tématikou. Tady šlo nejen o havárii, ale hlavně o dopad na obyvatele Pripjati - samotné zaměstnance, seniory, partnery, děti. Kniha je psaná střídavě z pohledu dvou dívek, kde je velmi znát jejich výchova, stereotypy, postoje. A samozřejmě jejich následná proměna.
Pro mě velmi příjemná změna od všemožných víceméně dokumentárních knih o Černobylu.

2 28.08.2022

Celé léto jsem se na ní dívala, jestli teda už. Nakonec jsem ji zmákla za pár dní, bylo to perfektní! Hoover má u mě jen dva póly - buď mě totálně nudí nebo naopak chytne a nepustí. A tak se vždy bojím, co mě zrovna u ní čeká.
Tady ten děj gradoval. A od začátku jsem opravdu netušila, kdo ten magor je a vážně jsem slepě věřila jen tomu, co bylo psáno. Konec mě neuvěřitelně dostal. Zápletka a celkově příběh fakt originální. Regulérně tady se trefila na první dobrou.
Ale to bych nebyla já, abych nezkritizovala ty šílený sexuální scény. Proboha, tolik??? Na každý třetí stránce se řeší, jestli oš.kal (ano, cituji!) první Jeremy Verity nebo ona jeho, tisíc popsanýho orálního sexu, při kterým jsem oběma viděla až do žaludku. To bych si ráda příště nechala ujít, děkuji.

13 24.08.2022

Mně to nepřišlo ani tak literárně zlý, jako úplně postavený na hlavu, a to že pár ohrošilých knížek jsem už přečetla. Tak nějak v rozmezí svých 13 až 15 let si dovedu představit, že jsem z toho nadšená.
Dnešní děcka jsou strašný haranti, to říkám pořád. A burani na americkým venkově se za ty časy asi taky úplně nezlepšili. Až sem teda dobrý. Jenže pak už to bylo nějaký moc divoký.
Já vlastně ani nevím, co k tomu napsat. Není třeba očekávat žádný zázraky, ale hanět to odpadem a jednou hvězdou mi přijde jak nějaká davová psychóza tady. Napsal to mladej kluk, děti vystihl pěkně, i ten venkov vykreslil úplně v pohodě, jen se asi nechal pak unést všemi horory, co za svůj život viděl. V tom fakt nevidím nic špatnýho.
Nepotřebuju číst furt prokletý básníky a francouzskej realismus a pak sázet každýmu jinýmu autorovi nízký hodnocení, abych se cejtila líp nebo na úrovni.

5 21.08.2022

Tak toto???!!! To bylo tak strašně krásný a čistý a zlý a surový a všechno dohromady. Nádherný osmdesátky v tý nejlepší formě. Pro nás dnes už trochu naivní, přitom nadčasový a moudrý.
Popravdě ani nevim, kde jsem se o knize dozvěděla, někde jsem na ní narazila mezi řádky. Obálka mě fascinovala, anotace ještě víc, ale zarazilo mě zdejší malé povědomí o knize.
A nelituju ani řádku! Gordona jsem si zamilovala hned při prvních kapitolách, jeho putování a filosofování ještě víc. Gordon byl přístavem morálky v největších sračkách, ačkoli sám o sobě jen pochyboval a furt se sebemrskal, to mě trochu štvalo. Naopak jsem byla moc ráda za to, že děj nebyl vůbec vyhrocenej do co nejvíc umírání a popisů brutalit a humusů, všechno to tak "přirozeně" v rámci situace plynulo.
Za mě jedno z nejlepších postapo, co jsem kdy četla. Optimální délka, zběsilej konec, prima popisy. U Gordonovo pošťáckých litanií jsem se musela až smát. Fakt miluju.

9 13.08.2022

No. Jsou knihy, které jsou Simmonsem vyšperkované k dokonalosti. A pak jsou ty druhé. Ty, které brutálně předimenzoval, až to může leckomu být velmi nepříjemné číst.
Pasáže s upíry? Pecka. Pasáže s monology a dialogy o AIDS, samouzdravování organismu, reakcích krve, apod.? Vhodné leda tak pro mediky. Celkově se to tak jako vyrovnávalo, ale rozhodně jsem nebyla při čtení v komfortní zóně. Taky jsem to četla asi dva týdny. Příběh byl každopádně fajn.
Dlouho se s autorem nechci vidět, ač ho mám moc ráda. Jsem přesycena.

3 11.08.2022