kamibe komentáře u knih

Mám moc ráda dětské knížky tohoto typu. Nacházím tam spoustu bezvadných drobností, které činí život tak zajímavým, pestrým a milováníhodným. A ty obrázky! Ty mě opravdu obveselují.

2 31.10.2014

Mám tyhle knížky ráda, ale potýkám se s tím, jak se dětem předkládají věci jinak, než jsou ve skutečnosti. Později se musí seznámit s tím, že lední medvídek před mrožem v reálu uteče, aby si zachránil kožich. Nicméně etickému poselství knihy přiznávám jeho důležitost.

3 31.10.2014

Mám ráda tyhle knížky. Je jich celá řada, a když jsou v originále, krásně se na nich dá učit jazyk. Hlavně mě na nich baví to, že učí čtenáře trochu víc u čtení přemýšlet a ne jenom hltat stránky. Navíc je v nich také humor.

30.10.2014

Tyhle čtyři knihy mě vytáhly z nejhoršího, když mi umřela maminka. Moc ráda si je přečtu ještě jednou.

07.09.2014

Tady se člověk dozví, jak to v životě chodí! Za pozlátkem, které obestírá každého génia, se mohou skrývat věci, které se nemusí líbit ani samotnému géniovi - pokud je ochoten si je vůbec připustit. Kniha má zvláštní syrový styl. Našla jsem několik pravopisných chyb, které však snáším daleko lépe než dřív. Říkám si, že v tomto případě je pro mne důležitější obsah než forma. Uchvacuje mě, jak z neradostného dětství lze nakonec vykřesat hezký život. Co úsilí to stojí, to ovšem ví jen ti, kteří to zažili. Děkuji, že o tom píší. Ocenila jsem fotografickou přílohu uprostřed knihy. O samotné autorce jsem na netu nic nenašla, ale na googlu je řada fotek, z nichž jsem jednu vybrala.
Něco z konce knihy (s.185):
"Dnes - a z toho důvodu píšu tuto knihu - objevuji, že nám byl dědeček ukraden. Ačkoli bychom se mohli přirozeně připojit k jeho životu, nezodpovědnost otce i matky, ale také posedlá manželka nám nedovolily, abychom své pocity, které jsme spolu s Pablitem prožívali, někdy při návštěvě projevili.
Jak by si tento živoucí bůh, izolovaný v atmosféře servilnosti, mohl jenom představit, že každá naše návštěva byla voláním o pomoc?"

1 05.09.2014

Je opravdu zvláštní - a zajímavé - jak jsme různí. Knihu jsem dočetla, ale nemohu sdílet všeobecné nadšení, které ji provází. Moje hodnocení knihy oproti jiným je nízké. Což samozřejmě nesnižuje její hodnotu v očích vás, kterým se tolik líbí. Mně osobně autorův styl nesednul.
Vzápětí se však objevila další kniha podobného ražení - Himmlerova kuchařka. Ta je dokonce stopětiletá! Jako kdyby si lidi potřebovali nějak shrnout celé to minulé století!

6 05.09.2014

Tahle kniha mi učarovala rozhodně více než Stoletý stařík. Možná proto, že je o ženě? Nebo proto, že její styl je mi bližší? Oceňuji seznam literatury na konci knihy, rozhodně si jich ještě několik přečtu, i když tuším, že Weiselovu Noc asi žádná už nepřekoná.
Líbil se mi tento odstavec: "Říkala jsem si, že bych dokázala strávit zbytek života koukáním na Mustafu, což je podle mého ta nejlepší definice lásky. Moje dlouhá zkušenost mě od té doby naučila, že láska spočívá v tom, že splynete s druhým, ne že se zapomenete před zrcadlem, které vám druhý nastavuje."

1 30.08.2014

Slyšela jsem ódy na tuto knihu a pořídila jsem přítelkyni k Vánocům audio nahrávku. Ještě si ji nepustila, a já teď tak trochu váhám, zda jsem s tímto dárkem učinila dobře. Kniha se ke mně dostala jako půjčená a já se těšila na zemitý humor. Stoletý pán sám o sobě je povedená postava. Ale u mnohých situací, které zjevně pro spoustu lidí humorné jsou, pro mne takový náboj nemají. (Možná proto, že intenzivní období detektivek i všelijakých humoristických románů mám asi už za sebou?) Někdy se mi tam některá vyjádření opravdu líbí a jsou pro mne humorná, ale v celku spíš promýšlím psychické naladění Alanovo - s ním velmi souzním. Knihu zatím ještě čtu, možná na jejím konci některý svůj náhled změním.
Zatím bylo pro mne humorné tohle místo: "Kýblovi to tu bylo povědomé, kdysi tady skončil jako poslední na orientačních závodech aut. Navigátorku mu dělala jeho tehdejší přítelkyně, která teprve uprostřed závodu zjistila, že drží mapu vzhůru nohama."
Mám však velkou výhradu k sousloví "strašně příjemné", které se vyskytuje o dvě stránky dál. Co si mám myslet o něčem, co bylo podle autora (nebo překladatele?!) "strašně příjemné". Považuji takovéhle míchání slov za veliký nešvar a opravdu nerada ho vidím v knihách. Docela mi stačí, když ho od některých lidí poslouchám. Dokonce s omluvou (výmluvou?!), že prý se to tak přeci říká a je to zvykem a každý přece ví, co se tím myslí! Hmm!!!

1 07.07.2014

Příběh mne na několik dní velmi intenzivně upoutal. Jednak se tu vyskytuje stále stejná písnička: jakmile jsi nějak jiný, nejspíš si tě někdo najde, aby si na tobě zgustnul. Jednak je tu velké téma, kam až může sahat moc našich myšlenek, víry a záměrů. Dále se tu objevuje dilema, s kým že to vlastně mluvím, když "něco" slyším. Jako hlavní téma tu vidím problematičnost vztahů mezi nejbližšími, když se skoro vůbec nemluví. Ale nejpůsobivější pro mne byla postava všímavé, odvážné, nesmlouvavé a citlivé učitelky. Dávám čtyři, chybí mi totiž více propracovaný konec. Nebo naopak konec naprosto otevřený.

2 07.07.2014

Moc příjemná knížka. Taková úsměvně a poklidně naladěná. Musela jsem ji přečíst rychle a nepoznamenala jsem si z ní nic, i když jsem si při čtení říkala, že to a to a tohle by za to stálo.

24.05.2014

Už dávno jsem nečetla žádnou knihu o válce. Chtěla jsem jít na film, ale nepovedlo se, a koukám, že podle řady komentářů to bylo jen dobře.
Já mám takováhle psychologicky i polopsychologicky zpracovávaná válečná i jiná témata moc ráda. Takže jsem i tuto knihu četla moc ráda. Líbí se mi nořit se do duší stísněných, něčím poznamenaných, při čtení se snažit jim pozumět a představovat si všechny ty vášnivé, napínavé a úděsné situace, a to všechno v tichu, klidu a bezpečí koutů, kde zrovna čtu...
Obzvlášť se mi líbilo tohle místo:
"Potom jsem pozoroval Hannino písmo a viděl, kolik síly a boje ji psaní stálo. Byl jsem na ni hrdý. Zároveň mi z ní bylo smutno, smutno z jejího zpožděného a pomýleného života, smutno ze zpoždění a pomýlení jako takových. Říkal jsem si, že když se propásne správný okamžik, když se někdo něčemu až příliš dlouho vzpírá, je na vše pozdě, i když to dohání vší silou a přijímá s radostí. Nebo snad neexistuje příliš pozdě, ale jen pozdě a to je vždycky lépe než nikdy? Nevím."

Ano, krásná duchovní literatura. Znám jednoho muže, kterého tahle kniha dostala ze životních depresí. Mám v ní tolik označených míst, ke kterým se chci vracet...

26.03.2014

Možná by bylo dobré, kdyby nám přibyla ještě "skříňka" s knihami nedočtenými. Tam bych odložila Markétu Pyskatou.
Sem tam se mi tam něco líbilo, ale spíš jako filmová scenérie koloritu tehdejší doby.
Zaujalo mě třeba tohle:
"Svíce planuly, v krbu hořel malý oheň s navoněným dřívím."
Vskutku jsem netušila, že dřevo do krbu se muselo předem navonět! Čímpak asi?

26.03.2014

Slyšela jsem nejrůznější hodnocení této knihy. Podle mého však má autorka pravdu v tom, že kdybychom se naučili neodvádět ani sebe ani jiné od pocitů, které nás zachvátí, a uvědomovali si svoje posuzující myšlenky (které v tu chvíli stejně nikomu nepomohou), už jen tyhle dva body ze SALVE by pomohly.
SALVE jsou počáteční písmena slov, která činí naše chování k druhým (a hlavně k dětem) vědomějším. Takže v konci můžeme mít život projasněný a spokojený, a to je přesně to, čemu nás autorka učí a co by jistě měl rád ve svém životě každý rodič.

2 22.02.2014

Já Slůně miluji. Tolik moudrosti se skrývá za slovy tohoto příběhu! Jak často ještě i teď říkají lidí nevýznamné, rádoby prospěšné rady někomu, kdo je smutný! Když si čtenář pořádně uvědomí tři soví rady, musí jí dát jedině za pravdu.
Pět hvězdiček nemůžu dát jedině proto, že jsou v textu chyby.

22.02.2014

Mám moc ráda dětské knihy, v nichž se skrývá poselství. Tohle je jedna z nich.
Jak často řešíme ve svém životě něco, co nás trápí, a přáli bychom si v tu chvíli být jiní, než jsme!
Fandím tomuto nakladatelství.

1 22.02.2014

Nečekaně pěkná! Jednotlivé kratinké pohádečky navazují jedna na druhou, jsou vtipné, jakoby drobně radostné a je v nich schována mnohá moudrost, prezentovaná malinko jinak, než bychom čekali - je odlehčená, možná stejně jako pohled Romů na život vůbec. Romská přikázání, která tu a tam z některých pohádek vykouknou, jsou vážná i úsměvná najednou. Jako třeba toto: Rom Romovi pomůže vždycky, Pánbůh, jenom když se probudí.
Pohádkové příběhy doprovází milé obrázky Gabriela Filcíka.
Čtu ji opravdu s chutí. Pohádky už jsem nečetla ani nepamatuju, je to příjemné oživení. Děkuji.

2 22.02.2014

Když člověk vezme péči o své tělo do vlastních rukou a nenechá o sobě za svou hlavu uvažovat a za své srdce rozhodovat někoho jiného, bude spokojeně číst knihy a poslouchat přednášky pana Hnízdila. Poznala jsem ho jako v pořadí už třetího českého MUDr., který sešel z oficiální cesty. (Oceňuji, že je to v naší společnosti vůbec možné.) Je pro mne vskutku úžasné pozorovat takovéto vzdělance. Můžeme jedině gratulovat - nevím komu a čemu všemu, že doby likvidování podobných - pro někoho podivných, pro někoho osvícených - bytostí jsou již za námi a že se objevuje víc a víc lidí, kteří vidí pravdu jinde než v propagovaných reklamách. A nejen, že ji vidí, navíc si ji ověřují sami na sobě.
Jak VELMI potřebuje naše planeta takovéhle odvážlivce. Děkuji za ně.

3 01.02.2014

Jednička se mi líbila daleko víc. A stejně mám nejradši její knihy pro děti.

18.01.2014

Ten Flombelle je neuvěřitelný! Nejúžasnější na jeho knihách mi připadá to, jak nemám nejmenší problém se začíst do příběhu původně určeného dětem, přestože jsem dospělá už hodně dlouho! Tolik souvislostí a tak skvěle propojených! Tolik doteků na nejjemnějších úrovních! Těším se s touto knihou každý den (dostala jsem ji k Vánocům) a jsem ráda, že je tak tlustá, že ji nemohu přečíst na posezení, neboť rychločtení ještě neovládám a asi bych ho v případě takovéhle četby ani nechtěla použít.

8 28.12.2013