kamibe - Přečtené 247


Mějte je rádi a veďte je
? - červen 2018
Mějte je rádi a veďte je 1991, P. B. Malone

Knihu jsem četla brzy poté, co tu poprvé vyšla, a tahala jsem ji s sebou při každém stěhování. Byla to moje upřednostňovaná kniha, o které jsem si okamžitě pomyslela, že by se měla stát povinnou četbou budoucích učitelů. Předtím, než ji pošlu dál, se dívám, kolik řádků jsem si v ní zatrhávala a vypisuji několik citátů. Je mi i po těch letech velmi milá.


Kniha o duši
duben - červen 2018
Kniha o duši 1997, T. Moore

O této knize jsem se dozvěděla od kamarádky. Když byla ve velmi nepříjemném duševním stavu, doporučila jí zase její kamarádka právě tuhle knihu. Neznala jsem autora a bylo pro mne příjemným překvapením, že existují duchovní, kteří berou kriticky i církev a sebe sama. Odjakživa tíhnu ke čtení podobných knih. A toto se mi četlo o to lépe, že jsem nedlouho předtím dočetla knihu Krátká historie mýtu. Moore dokáže vztáhnout mýty do naší doby, ukazuje, jak se můžeme na mýty dívat ještě jinak než jako na dobrodružné příběhy, které si lidé vyprávěli z generace na generaci, a jak velmi nám může takové nahlížení pomáhat v pohledu na náš život a jeho obtížná období. Citát o narcismu u budov chápu takto: Budovy mohou takový dojem budit, protože je tvoří lidé. A ti jim vtiskují svoje vlastní vlastnosti.


Krátká historie mýtu
? - červen 2018
Krátká historie mýtu 2006, K. Armstrong

Velmi se mi líbila. Četly jsme si ji s kamarádkou na břehu moře a o to to bylo krásnější. Stýská se mi po večerech, kdy se lidé sesedli a vyprávěli. Aspoň trochu to nahrazujeme tím, že si s přáteli vybíráme knížky a čteme si pro své potěšení nahlas. Bylo pro mne zajímavé, že nedlouho po dočtení ke mně přišla Kniha o duši, kde Thomas Moore vysvětluje mýty velmi poutavě ve vztahu k našemu současnému životu. Tak se teď z takového čtení velmi těším a děkuji za ně.


Podivuhodný život osamělého pošťáka
? - červen 2018
Podivuhodný život osamělého pošťáka 2017, D. Thériault

Pošťák, který porušuje listovní tajemství a pak se z něho ještě stane lupič - nápad, který jsem zatím nikde nenašla. Haiku nebylo pro mne objevem, ale ocenila jsem, co vše jsem se dozvěděla navíc. A vyloženě jsem si pochutnala na spisovatelově stylu. Konec jsem vytušila a myslím si, že zenový kruh je něco, co by se mělo učit ve škole - všímat si opravdu vědomě toho, co vlastně vůbec v životě dělám, co opakuji, co se mi vrací a kde můžu z toho kroužení na stejné úrovni - ten neustále se opakující kruh přerušit a popojít dál. Výborný zážitek mi poskytl Robert se svým hodně povedeným pletichařením. Zajímalo by mě, čí byl nápad s obálkou, do níž je kniha vložena. A také oceňuji krásný překlad.


Moc versus síla
duben - květen 2018
Moc versus síla 2009, D. R. Hawkins

Náročné čtení se spoustou cizích výrazů (mnohdy v závorce přeložených do nových pro mne neznámých slov), které mě přimělo knihu často odkládat a číst ji na několikrát. Přesto však přiznávám, že je to jedna z nejzásadnějších knih, které jsem četla. S takovým pohledem na kineziologii jsem se doposud nesetkala. A pokud je naše tělo nastaveno tak, že dokáže samo rozeznat pravdu od lži, dobro od zla a to, co je správné, od toho, co v tu chvíli správné není, pak je tu k dispozici něco velmi zásadního pro náš celkový rozvoj. Kniha může dělat ledasjaký dojem, pro mne však, především v samém závěru, byla v podstatě duchovní literaturou. Dokonce i vysvětlení pojmů v závěrečném Slovníčku jsem četla se značným zaujetím. A napadlo mne, jak velmi souvisí s knihou Paradigma lidské komunikace (také docela náročným čtením), kterou jsem dočetla před pár dny!


Šest klobouků aneb Jak myslet
prosinec 2017 - duben 2018
Šest klobouků aneb Jak myslet 1997, E. d. Bono

Tohle není kniha na jeden večer nebo na jedno přečtení. Je to kniha ke studiu. Zkoušeli jsme na seminářích metodu šesti klobouků v několika případech a je to opravdu zajímavá zkušenost, když si člověk musí nasadit určitou barvu a podle ní se vyjadřovat. Mám ji vytaženou z poličky už několik let, a pokud jsem ji opravdu celou přečetla, tak bych se do ní mohla dívat znovu a znovu.


Temné noci duše
březen - duben 2018
Temné noci duše 2009, T. Moore

Nelehká, ale parádní - přesně pro chvíle, kdy si člověk myslí, že hůř už mu být nemůže. A už mám připravenou jeho Knihu o duši.


Pragmatika lidské komunikace
duben 2018 (07.-30.)
Pragmatika lidské komunikace 2011, P. Watzlawick

Tak jsem si tu napsala takový příjemný komentář - sama pro sebe, a když jsem ho po čase dopsala a zveřejnila, neobjevilo se tu nic. Prostě zmizel! Možná zmizel podobně, jako zmizí všechny moje otázky a v komunikaci se pak už jen budu dívat a naslouchat. Ale to nejprve potřebuji dosáhnout podobného zenového pohledu na svět, jako je to v závěru této knihy.


Odškolnění společnosti
? - duben 2018
Odškolnění společnosti 2000, I. Illich

Tuto knihu jsem přečetla už hodně dávno. Ještě v době, kdy jsem měla svůj kdovíkolikátý čtenářský deník, kam jsem si zapisovala přečtené knihy, citace z nich a podobné poznámky, které píšeme teď sem. Musela bych hodně pátrat, abych našla, co jsem tam o ní napsala. Vím jen, že to byla pro mne hodně důležitá kniha, často jsem o ní mluvila se svými přáteli a kolegy, doporučovala ji ke čtení a přemýšlela, jak by se celý vzdělávací systém měl proměnit, aby všem zúčastněným bylo konečně lépe.


Konec
říjen 2017 - březen 2018
Konec 2007, D. Handler

Některé zdejší komentáře kritizují autora za mnohé nedořečené situace a jevy, o nichž v knihách píše. Například není vysvětleno, co je zač onen útvar, který se objevuje v nejvypjatějších situacích při cestování pod mořskou hladinou, vypadá jako otazník a působí velmi hrozivě. Považuji ho za krásný symbol. V životě nás ohrožuje ledacos, co nemůžeme pořádně rozeznat. Někdy je to něco, co se děje kolem nás, ale často to bývá také něco, co se děje uvnitř nás, a my nemůžeme rozeznat, co se v nás vlastně děje. Podle mého onen útvar buď jejich přátele spolkl, nebo zachránil. Co z toho se opravdu stalo, to je tím skutečným otazníkem. V našich životech je to podobné – to, co nás v první chvíli ohrožuje, se později může projevit jako něco, co nás vlastně před něčím ochraňuje. Je konec opravdu konec? Toť otázka! Nakonec v této 13. knize s názvem Konec má autor konec konců pravdu, když říká: Je dokonce možné tvrdit, že svět je vždy in medias res, což je latinské úsloví, jež znamená „vprostřed věci“ neboli uprostřed dění, a že tedy není možné vyřešit žádnou záhadu ani nelze najít žádný kořen všech potíží. Následuje úžasná slovní ekvilibristika se slovem konec, která pojme více než jednu stránku a slovo konec tu autor použije celkem jedenadvacetkrát! A jestli některý nespokojeným čtenářům připadá, že se spoustu věcí nedozvěděli, bude pro ně dobré připomenout, že sourozenci si při dozvídání se spousty věcí kladli zase další otázky, což je však „neznepokojovalo tolik, jak by se mohlo zdát, neboť člověk nemůže strávit veškerý čas řešením záhad vlastního života“. Životních poselství je v knihách této řady vskutku nepřeberně. V této poslední knize je jich několik velmi úderných. Za jeden z nejpovedenějších považuji tento ze s. 357: Život je mnohem víc než jen nebezpečí.


Olivie zachraňuje cirkus
? - listopad 2017
Olivie zachraňuje cirkus 2013, I. Falconer

Hledám knížky pro děti, abych je mohla doporučovat na seminářích. Knížky, které mají kromě příběhu taky vtip a aspoň nějakou hloubku. A tato knížka má obojí. Navíc je vtipná tak, že se směje i dospělý. Takové knihy miluju. Jsem ráda, že mi ji knihovnice přistrčila. Ještě teď se usmívám a určitě se budu pídit i po první knížce o Olivii.


JáOni
? - listopad 2017
JáOni 2000, B. Z. Tornová

Poučení jsem tu našla dosti a dosti. Navíc jsou podávána příjemným způsobem. Od samého začátku lze v textu nalézt způsoby, kterými můžeme přijímat vše, co nás obklopuje, ať už se nám to zdá takové či makové. Příběhy nás učí přijímat i sebe a své pocity, Dotýkají se hlubších záležitostí uvnitř nás, probírají zásadní pocity, o kterých v běžném životě jen tak lehce nemluvíme. Navíc mi velmi mluví z duše obrázky malované pastelkami, jasnými barvami a tahy a tvary takovými, že mě nutí sledovat jednotlivé linie, nořit se do obrazu a vlastně u nich meditovat. Ve své knihovně jsem ji zařadila mezi duchovní literaturu. Chápu, že pro lidi, kteří si myslí, že po smrti není nic dalšího, nebude asi četba této knížky nijak inspirativní a nejspíš ji odloží hned po prvních stránkách, nejpozději u str. 45. Pro mne je však malou svátostí. Nosím ji s sebou, když mám kurz o čtenářství s učitelkami a často se některá z nich o tuto knihu zajímá, což mne vždycky velmi potěší.


Geniální přítelkyně
? - září 2017
Geniální přítelkyně 2016, E. Ferrante

Velmi se mi líbila. Napsat takové detailní popisy takovým způsobem, aby u nich čtenář neusnul ani je nepřeskakoval, to mi připadá jako velké umění. Těším se na druhý díl.


Školník Kulda je jednička
? - květen 2017
Školník Kulda je jednička 2003, J. Kahoun

Pamatuji si, že před mnoha lety jsem ji četla s velkým potěšením a tenkrát bych určitě dala pět hvězd, tak jsem si to chtěla zase dopřát. Na počátku jsem se bavila bavila velmi dobře, některé hlášky mě hlasitě rozesmívaly a Jiránkovy ilustrace tomu dávají korunu. Miluju ho. Pak mě však u pracovního vyučování, výtvarné výchovy a matematiky překvapilo, že už se mi to tolik nelíbí. Nakonec ovšem musím konstatovat, že už jsem si svou radost z této knížky kdysi odžila a bylo by tedy nespravedlivé, abych kvůli tomu, že teď už mi to tolik nesedlo, srazila hodnocení na třeba jen 4 hvězdy.


Andělina země
listopad - prosinec 2016
Andělina země 2004, F. McCourt

S chutí jsem se pustila do dalšího dílu. I tady stále čekám, kdy to bude nějaké lepší, ale ono lepší se nedostavuje. Jde to tak daleko, že mě to místy skoro přestává bavit a mám chuť knihu odložit. Zpozorním jen v místech, kde líčí, jak se potýkal s vlastním učitelováním. Což je velmi často velmi smutné čtení. Ach, jak měl přimět středoškoláky číst staré příběhy, když oni chtěli jen žít svůj nový život! Bavilo mne, že dokázal, co chtěl, a opravdu vystudoval vysokou. Líbilo se mi, jak se dokázal jako učitel vymanit ze zavedených způsobů a vymyslel něco neobvyklého nebo využil nějaké situace, aby svoji kantořinu ozvláštnil. Jako třeba když narazil ve skříni na slohovky rodičů svých žáků a pak jim je četl. Události ze své učitelské praxe podrobněji popisuje v tenké knížce Teacher Man, o které si myslím, že česky ještě nevyšla. Smutné líčení, jak různými způsoby vydělával na živobytí. Smutné čtení o způsobech porodu v roce 1971. Smutné čtení o tom, jak jde vlastně tak trochu cestou svého otce, neboť si nedokáže odepřít pití. Přesto ve mně místy způsob líčení toho všeho vyvolával hlasitý smích, za což autorovi děkuji. Jen 4 hvězdy dávám proto, že první díl mi připadal stylově semknutější. Nakonec mi připadá, že názvy obou knih jsou zaměněny.


Andělin popel
? - listopad 2016
Andělin popel 2003, F. McCourt

Krásná. Smutná, a přesto jsem se mnohokrát smála. A po celou dobu jsem čekala, kdy se to zlepší. A i když to někdy vypadalo, tak nakonec to zase nebylo skoro nic dobrého. Hodně jsem při čtení myslela na podobné líčení v knize V Brooklynu roste strom.


Já jsem Malála
květen - říjen 2016
Já jsem Malála 2015, M. Júsufzaj

Skvělá četba pro ty naše děti, které tak nerady chodí do školy a vnímají ji jenom jako nějaké příšerné zlo. Navíc se tu vlastně z první ruky seznámí s jevy, o kterých možná ani netuší, že existují. V konci mohou seznat, že žijí v tom nejklidnějším prostředí, o němž si děti jako Malála mohou nechat jenom zdát.


Násobky sedmi
? - říjen 2016
Násobky sedmi 2014, H. Goldberg Sloan

Byla jsem ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou. Neměla jsem co číst a potřebovala se dostat do nějaké lepší nálady a to mi Násobky sedmi opravdu umožnily. Myslím, že se tam dá najít ledacos, co člověka může podnítit. Pro mne třeba bylo inspirující, jak se proměňoval postoj mužů a jak je tedy dobré dívat se na každého prostě jen tak, protože on se může jevit, ale v podstatě být docela jiný, než mi teď připadá. Je to zpochybňování zavedeného úsloví První dojem rozhoduje. A já mám zpochybňování zavedených věcí docela v oblibě. Je to totiž zároveň součást vývoje. Upoutat může toto - cituji: "Ještě smutnější bylo zjištění, že podruhé se mi už lhalo snáz než ten první týden. Utvrdilo mě to v přesvědčení, že na dobré i špatné chování se dá zvyknout." A je fakt, že knihu, která by učila teenagery, jak se vyrovnat se ztrátou milovaných bytostí, jsem na trhu neviděla zatím ani jednu. No, možná jen jednu, ale ta byla pro menší děti. Zůstává pro mne jedna malá záhada: Proč jsou na s. 31 některé z násobků sedmi tučně. Věděl by to někdo?


Záhada čínského hřebíku
? - říjen 2016
Záhada čínského hřebíku 1999, R. van Gulik

Byla jsem moc ráda, že jsem měla s sebou ještě tuhle knížku, kterou jsem původně už chtěla jen odnést do knihovny. Po přečtení Saerovy útlé, ale pro mne příšerné knížky Pátrání byl van Gulik pro mne naprostým pohlazením. Souhlasím s woodwardem. Tahle knížka trochu zahojila moje rozjitřené čtenářské nitro. Upoutaly mne detaily jako klečení před soudem a vyjadřování o sobě nikoli já jsem..., já se jmenuji..., ale "tato bezvýznamná osoba je..." nebo pobíjení čelem o zem na znamení úcty nebo vichruvzdorná svítilna ze silného naolejovaného papíru. Možná že moje období detektivek zase obnovím. U Gulika oceňuji také to, že dovede do líčení zabudovat životní moudra.


Pátrání
? - říjen 2016
Pátrání 2014, J. J. Saer

Už mnoho let si myslím, že období detektivek mám uzavřeno. Ale kamarádka mi darovala k narozeninám knížku Pátrání od Saera. Odůvodnila to tím, že jí to doporučila naše společná kamarádka se slovy, je to takové ezoterické, to by se jí mohlo líbit. No, musím říci, že jsem to přečetla s velkým sebezapřením a několikerou touhou ji odložit a nechat nedočtenou. Bylo to pro mne tak hrozné čtení, že to ani neumím k ničemu přirovnat. Na samém poočátku jsem si ještě myslela, že budu pokračovat spíš kvůli zajímavě květnatému autorově stylu. Jeho věty mi připadaly jako velmi rozvětvený strom, kde musíte pozorně sledovat, která větvička odkud vlastně vychází. Není výjimkou, že souvětí obsazují polovinu stránky, tedy zhruba 14 řádků a většinou mívají deset a často i více vět. Nedalo mi to přeskakovat (i když i k tomu jsem se později uchylovala), protože jsem nikdy nevěděla, zda v tom obsáhlém líčení nebude ukryt nějaký důležitý detail pro pozdější zdárné pochopení celého děje. Při čtení druhé kapitoly jsem nabyla dojmu, že se jedná o další, docela odlišný děj, který se později nějak zajímavě spojí s tím prvním. Ale to se nedělo a nedokázala jsem pochopit, jak je možné, že se oba děje v nějaké další kapitole už ani neodlišují předělem. Až úplně na konci jsem poznala, že tuhle detektivku vlastně vypravoval jeden z mužů těm ostatním, s kterými prožívá docela jiný příběh, který s detektivkou nemá nic společného - jen toho vypravěče. Detektivka sama byl tak hrůzný příběh, že bych to nedoporučovala skoro nikomu. Kde bral autor ty nápady? říkám si. A nakonec jsem nebyla spokojena s výsledkem, protože pravý viník potrestán nebyl a to mi vadilo. Po několika dnec jsem si ale řekla, že jestli to tak ten vrah dokázal navléknout, pak tím zároveň připravil i konec toho vraždění. A někde v pozadí můžete přemýšlet, jak bídně dopadne někdo, kdo vyjeví sebemenší svoji slabost.


Tygr loví v noci / Gibon přichází zrána
? - říjen 2016
Tygr loví v noci / Gibon přichází zrána 1994, R. van Gulik

Období detektivek mám sice už za sebou, ale soudce Ti mě v nich minul, takže jsem to potřebovala napravit. Vlastně mě nejvíc bavilo číst v závěru povídání o samotném autorovi a o tom, že soudce Ti opravdu existoval, ale snad někdy jindy a autor si ho tak trochu přizpůsobil, aby byl čitelnější pro západní čtenáře. Při četbě mne zaujalo, že tehdy v Číně bylo možné, aby měl muž více manželek. Zajímavý byl také popis "výtečného léku proti kašli": v hmoždíři roztlučené sušené stonožky a pavouci spolu s krovkami cikád a rozmíchané v teplém víně!!!!


Blonďatá Kerolajn
? - červen 2016
Blonďatá Kerolajn 2006, I. Březinová

Kromě toho, že je to hlavně o lásce, je to příjemné čtení pro toho, kdo zná kraj kolem Liberce. Mně osobně se líbí jednak to, jak autorka umí do příběhu o lásce pro mladé holky (a snad i kluky) vždycky nápaditě zakomponovat i něco naučného. Dokonce i ten, kdo o Karolíně Světlé nějaké ponětí má, si tu rád připomene další podrobnosti jejího života. Taky se mi líbí uvažování nad láskou versus povinností versus vděčností. V tom nemají jasno mnozí dospělí. A ve škole se takovéhle věci neučí! Tak je opravdu fajn, že existují takovéhle knihy. Byla to moje druhá kniha od této autorky a určitě se mi líbila více. Oceňuji i hrátky s češtinou v mluvě Manuelově.


Evangelium podle Jidáše
květen - červen 2016
Evangelium podle Jidáše 2008, J. Archer

Možná je tato kniha dokladem toho, že každý příběh má své vypravěče a podle vypravěče pak celý příběh zní. Četlo se mi to celkem dobře hlavně díky členěným a číslovaným odstavečkům v nedlouhých kapitolkách. V konci však musím říci, že asi nejzajímavější pro mne byly poznámky v závěru. V jedné z nich se píše, že existuje i takový výklad, že Jidáš je ke zradě vyzván samotným Ježíšem, „jenž chce být osvobozen od svého lidského těla. Tento výklad textu je v souladu s gnostickými tradicemi.“ A taky se tu dočítám, že o oněch pověstných a stále znovu tradovaných třiceti stříbrných je zmínka jen v jediném Evangeliu (podle Matouše) a jde zcela jistě o nedorozumění. Hmm. A vida – jak skálopevně je to usazeno v lidských myslích – až do dnešní doby. V podobných textech mi stále vadí, když narazím na nějakou gramatickou chybu.


V Brooklynu roste strom
? - květen 2016
V Brooklynu roste strom 1970, B. Smith

Po mnoha letech jsem se k této knize s velkou chutí vrátila. Četla jsem ji pomalu, opravdu jsem si ji vychutnávala. Úžasné popisy lidí i činností - detailní, a přitom ne nudné. Zase si opět o něco více považuji všeho, co ve svém životě mohu.


Tichá holka
? - květen 2016
Tichá holka 2015, T. L. Hayden

Už jsem přečetla několik knih od Torey Hayden. A po této knížce jsem se podivila, že autorku nemám ve svých oblíbených. Hned jsem ji tam přidala. Obdivuji způsob, jakým Torey pracuje s dětmi. Empatickým reakcím, které ona tak mistrně ovládá, bychom se měli naučit všichni. Také velmi oceňuji, jak otevřeně popisuje svoje pocity jistoty i nejistoty, když se střetne s naprosto rozdílným přístupem Juliiným. Absolvuje dosti hluboké sondy do svého vnímání všech odlišností, které jí Julie také dosti otevřeně sděluje. Stejným způsobem se noří do své vlastní práce s Venus. Je úžasné, kolik pokroku dokáže provést s dětmi ve své třídě. A nakonec je navíc ještě ku podivu, kolik dětí s všelijakými odlišnostmi se po takové zkušené, i když někdy velmi obtížné práci dokáže opět zařadit do "normálu", dokonce vystudovat střední i vysokou školu.


Pan Smraďoch
březen - květen 2016
Pan Smraďoch 2012, D. Walliams

Zažila jsem literární lekci, kterou knihovnice v naší městské knihovně uchystala pro děti. A od té doby jsem hleděla knihu sehnat a také si ji celou přečíst. V některých místech jsem se báječně bavila, v některých jsem uvažovala, zda Smraďochovy reakce na "služby" Chloe by mohly opravdu takto znít ve skutečnosti, ale nejvíce jsem si uvědomovala, že za KAŽDÝM podobným člověkem se skrývá nějaký, mnohdy vskutku velice zajímavý a poutavý příběh. Dovedu si však představit, jak může takto zpracovaný příběh o něčem, čemu se v životě spíš vyhneme, děti upoutat. Určitě mě budou zajímat i další autorovy knihy.


(Ne)obyčejný kluk
březen - květen 2016
(Ne)obyčejný kluk 2013, R. J. Palacio (pseudonym)

Velmi působivý příběh, svěže napsaný. Na prvotinu opravdu velmi zdařilá práce. Oceňuji krátké kapitoly a postupné, skoro detektivní odhalování různých skutečností. Musela-li jsem ve čtení přestat, snažila jsem se ke knize co nejrychleji vrátit. V závěru mě napadalo, jak je pravdivé to, co se nám děje v životě vlastně pořád: jak se s námi musí stát něco opravdu hodně nepříjemného, až hnusného, a teprve vzápětí (časový rozptyl může být velmi různý) se ukáže, k čemu skvělému ta hnusota v našem životě pomohla. Budou-li číst knihu rodiče spolu s dětmi, nabízí se jim mnoho nejrůznějších námětů k úvahám a rozhovorům, a to nejen o čteném příběhu, ale o životě vůbec.


Pět stupňů připoutanosti
? - březen 2016
Pět stupňů připoutanosti D. M. Ruiz jr.

Mám takové knihy ráda, i když tahle pro mne znamenala celkově dosti obtížné čtení. Získal si mě ale počáteční příběh o dědečkovi, kterému se autor tolik chtěl pochlubit vším, co zná. Jak ho pak dědeček překvapil!


Učení mučení
? - březen 2016
Učení mučení 2014, D. Pennac

Já si tohle čtení dobře užila. A to dokonce, i když mi místy přitom běhal mráz po zádech. Je to velká promluva do učitelské a rodičovské duše, aby z pozice svého "vědění" pochopila, jaké to je - nevědět, neumět, neznat, nechápat. Bylo pro mne příjemné číst na samém konci knihy, co je vlastně ten zázrak, který způsobí, že se „špatní žáci“ nedostanou na scestí. Takové učitele možná najde každý z nás ve svém studentském životě, a to alespoň jednoho. Jsou lidští, laskaví, pokorní, zapálení a uvnitř jaksi prosvětlení. Líbilo se mi, jak nezdolně autor postupoval ve svém životě a jak - inspirován svým učitelem francouzštiny - později svým studentům zadával také podobně zajímavé, neotřelé, provokativní úkoly a žádal pouze jediné: jejich dokonalé vypracování. Dávat studentům laťku stále o něco výš, to považuji za nejpotřebnější učitelský úkol. Přečtení této knihy a snad i debaty o ní bych naordinovala studentům učitelství a učitelům vůbec.


Faktura
? - březen 2016
Faktura 2015, J. Karlsson

Když je nám dobře, tak jen tak vegetíme. To je skvělé, ale neposouvá nás to. Posouvají nás jedině ty nepříjemnosti. To je to "všechno zlý pro něco dobrý"! Mně ovšem nejvíc ze všeho zaujalo to, jak nakonec když něco hodně přepísknem, může to projít docela klidně "bez placení". Hlavní důvod, proč asi byl tento příběh napsán, vidím v uvědomění si něčeho, co většinou při prožívání opomíjíme nebo máme za TAK samozřejmé, že tomu nevěnujeme pozornost. Po dočtení jsem ještě vděčnější za všechno, co mě obklopuje a čím procházím.


Zkušebna rodičů
? - leden 2016
Zkušebna rodičů 2015, D. Baddiel

Dost dobrý příběh, ve kterém si nejdřív připadáte jako v nějaké sci fi, ale konec je překvapivý a musíte uznat, že by se to kliďánko takhle mohlo stát i ve skutečnosti. Bylo hezké číst, jak se Barrymu stále zjevovaly dvě tváře, které mu byly jaksi povědomé, líbilo se mu, jak se dívaly i co zřejmě pociťovaly, jen si je pořád neuměl správně zařadit. Bylo mi příjemné, že mravní ponaučení nebylo proklamováno prvoplánově, ale bylo skoro nenápadné. Poselství si jistě odnese každé dítě, které se tímto příběhem prokouše, a začne se na své vlastní rodiče dívat přeci jen poněkud zjihlýma očima, a to i když ho mnohdy otravuje, jak se chovají, co všechno na něm chtějí, jak ho napomínají a co všechno mu nedovolí. Jediné, co mi ve čtení přeci jen překáželo, bylo množství indicií, kterým jsem nerozuměla, protože nesleduji ani fotbalisty, ani jiné mediálně poutavé děje, pro mládež patrně neodolatelné. To však jistě nebude nijakým hendikepem pro současné dětské čtenáře.


Zbavit se minulosti - Jak léčit dávná emoční zranění
? - leden 2016
Zbavit se minulosti - Jak léčit dávná emoční zranění 2008, B. Rancourt

Pokud se někdo pídí po svých minulých životech nebo po tom, kde je původ nějakých jeho chmur nebo nezvyklých reakcí, může se zahloubat do terapie, která tomuhle může pomoci. Název mi však nepřipadá dobrý, protože si myslím, že svou minulost prostě MÁME. Nemůžeme se jí zbavit! Podle mého ji můžeme jedině přijmout, případně přerámcovat svoje mínění o ní.


Papouškův teorém
prosinec 2015 - leden 2016
Papouškův teorém 2000, D. Guedj

Musím dát plné hodnocení a napsat komentář, přestože jsem teprv na straně 152. Tahle kniha se mi dostala do rukou při zajímavé příhodě. Upoutal mne název, hlavně slovo teorém! Čekám detektivní zápletku a možná by se mnohým nemuselo líbit, jakou oklikou a čím vším se k ní autor prodírá. Ale v tom je právě to kouzlo. Myslím, že milovníci matematiky budou tuto knihu zbožňovat. Souhlasím s Amadys - díky takto podaným vědám by mohli mnozí studenti získat lásku i respekt ještě za dob studií oněch předmětů. Ovšem číst si o tom ve zralém věku je taky půvabné.


Vyhoďme ho z kola ven
? - leden 2016
Vyhoďme ho z kola ven 2001, K. Kesey

Dávno přečtená kniha. Vrytá do mne jako jedna z nejpůsobivějších. A umocněná filmem, přestože se v některých věcech neshodují. Navíc jsem poznala člověka, který procházel léčbou elektrickými šoky, a dobře jsem viděla, jak je to ničivé.


Psychohry
? - leden 2016
Psychohry 1989, E. Bakalář


Souostroví Gulag
? - leden 2016
Souostroví Gulag 2011, A. I. Solženicyn

Pamatuji si, jak úděsné bylo pro mne toto čtení. Přesto jsem to však přečetla do poslední řádky a říkala si přitom, ano, musíš vědět, že i takhle někde někdo žil. A patrně pořád někde někdo nějak podobně žije. Kdybych se však utápěla v litování všech těchto lidí, nijak jim to nepomůže. Mohu jistě najít způsoby, kterak být nápomocna aspoň někde, aspoň nějak.


I tvoje utrpení má smysl
? - leden 2016
I tvoje utrpení má smysl 2006, E. Lukas

Jak je pro mne příjemné probírat se knihou, v níž jsem si udělala zátrhy toho, co mne při tehdejším čtení zaujalo. Pamatuji si, jak jsem tyhle dvě knihy paní Lukasové žárlivě střežila a při stěhování je měla na nejpřednějších místech, abych je bez úhony dovezla na nové místo. Nesmírně mě oslovuje terapie, která dokáže volit slova tak, že i ta nejpříšernější muka dokáže ukázat ve smysluplném světle a tím ulevit mysli člověka a učinit jeho život snesitelnějším.


Logoterapie ve výchově
? - leden 2016
Logoterapie ve výchově 1997, E. Lukas

Další z knížek, které jsem přečetla kdysi. Logoterapií jsem byla velmi zaujata. Autorka zdůrazňuje největší potřebu člověka - potřebu smyslu toho, co dělá, toho, co se děje. Jak poznání smyslu dokáže, aby člověk jaksi přesáhl sám sebe. Mám moc ráda takové nadějně postupy v lidském chápání a konání.


Kurz dokonalé paměti
? - leden 2016
Kurz dokonalé paměti 1995, E. P. F. Eagan

Také jedna z dávno přečtených knih. Jak mě to tenkrát poutalo! Dokonce jsme měli za úkol pro kolegy vytvářet jakési referáty o zajímavých knihách a tato byla jedna z nich - jak si mohou žáci lépe pamatovat!


1 2 3 4 5 6 >