kamibe - Přečtené 235


Geniální přítelkyně
? - září 2017
Geniální přítelkyně 2016, E. Ferrante

Velmi se mi líbila. Napsat takové detailní popisy takovým způsobem, aby u nich čtenář neusnul ani je nepřeskakoval, to mi připadá jako velké umění. Těším se na druhý díl.


Školník Kulda je jednička
? - květen 2017
Školník Kulda je jednička 2003, J. Kahoun

Pamatuji si, že před mnoha lety jsem ji četla s velkým potěšením a tenkrát bych určitě dala pět hvězd, tak jsem si to chtěla zase dopřát. Na počátku jsem se bavila bavila velmi dobře, některé hlášky mě hlasitě rozesmívaly a Jiránkovy ilustrace tomu dávají korunu. Miluju ho. Pak mě však u pracovního vyučování, výtvarné výchovy a matematiky překvapilo, že už se mi to tolik nelíbí. Nakonec ovšem musím konstatovat, že už jsem si svou radost z této knížky kdysi odžila a bylo by tedy nespravedlivé, abych kvůli tomu, že teď už mi to tolik nesedlo, srazila hodnocení na třeba jen 4 hvězdy.


Andělina země
listopad - prosinec 2016
Andělina země 2004, F. McCourt

S chutí jsem se pustila do dalšího dílu. I tady stále čekám, kdy to bude nějaké lepší, ale ono lepší se nedostavuje. Jde to tak daleko, že mě to místy skoro přestává bavit a mám chuť knihu odložit. Zpozorním jen v místech, kde líčí, jak se potýkal s vlastním učitelováním. Což je velmi často velmi smutné čtení. Ach, jak měl přimět středoškoláky číst staré příběhy, když oni chtěli jen žít svůj nový život! Bavilo mne, že dokázal, co chtěl, a opravdu vystudoval vysokou. Líbilo se mi, jak se dokázal jako učitel vymanit ze zavedených způsobů a vymyslel něco neobvyklého nebo využil nějaké situace, aby svoji kantořinu ozvláštnil. Jako třeba když narazil ve skříni na slohovky rodičů svých žáků a pak jim je četl. Události ze své učitelské praxe podrobněji popisuje v tenké knížce Teacher Man, o které si myslím, že česky ještě nevyšla. Smutné líčení, jak různými způsoby vydělával na živobytí. Smutné čtení o způsobech porodu v roce 1971. Smutné čtení o tom, jak jde vlastně tak trochu cestou svého otce, neboť si nedokáže odepřít pití. Přesto ve mně místy způsob líčení toho všeho vyvolával hlasitý smích, za což autorovi děkuji. Jen 4 hvězdy dávám proto, že první díl mi připadal stylově semknutější. Nakonec mi připadá, že názvy obou knih jsou zaměněny.


Andělin popel
? - listopad 2016
Andělin popel 2003, F. McCourt

Krásná. Smutná, a přesto jsem se mnohokrát smála. A po celou dobu jsem čekala, kdy se to zlepší. A i když to někdy vypadalo, tak nakonec to zase nebylo skoro nic dobrého. Hodně jsem při čtení myslela na podobné líčení v knize V Brooklynu roste strom.


Já jsem Malála
květen - říjen 2016
Já jsem Malála 2015, M. Júsufzaj

Skvělá četba pro ty naše děti, které tak nerady chodí do školy a vnímají ji jenom jako nějaké příšerné zlo. Navíc se tu vlastně z první ruky seznámí s jevy, o kterých možná ani netuší, že existují. V konci mohou seznat, že žijí v tom nejklidnějším prostředí, o němž si děti jako Malála mohou nechat jenom zdát.


Násobky sedmi
? - říjen 2016
Násobky sedmi 2014, H. Goldberg Sloan

Byla jsem ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou. Neměla jsem co číst a potřebovala se dostat do nějaké lepší nálady a to mi Násobky sedmi opravdu umožnily. Myslím, že se tam dá najít ledacos, co člověka může podnítit. Pro mne třeba bylo inspirující, jak se proměňoval postoj mužů a jak je tedy dobré dívat se na každého prostě jen tak, protože on se může jevit, ale v podstatě být docela jiný, než mi teď připadá. Je to zpochybňování zavedeného úsloví První dojem rozhoduje. A já mám zpochybňování zavedených věcí docela v oblibě. Je to totiž zároveň součást vývoje. Upoutat může toto - cituji: "Ještě smutnější bylo zjištění, že podruhé se mi už lhalo snáz než ten první týden. Utvrdilo mě to v přesvědčení, že na dobré i špatné chování se dá zvyknout." A je fakt, že knihu, která by učila teenagery, jak se vyrovnat se ztrátou milovaných bytostí, jsem na trhu neviděla zatím ani jednu. No, možná jen jednu, ale ta byla pro menší děti. Zůstává pro mne jedna malá záhada: Proč jsou na s. 31 některé z násobků sedmi tučně. Věděl by to někdo?


Záhada čínského hřebíku
? - říjen 2016
Záhada čínského hřebíku 1999, R. van Gulik

Byla jsem moc ráda, že jsem měla s sebou ještě tuhle knížku, kterou jsem původně už chtěla jen odnést do knihovny. Po přečtení Saerovy útlé, ale pro mne příšerné knížky Pátrání byl van Gulik pro mne naprostým pohlazením. Souhlasím s woodwardem. Tahle knížka trochu zahojila moje rozjitřené čtenářské nitro. Upoutaly mne detaily jako klečení před soudem a vyjadřování o sobě nikoli já jsem..., já se jmenuji..., ale "tato bezvýznamná osoba je..." nebo pobíjení čelem o zem na znamení úcty nebo vichruvzdorná svítilna ze silného naolejovaného papíru. Možná že moje období detektivek zase obnovím. U Gulika oceňuji také to, že dovede do líčení zabudovat životní moudra.


Pátrání
? - říjen 2016
Pátrání 2014, J. J. Saer

Už mnoho let si myslím, že období detektivek mám uzavřeno. Ale kamarádka mi darovala k narozeninám knížku Pátrání od Saera. Odůvodnila to tím, že jí to doporučila naše společná kamarádka se slovy, je to takové ezoterické, to by se jí mohlo líbit. No, musím říci, že jsem to přečetla s velkým sebezapřením a několikerou touhou ji odložit a nechat nedočtenou. Bylo to pro mne tak hrozné čtení, že to ani neumím k ničemu přirovnat. Na samém poočátku jsem si ještě myslela, že budu pokračovat spíš kvůli zajímavě květnatému autorově stylu. Jeho věty mi připadaly jako velmi rozvětvený strom, kde musíte pozorně sledovat, která větvička odkud vlastně vychází. Není výjimkou, že souvětí obsazují polovinu stránky, tedy zhruba 14 řádků a většinou mívají deset a často i více vět. Nedalo mi to přeskakovat (i když i k tomu jsem se později uchylovala), protože jsem nikdy nevěděla, zda v tom obsáhlém líčení nebude ukryt nějaký důležitý detail pro pozdější zdárné pochopení celého děje. Při čtení druhé kapitoly jsem nabyla dojmu, že se jedná o další, docela odlišný děj, který se později nějak zajímavě spojí s tím prvním. Ale to se nedělo a nedokázala jsem pochopit, jak je možné, že se oba děje v nějaké další kapitole už ani neodlišují předělem. Až úplně na konci jsem poznala, že tuhle detektivku vlastně vypravoval jeden z mužů těm ostatním, s kterými prožívá docela jiný příběh, který s detektivkou nemá nic společného - jen toho vypravěče. Detektivka sama byl tak hrůzný příběh, že bych to nedoporučovala skoro nikomu. Kde bral autor ty nápady? říkám si. A nakonec jsem nebyla spokojena s výsledkem, protože pravý viník potrestán nebyl a to mi vadilo. Po několika dnec jsem si ale řekla, že jestli to tak ten vrah dokázal navléknout, pak tím zároveň připravil i konec toho vraždění. A někde v pozadí můžete přemýšlet, jak bídně dopadne někdo, kdo vyjeví sebemenší svoji slabost.


Tygr loví v noci / Gibon přichází zrána
? - říjen 2016
Tygr loví v noci / Gibon přichází zrána 1994, R. van Gulik

Období detektivek mám sice už za sebou, ale soudce Ti mě v nich minul, takže jsem to potřebovala napravit. Vlastně mě nejvíc bavilo číst v závěru povídání o samotném autorovi a o tom, že soudce Ti opravdu existoval, ale snad někdy jindy a autor si ho tak trochu přizpůsobil, aby byl čitelnější pro západní čtenáře. Při četbě mne zaujalo, že tehdy v Číně bylo možné, aby měl muž více manželek. Zajímavý byl také popis "výtečného léku proti kašli": v hmoždíři roztlučené sušené stonožky a pavouci spolu s krovkami cikád a rozmíchané v teplém víně!!!!


Blonďatá Kerolajn
? - červen 2016
Blonďatá Kerolajn 2006, I. Březinová

Kromě toho, že je to hlavně o lásce, je to příjemné čtení pro toho, kdo zná kraj kolem Liberce. Mně osobně se líbí jednak to, jak autorka umí do příběhu o lásce pro mladé holky (a snad i kluky) vždycky nápaditě zakomponovat i něco naučného. Dokonce i ten, kdo o Karolíně Světlé nějaké ponětí má, si tu rád připomene další podrobnosti jejího života. Taky se mi líbí uvažování nad láskou versus povinností versus vděčností. V tom nemají jasno mnozí dospělí. A ve škole se takovéhle věci neučí! Tak je opravdu fajn, že existují takovéhle knihy. Byla to moje druhá kniha od této autorky a určitě se mi líbila více. Oceňuji i hrátky s češtinou v mluvě Manuelově.


Evangelium podle Jidáše
květen - červen 2016
Evangelium podle Jidáše 2008, J. Archer

Možná je tato kniha dokladem toho, že každý příběh má své vypravěče a podle vypravěče pak celý příběh zní. Četlo se mi to celkem dobře hlavně díky členěným a číslovaným odstavečkům v nedlouhých kapitolkách. V konci však musím říci, že asi nejzajímavější pro mne byly poznámky v závěru. V jedné z nich se píše, že existuje i takový výklad, že Jidáš je ke zradě vyzván samotným Ježíšem, „jenž chce být osvobozen od svého lidského těla. Tento výklad textu je v souladu s gnostickými tradicemi.“ A taky se tu dočítám, že o oněch pověstných a stále znovu tradovaných třiceti stříbrných je zmínka jen v jediném Evangeliu (podle Matouše) a jde zcela jistě o nedorozumění. Hmm. A vida – jak skálopevně je to usazeno v lidských myslích – až do dnešní doby. V podobných textech mi stále vadí, když narazím na nějakou gramatickou chybu.


V Brooklynu roste strom
? - květen 2016
V Brooklynu roste strom 1970, B. Smith

Po mnoha letech jsem se k této knize s velkou chutí vrátila. Četla jsem ji pomalu, opravdu jsem si ji vychutnávala. Úžasné popisy lidí i činností - detailní, a přitom ne nudné. Zase si opět o něco více považuji všeho, co ve svém životě mohu.


Tichá holka
? - květen 2016
Tichá holka 2015, T. L. Hayden

Už jsem přečetla několik knih od Torey Hayden. A po této knížce jsem se podivila, že autorku nemám ve svých oblíbených. Hned jsem ji tam přidala. Obdivuji způsob, jakým Torey pracuje s dětmi. Empatickým reakcím, které ona tak mistrně ovládá, bychom se měli naučit všichni. Také velmi oceňuji, jak otevřeně popisuje svoje pocity jistoty i nejistoty, když se střetne s naprosto rozdílným přístupem Juliiným. Absolvuje dosti hluboké sondy do svého vnímání všech odlišností, které jí Julie také dosti otevřeně sděluje. Stejným způsobem se noří do své vlastní práce s Venus. Je úžasné, kolik pokroku dokáže provést s dětmi ve své třídě. A nakonec je navíc ještě ku podivu, kolik dětí s všelijakými odlišnostmi se po takové zkušené, i když někdy velmi obtížné práci dokáže opět zařadit do "normálu", dokonce vystudovat střední i vysokou školu.


Pan Smraďoch
březen - květen 2016
Pan Smraďoch 2012, D. Walliams

Zažila jsem literární lekci, kterou knihovnice v naší městské knihovně uchystala pro děti. A od té doby jsem hleděla knihu sehnat a také si ji celou přečíst. V některých místech jsem se báječně bavila, v některých jsem uvažovala, zda Smraďochovy reakce na "služby" Chloe by mohly opravdu takto znít ve skutečnosti, ale nejvíce jsem si uvědomovala, že za KAŽDÝM podobným člověkem se skrývá nějaký, mnohdy vskutku velice zajímavý a poutavý příběh. Dovedu si však představit, jak může takto zpracovaný příběh o něčem, čemu se v životě spíš vyhneme, děti upoutat. Určitě mě budou zajímat i další autorovy knihy.


(Ne)obyčejný kluk
březen - květen 2016
(Ne)obyčejný kluk 2013, R. Palacio

Velmi působivý příběh, svěže napsaný. Na prvotinu opravdu velmi zdařilá práce. Oceňuji krátké kapitoly a postupné, skoro detektivní odhalování různých skutečností. Musela-li jsem ve čtení přestat, snažila jsem se ke knize co nejrychleji vrátit. V závěru mě napadalo, jak je pravdivé to, co se nám děje v životě vlastně pořád: jak se s námi musí stát něco opravdu hodně nepříjemného, až hnusného, a teprve vzápětí (časový rozptyl může být velmi různý) se ukáže, k čemu skvělému ta hnusota v našem životě pomohla. Budou-li číst knihu rodiče spolu s dětmi, nabízí se jim mnoho nejrůznějších námětů k úvahám a rozhovorům, a to nejen o čteném příběhu, ale o životě vůbec.


Pět stupňů připoutanosti
? - březen 2016
Pět stupňů připoutanosti D. M. Ruiz jr.

Mám takové knihy ráda, i když tahle pro mne znamenala celkově dosti obtížné čtení. Získal si mě ale počáteční příběh o dědečkovi, kterému se autor tolik chtěl pochlubit vším, co zná. Jak ho pak dědeček překvapil!


Učení mučení
? - březen 2016
Učení mučení 2014, D. Pennac

Já si tohle čtení dobře užila. A to dokonce, i když mi místy přitom běhal mráz po zádech. Je to velká promluva do učitelské a rodičovské duše, aby z pozice svého "vědění" pochopila, jaké to je - nevědět, neumět, neznat, nechápat. Bylo pro mne příjemné číst na samém konci knihy, co je vlastně ten zázrak, který způsobí, že se „špatní žáci“ nedostanou na scestí. Takové učitele možná najde každý z nás ve svém studentském životě, a to alespoň jednoho. Jsou lidští, laskaví, pokorní, zapálení a uvnitř jaksi prosvětlení. Líbilo se mi, jak nezdolně autor postupoval ve svém životě a jak - inspirován svým učitelem francouzštiny - později svým studentům zadával také podobně zajímavé, neotřelé, provokativní úkoly a žádal pouze jediné: jejich dokonalé vypracování. Dávat studentům laťku stále o něco výš, to považuji za nejpotřebnější učitelský úkol. Přečtení této knihy a snad i debaty o ní bych naordinovala studentům učitelství a učitelům vůbec.


Faktura
? - březen 2016
Faktura 2015, J. Karlsson

Když je nám dobře, tak jen tak vegetíme. To je skvělé, ale neposouvá nás to. Posouvají nás jedině ty nepříjemnosti. To je to "všechno zlý pro něco dobrý"! Mně ovšem nejvíc ze všeho zaujalo to, jak nakonec když něco hodně přepísknem, může to projít docela klidně "bez placení". Hlavní důvod, proč asi byl tento příběh napsán, vidím v uvědomění si něčeho, co většinou při prožívání opomíjíme nebo máme za TAK samozřejmé, že tomu nevěnujeme pozornost. Po dočtení jsem ještě vděčnější za všechno, co mě obklopuje a čím procházím.


Zkušebna rodičů
? - leden 2016
Zkušebna rodičů 2015, D. Baddiel

Dost dobrý příběh, ve kterém si nejdřív připadáte jako v nějaké sci fi, ale konec je překvapivý a musíte uznat, že by se to kliďánko takhle mohlo stát i ve skutečnosti. Bylo hezké číst, jak se Barrymu stále zjevovaly dvě tváře, které mu byly jaksi povědomé, líbilo se mu, jak se dívaly i co zřejmě pociťovaly, jen si je pořád neuměl správně zařadit. Bylo mi příjemné, že mravní ponaučení nebylo proklamováno prvoplánově, ale bylo skoro nenápadné. Poselství si jistě odnese každé dítě, které se tímto příběhem prokouše, a začne se na své vlastní rodiče dívat přeci jen poněkud zjihlýma očima, a to i když ho mnohdy otravuje, jak se chovají, co všechno na něm chtějí, jak ho napomínají a co všechno mu nedovolí. Jediné, co mi ve čtení přeci jen překáželo, bylo množství indicií, kterým jsem nerozuměla, protože nesleduji ani fotbalisty, ani jiné mediálně poutavé děje, pro mládež patrně neodolatelné. To však jistě nebude nijakým hendikepem pro současné dětské čtenáře.


Zbavit se minulosti - Jak léčit dávná emoční zranění
? - leden 2016
Zbavit se minulosti - Jak léčit dávná emoční zranění 2008, B. Rancourt

Pokud se někdo pídí po svých minulých životech nebo po tom, kde je původ nějakých jeho chmur nebo nezvyklých reakcí, může se zahloubat do terapie, která tomuhle může pomoci. Název mi však nepřipadá dobrý, protože si myslím, že svou minulost prostě MÁME. Nemůžeme se jí zbavit! Podle mého ji můžeme jedině přijmout, případně přerámcovat svoje mínění o ní.


Papouškův teorém
prosinec 2015 - leden 2016
Papouškův teorém 2000, D. Guedj

Musím dát plné hodnocení a napsat komentář, přestože jsem teprv na straně 152. Tahle kniha se mi dostala do rukou při zajímavé příhodě. Upoutal mne název, hlavně slovo teorém! Čekám detektivní zápletku a možná by se mnohým nemuselo líbit, jakou oklikou a čím vším se k ní autor prodírá. Ale v tom je právě to kouzlo. Myslím, že milovníci matematiky budou tuto knihu zbožňovat. Souhlasím s Amadys - díky takto podaným vědám by mohli mnozí studenti získat lásku i respekt ještě za dob studií oněch předmětů. Ovšem číst si o tom ve zralém věku je taky půvabné.


Vyhoďme ho z kola ven
? - leden 2016
Vyhoďme ho z kola ven 2001, K. Kesey

Dávno přečtená kniha. Vrytá do mne jako jedna z nejpůsobivějších. A umocněná filmem, přestože se v některých věcech neshodují. Navíc jsem poznala člověka, který procházel léčbou elektrickými šoky, a dobře jsem viděla, jak je to ničivé.


Psychohry
? - leden 2016
Psychohry 1989, E. Bakalář


Souostroví Gulag
? - leden 2016
Souostroví Gulag 2011, A. I. Solženicyn

Pamatuji si, jak úděsné bylo pro mne toto čtení. Přesto jsem to však přečetla do poslední řádky a říkala si přitom, ano, musíš vědět, že i takhle někde někdo žil. A patrně pořád někde někdo nějak podobně žije. Kdybych se však utápěla v litování všech těchto lidí, nijak jim to nepomůže. Mohu jistě najít způsoby, kterak být nápomocna aspoň někde, aspoň nějak.


I tvoje utrpení má smysl
? - leden 2016
I tvoje utrpení má smysl 2006, E. Lukas

Jak je pro mne příjemné probírat se knihou, v níž jsem si udělala zátrhy toho, co mne při tehdejším čtení zaujalo. Pamatuji si, jak jsem tyhle dvě knihy paní Lukasové žárlivě střežila a při stěhování je měla na nejpřednějších místech, abych je bez úhony dovezla na nové místo. Nesmírně mě oslovuje terapie, která dokáže volit slova tak, že i ta nejpříšernější muka dokáže ukázat ve smysluplném světle a tím ulevit mysli člověka a učinit jeho život snesitelnějším.


Logoterapie ve výchově
? - leden 2016
Logoterapie ve výchově 1997, E. Lukas

Další z knížek, které jsem přečetla kdysi. Logoterapií jsem byla velmi zaujata. Autorka zdůrazňuje největší potřebu člověka - potřebu smyslu toho, co dělá, toho, co se děje. Jak poznání smyslu dokáže, aby člověk jaksi přesáhl sám sebe. Mám moc ráda takové nadějně postupy v lidském chápání a konání.


Kurz dokonalé paměti
? - leden 2016
Kurz dokonalé paměti 1995, E. P. F. Eagan

Také jedna z dávno přečtených knih. Jak mě to tenkrát poutalo! Dokonce jsme měli za úkol pro kolegy vytvářet jakési referáty o zajímavých knihách a tato byla jedna z nich - jak si mohou žáci lépe pamatovat!


Muž, který si pletl manželku s kloboukem
? - leden 2016
Muž, který si pletl manželku s kloboukem 2008, O. Sacks

Knihu jsem si koupila, už když vyšla v MF. Přečetla jsem ji dvakrát, což se mi nestává tak často. Ráda čtu příběhy o lidských podivnostech. Život s podobnými lidmi je jistě náročný a rozhodně bych nechtěla takový zažívat, ale čtu o tom hodně ráda a je to pro mne lepší čtení než detektivky, které jsem kdysi s oblibou četla taky.


Cesta za tajemstvím mozku (Hořící dům)
? - leden 2016
Cesta za tajemstvím mozku (Hořící dům) 1996, J. Ingram

Probírám knihovnu a skoro nemohu uvěřit, že jsem tuhle knihu přečetla. Ale poznávám to podle svých jemných zátrhů. Je pro mne zajímavé číst ta místa a vidět, co mne tenkrát poutalo. Dokonce vidím, jak jsem tam opravovala nějaké tiskařské šotky. Je zde popsána řada všelijakých pokusů s lidmi, kterým mozek nějak onemocněl. Bylo to pro mne hodně zajímavé čtení. Připomíná mi to další pro mne velmi zajímavou knihu Muž, který si pletl manželku s kloboukem.


Jak mluvit, když o něco jde
? - leden 2016
Jak mluvit, když o něco jde 2013, . neznámý

Podobných knih jsem přečetla už vícero, tak jsem si říkala, cože mi může tahle ještě přinést. A přinesla. Upozorňuje totiž například na takový "detail", jako je rozpoznat okamžik, kdy se obyčejný rozhovor promění v klíčový. Také nás učí rozpoznávat naše interpretace jevů, tedy Příběhy od faktů. Dále je zde důležitá informace o tom, že lidé v případech, že se jim něco nelíbí nebo nezdá, volí buď nesouhlasné mlčení nebo otevřenost s dávkou agresivity. Ale že existuje lepší možnost - být otevřený a zároveň uctivý. A na mnoha případech to čtenáře učí. Velmi zajímavá byla pro mne kapitola Ano, ale, neboť v ní byl na praktických příkladech ukázán onen krizový bod a také, jak v podobném případu komunikačně správně reagovat. Velmi návodných je sedm bodů, jak projít klíčovými rozhovory: 1. Zaměřit se na to, co skutečně chci a odmítnout Bláznovu volbu 2. Všimnout si bodu, kdy se hovor mění v klíčový - rozpoznat, kdy mám tendenci k mlčení nebo k agresi 3. Zajistit bezpečí - je-li třeba, omluvit se, napravit nedorozumění, zajistit společný úmysl 4. Oddělit fakta od příběhu - zvlášť pozor na "chytré příběhy" (ty, v nichž přeháníme svou nevinu a které nám umožní cítit se dobře - jako oběť), pak se vrátit k tomu, co chci 5. Oznámit své stanovisko - ptát se, zda jsem otevřený k názorům ostatních, zda mluvím o skutečném problému a zda své názory vyjadřuji sebejistě 6. Prozkoumat stanoviska druhých - ptát se, zrcadlit, parafrázovat, povzbuzovat, shodovat se, budovat, srovnávat 7. Přistoupit k činu - ptát se, jak provedeme rozhodnutí, co kdo a do kdy udělá a jak budeme kontrolovat plnění Opravdu výborná kniha, protože učí řešit každodenní problémy v komunikaci, tedy ve vztazích - a na tom závisí, jak se v životě dobře cítit.


Úsměv
? - prosinec 2015
Úsměv 2015, R. Telgemeier

Kdyby bylo hvězdiček deset, nebo nevím kolik, autorka by je dostala ode mne všechny! Lepší komiks jsem vskutku nečetla. Nejspíš bude první, který je založen na vlastních zkušenostech, a to je možná právě to, co ho činí tak neodolatelným. Dá-li se nějak hodnotit komiksový text, dostal by i ten ode mne maximum. A obrázky jsou skvělé, přesné, podrobné, dokonale si umím představit zubařovu práci i Raininy pocity a prožitky. A protože celá příhoda trvala tolik let, je to v podstatě román, neboť hlavní hrdinka se vskutku promění. Nejen navenek - úsměvem, ale i uvnitř - svým nazíráním na sebe sama. Krásně to vystihla na straně 212 touto větou: Uvědomila jsem si, že můj pohled na svět dřív ovlivňovalo to, jak jsem se cítila uvnitř. Osobně bych dodala jen to, že tahle moudrost podle mého platí nejen dřív, ale stále a pro každého.


Psi nebaletí
? - prosinec 2015
Psi nebaletí 2015, A. Kemp

Mně se to líbilo. Podle mne je v tom příběhu silné poselství v tom, že když se nám něco líbí, když k něčemu tíhneme a vidíme v tom smysl své existence, tak si za tím máme jít a potom se stane, že se celý vesmír spojí, aby nám umožnil to dělat. A teprve potom můžeme být v životě šťastní. Což je to jediné, o čem vlastně život je. Nebo být má, a pokud není, pak jsme na svoje "baletění" ještě nepřišli.


Proč mluvíme česky
? - prosinec 2015
Proč mluvíme česky 2011, D. Krolupperová

Po takovéhle knížce sáhne každý, kdo k češtině nějakým způsobem odjakživa tíhne. Označuji jako bohulibý čin napsat v podstatě odborné čtení pro děti bez záplavy odborných označení, navíc tak, aby to bylo poutavé. Pokud k nějakým vysvětlením dochází, autorka volí pro jejich podání příjemně srozumitelnou mluvu. Navíc nechá za sebe (= odborníka) promlouvat malého cara, jehož přátelské poučování jistě děti přijmou lépe, než kdyby jim všechno vyjasňování podávala kniha sama. Takže i když je to ve své podstatě také učebnice, rozhodně vyznívá příjemně, na mnoha místech vzbuzuje radost z poznávání a úkoly, které jsou na konci některých kapitol dětem předkládány, mají šanci být přijaty s větším nadšením než domácí úkoly ze školy. Pro mne, milovníka češtiny, to bylo čtení veskrze příjemné. Kritizuji pouze věcné chyby, které by se v takovém textu podle mého objevit neměly, obzvlášť když jde o řešení úkolů (s.103-104 Sláva slovesům - tvar čteš není 1. osoba a tvar utíkala jsem není 3. osoba). Až se příště narodím, budu korektorkou podobných knih. Potěšily mne také vtipné ilustrace, jen mi připadalo, že tváře malých holčiček vypadají příliš dospěle.


O holčičce z jiného světa
? - listopad 2015
O holčičce z jiného světa 2014, A. Appelfeld

Velmi komorní příběh. I když se odehrává venku v lese, měla jsem dojem velmi sporého prostoru - možná díky těm několika postupně vybudovaným hnízdům. Docela minimalistickým stylem dokázal autor ve mně vybudit neklid a napětí. Vlastně novinkou pro mne bylo zjištění, že i mezi židovskými rodinami mohou být docela značné rozdíly v pojímání života i víry samotné. Zajímalo by mne, zda by někteří židovští kluci vedli podobné a snad i ještě hlubší filosofické debaty i jindy, mimo to nebezpečím které v lese prožívali. Některé jejich promluvy mi připadaly až příliš dospělé, ale možná takové mohli vést, když se ocitli v tak těžké situaci. A zajímalo by mne také, zda jde o autobiografické prvky. Docela bych to tak tipovala. Příběh nabízí velká témata - o samotném způsobu života, který obě rodiny mají tak odlišné, o dohadech, jak se holčička dostala tam, kde je a odkud mohla klukům pomáhat, a jak to vlastně asi tak mohla provádět a co ji k tomu vůbec vedlo. Líbí se mi, že je to knížka o uvědomování si pocitů. I o tom se mohou vést debaty při literárních dílnách, pokud se učitel rozhodne s touto knihou pracovat. Což by bylo velmi prospěšné. Způsob, jak jsem na tuto knihu a tohoto autora vůbec narazila, byl neobvyklý - šla jsem s přáteli na jarmark ve waldorfské škole; bylo to velmi pěkné, ale pro mne v ten den velmi hlučné. Ráda jsem se uchýlila do Umělecké kavárny v jedné třídě, kde jsem mohla v klidu probírat jejich třídní knihovničku. Strávila jsem tam několik příjemných hodin.


Dračí jezdec
? - listopad 2015
Dračí jezdec 2003, C. Funke

Tuto knížku jsem přečetla s velkým potěšením. Velmi si vychutnávám autorčin styl psaní, smysl pro barvité detaily i schopnost vymyslet všechny zápletky. Skvělá je postava Povídalky a k zamyšlení poslouží homunkulus Muší nožka. Je to s ním jako s některými lidmi - jenom neochvějná víra v to lepší v nich jim vlévá do srdce pocity, s kterými si zpočátku nevědí rady, ale které je nakonec promění v lepší bytost. Líbí se mi také autorčiny obrázky. Vždycky jsem milovala zdobná první písmena nových kapitol, a když jsou tu malé obrázečky, které napovídají na obsah kapitoly, je to pro mne stejně příjemné. Jediné, co bych drobně vytkla, jsou občasné chyby. Ale sama vím, že když kontroluji nějaký text a zaujme mě, docela snadno chybu přehlédnu. Proto se dívám shovívavě na všechna ta vynechaná nebo zaměněná písmena, chybějící slovo nebo chybnou vazbu aby jste namísto správného abyste. Takže dávám pět hvězd, neboť je to celkově opravdu překrásný příběh.


Proč obrazy nepotřebují názvy
? - listopad 2015
Proč obrazy nepotřebují názvy 2014, O. Horák

Výborná kniha i pro dospělé, kteří nedostali dobrý základ a v oblasti výtvarného umění se tolik neorientují. Časová osa na konci knihy je skvělý nápad.


Čaroprávnost
? - listopad 2015
Čaroprávnost 2009, T. Pratchett

Je opravdu moc fajn, že knihy jsou tak různé. Jedině tak mají šanci, aby jim různí lidé udělovali tak různý počet hvězdiček. Pro mne toto byla druhá Prattchetova knížka o Zeměploše a líbila se mi velice. Nacházím v ní mnohé moudrosti, jako např tuto Bábinu myšlenku: budoucnost je velmi křehká záležitost, a když se na ni někdo ošklivě podívá, může se změnit. Krom toho velmi oceňuji spoustu elegantního humoru. Takže je docela možné, že za nějaký čas sáhnu po dalším příběhu o Zeměploše.


Básník v báglu
? - listopad 2015
Básník v báglu 2005, I. Březinová

Také tuto knihu jsem četla jen proto, abych byla v obraze a věděla, co současná mládež ráda čte. Oceňuji nápad - spojení jakési vlastní tvorby na téma Máchova života s tím, že se čtenář dozví o Máchovi víc než ve škole. Nejspíš bych ji jako gymnazistka ráda četla. Teď už však to není můj nejlepší šálek kávy.


Jmenuji se Alice
? - listopad 2015
Jmenuji se Alice 2002, I. Březinová

Zajímalo mne, jakým stylem píše paní Březinová knížky pro starší děti. Vlastně jsem si tu knihu přečetla jen proto, abych věděla, co mohu doporučovat učitelům na seminářích dílen čtení. Osobně jsem podobné knihy četla už dávno a nejvíc na mě zapůsobila ta s opravdu nechutným názvem Dušemrdi, protože je to skutečný příběh. Pro sebe si musím hledat už opravdu výrazně jinou četbu. I proto dávám jen poloviční hodnocení.


1 2 3 4 5 6 >