kamibe

Přečtené 465



Fotograf z Osvětimi
? - září 2021
Fotograf z Osvětimi 2016, Maurizio Onnis

Jsem ráda, že jsem se díky ČV dostala i k této knize, i když to patří do loňska, kdy jsem nedokázala najít knihu, která by byla o mém vysněném povolání (těch se ukazovalo několik a nemohla jsem si vybrat). Ne, že bych chtěla být v podobném prostředí, ale pečlivost, s jakou Brasse pracoval, mi z duše mluvila nejvíc. U příběhu s Baškou jsem znovu prohlížela přílohu fotek a divila se, proč tam není. Nu, v epilogu jsem se to dozvěděla. I když to bylo pro mne otřesné čtení a nemohu říci, že je to krásná kniha, musím uznat, že byla pro mne velmi působivá především tím, jak Brasse uvažuje sám o sobě, o svých niterných pohnutkách, jak rozkrývá své povahové rysy a některé jemu samotnému nejsou příjemné. Spisovatelé sestavili příběh polského fotografa tak dobře, že jsem mnohokrát po dočtení kapitolky (kdy už jsem si říkala, že to pro teď stačilo, že si musím od toho odpočinout) musela hned číst další, tak skoro detektivně to bylo napsáno! Navíc je to krásně přeloženo.


Žena s červeným zápisníkem
září 2021 (16.-17.)
Žena s červeným zápisníkem 2016, Antoine Laurain

Vybráno do ČV jako kniha se srdíčkem. A líbilo se mi to, a to i přesto, že jsem musela být velmi pozorná při čtení neoznačených přímých řečí, kterým docela chyběly věty uvozovací. Bavil mě ten postupný pátrací proces. Na konci jsem se usmívala, protože děti docela často různými způsoby pomáhají svým rodičům bez jejich vědomí.


Gump – pes, který naučil lidi žít
září 2021 (12.-16.)
Gump – pes, který naučil lidi žít 2019, Filip Rožek

Čtení téhle knížky jsem si hezky užila. I když žádného psa nemám a ani mít nehodlám, jsou mi podobné příběhy odjakživa blízké. Navíc ilustrace jsou vskutku exkluzivní, obzvlášť když je mohu porovnat s fotografií "originálu".


Postav hlídku
? - září 2021
Postav hlídku 2016, Harper Lee

Přečetla jsem si zdejší komentáře a začalo mě to zajímat - je dospělá Jana Luisa opravdu tak nepříjemná? Je Henry (Hank) někdo jiný nebo je to dávný Dill? Je ten příběh vskutku tak nečtivý a příliš zamotaný, že se člověku nebude chtít ho dočíst? Nu, přiznávám, že jsem během četby, která postupovala pomalu (rychleji se mi četly pouze příběhy z jejího dětství), neboť do spousty politických, historických a místně vztahových situací jsem nedokázala proniknout a četla jsem všechno poctivě spíš proto, že se mi třeba povede přijít na to, ke které stránce patří nějaká vysvětlivka zezadu. To se mi však nedařilo a někde uprostřed knihy jsem to totálně vzdala. Jana Luisa mi nepřipadala protivná, měla jsem pro její náhledy pochopení. Musím ovšem přiznat, že jsem se v průběhu druhé půlky knihy opravdu několikrát zaobírala myšlenkou, že snad i tuhle knihu budu muset zařadit do své sbírky nedočtených knih. Nevím, co mě nutilo poctivě pokračovat až do konce, ale bylo to dobře, neboť sedmý, tedy poslední díl je krásným vyvrcholením a rozuzlením celé té šarády. Strýček doktor Finch tu podává Janě Luise vysvětlení a ona konečně může zase mít svého Attika ráda. A tuhle životní lekci vlastně prožívá každý z nás, pokud si z někoho udělá skoro nebo úplně boha. Plný počet hvězd dát nemohu ne proto, že by to nebylo dobře napsáno, ale spíš proto, že jednak Jako zabít ptáčka je pro mne krásnější a tady jsem opravdu měla místa, kdy jsem jen tak tak knihu nadobro neodložila, pak to pokazily ty neoznačené vysvětlivky, ale také jsem v textu našla několik nemilých překlepů, nejméně ve dvou případech dosti zásadních (např. záměna slov vědomí a svědomí, což jsem musela opravit, abych mohla uvést citát). Důležitá místa ze závěrečného dílu, které považuji jednak za spoiler a jednak za klíčové, proč autorka knihu napsala: 1. "... Atikus s tebou nemohl mluvit tak, jako s tebou mluvím já -" "Proč ne?" "Neposlouchala bys ho. A ani bys nemohla. Naši bohové jsou nám vzdálení, Jano Luiso. Nikdy nesmí sestoupit na lidskou úroveň." 2. "Já vždycky doufal, že si moje dcera bude umět stát za tím, co považuje za správné - a ze všeho nejdřív že se dokáže postavit mně."


Zvonokosy
? - září 2021
Zvonokosy 2006, Gabriel Chevallier

Zvonokosy jsem četla už hodně dávno a patří k těm knihám, které ve mně zanechaly velmi dobrý dojem. Pamatuji si, že jsem se u ní báječně pobavila a mnohokrát se zasmála. Vidím, že tu však nijak vysoké hodnocení nemá, což mě docela zarazilo. Že bych si ji měla přečíst znovu???


Houpačky
? - září 2021
Houpačky 2021, Lucie Konečná

Opět jsem vybrala z nabídky něco do ČV a tentokrát to byla pro mne trefa do černého. Potřebovala jsem nějakou oddychovku a tohle bylo přesně to pravé. Pobavila jsem se, mnohokrát zasmála, s chutí vyprávěla kamarádce do telefonu, a protože jsme podobného věku, bylo nám to obzvlášť blízké. Připadala jsem si jako obdarovaná výbornou kávou s vynikajícím zákuskem. Skvělá kniha pro seniory, kteří nehodlají strávit závěr svého života v nějakém pečovatelském domě. Velmi povzbuzující, optimistická, legrační, báječná. A dovedu si ji krásně představit jako nějakou další televizní inscenaci nebo film. To bych se teda na něj opravdu těšila. Po pár dnech ještě připisuji, že si ji užívám ještě jednou při hlasitém čtení další své kamarádce.


Další prima mýtus
? - srpen 2021
Další prima mýtus 1994, Robert Asprin

Přečteno jen proto, abych se seznámila s druhem literatury, kterou opěvuje můj mladší kamarád. Svoje období scifi a fantasy mám asi už vyčerpáno, nebráním se však seznámení s něčím, co jsem doposud neznala. Nu, byla to oddechovka, kterou jsem četla při chůzi na nákup a zpátky. Párkrát jsem se dobře pobavila vzájemnou komunikací postav, pak mám ráda, když kapitoly začínají nějakým citátem, a dráček byl pro mne také velmi milý. A v průběhu čtení jsem si říkala, že je to dost dobrá učebnice pro někoho, kdo chce kupovat či prodávat něco na trhu. Podle stupně ohmatanosti právě této knížky, kterou pro mne v knihovně vyštrachali ve skladu, však soudím, že asi byla dosti žádaná. Pro mne bylo potěšující, že ji přede mnou četl někdo znalý češtiny a označoval v textu místa, která odolala korektorčině zraku! Těch chyb bylo však mnohem méně, než si pamatuji z jedné dávné fantasy, která se tu objevila těsně po roce 1990. Tehdy se mnohé knihy začaly chybami hemžit opravdu neradostně. Za zamyšlení by stálo toto (verzálky jsou moje): s. 82-83 - JEDNÍM Z VEDLEJŠÍCH DŮSLEDKŮ ÚSPĚCHU JE SPOUSTA INDIVIDUÍ, KTERÁ SE NA NĚM CHTĚJÍ PŘIŽIVIT. Nastala doba, kdy jsme byli skoro zaplaveni uprchlíky a přistěhovalci z jiných dimenzí. Když už toho bylo příliš, tak jsme to zarazili. - Jak? - Zaprvé jsme vyhnali všechny neužitečné přistěhovalce. Potom, abychom se pojistili, jsme roztrousili po okolních dimenzích pověsti o nelidských zvyklostech Pervektů. - Jaké pověsti? Ale jako obvykle. Že jíme nepřátele, mučíme lidi pro zábavu a máme takové sexuální choutky, které jsou podle zvyklostí panujících v ostatních dimenzích považovány za podivné. Lidi si pak nejsou jistí, kolik z toho je pravda a kolik přehánění, ale NIJAK SE NEŽENOU, ABY SI TO ZJISTILI Z PRVNÍ RUKY.


Kedrigern a hlas pro Princeznu
srpen 2021 (26.-29.)
Kedrigern a hlas pro Princeznu 1993, John Morressy

Děkuji Sidonii u Dalšího prima mýtu, že se zmínila o Kedrigernovi. S chutí jsem si tento příběh přečetla a sedlo mi to mnohem lépe, není to totiž tak "tarantinovské", je to spíš pohádka a ty já mám většinou ráda, i když jsem se setkala i s takovými, u nichž jsem jen zvedala obočí údivem. Tady bylo několik okamžiků, které se pěkně hodily na jakoukoli sekci ve vedení čehokoli, až jsem se u toho musela, někdy trpce, usmívat. Ukázka ze s. 216: "Ve skutečnosti prováděli svou práci s nechutí a zábranami, ke krutostem se uchylovali jen v obavách před většími krutostmi, kterým byli vystavováni ti, jenž (správně má být již) se Grodzovi vzepřeli." Moudrost, kterou pronáší Kedrigern na s. 192, jistě platí pro kohokoli z nás nečarodějů: "Ani velký čaroděj se nedozví, co vědět nemá." Nebo na s. 167: "Pomsta je velice zábavná věc na prknech divadla, ale v každodenním životě je naprosto nepoužitelná." (To se mi líbí natolik, že to uvedu i v autorových citátech.) Nutno podotknout, že kniha je také výbornou inspirací a ponouknutím, aby si milovníci knih udělali ve své knihovně podobný pořádek jako Kedrigern. Musím říci, že to celé pro mne bylo milým a zábavným čtením, a kdybych to četla jako náctiletá, asi bych s chutí sáhla i po dalších pokračováních. Musím však také říci, že korektor či překladatel jistě odvedl dobrou práci, nicméně znalosti v užívání zájmena jenž by bylo třeba doplnit. Pro znalce a milovníky českého jazyka bude také úsměvná Kedrigernova poznámka k omezenému vyjadřování barbarů (s. 83): "Není to zvláštní, má drahá, že barbaři obvykle nemají nejmenší ponětí o použití pomocných sloves v prvním pádu?"


Vrány
srpen 2021 (26.-28.)
Vrány 2020, Petra Dvořáková

Mám dojem, že bych tuhle autorku docela minula nebýt čtenářské výzvy. Tak jsem ráda, že jsem na ni narazila, protože toto vyprávění bylo opravdu tuhé sousto. Minimální prostor, maximální prožitky. Mnoho místa na domýšlení. Těším se, že příště do něčeho hodně podobného zabuduje taky kluky a otce.


Zlodějka knih
srpen 2021 (17.-23.)
Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

Protože má kniha tak mnoho stran, nechtělo se mi ji číst a půjčila jsem si audioknihu. Hlas Vilmy Cibulkové byl pro mne zpočátku nepříliš milý, po chvíli jsem ho akceptovala s tím, že Smrt jistě může v hlase používat i nějakou ironii až sarkasmus. Ovšem na to, že mnohdy nedoříkává zřetelně konce vět, jsem si nemohla zvyknout až do samého konce. Co paní Cibulkové však musím přiznat, je to, že opravdu mistrně mění hlas podle postav a vypravěčky. To mě nakonec smířilo i s tím, co se mi příliš nelíbilo. Příběh byl barvitý, ne nadarmo si tolik hraje s barvami, byl milý tím, že i v hrozných časech války ukazuje možné příjemnější chvíle, které si lidé dokázali dopřát, byl hodně dlouhý, ale při poslechu jsem pletla, což mě těšilo. Ocenila jsem autorův styl, v kterém často a nápaditě používá personifikaci. Líbilo se mi to. Na film se určitě také podívám. O pár dní později jsem film shlédla a hned na začátku jsem si říkala, jak moc mi chybí hlas Smrti od Vilmy Cibulkové. A znovu jsem si uvědomovala, jak je skoro pokaždé lepší znát knihu, neboť se z ní do filmu nikdy nepodaří vměstnat všechno. Mohla jsem však obdivovat herecké výkony, to tedy ano.


Agnes a Zakázaná hora
červenec - srpen 2021
Agnes a Zakázaná hora 2020, Veronika Hurdová

I když mohu mít vůči knize jakékoli výhrady a připomínky (chyby, které korektura přehlédla, nebo nepřesnost při srovnání textu a opravdu krásných obrázků), jsou v podstatě mizivým procentem proti samotnému faktu, že taková kniha je na světě. Považuji ji za skvělý počin a moc fandím, aby si ji přečetlo co nejvíce lidí. Je docela jedno, jak daleko čtenář došel v poznání sebe sama, protože jednotlivá zastavení mohou být vnímána (a opakovaně absolvována) různě v různém věku. Takže je to vskutku kniha, kterou můžete číst, ať je vám osm nebo sto, přesně jak je psáno na obálce.


Jedna duše, mnoho těl
červen - srpen 2021
Jedna duše, mnoho těl 2012, Brian L. Weiss

Opět další kniha, kterou jsme s kamarádkou přečetly a už se jen těšíme na poslední. Všechny Weissovy knihy byly pro mne vysvobozením. Ale to, že mohu nahlédnout, jak by mohl můj život vypadat, když tohle nebo když onohle... to považuji za jeho skvělý posun nás všech, kdo o tomhle víme, abychom si tím, co děláme teď, připravili to, co chceme příště.


Lidé kdovi odkud
červen - srpen 2021
Lidé kdovi odkud 1969, Maria Dąbrowska

Měla jsem za to, že jsem sem komentář už napsala. Hmm. Tak znovu? Vybráno kvůli ČV a přiznávám, že jsem z nabídky vyhledala knihu, kterou jsem nečetla a která bude mít co nejméně stran. Ne že bych byla kdovíjak nadšená. Rozhodně jsem četla již dříve knihy z venkovského prostředí z dřívějších dob a byly to knihy, které se mi líbily daleko víc. Snad jen kvůli dojmu, který ve mně čtení zanechalo, jsem ráda, že jsem to absolvovala.


Duchové rodiny Folcroftů
? - srpen 2021
Duchové rodiny Folcroftů 2020, Darcy Coates

Přečteno jen kvůli čtenářské výzvě a opakovaně zjištěno, že tento druh už nemusím. Ale uznávám, že v nějakých -nácti bych to asi zhltla s jiným vnitřním nastavením. Uznávám, že autorka docela umí udržet napětí a příběh dobře postavit. Vybrala jsem si ji hlavně proto, že měla málo stran. No jo, i takhle se někdy plní ČV!


Jen láska je skutečná
červenec 2021 (01.-18.)
Jen láska je skutečná 2013, Brian L. Weiss

Další Weissova kniha, kterou jsme s kamarádkou přečetly s velkou chutí.


Rozvaliny Gorlanu
? - červenec 2021
Rozvaliny Gorlanu 2008, John Flanagan

Vůbec se nedivím, že má tato kniha (a patrně celá série) tak vysoké hodnocení. Přestože jsem už dlouho dospělá a knihy si už dost vybírám, musím říci, že jsem tento první díl četla s velkým zalíbením. Nejen proto, že je stylisticky velmi dobře napsaný, nejen proto, že je dějově výborně sestavený, nejen proto, že jsou v něm místa opravdu napínavá, ale hlavně proto, že se tu objevuje opravdu kvalitní kniha pro kluky, pro něž je v literatuře tradičně méně příběhů než pro děvčata. Autor pro svého syna sepsal výborný příběh, po němž rádi sáhnou i další kluci. A nesporně neskončí u tohoto prvního dílu. I já se s chutí poohlédnu po tom následujícím.


Tesla noir
? - červenec 2021
Tesla noir 2020, Lukáš Vavrečka

Celkově mi knížka připadá jako velmi inteligentní skorodetektivka zasazená do alternativní historie. Příběh si určitě vychutná ten, kdo zná historii konce devatenáctého a začátku dvacátého století, kdo má přehled o politice, hudbě i filmech té doby a ví něco nejen o Teslovi, ale i o Kolbenovi a Fordovi. Může si totiž bez námahy dávat do souvislostí to, co se vskutku podle historie dělo, s tím, co si autor přimyslel. ALe příběh si užije i ten, kdo takový přehled nemá, obzvlášť když se začne pídit po neznámých jménech na internetu. Ovšem i bez této vedlejší přídatné činnosti si může čtenář knížku užít tak, jak je. Možná bych udělala dobře, kdybych si hned zpočátku sepsala vystupující postavy, kterých je tam docela hodně a musím přiznat, že až v druhé půlce knížky jsem si pamatovala, kdo je kdo. Dozvěděla jsem se ledacos ze života Tesly i Kolbena, netušila jsem, že Edison měl tolik synů a že gigant Ford byl v závěru života oproti Teslovi nemohoucí stařík. Ocenila jsem velmi kultivovaný, skoro vybroušený styl psaní. Aby mohl takový příběh sepsat, musel přečíst spousty materiálů a knih, což tedy obdivuji. Všimla jsem si pouze jediného překlepu, jinak je text prost chyb, čehož si cením. Velmi se mi líbilo, že každá kapitola začíná Teslovým citátem. Některé jsou přímo filozofické a mluví mi z duše. Uvítala bych na nějaké předposlední stránce seznam zkratek užívaných v textu. Ke čtení žánru, po kterém bych už skoro nesáhla, mě přiměla beseda s autorem, ta se totiž velmi vydařila.


Poselství Mistrů
? - červenec 2021
Poselství Mistrů 2012, Brian L. Weiss


Tajemství okamžitého léčení
červen - červenec 2021
Tajemství okamžitého léčení 2012, Frank J. Kinslow

Přečetla jsem na doporučení kamaráda, který to dokonce vyzkoušel. Já se touhle tenkou knížkou prokousávala hodně dlouho. Nikoli proto, že by mě to nezajímalo nebo to bylo náročné čtení, spíš to bylo náročné na představu, jak to vyzkoušet. Spolu se čtením této knížky jsem se zároveň seznámila s dalšími možnostmi, jak léčit sami sebe či jak se poddat léčivému proudu, který ve vesmíru pořád je, jen jsme se ho prý nenaučili pořádně vnímat. Nacházím souvislost také s učením E. Tolleho, který nás neustále upozorňuje, že máme žít tady a teď. A to souvisí s oněmi "dírami" mezi myšlenkami, které nás jako první učí i Kinslow. Nakonec i Castanedův don Juan učí Carlose, aby zastavil vnitřní dialog. No jo, naučili jsme se v naší moderní době žít převážně v hlavě a především sledovat své myšlenky. Umění meditace a činění ve flow zažíváme málokdy.


Dům číslo 6
? - červen 2021
Dům číslo 6 2013, Nela Rywiková

Na několik doporučení z dřívější doby jsem konečně opět sáhla po nějaké detektivce a musím říci, že jsem dobře udělala. Autorčin styl se mi líbí, několikrát mi vyloudil úsměv na rtech a bavilo mě, jak dovedně zabudovala ostravštinu nejen do přímé řeči, ale i do svých popisů. Takže já jsem spokojena a teď mě zajímá, jestli ji dokážu přidat do čtenářské výzvy z roku 2019, kdy jsem nepřečetla žádnou knížku, jejíž děj se odehrává v Ostravě. Šlo to! To se mi líbí! Takhle mohu doplnit i dřívější ČV z let, kdy jsem neměla splněno.


Angelika Pintířová - Padá mi to z nebe
? - červen 2021
Angelika Pintířová - Padá mi to z nebe 2017, Jan Paulas

Děkuji za zmínku v diskuzi od Libi11. Byla to dobrá volba pro ČV. Celý rozhovor je příjemně živý, přes mnohá mně neznámá slova jsem se dokázala přenést a snad jen kapitoly o historii mě tolik neupoutaly. Jinak to bylo parádní čtení. Netušila jsem, jak bohatý život může jeptiška vést! A slovo boromejka se mi prostě zalíbilo. Kromě jiného je Angelika dokladem toho, že vliv rodinného prostředí je zkrátka nejdůležitější. K některým místům se ještě ráda vrátím, než knihu odnesu zpátky do knihovny.


Lidé kdoví odkud
? - červen 2021
Lidé kdoví odkud 1969, Maria Dąbrowska

Tuhle knihu jsem našla v žebříčku nabídky do letošní ČV a vidím, že jsem první, kdo k ní napíše komentář. Asi moc povzbudivý nebude. Mám přečteno více knih z venkovského prostředí, příběhy z dřívějších časů, ale tato se mi četla nejobtížněji. Snad jen z toho důvodu, že není nijak tlustá, jsem ji dotáhla. Je to směsice chudoby, strastí, chromých, nemocných, podivínů, zamilovaných šťastně (aspoň na chvíli), ale většinou nešťastně, až jsem z té přemíry nedostatků všeho druhu byla tak unavená, že jsem ji odkládala a brala jinou knihu, u které jsem si své rozpoložení poněkud zvedla. Jen málokterá místa se mi četla dobře. Spíš jsem se do čtení musela nutit. Spisovatelův styl je mi vzdálený, ne že by byl špatný, jen mi prostě nesednul. Přesto musím uznat, že jsem si to všechno, co jsem četla, mohla velmi dobře představit. Musím však říct, že jsem opravdu moc ráda, že v takové době a v takových místech žít nemusím. Nejvíc mě oslovila povídka Dionýzovo vykoupení, kde na konci Dionýz, který nakonec přeci jen provází Satana k jakýmsi "námluvám", pronáší: "Tady nejde o Alžbětu. I kdyby tě nechtěla, to nevadí. Jde o to, že jakmile člověk ztratí všechny své naděje, tu teprve vidí, že neztratil nic, protože jiné naděje se mu rodí v srdci. Protože je možno žít životem jiných a ještě jak! Všecko můžeš ztratit a ještě ti dost zůstane, protože ve všem je tvůj život... V každém jiném člověku..."


Ten, kdo stojí v koutě
červen 2021 (01.-02.)
Ten, kdo stojí v koutě 2012, Stephen Chbosky

Vybrala jsem si ji do ČV a jsem nadmíru spokojena. Od samého začátku jsem si říkala, to je novodobá Kdo chytá v žitě. A když právě to předal Bill Charliemu jako další četbu, musela jsem se usmívat. Všechny knihy, které Bill doporučil, byly šité na míru přesně takovému klukovi - přemýšlivému, upozaděnému, pozornému, v hloubce vlastně nevědomky moudrému, z mnoha nejasností nešťastnému... Opravdu jsem si to čtení užila. A děkuji za předchozí Karlův komentář, protože vidět film bude jistě také hodně dobré.


Tajemství krve I.
? - květen 2021
Tajemství krve I. 2008, Vít Syrový

Krásně duchovně laděná kniha, která může odradit mnohé čtenáře právě pro množství slov o duchu, Boží vůli, neviditelných bytostných a mnohých dalších nepředstavitelných věcech a jevech. Není divu, neboť v textu se ponejvíce odkazuje na jednu ze tří knih Abd-ru-shina, které uvádí na konci v použité literatuře. Pro toho, kdo má přečteno Poselství grálu, může být pak čtení této knihy příjemnější. Knížku mám půjčenou z knihovny a jistě jsem ji nečetla první, neboť tu zůstaly některé podtrhané věty. To mě vždycky zajímá (co zajímalo někoho přede mnou). Upoutalo mě, kolika různých oblastí se pan Syrový dotknul při pojednání o krvi. Ale při čtení mi to bylo naprosto pochopitelné. nejen dech, nejen živly, ale i astrologie a typy temperamentů. Způsob psaní je trochu starosvětský, opravdu se na něj musí člověk naladit. Mně ovšem hlavně oslovily klíčové znaky bylin a Moravské květy. Škoda, že na zadní obálce je zevnitř nalepená knihovní nálepka (zřejmě proti krádeži) a překrývá značnou část celého rostlinného kruhu. O tom, že kniha má záběr životně filozofický, svědčí věty podobné této: "Všechno, co nás potká, je jen následek našich minulých činů."


Hárún a moře příběhů
? - květen 2021
Hárún a moře příběhů 2013, Salman Rushdie

V mnoha pohádkách můžeme vidět obraz leckteré naší společnosti a některých lidí. Tahle pohádka do takové oblasti spadá výtečně. Oceňuji občasný autorův vtip (tresky vs. stresky; Hárún uměl ztrácet ponožky výborně) a také umný překlad básniček (např.: když tě jenom rychlá jízda vzruší, jmění odkaž dětem - a peklu svou duši; nebo rýmování Hubatek nebo i jen sem tam v textu). Musím však říci, že počáteční začtení mi trvalo docela dlouho, u některých pasáží jsem se dokonce nudila. Místa, která mě zaujala: "To je ta potíž s vámi lidmi ze smutných měst: podle vás musí být všechno ubohé a k uzoufání nudné, abyste uvěřili, že je to skutečné." "Kdyby k sobě Plkové a Mlkové necítili takovou nenávist, možná by byli jedni pro druhé docela zajímaví." "Koneckonců jsme vlastně nepustili naše korunované hlavy k ničemu důležitému." Za velmi výmluvný považuji tento dialog: "Ale proč tolik nenávidíte příběhy?" vyhrkl Hárún ohromeně. "Příběhy jsou zábavné..." "Jenomže svět není pro zábavu," opáčil Chattam-Šad. "Svět je k ovládání." "Jaký svět?" vypravil ze sebe Hárún. "Tvůj svět, můj svět, všechny světy," zněla odpověď. "Všem se musí vládnout. A v každém příběhu, v každém proudu v Oceánu leží svět, svět příběhů, nad kterým nemohu ani trochu vládnout. Proto." Nakonec chci ještě zmínit, že se mi líbila i poslední stránka, kde jsou vysvětleny názvy a jména v příběhu užívaná.


Bílá komnata
? - květen 2021
Bílá komnata 2020, Vojtěch Matocha

Tak se tu zamýšlím nad tím, kolik lidí kolem nás nám samotným, a to asi v každé době, připadá, jako by sem nepatřili, jako by byli odjinud z vesmíru, z minulosti či z budoucnosti, stejně jako Nápravník! Musím říci, že u mne má stále prioritu první Prašina. Musím ovšem říci, že v mých očích má tato trilogie tu závažnost, že jsou to knihy pro kluky. A takových je tu pořád málo. Rozečtou se na nich mnozí, kteří knihám zatím moc nedají. Může se s jejich úryvky pracovat v hodinách literatury od čtvrté třídy výš. Proto Matochovo dílo pokládám za velmi záslužné.


Černý merkurit
? - květen 2021
Černý merkurit 2019, Vojtěch Matocha

Tak jsem si přeci jen přečetla i další díl, ale nebyla jsem jím tolik nadšená jako první Prašinou. Ale uznávám, že i tak má v sobě dost napětí a může děti velmi poutat.


Město v slzách
? - květen 2021
Město v slzách 1948, Jaroslav Seifert

Tak jsem přečetla vydání z roku 1948 a zdá se, že tu byly možná dvě sbírky najednou - jednak Město v slzách a pak Samá láska. Kromě jiného je zajímavé sledovat také, jak se změnil pravopis. Já moc na poezii nejsem, ale Seifert má pro mne jistě lepší verše než toto. Tady pro mne byla čtenářsky nejpříjemnější Balada, i když je to příběh nemilý, a pak také Námořník, ten se zkrátka uměl ze života radovat.


Carrie
? - květen 2021
Carrie 1992, Stephen King

Vybrala jsem si to z nabídky do ČV, protože to byla knížka s malým počtem stran. Tento druh příběhů už opravdu mít nemusím, vydržela jsem to přečíst spíš proto, abych se seznámila s autorem, kterého znám snad jen z filmu Zelená míle, který se mi ovšem hodně líbil. U tohoto příběhu nemám chuť se podívat na filmové zpracování. Jediné, co by mě tu mohlo zajímat, je psychologie některých postav. Ani nad tím však nechci trávit čas. Kdybych to měla shrnout do jediné věty, zněla by takto: Na záchranné akce pro své bližní si musíme dávat hodně velký pozor.


Predčítač
leden 2019 - květen 2021
Predčítač 2019, Bernhard Schlink

Jsem trochu zklamaná. Nikoli samotným příběhem, dokonce ani velmi hloubavým stylem promýšlení opravdu vážných témat kolem zločinů a trestů, pochopení, odsouzení a odpouštění, ba i ty dvě hrubé pravopisné chyby, kterých jsem si při čtení všimla, jsem přešla jen s malým povzdechem. Já si totiž knihu vybrala podle názvu do Čtenářské výzvy a chtěla jsem ji zařadit do tématu, kde hlavní hrdina má moje vysněné povolání. A já opravdu ráda předčítám přátelům a moc by se mi líbilo dělat to profesionálně. Jenže tady to k mé smůle není povolání. Musím se poohlédnout jinde. Nebo si zvolit něco jiného. Přesto jsem ráda, že jsem si ten příběh přečetla a tady se dozvěděla, že je podle něho natočen i film, který má být dokonce lepší než kniha. To láká.


Předčítač
březen 2010 - květen 2021
Předčítač 2009, Bernhard Schlink

Jsem trochu zklamaná. Nikoli samotným příběhem, dokonce ani velmi hloubavým stylem promýšlení opravdu vážných témat kolem zločinů a trestů, pochopení, odsouzení a odpouštění, ba i ty dvě hrubé pravopisné chyby, kterých jsem si při čtení všimla, jsem přešla jen s malým povzdechem. Já si totiž knihu vybrala podle názvu do Čtenářské výzvy a chtěla jsem ji zařadit do tématu, kde hlavní hrdina má moje vysněné povolání. A já opravdu ráda předčítám přátelům a moc by se mi líbilo dělat to profesionálně. Jenže tady to k mé smůle není povolání. Musím se poohlédnout jinde. Nebo si zvolit něco jiného. Přesto jsem ráda, že jsem si ten příběh přečetla a tady se dozvěděla, že je podle něho natočen i film, který má být dokonce lepší než kniha. To láká.


Sluha dvou pánů
červen 2013 - květen 2021
Sluha dvou pánů 2013, Carlo Goldoni

Vybráno do ČV. Uměla jsem si při čtení představovat jednotlivé scény, přesto myslím, že bych si spíš užila divadelní představení. Párkrát jsem se zasmála, ale pořád jsem byla při čtení příliš kritická, říkala jsem si třeba, jak mohl vzít talíř s dalším jídlem, když měl náruč plnou nádobí a nebyla o tom zmínka ve "scénáři". Ovšem vymyšlené je to pěkně, a i když jsem si to čtení nevychutnala tak úplně, uznávám, že to na divadle musí vypadat výborně.


Mnoho životů, mnoho mistrů
únor 2011 - duben 2021
Mnoho životů, mnoho mistrů 1993, Brian L. Weiss

Tato kniha mi pomohla uklidnit mou rozjitřenou duši, když jsem se vyrovnávala s velkým životním karambolem. Jsem vděčná několika stranám, které mě ke knize přivedly. Setkala jsem se s různými náhledy na reinkarnaci, někdo věří, někdo ne, ale v její prospěch hodně mluví fakt, že ji církev na jednom svém koncilu zavrhla. A postupný vývoj klasicky vědecky vzdělaného psychoterapeuta mi připomíná postupný vývoj jakéhokoli člověka, protože patrně právě proto tady ten svůj život žijeme.


Kouzelná třída
? - březen 2021
Kouzelná třída 2010, Zuzana Pospíšilová

Opravdu milá knížka s milými obrázky. Slyším sousedovic druháčka, jak si žádá další díl. Nedivím se mu a jdu si ho půjčit do knihovny.


Květa Fialová o sobě II. - (... o vítání stáří ...)
? - březen 2021
Květa Fialová o sobě II. - (... o vítání stáří ...) 2003, Květa Fialová

Tohle je knížka pro dámy, které mají pocit, že se jim nedaří "správně" stárnout. Nejvíc se mi líbí její šaty - přední i zadní strana obálky :-) Mám pocit, že to pro mne bylo příjemnější čtení než její kniha první. Mnohé řádky jsem četla své kamarádce a bylo to milé.


Vnitřní oheň
? - březen 2021
Vnitřní oheň 1998, Carlos Castaneda

Souhlasím s předchozím komentářem. Myslím však, že už při čtení předchozího dílu, Daru Orla, který mi připadá naprosto zásadní, se může čtenáři dělat v mysli jasněji. Opět jsem při čtení celá u vytržení a opět bych potřebovala projít to s někým znovu, což částečně děláme spolu s kamarádkou. Mnohé otázky mám však stále nezodpovězené a možná ani nikdy zodpovězené nebudou a já se s tím také musím smířit. Do již přečtené knihy se chci podívat ještě jednou. A určitě si z knihovny půjčím další díl, který jsem sice již četla, ale ráda si ho přečtu znovu.


Dar orla
? - březen 2021
Dar orla 1999, Carlos Castaneda

Četla jsem tento díl s pocitem úžasu po celou dobu a dočetla jsem to s pocitem smutku z toho, co se všechno dělo a jak to prozatím skončilo. Navíc Carlos pořád neví, co je jeho úkolem, i když my čtenáři se můžeme něco domýšlet. Děkuji za první zdejší komentář, který je tak trochu spoilerem, a jsem ráda, že jsem si z knihovny přinesla i Vnitřní oheň. Pointa však může být různého druhu. Takže stejně po knize sáhnu s rozechvěním!


Druhý kruh síly
? - březen 2021
Druhý kruh síly 1999, Carlos Castaneda

Tak jsem to dneska dočetla a nevím, jestli z toho nejsem nemocná! Kdo něco takového umí? A kdo něco takového chápe? A kdo něco takového bere, že je to vůbec možné? Jo, žijeme v iluzi. Rozumem snad dokonce připouštíme možnost jiných světů. Tak nevím - když jsem v nějakém nezvyklém stavu a není mi úplně dobře, třeba jsem už taky někde jinde. Některé toltécké "zásady" či zvyklosti se mi líbí, třeba jíst potichu, bez řečí. Znovu však musím konstatovat, že styl, kterým Castaneda píše, mě dokáže opravdu vtáhnout. Takže jakmile to bude možné, jdu si do knihovny půjčit ze skladu další dvě knihy.


Oddělená skutečnost
? - březen 2021
Oddělená skutečnost 1994, Carlos Castaneda

Ráda jsem přečetla další knihu Carlose Castanedy, a opět - přestože je to všechno skoro neuvěřitelné, čtu to s takovým čtenářským zápalem, jako kdybych snad sama chtěla podniknout podobnou zkušenost! Líbí se mi autorovy podrobné popisy, obdivuji se, jak si pamatuje a pak líčí události do velikých podrobností. Přemýšlím nad pojmem ovládaná pošetilost a napadá mě, že je to jen jinak řečena Ježíšova věta: Buďte jako děti. Ovládaná pošetilost je možná o to lepší (dá-li se tu vůbec hodnotit), že je naprosto vědomá. Učení je náročné, a kdyby neměl učedník průvodce, který ho pozorně provází, nejspíš by někde mohl umřít. Juan to několikrát zmiňuje! To mi připomíná knihu Z vody a ducha, kde také někteří chlapci při rituálu zasvěcování se zpátky do vesnice s ostatními už nevrátili. Také obdivuji Carlosovu paměť. Já bych si všechny ty instrukce asi nepamatovala. A taky bych se v těch horách v noci sama určitě bála.


Babiččina kouzelná zahrádka
? - březen 2021
Babiččina kouzelná zahrádka 2020, Sandra Dražilová-Zlámalová

Nedalo mi to a přečetla jsem i tuto knihu, i když jsem si od ní neslibovala nic závratného. Musím však ocenit autorčin smysl pro vštěpování dobrého postoje k zelenině i snahu přidat nějaké luštění a zkoušky pozorného čtení.


1 ...