kamibe komentáře u knih

Tohle je hezky napsaná knížka o nejrůznějších netušených zajímavostech různých rostlin. Škoda, že si pro nové hodně barevné knížky nevšimneme těch starých, které pro nás stále mají svoji dobrou kvalitu. Tady se čtenář mezi jiným dozví například, že Napoleonovi vojáci se neotrávili vodou ze studně, že se houby dokáží maskovat jako kameny, že se sadaři poučili od silenky, jak bránit ovocné stromy proti nezvaným hostům, a taky jakou rostlinu používají ptáci k dezinfekci svého hnízda. A samozřejmě spoustu dalších zajímavostí.

08.04.2024

Pohádky jsou bezvadné, nápadité, chytré, upoutají i jednotlivými názvy čehokoli, co je třeba nazvat či pojmenovat.
Jen mi připadá, že je to kniha opravdu spíše pro mládež, nikoli pro děti. I když - pokud je dítě (tedy prvostupňový žák) vytrvalé a probrodí se pohádkami u nichž moc šancí na vyluštění nemá, narazí na úkoly, které ho mohou zaujmout. Dokonce i samotné čtení některých rozluštění může být pro ně zárodkem budoucího zájmu.

25.03.2024

Přečetly jsme si to s kamarádkou a taky z toho ledacos vyzkoušely samy na sobě a jsme spokojené. Je to další možnost, jak se může člověk o sebe postarat sám a nenechat své zdraví jen v rukou lékařů. Zastavit myšlenky je jedna věc, ovšem najít mezi nimi tu mezeru, to dá už trochu zabrat. A zalíbil se mi autorův neologismus eucit. Navíc je to knížka tenká, což beru jako velký klad.

20.03.2024

(SPOILER) Máme tu několik momentů, kterým možná nechceme věnovat tolik pozornosti, protože mlynář je přeci jasná záporná postava. No jo, ale nemá zbytí - chce-li se zachovat při životě, musí obětovat jednoho z chlapců. Je to hnus, můžeme přemýšlet, proč se do takové situace dostal. Kdovíjaký příběh by nám o tom vyprávěl on sám?! Dokonce i na to, že v nečekané situaci zabil svého přítele, se taky dá nahlížet jinak. Pak se mi docela zamlouval jeho postoj při výuce - co se kdo naučí, je jedině žákova věc. Možná by někdy mohl vyprávět i o tom, jak přišel o jedno oko. A jak se vůbec stal mlynářem. Určitě to není jeho původní práce.
Dnešní děti by bylo nutno vzít někam do mlýna a všechno, o čem se tu píše, jim ukázat, aby měly alespoň nějakou představu, co ta práce obnášela. Je tu spousta nových slov, s kterými nepřicházejí do styku, slovo mlýn znají jen z vyjmenovaných slov po L.
Také jsem pozorovala vztahy mezi chlapci, jak opatrně a postupně se objevuje, jak je to vlastně s Jurovou hloupostí. A jak nám i v našem životě může někdo připadat tak trochu přihlouple, ale kdybychom si dali práci a poznali ho blíž, mohlo by nás ledacos překvapit.
Osobně přiznávám, že na mě působil velmi tísnivě a hrůzyplně jak Zemanův film, který jsem viděla před mnoha lety, tak i samotné čtení. Zažívala jsem to, jako bych byla malá holka. Četla jsem před spaním, vždy jen dvě kapitoly a někdy jsem pak měla potíž s usnutím. Při čtení jsem však neustále obdivovala autorův způsob, kterým příběh pro nás sestavil, líbilo se mi, jak docela podrobně popisuje práci, která se ve mlýně musela zastat, a že Pumphuta zmínil podruhé ve chvíli, kdy jsem si na něj už nevzpomněla. Také dávná velikonoční tradice půlnočního znění zvonů a dívčího zpěvu na mne příjemně působila. Našla bych tam ještě mnohé další věci, které mě nějak poutaly. Přečetla jsem si ten příběh až teď, i když knihu mám koupenou už dávno! Takže se mi hodí i do letošní čtenářské výzvy, kterou jsem ještě ani nezačala. Děkuji za cenný čtenářský zážitek.

4 20.03.2024

Krásné čtení.
Jak se do malého prostoru může vejít tolik zamyšlení - to je literární kouzlo.
Málokterý příběh ve mně uvízne jako tento. Děkuji. Nedivím se, když tohle divadlo chce někdo zrežírovat kdysi, dnes i v budoucnosti. Na jedno si počkám.
Pěkná místa:
* Starbuck k Jonášovi: Dělat déšť - to chce hodně důvěry. A když vy pochybujete o mně - budu já pochybovat o sobě.

* Starbuck k Líze: Ani nevíte, co to víra je. Já vám to povím. To znamená vidět bílou, když vám oči říkají, že to je černá. To znamená poznávat srdcem!
Líza: A já poznala, že jste podvodník.
Starbuck: Je mi z vás smutno, Lízo. Ničemu nevěříte - ani sobě ne! Nevěříte ani, že jste žena. A když nevěříte, tak nejste!

1 29.02.2024

K téhle knížce mě přivedla kamarádka, spolu jsme přečetly první pohádku a její skoro celý rozbor, zajímalo by mě to i dál, ale nevydržely jsme. Je toho tolik dalšího, co bych ráda přečetla! Snad se k téhle ještě někdy vrátím?

11.02.2024

Hezká knížka. Nenápadné postupné učení jak faktům, tak chování.
Líbila se mi Pidoniova reakce na kapku vody, která zbyla po Aniččině sněhové vločce, když se jí dotkla prstem: "Opravdové krásy se můžeš dotknout jen srdcem."

06.02.2024

Čtu tu knížku po dvanácti letech znovu a už se na to dívám jinak. Hlavní poselství tu vidím v jedné z posledních stránek, kde se říká: Buď potravu přineseš, nebo se jí staneš ty sám. To vnímám jako to pravé ďábelské. Projevuje se to i v mnoha lidských společenstvích. Dále se dnes dívám na onen "zápas" s církví podstatně jinak, a to především po přečtení knihy Jak přelstít ďábla, která je podobně stará, avšak daleko čtivější. Takže tu doporučuji víc.
Přesto chci znovu ocenit způsob, který Lewis zvolil: číst dopisy a domýšlet se, jaké asi zprávy Tasemník psal svému strýci, mě bavilo. Možná jsem si tenkrát dostatečně nevšimla samovolné proměny Zmarchroba ve stonožku, to je taky něco, o čem by se dalo debatovat, kde že se něco podobného objeví i mezi lidmi, kdy, proč a jak. Také velmi oceňuji invenci ve vymýšlení ďábelských jmen: kromě hlavních postav je tu ještě Chlípoun, Oprudník, Mrchodlak, Štípodraz, Rouropuch a Vřeštihnát - dobrá překladatelská práce!

Skvělá kniha, kterou po letech ráda čtu znovu a s kamarádkou ještě jednou, až jsme dospěly k názoru, že bude dobré ji vlastnit, takže jsme si ji koupily. Strávily jsme u ní mnoho výborných debat nad pojmy rozhodný záměr, hypnotický rytmus i samotné unášení a sedm principů. Budeme si ji číst s potěšením a zájmem znovu. Je to podle nás kniha nejzásadnějších informací, zasahujících do všech oblastí našich životů.

25.01.2024

Považuji tuhle knihu za hodně dobrý komiks, přečetla jsem všechno, ale mnoha výrazům nerozuměla, neboť hokej není zrovna moje záliba. Je to však záliba a velký koníček v rodině mého syna, jehož oba synové už hokej hrají a ten starší je hodně šikovný. Jsem ráda, že takto sportují, i když je to stojí hodně peněz. Není to čtenářská rodina jako jejich babička, ale tuhle knihu jsem jim nadělila k Vánocům a myslím, že už jen ty precizně pojaté herní situace na obrázcích budou kluky bavit.

Jeden z mnoha komiksů o městech. Zábavně a vtipně nás seznámí s tím, čeho si v nich někdy nevšimneme, i když myslíme, že je známe, protože v nich přece žijeme! A o Liberci jsou už dva a bude snad i třetí.

1 10.01.2024

Báječná kniha! Její čtení mi nějakou dobu trvalo, protože jsem pořád něco vyhledávala, sledovala a zapisovala, co by mě ještě mohlo zajímat. Zjistila jsem, že filmy umím snad dost dobře sledovat zrakem, ale skoro vůbec si neumím vychutnat hudební doprovod. Mnoha odborným výrazům jsem nerozuměla a se zájmem je vyhledávala na internetu, pak jsem zjistila, že mizanscéna může být všechno, co je před kamerou, ale i něco, co mně jako divákovi utkví v paměti nejvíce a na dlouhou dobu. A to ve slovníčku v knize nebylo. Možná mi vadila hrubka ve Vampýrech a slovo anebo nenapsané vcelku, ale obojí ráda pominu, neboť jsem si odnesla spoustu tipů na filmy, které bych chtěla vidět a u kterých si už taky budu více všímat hudby. Těší mě číst takto nápaditě, vtipně a rozsáhle zpracovaná témata. Bavilo mě to opravdu hodně.

1 29.12.2023

Po přednášce Petra Blahynky jsem si ráda přečetla, jak to se Slušovicemi a jejich tvůrcem bylo. Zajímal mě motivační systém a vidím, že v něm v žádném případě nemohly obstát nějaké vlažné povahy. Připadá mi, že právě lidé ze Slušovic mohou navrhovat, co dělat, abychom na tom byli konečně zase lépe než jsme teď. Při čtení i při poslechu Blahynkovy přednášky vycházely najevo pro mne neznámé skutečnosti. Za to děkuji. Samotný František Čuba měl jen jedinou chybu - tak málo dbal na sebe samého!

1 21.11.2023

Jednu dobu to byla pro mne velmi zásadní četba. Vyzkoušela jsem některá jeho doporučení a bylo to dobré. Jeho vystoupení na Flow Summitu bylo pro mne velmi poutavé. Proto jsem si knihu koupila. Bavilo mě číst o jeho životě - jak poznal svůj dar, jak ho vlastně nechtěl, ale nakonec přijal, a jak je docela obtížné s ním žít. Knihu jsem nedočetla, protože s tím, jak zacházet s jednotlivými chorobami, jsem neměla potřebu se seznamovat.

1 16.11.2023

Knihu jsem vzala do rukou už před nějakou dobou a už si ani nepamatuji, zda jsem ji dočetla. Zaujal mě titul, čekala jsem strukturované pojednání o jeho názorech, ale měla jsem v sobě malý osten, neboť po Sapiensovi jsem tušila, že jeho až ostentativní výřečnost už asi znovu nedám. A poté, co jsem někde četla, že je poradcem Klause Schwaba, přestala jsem k němu mít jakoukoli náklonnost. A protože si z knihy nevybavuji žádný pocit, asi jsem ji odložila nedočtenou.
Vím, že moje lekce v tomto století se budou od těch jeho docela lišit. Takže tahle kniha není pro mne, proto ji ani nehodnotím.

Nádhera! Člověku už jen při čtení může dojít mnoho souvislostí. Žasla jsem nad Hellingerovými formulacemi, nad jeho způsobem vedení, nad jeho odpověďmi. Konstelace mají velkou sílu, mnohokrát jsem se o tom přesvědčila. Jsem vděčná, že jsem je poznala.
A ano, kniha se nedá sehnat, půjčil mi ji soused a bylo to v pravý čas.
Tohle ten Vesmír fakt umí!

16.11.2023

Tohle je knížka, která bude mnohým čtenářům připadat velmi zvláštní. A také je to kniha, která přiměje k různým pocitům, myšlenkám, úvahám. Je psána zvláštním stylem, v němž se zcela samozřejmě střídá ich forma s popisem ve třetí osobě, prolínají se děje a myšlenky postav s řečí, která se obrací přímo ke čtenáři nebo si čtenář musí něco domyslet.
Malá je malá dívenka, prý čtyřletá, zdá se však, že umí číst a psát, neboť často píše něco do svého bloku. Všechny děti jistě potvrdí, jak je jim protivné, když slyší, že tohle či onohle nemohou, protože jsou na to malé. Malá o sobě říká, že sem přišla z jiné planety. Často může na čtenáře působit velmi moudře, někdy až příliš.
Jak krásná je to kniha, to možná mnohým dojde až v závěru, kdy se čtenářům poskládají jednotlivosti do smysluplného celku a přečtou si slova dvou mužů, kteří patrně způsobili vydání této knihy.
Oceňuji také ilustrace, kdy se střídají jemné obrázky zkušené malířky s milými obrázky zřejmě předškolních dětí. Hezké je i to, že je v knize ponechán několikerý prostor pro vlastní obrázek čtenářův.

1 08.11.2023

Tahle kniha je opravdu zvláštní. Je zároveň podivná, praštěná i moudrá. Přečetla jsem ji před rokem a velmi ráda jsem se s ní seznámila.
Hlavní hrdina se jmenuje Pavel Plyšatý. Má za sebou velmi zvláštní dětství, rozhodně není hloupý, přesto dostane nálepku debila (a nechá si vytisknout velmi případné vizitky). Všude má nějaké přátele, dostane se do míst, která bychom nečekali, dokáže zachovávat klidnou mysl i ve vyhrocených situacích, ale umí také pěkně rázně jednat, když to podle něj situace vyžaduje. Skoro by člověk řekl, že má něco z Ježíše. Na konci knihy jsou jeho výroky a řadu z nich jsem si vypsala. Nejvíc mě asi oslovovaly citace na začátku knihy, z nich pro mne nejpůsobivější byla ta Oshova: Osamělost dětí se ve tmě ještě zhoršuje. Medvídek je skvělá ochrana, je s nimi alespoň někdo. Váš bůh není nic jiného než plyšák pro dospělé.

Vypsala jsem si z ní mnohé moudrosti

1 08.11.2023

Báječná kniha, z které spolu s kamarádkou čerpáme už řadu měsíců. K rituálům jsme přidaly bubny a moc děkujeme za všechna moudrá slova, kterých je v této knize opravdu dostatek. Některé věty nám pomohly nahlédnout na naši vlastní situaci jinak, než jsme dosud byly schopny, a opět to bylo zase o něco více obohacující. Nakonec jsme se rozhodly, že knihu vrátím do knihovny a koupíme si vlastní.

Vidím, že tu píšu první komentář vůbec a i hodnocení je tu ode mne první. Doufám, že si kniha najde i další vděčné čtenáře.

08.11.2023

Pobavila jsem se. Přestože mě v tomto dílu iritovaly chyby, dokonce hrubky, stejně jsem ocenila autorovu invenci a neustálý zdroj napětí a překvapivých zápletek. Bylo tu pro mne i několik vtipných scének, u kterých jsem se smála nahlas. Našla jsem tu také pár velmi moudrých vět, což při čtení vždy ráda ocením. Nejlépe na mě působil právě tento díl a pak také prequel - byla jsem spokojená, že jsem si ho přečetla jako druhou knihu v řadě.
Film jsem neviděla a upřímně sděluji, že nevím, nevím, že by mohl být lepší než mé vlastní představy při čtení.
V některém komentáři jsem četla, že hezčí knihy jsou od Chrise Colfera, tak se na ně taky podívám - jen pro srovnání.

24.10.2023