kamibe

Příspěvky

Adresát neznámýAdresát neznámýKathrine Kressmann Taylor

Závažná kniha. Tenká a TAK naplněná! Jak jasnozřivě to autorka viděla! Určitě doporučím Ondrovi, aby si ji přečetl.

předevčírem


Mrtvá v knihovněMrtvá v knihovněAgatha Christie

S velkou chutí jsem si poslechla tuto detektivku v podání Otakara Brouska mladšího (obdivovala jsem jeho změny hlasu pro různé muže i ženy) a Růženy Merunkové jakožto slečny Marplové. Byl to pro mne opravdový poslechový zákusek. A obdivuji také samotnou autorku pro její schopnost vystavět tak propletený příběh. A kolik jich napsala! To mi rozum skoro nebere!

18. října


La CorridaLa CorridaZdeněk Přibyl

Válkám asi nikdy neporozumím a ani jim porozumět nechci. Je to podle mne vždycky jenom neblahý výsledek lidské komunikační neschopnosti. Knížku jsem si přečetla, neboť mě na ni někdo nebo něco navedlo a já její název měla řadu měsíců napsaný na jednom z řady lístečků s názvy knih, do nichž bych se ráda podívala. Knihu mi v knihovně vytáhli ze skladu a já se do ní začetla s rozpaky, protože na jedné straně se mi nechtělo číst válečný příběh, ale na druhé straně mě velmi poutaly kresby. Dosud jsem myslím nikdy neviděla tak jemnou linkou načrtnut obličej, z něhož jasně vyčtu charakteristické emoční nastavení onoho člověka nebo tak jasně vyjádřený pohyb. Obdivovala jsem Zdeňka Přibyla pro toto umění. Ale nakonec jsem ho obdivovala i pro způsob, kterým popisoval svůj život v této nepochopitelné válce, která se tak možná jeví nejen mně, ale i řadě dalších lidí. Válku stejně nakonec "odnesou" nejvíc ti, kteří po ní nijak netouží.

17. října


Srdce na obrtlíkuSrdce na obrtlíkuDonal Ryan

Tuhle knížku doporučuji číst najednou. Já to neudělala, a proto jsem se obtížně vpravovala do dalších kapitolek, neboť jsem si nepamatovala, kdo koho už někdy předtím zmínil, jak o něm mluvil a co jsem se o něm už vlastně dozvěděla. Klíčové mi ovšem připadají až poslední tři záznamy, které teprve čtenáři udělají naprosté jasno. Vnímat tu můžeme mnohé mezilidské vztahy, konflikty, nedorozumění, může na nás z toho jít smutek, ale takový je prostě život, pro který jsme si sem každý přišel, každý kvůli něčemu jinému, co potřebujeme poznat a pochopit do větší hloubky.
(Vlastně jsem si ji vybrala do ČV, jenže tam už jednu mám.)

04. října


Příběh služebnicePříběh služebniceMargaret Atwood

Syrový popis dějů je skoro jako kdyby si Atwoodová sedla k jednomu stolu s Orwellem a spolu se pěkně pobavili o tom, jak kdo vidí možnosti uspořádání budoucích lidských společenství, a každý pak napsal něco, co je v ledasčem jiné, ale v základech stejné. Čím to je, že si každá společnost musí (musí?) ustanovit někoho nahoře a někoho dole, někoho jako prominenty a jiné jako otroky?
Poslouchala jsem to jako velmi dobře načtenou audioknihu. Bylo to hodně dlouhé a při současném pletení nebo šití jsem si uvědomovala, jak vděčná jsem za to, co mám, za to, co v současnosti mohu žít, a to i přesto, že to v posledním období taky nepříjemně zavánělo.

04. října


Večer tříkrálový aneb cokoli chcete / Twelth Night, or What You WillVečer tříkrálový aneb cokoli chcete / Twelth Night, or What You WillWilliam Shakespeare

Nedalo mi to a po dočtení Sládkova překladu jsem se podívala i na tento překlad Jiřího Joska. Stačilo mi porovnání scénky z Oliviiny zahrady (šašek vysvětluje, proč je mu lépe s nepřáteli než s přáteli) a je mi jasné, že jestli chce mít člověk opravdové potěšení ze Shakespearova humoru, nechť rozhodně sáhne po tomto novějším zpracování. V této úpravě bych dílu bez problémů přidělila všech pět hvězd.

30. září


Večer tříkrálový, aneb, Cokoliv chceteVečer tříkrálový, aneb, Cokoliv chceteWilliam Shakespeare

Vybrala jsem si ji do čtenářské výzvy, abych doplnila loňsek, ale bylo to pro mne čtení docela obtížné. Jde jasně o dílo, které má čtenáře pobavit, jenže mně přebásnění Sládkovo dalo docela do těla! Byla to vyložená slovní ekvilibristika, kdy mě občas při čtení překážela i drobná tisková chyba. Nu, absolvovala jsem to a považuji to za svůj v určitém významu snad nejodvážnější čtenářský počin!
Možná by bylo zajímavé porovnat tento překlad s některým novějším. To už by však byla docela nová čtenářská výzva!

29. září


To nejlepší ke čteníTo nejlepší ke čteníEgon Wiener

Měla jsem tu čest přečíst si všechny příběhy ještě před vydáním. Cením si autorovy důvěry, kterou mě poctil, když dovolil, abych upravila případné chybičky. Mnohé jeho historky mě oblažily, některé překvapily, u jiných jsem se nostalgicky usmívala. Ovšem kniha samotná mě příjemně překvapila tím, že v ní jsou - na rozdíl od autorových předchozích knížek - celostránkové barevné kopie pohlednic z jeho rozsáhlé sbírky. Tím dostává kniha nový rozměr, neboť je to kromě příběhů také soubor uměleckých děl doby, do které můžeme nahlédnout už opravdu jen díky takovýmto knihám.

28. září


Fotograf z OsvětimiFotograf z OsvětimiMaurizio Onnis

Jsem ráda, že jsem se díky ČV dostala i k této knize, i když to patří do loňska, kdy jsem nedokázala najít knihu, která by byla o mém vysněném povolání (těch se ukazovalo několik a nemohla jsem si vybrat). Ne, že bych chtěla být v podobném prostředí, ale pečlivost, s jakou Brasse pracoval, mi z duše mluvila nejvíc.
U příběhu s Baškou jsem znovu prohlížela přílohu fotek a divila se, proč tam není. Nu, v epilogu jsem se to dozvěděla.
I když to bylo pro mne otřesné čtení a nemohu říci, že je to krásná kniha, musím uznat, že byla pro mne velmi působivá především tím, jak Brasse uvažuje sám o sobě, o svých niterných pohnutkách, jak rozkrývá své povahové rysy a některé jemu samotnému nejsou příjemné.
Spisovatelé sestavili příběh polského fotografa tak dobře, že jsem mnohokrát po dočtení kapitolky (kdy už jsem si říkala, že to pro teď stačilo, že si musím od toho odpočinout) musela hned číst další, tak skoro detektivně to bylo napsáno! Navíc je to krásně přeloženo.

21. září


Žena s červeným zápisníkemŽena s červeným zápisníkemAntoine Laurain

Vybráno do ČV jako kniha se srdíčkem. A líbilo se mi to, a to i přesto, že jsem musela být velmi pozorná při čtení neoznačených přímých řečí, kterým docela chyběly věty uvozovací. Bavil mě ten postupný pátrací proces. Na konci jsem se usmívala, protože děti docela často různými způsoby pomáhají svým rodičům bez jejich vědomí.

17. září


Gump – pes, který naučil lidi žítGump – pes, který naučil lidi žítFilip Rožek

Čtení téhle knížky jsem si hezky užila. I když žádného psa nemám a ani mít nehodlám, jsou mi podobné příběhy odjakživa blízké. Navíc ilustrace jsou vskutku exkluzivní, obzvlášť když je mohu porovnat s fotografií "originálu".

16. září


Postav hlídkuPostav hlídkuHarper Lee

(+ SPOILER) Přečetla jsem si zdejší komentáře a začalo mě to zajímat - je dospělá Jana Luisa opravdu tak nepříjemná? Je Henry (Hank) někdo jiný nebo je to dávný Dill? Je ten příběh vskutku tak nečtivý a příliš zamotaný, že se člověku nebude chtít ho dočíst?
Nu, přiznávám, že jsem během četby, která postupovala pomalu (rychleji se mi četly pouze příběhy z jejího dětství), neboť do spousty politických, historických a místně vztahových situací jsem nedokázala proniknout a četla jsem všechno poctivě spíš proto, že se mi třeba povede přijít na to, ke které stránce patří nějaká vysvětlivka zezadu. To se mi však nedařilo a někde uprostřed knihy jsem to totálně vzdala. Jana Luisa mi nepřipadala protivná, měla jsem pro její náhledy pochopení. Musím ovšem přiznat, že jsem se v průběhu druhé půlky knihy opravdu několikrát zaobírala myšlenkou, že snad i tuhle knihu budu muset zařadit do své sbírky nedočtených knih. Nevím, co mě nutilo poctivě pokračovat až do konce, ale bylo to dobře, neboť sedmý, tedy poslední díl je krásným vyvrcholením a rozuzlením celé té šarády. Strýček doktor Finch tu podává Janě Luise vysvětlení a ona konečně může zase mít svého Attika ráda. A tuhle životní lekci vlastně prožívá každý z nás, pokud si z někoho udělá skoro nebo úplně boha.
Plný počet hvězd dát nemohu ne proto, že by to nebylo dobře napsáno, ale spíš proto, že jednak Jako zabít ptáčka je pro mne krásnější a tady jsem opravdu měla místa, kdy jsem jen tak tak knihu nadobro neodložila, pak to pokazily ty neoznačené vysvětlivky, ale také jsem v textu našla několik nemilých překlepů, nejméně ve dvou případech dosti zásadních (např. záměna slov vědomí a svědomí, což jsem musela opravit, abych mohla uvést citát).
Důležitá místa ze závěrečného dílu, které považuji jednak za spoiler a jednak za klíčové, proč autorka knihu napsala:
1. "... Atikus s tebou nemohl mluvit tak, jako s tebou mluvím já -"
"Proč ne?"
"Neposlouchala bys ho. A ani bys nemohla. Naši bohové jsou nám vzdálení, Jano Luiso. Nikdy nesmí sestoupit na lidskou úroveň."
2. "Já vždycky doufal, že si moje dcera bude umět stát za tím, co považuje za správné - a ze všeho nejdřív že se dokáže postavit mně."

12. září


ZvonokosyZvonokosyGabriel Chevallier

Zvonokosy jsem četla už hodně dávno a patří k těm knihám, které ve mně zanechaly velmi dobrý dojem. Pamatuji si, že jsem se u ní báječně pobavila a mnohokrát se zasmála. Vidím, že tu však nijak vysoké hodnocení nemá, což mě docela zarazilo. Že bych si ji měla přečíst znovu???

08. září


HoupačkyHoupačkyLucie Konečná

Opět jsem vybrala z nabídky něco do ČV a tentokrát to byla pro mne trefa do černého. Potřebovala jsem nějakou oddychovku a tohle bylo přesně to pravé. Pobavila jsem se, mnohokrát zasmála, s chutí vyprávěla kamarádce do telefonu, a protože jsme podobného věku, bylo nám to obzvlášť blízké. Připadala jsem si jako obdarovaná výbornou kávou s vynikajícím zákuskem.
Skvělá kniha pro seniory, kteří nehodlají strávit závěr svého života v nějakém pečovatelském domě. Velmi povzbuzující, optimistická, legrační, báječná. A dovedu si ji krásně představit jako nějakou další televizní inscenaci nebo film. To bych se teda na něj opravdu těšila.
Po pár dnech ještě připisuji, že si ji užívám ještě jednou při hlasitém čtení další své kamarádce. A ještě po společném čtení musím dodat, že jsme se obě shodly na tom, že ač se knížka jeví v prvním plán jako příběh pro pobavení, je v ní mnoho životního moudra, které člověk většinou pobírá až ve vyšším věku.
A teď už mi zbývá jen to, abych taky našla nějaký autorčin televizní seriál a podívala se, zda by mě poutal podobným způsobem.

08. září


Kedrigern a hlas pro PrinceznuKedrigern a hlas pro PrinceznuJohn Morressy

Děkuji Sidonii u Dalšího prima mýtu, že se zmínila o Kedrigernovi. S chutí jsem si tento příběh přečetla a sedlo mi to mnohem lépe, není to totiž tak "tarantinovské", je to spíš pohádka a ty já mám většinou ráda, i když jsem se setkala i s takovými, u nichž jsem jen zvedala obočí údivem. Tady bylo několik okamžiků, které se pěkně hodily na jakoukoli sekci ve vedení čehokoli, až jsem se u toho musela, někdy trpce, usmívat.
Ukázka ze s. 216:
"Ve skutečnosti prováděli svou práci s nechutí a zábranami, ke krutostem se uchylovali jen v obavách před většími krutostmi, kterým byli vystavováni ti, jenž (správně má být již) se Grodzovi vzepřeli."
Moudrost, kterou pronáší Kedrigern na s. 192, jistě platí pro kohokoli z nás nečarodějů:
"Ani velký čaroděj se nedozví, co vědět nemá."
Nebo na s. 167:
"Pomsta je velice zábavná věc na prknech divadla, ale v každodenním životě je naprosto nepoužitelná."
(To se mi líbí natolik, že to uvedu i v autorových citátech.)
Nutno podotknout, že kniha je také výbornou inspirací a ponouknutím, aby si milovníci knih udělali ve své knihovně podobný pořádek jako Kedrigern.
Musím říci, že to celé pro mne bylo milým a zábavným čtením, a kdybych to četla jako náctiletá, asi bych s chutí sáhla i po dalších pokračováních.
Musím však také říci, že korektor či překladatel jistě odvedl dobrou práci, nicméně znalosti v užívání zájmena jenž by bylo třeba doplnit.
Pro znalce a milovníky českého jazyka bude také úsměvná Kedrigernova poznámka k omezenému vyjadřování barbarů (s. 83):
"Není to zvláštní, má drahá, že barbaři obvykle nemají nejmenší ponětí o použití pomocných sloves v prvním pádu?"

29. srpna


VrányVrányPetra Dvořáková

Mám dojem, že bych tuhle autorku docela minula nebýt čtenářské výzvy. Tak jsem ráda, že jsem na ni narazila, protože toto vyprávění bylo opravdu tuhé sousto. Minimální prostor, maximální prožitky. Mnoho místa na domýšlení. Těším se, že příště do něčeho hodně podobného zabuduje taky kluky a otce.

28. srpna


Malpanela VII.Malpanela VII.Andrea Gruntová

Měla jsem za to, že už jsem sem komentář napsala, ale asi jsem to provedla jen pro digitální časopis Kritické lístky č. 17, kde si ji celou můžete přečíst na s. 12-13: https://1url.cz/KKFxs

23. srpna


Zlodějka knihZlodějka knihMarkus Zusak

Protože má kniha tak mnoho stran, nechtělo se mi ji číst a půjčila jsem si audioknihu. Hlas Vilmy Cibulkové byl pro mne zpočátku nepříliš milý, po chvíli jsem ho akceptovala s tím, že Smrt jistě může v hlase používat i nějakou ironii až sarkasmus. Ovšem na to, že mnohdy nedoříkává zřetelně konce vět, jsem si nemohla zvyknout až do samého konce. Co paní Cibulkové však musím přiznat, je to, že opravdu mistrně mění hlas podle postav a vypravěčky. To mě nakonec smířilo i s tím, co se mi příliš nelíbilo. Příběh byl barvitý, ne nadarmo si tolik hraje s barvami, byl milý tím, že i v hrozných časech války ukazuje možné příjemnější chvíle, které si lidé dokázali dopřát, byl hodně dlouhý, ale při poslechu jsem pletla, což mě těšilo. Ocenila jsem autorův styl, v kterém často a nápaditě používá personifikaci. Líbilo se mi to. Na film se určitě také podívám.
O pár dní později jsem film shlédla a hned na začátku jsem si říkala, jak moc mi chybí hlas Smrti od Vilmy Cibulkové. A znovu jsem si uvědomovala, jak je skoro pokaždé lepší znát knihu, neboť se z ní do filmu nikdy nepodaří vměstnat všechno. Mohla jsem však obdivovat herecké výkony, to tedy ano.

23. srpna


Lidé kdovi odkudLidé kdovi odkudMaria Dąbrowska

Měla jsem za to, že jsem sem komentář už napsala. Hmm. Tak znovu?
Vybráno kvůli ČV a přiznávám, že jsem z nabídky vyhledala knihu, kterou jsem nečetla a která bude mít co nejméně stran. Ne že bych byla kdovíjak nadšená. Rozhodně jsem četla již dříve knihy z venkovského prostředí z dřívějších dob a byly to knihy, které se mi líbily daleko víc. Snad jen kvůli dojmu, který ve mně čtení zanechalo, jsem ráda, že jsem to absolvovala.

17. srpna


Jedna duše, mnoho tělJedna duše, mnoho tělBrian L. Weiss

Opět další kniha, kterou jsme s kamarádkou přečetly a už se jen těšíme na poslední.
Všechny Weissovy knihy byly pro mne vysvobozením. Ale to, že mohu nahlédnout, jak by mohl můj život vypadat, když tohle nebo když onohle... to považuji za jeho skvělý posun nás všech, kdo o tomhle víme, abychom si tím, co děláme teď, připravili to, co chceme příště.

17. srpna


Další prima mýtusDalší prima mýtusRobert Asprin

Přečteno jen proto, abych se seznámila s druhem literatury, kterou opěvuje můj mladší kamarád. Svoje období scifi a fantasy mám asi už vyčerpáno, nebráním se však seznámení s něčím, co jsem doposud neznala. Nu, byla to oddechovka, kterou jsem četla při chůzi na nákup a zpátky. Párkrát jsem se dobře pobavila vzájemnou komunikací postav, pak mám ráda, když kapitoly začínají nějakým citátem, a dráček byl pro mne také velmi milý. A v průběhu čtení jsem si říkala, že je to dost dobrá učebnice pro někoho, kdo chce kupovat či prodávat něco na trhu.
Podle stupně ohmatanosti právě této knížky, kterou pro mne v knihovně vyštrachali ve skladu, však soudím, že asi byla dosti žádaná. Pro mne bylo potěšující, že ji přede mnou četl někdo znalý češtiny a označoval v textu místa, která odolala korektorčině zraku! Těch chyb bylo však mnohem méně, než si pamatuji z jedné dávné fantasy, která se tu objevila těsně po roce 1990. Tehdy se mnohé knihy začaly chybami hemžit opravdu neradostně.
Za zamyšlení by stálo toto (verzálky jsou moje):
s. 82-83
- JEDNÍM Z VEDLEJŠÍCH DŮSLEDKŮ ÚSPĚCHU JE SPOUSTA INDIVIDUÍ, KTERÁ SE NA NĚM CHTĚJÍ PŘIŽIVIT. Nastala doba, kdy jsme byli skoro zaplaveni uprchlíky a přistěhovalci z jiných dimenzí. Když už toho bylo příliš, tak jsme to zarazili.
- Jak?
- Zaprvé jsme vyhnali všechny neužitečné přistěhovalce. Potom, abychom se pojistili, jsme roztrousili po okolních dimenzích pověsti o nelidských zvyklostech Pervektů.
- Jaké pověsti?
Ale jako obvykle. Že jíme nepřátele, mučíme lidi pro zábavu a máme takové sexuální choutky, které jsou podle zvyklostí panujících v ostatních dimenzích považovány za podivné. Lidi si pak nejsou jistí, kolik z toho je pravda a kolik přehánění, ale NIJAK SE NEŽENOU, ABY SI TO ZJISTILI Z PRVNÍ RUKY.

13. srpna


Jako zabít ptáčkaJako zabít ptáčkaHarper Lee

Příběh jsem četla před mnoha lety a zanechal ve mně citelný otisk. Vybrala jsem si ji do letošní ČV jako knihu s pruhovanou obálkou a pro podrobnější připomenutí. V knihovně byla volná jen její audioverze a obal cd pruhovaný není. Snad to nevadí. Je to opravdu krásně načtená kniha a za to Kláře Issové velmi děkuji. Užila jsem si to bohatě.

12. srpna


Duchové rodiny FolcroftůDuchové rodiny FolcroftůDarcy Coates

Přečteno jen kvůli čtenářské výzvě a opakovaně zjištěno, že tento druh už nemusím. Ale uznávám, že v nějakých -nácti bych to asi zhltla s jiným vnitřním nastavením. Uznávám, že autorka docela umí udržet napětí a příběh dobře postavit. Vybrala jsem si ji hlavně proto, že měla málo stran. No jo, i takhle se někdy plní ČV!

05. srpna


Jen láska je skutečnáJen láska je skutečnáBrian L. Weiss

Další Weissova kniha, kterou jsme s kamarádkou přečetly s velkou chutí.

18. července


Agnes a Zakázaná horaAgnes a Zakázaná horaVeronika Hurdová

I když mohu mít vůči knize jakékoli výhrady a připomínky (chyby, které korektura přehlédla, nebo nepřesnost při srovnání textu a opravdu krásných obrázků), jsou v podstatě mizivým procentem proti samotnému faktu, že taková kniha je na světě. Považuji ji za skvělý počin a moc fandím, aby si ji přečetlo co nejvíce lidí. Je docela jedno, jak daleko čtenář došel v poznání sebe sama, protože jednotlivá zastavení mohou být vnímána (a opakovaně absolvována) různě v různém věku. Takže je to vskutku kniha, kterou můžete číst, ať je vám osm nebo sto, přesně jak je psáno na obálce.

18. července


Rozvaliny GorlanuRozvaliny GorlanuJohn Flanagan

Vůbec se nedivím, že má tato kniha (a patrně celá série) tak vysoké hodnocení. Přestože jsem už dlouho dospělá a knihy si už dost vybírám, musím říci, že jsem tento první díl četla s velkým zalíbením. Nejen proto, že je stylisticky velmi dobře napsaný, nejen proto, že je dějově výborně sestavený, nejen proto, že jsou v něm místa opravdu napínavá, ale hlavně proto, že se tu objevuje opravdu kvalitní kniha pro kluky, pro něž je v literatuře tradičně méně příběhů než pro děvčata. Autor pro svého syna sepsal výborný příběh, po němž rádi sáhnou i další kluci. A nesporně neskončí u tohoto prvního dílu. I já se s chutí poohlédnu po tom následujícím.

11. července


Tesla noirTesla noirLukáš Vavrečka

Celkově mi knížka připadá jako velmi inteligentní skorodetektivka zasazená do alternativní historie. Příběh si určitě vychutná ten, kdo zná historii konce devatenáctého a začátku dvacátého století, kdo má přehled o politice, hudbě i filmech té doby a ví něco nejen o Teslovi, ale i o Kolbenovi a Fordovi. Může si totiž bez námahy dávat do souvislostí to, co se vskutku podle historie dělo, s tím, co si autor přimyslel. ALe příběh si užije i ten, kdo takový přehled nemá, obzvlášť když se začne pídit po neznámých jménech na internetu. Ovšem i bez této vedlejší přídatné činnosti si může čtenář knížku užít tak, jak je. Možná bych udělala dobře, kdybych si hned zpočátku sepsala vystupující postavy, kterých je tam docela hodně a musím přiznat, že až v druhé půlce knížky jsem si pamatovala, kdo je kdo.
Dozvěděla jsem se ledacos ze života Tesly i Kolbena, netušila jsem, že Edison měl tolik synů a že gigant Ford byl v závěru života oproti Teslovi nemohoucí stařík.
Ocenila jsem velmi kultivovaný, skoro vybroušený styl psaní. Aby mohl takový příběh sepsat, musel přečíst spousty materiálů a knih, což tedy obdivuji.
Všimla jsem si pouze jediného překlepu, jinak je text prost chyb, čehož si cením.
Velmi se mi líbilo, že každá kapitola začíná Teslovým citátem. Některé jsou přímo filozofické a mluví mi z duše.
Uvítala bych na nějaké předposlední stránce seznam zkratek užívaných v textu.
Ke čtení žánru, po kterém bych už skoro nesáhla, mě přiměla beseda s autorem, ta se totiž velmi vydařila.

05. července


Tajemství okamžitého léčeníTajemství okamžitého léčeníFrank J. Kinslow

Přečetla jsem na doporučení kamaráda, který to dokonce vyzkoušel. Já se touhle tenkou knížkou prokousávala hodně dlouho. Nikoli proto, že by mě to nezajímalo nebo to bylo náročné čtení, spíš to bylo náročné na představu, jak to vyzkoušet.
Spolu se čtením této knížky jsem se zároveň seznámila s dalšími možnostmi, jak léčit sami sebe či jak se poddat léčivému proudu, který ve vesmíru pořád je, jen jsme se ho prý nenaučili pořádně vnímat. Nacházím souvislost také s učením E. Tolleho, který nás neustále upozorňuje, že máme žít tady a teď. A to souvisí s oněmi "dírami" mezi myšlenkami, které nás jako první učí i Kinslow. Nakonec i Castanedův don Juan učí Carlose, aby zastavil vnitřní dialog. No jo, naučili jsme se v naší moderní době žít převážně v hlavě a především sledovat své myšlenky. Umění meditace a činění ve flow zažíváme málokdy.

01. července


Dům číslo 6Dům číslo 6Nela Rywiková

Na několik doporučení z dřívější doby jsem konečně opět sáhla po nějaké detektivce a musím říci, že jsem dobře udělala. Autorčin styl se mi líbí, několikrát mi vyloudil úsměv na rtech a bavilo mě, jak dovedně zabudovala ostravštinu nejen do přímé řeči, ale i do svých popisů. Takže já jsem spokojena a teď mě zajímá, jestli ji dokážu přidat do čtenářské výzvy z roku 2019, kdy jsem nepřečetla žádnou knížku, jejíž děj se odehrává v Ostravě.
Šlo to! To se mi líbí! Takhle mohu doplnit i dřívější ČV z let, kdy jsem neměla splněno.

22. června


Angelika Pintířová - Padá mi to z nebeAngelika Pintířová - Padá mi to z nebeJan Paulas

Děkuji za zmínku v diskuzi od Libi11. Byla to dobrá volba pro ČV. Celý rozhovor je příjemně živý, přes mnohá mně neznámá slova jsem se dokázala přenést a snad jen kapitoly o historii mě tolik neupoutaly. Jinak to bylo parádní čtení. Netušila jsem, jak bohatý život může jeptiška vést! A slovo boromejka se mi prostě zalíbilo. Kromě jiného je Angelika dokladem toho, že vliv rodinného prostředí je zkrátka nejdůležitější. K některým místům se ještě ráda vrátím, než knihu odnesu zpátky do knihovny.

19. června


1 ...