kamibe komentáře u knih

Tuhle jsem po jeho "Na západní forntě klid" měla nejraději.

4 06.06.2015

Pamatuji se, jak jsem se nemohla Remarqueových knih "nabažit"! Už ji ale znovu číst nebudu.

4 06.06.2015

Určitě jsem kdysi přečetla i tuhle, jinak bych ji v knihovně nenašla.

1 06.06.2015

A tuhle jsme taky proplakala.

4 06.06.2015

Tenhle příběh jsem oplakala.

6 06.06.2015

Remarque patřil mezi mé oblíbence. Přečetla jsem mnoho jeho knih a vždycky jsem byla spokojená, Sice je to pokaždé hodně smutné čtení, ale je tolik potřebné, aby takové knihy četlo hodně lidí.

Mně se tahle kniha líbila. Já mám pro cikány slabost, i když soužití s nimi před dávnými lety v jednom baráku pro mne lehké vůbec nebylo. Jsou živočišnější a to je v knize dobře znát. Naše mentality jsou tak rozdílné, že když si někdy rozumíme, dá se to nazvat skoro zázrakem. A knih o cikánech zase tak příliš mnoho není. Tak je dobře, že je tu pan Šmaus. Zajímalo by mne, zda mezi nimi žil nebo zda je jedním z nich, což by mi vysvětlilo to, že je celý příběh vylíčen tak živě a dojemně, že kolikrát chytí za srdce.

4 06.06.2015

Při prohlížení knihovny mi zase přišla do ruky tato knížka. Vladimír Levi byl svého času můj ikonický autor. A komunikace mě zvláště zajímá, především ta s dětmi, tak si tuhle knihu zase přečtu znova.

Četla jsem ji před mnoha lety a mám ji stále v mysli a rozhodně si ji chci přečíst ještě jednou. Tak velmi na mne zapůsobila!

Knihu jsem četla před lety a byl to nářez! Havlíček je skvělý stylista a já mám takovéhle psychoromány ráda, i když je to mnohdy děsivé čtení. Teď čtu další jeho knihu a je to znovu takové, že se nemohu dočkat, až zas budu mít chvilku a ponořím se do ní.

3 06.06.2015

Jack London se stal od samého začátku setkání s jeho knihami mým milovaným autorem. Tuhle knihu jsem upřednostňovala o to víc, že v ní skloubil seznámení se svým životem i se svými myšlenkami. Osobně se domnívám, že to k sobě neodlučitelně patří.

Je opravdu s podivem, kolik věcí (hmotných i nehmotných) dokázal předpovědět jeden jediný člověk.
A to ještě ani není rok 2889!

Knihu jsem četla v době, kdy Merlem uváděné velikonoční datum mělo teprve nastat. Pamatuju si, že mě to tehdy trochu vzalo. Četla jsem to po cestě domů při chůzi, tolik jsem se do toho tehdy ponořila. Číst znovu bych to však nechtěla.

Když jsem kdysi dávno tuhle knihu četla, byla pro mne úžasná. Velmi jsem se do ní ponořila a zůstala v mé paměti doposavad. Vím, že bych ji tehdy ocenila na 100 %. Ale nevím, zda bych si k ní sedla ještě jednou.

1 06.06.2015

Žádná oddychovka! Buď vás to "sežere", nebo to zavčasu odložíte!

K této knize jsem se dostala až v hluboké dospělosti a nadobro mne uchvátila. Patří ke knihám, které mi zůstávají v mysli napořád. Je mi jenom divé, jak jen je možné, že jsem se s ní setkala tak docela pozdě.

6 06.06.2015

Knihu jsem četla už před lety a dost jsem se u ní bavila. Pro učitele to je četba skoro dilematická.

3 06.06.2015

"Největší řeky tečou v podzemí" - stará moudrost, citovaná v této knize, ukazuje na naše zaměření ven a jen občasnou ochotu pohlédnout i do svého nitra. zajímavá kniha pro ty, kdo ví něco a reinkarnaci. V knize jsou mnohá cvičení, kterými lze dát do lepšího stavu své tělo a ducha.
Líbila se mi věta:
"Naše děti nám nejsou nic dlužné, stejně jako my nejsme nic dlužní svým rodičům."

1 06.06.2015

"Můžete mladými zůstat tak dlouho, jak dlouho budete mít disciplínu udržovat si zdravé tělo a ducha."
To je citace ze závěru této knížky, které je sice už přes dvacet let, ale bude mít v sobě šťávu ještě dalších nejméně padesát. Už jenom když si přečtete o hře "jako kdyby", musíte se usmívat a dostanete novou chuť dělat věci jinak. Je to knížka, která vás nutí do akce.

Po absolvování několika podobných seminářů jsem si tuto knížku přečetla s opravdovou chutí. Některá místa byla pro mne už i úsměvná. Vypravěčský styl mi vyhovoval, byl místy vtipný, místy s napětím, které však spíš připisuji sama sobě, neboť jsem v duchu porovnávala, co teď v jejím případě bude pokračovat a zda se to bude shodovat i s mými zkušenostmi.