julanka komentáře u knih

(SPOILER) Hltala jsem příběh, abych se dozvěděla rozuzlení, to ale nepřišlo. A když jsem se pak zamýšlela zpětně nad dějem, přišlo zklamání podruhé. Většina postav je velmi prvoplánová - teta, která je superpošuk a jen celý den kouká na fotku, stroprocentně altruistická superkrásná Romana, stoprocentní blázen otec, pracovnice OSPODu, která je zase stoprocentní anděl..Kniha také obsahuje velmi mnoho klišé, za všechny jen např. popis mateřských skupin, kde jsou všechny údajně matky napojené na svoje děti a přesně ví, co znamená jejich pláč - autorka asi nemá děti. To se dá ostatně soudit i z toho, že všechny děti v knize jsou buď extrémně uplakané, nebo nepláčou vůbec. A pozor, když nemáte zrovna to mega uplakané dítě, tak to v knize logicky znamená, že jako matka máte najednou přes den hodiny volného času a největší starost, jak se neunudit (prostě jeden facepalm za druhým). A tak se Eliška začne učit vařit, a jde to jak z amerického filmu, najednou je z ní, překvapivě, skvělá kuchařka servírující svému manželovi vybrané delikatesy. Ale největší slabina celé knihy je samotné vyšetřování mordu. Eliška celou dobu buduje jakousi síť vztahů, pavučinu o rozloze stěny, ke které potřebuje i složitý výpočetní program, aby všechna ta data mohla zanalyzovat, ale o jaká data proboha jde? Potkala se celkem asi se třema osobama, zbytek ani nenašla (doktorka, reportéři, lidé z fotek), a od těch, co našla, se vlastně nedozvěděla vůbec nic a rodina věděla taktéž kulové. Na druhou stranu, to jak Eliška prohlédla pár fotek z oslavy, přičemž z nich zjistila, kde se mimo objektiv v určitou chvíli musel nacházet tajemný chlapík, to bylo vskutku geniální. Když to shrnu, kdyby všechny popsané skutečnosti v knize vedly v nějaké smysluplné rozuzlení, bylo by to dobré, ale takhle to byla vlastně jen slátanina více či méně zbytečných informací.

10 06.07.2020

Dala jsem vysoké hodnocení za to, kolik otázek a přemýšlení to ve mně vyvolalo. Nikoliv za sympatie k autorce. SPOILERY - Pokud šlo jen o ni a toužila po takovém dobrodružství, budiž. Ale když otěhotněla..V knize je spoustu popisů cesty do Maralal a z Maralal, plánování obchodů, pořádání diskoték atd. ale těm nejdůležitějším tématům se tato divoženka úplně vyhýbá. Jakto, že se nebála, že dostane HIV od Lketingy? Nebo že se nakazí její dcera? Jak si vůbec představovala její život? Chtěla ji vystavit největší možné bídě, nemocem, obřízce, vynucenému sňatku v dětském věku? Vždyť je to úplně šílené. A kvůli čemu..kvůli VZHLEDU jednoho chlapa. Ne kvůli tomu, že by našla spřízněnou duši, rozumného, hodného a spolehlivého muže, to ne. Prostě si vybrala životní protějšek tím nejpovrchnějším způsobem a kupodivu se z něj vyklubal agresivní žárlivý postrach. Na jednu stranu se ji musí nechat, že byla ohromně houževnatá a že většina z nás by tak dlouho na takovém místě asi nepřežila. Ale popisy toho, jak zacházela s dítětem - často dceru hlídali cizí lidé, při hádkách ji někdo někam "odnášel" a ona to neřešila..absolutně nepochopitelné. Snad se o ni pak už starala lépe.

Jedna z nejsilnějších knih, které jsem četla. "Bože, prosím, neber mi to všechno." - z toho mrazí a bude ještě dlouho. Další komentáře jsou zbytečné, knihu si určitě přečtěte!

8 19.12.2019

Po Soli Moře a V šedých tónech trochu zklamání..Kniha má spoustu stran, ale těch informací, obsažených v ní, je vlastně strašně málo (mimochodem - proč se pořád v dnešní době šetření zdrojů podporuje tohle umělé natahování rozsahu, kdy je v knize nová kapitola po třech odstavcích a půlku knihy zabírají prázdné stránky, řádkování co největší apod.?) Co mi v autorčiných minulých knihách přišlo jako stručné a výstižné, tak tady mi přijde prostě velmi stručné a chudé. Asi největší zklamání byl ale konec, to už bylo vážně všecko přitažené za vlasy.

6 30.06.2022

Zpočátku dobré, pár vtipů skutečně povedených, ale pak bych to charakterizovala jako "přehnaný humor". Jistá nadsázka je potřeba, ale když je ji příliš, tak už se z toho stane od reality úplně odtržená blbost, a to se přesně stalo tady. S hlavním hrdinou jsem se ztotožnila po úděsné druhé polovině až v závěrečném interview, kde prozíravě odhadoval, že se tato kniha nejspíše nebude nikomu líbit.

6 16.09.2019

Propracovanost i popis emocí - všechno výborné, ale vidím i mnoho nedostatků, které se ve mně při závěrečném hodnocení hodně bijí. Například hlavní sdělení knihy.. Co si má pomyslet po přečtení jiný zneužívaný člověk? Který zrovna nebude tak vysoký, fyzicky krásný a extrémně inteligentní jako Jude? Všimli by si ho vůbec Willem nebo Harold, kdyby byl třeba průměrně vypadající, s nadváhou, průměrných studijních výsledků? Je to taková pohádka pro dospělé..extrémní zlo střídá extrémní dobro a mezitím se opakuje nekonečno popisu řezání a toho, jak Jude něco "řekl tiše". Hlavní dějová linka skvělá, ale umím si to představit ještě trochu lepší.

5 13.01.2022

Čtivé, velmi přínosné, skvělé. Souhlasím se všemi dřívějšími komentáři, jenom přidám vlastní postřeh. Pan doktor je na poli neurochirurgie absolutní špičkou v oboru a je mi velmi sympatické, jaký má nadhled a osvícený postoj k léčbě - neuznává extrémy, přiznává že nikdy není jedna striktní možnost léčby, připouští své chyby a zkoumá je, umí se poradit, umí udělat rozhodnutí neoperovat atd. - všechno tohle je v úplném souladu s koncem knihy, kdy doktor zdůrazňuje, že je odpůrcem dogmatismu. Ale všimla jsem si, že jakmile zavítá do jiných oblastí, které mu nejsou vlastní, obrací se názorově překvapivě....k dogmatismu. Například, hodně zlehčuje syndrom vyhoření, kritizuje současnou výchovu dětí (klasické obecné klišé:"děti dneska můžou všechno, to je hrozné") - přitom, v další části knihy popisuje, jak byl jako dítě vpodstatě nezvladatelný. Nebo mě zaujalo - stěžuje si na to, že se na popud matky musel naučit německy, že mu to k ničemu nebylo, a o pár stran později se dočteme, jak při stáži v německu vyučující na první hodině řekl, že budou používat jenom němčinu. Tak co si z toho vybrat :) Ale tohle jsou drobnosti. Tam, kde se kniha zabývá medicínou a prací pana doktora, je to perfektní.

5 30.03.2020

Hodnotné čtení. Zarazilo mě, když autorka popisuje první setkání s Mi-ran ("Dokonalost jejího vzhledu trošku kazilo akné na bradě a malé bříško, byla ve třetím měsíci těhotenství.") - popsat takhle její těhotenství poté, co přežila hladomor..Ale jinak samá pozitiva, zajímavé příběhy, zasazené do historicko-politického kontextu, postavy obyčejných lidí nejsou černobílé. Překvapil mě popis překonávání hranic, představovala jsem si, že kdo s nazasením života uprchne, už se zpět nevrátí, proto mě zaujalo, kolik lidí si tam chodí tam a zpět. Co mi přijde hrozné, je kolik žen opustilo navždy svoje děti a také to, že někdo vůbec může zvolit útěk do Jižní Korei za cenu toho, že jeho sourozenci (a k tomu matky dětí!) skončí na doživotí ve vězení - viz. příběh Mi-ran.

5 20.02.2020

SPOILERY - celou dobu jsem se bála, kdy se někomu bude opékat ruka a taky kdy bude odhalen Johann Proske. Část z minulosti se mi líbila mnohem více, především svou potenciální autentičností. Příběh Bo byl sice napínavý, ale v mnoha místech nepochopitelný - např. chce jí zabít mafie, tak si den na to přiveze z ciziny dceru a vnuka, pak je nechá samotné a diví se, že je mafiáni opravdu šlohli. Lidé kolem ní umírají, ale když se na pár dní ztratí zaměstnanec František, nebo když dlouho nepotká spolubydlícího Honzika, vůbec ji to nezajímá. Jednání nepřátel, kteří se měsíce úspěšně infiltrují do života Bo i Řídi, a nakonec vše úplně pobabrají, je také dost těžko pochopitelné. Čtyři hvězdy za napínavost, historickou linku a za Ostravu.

5 19.12.2019

Velmi dobrý počin, ale vnímám tam jeden velký rozpor. V půlce knihy autor popisuje, jak čínští továrníci přemýšlí krátkozrace, nejsou pro ně důležité dlouhodobé vztahy, renomé ohledně kvality atd. Kniha ale končí obsáhlým hodnocením, proč jsou na tom čínští výrobci nakonec lépe, než jejich zahraniční odběratelé - a zdůrazňuje, že továrníci jsou trpěliví, myslí "multidimenzionálně", vyrábí zboží s nízkou marží s vidinou přínosu až za velmi dlouhou dobu atd. - prostě pravý opak dříve řečeného.

4 29.09.2021

Arthur Hailey je od přečtení Penězoměnců můj oblíbený autor, a musím říct, že ani Přetížení nebylo špatné. Jedná se o příběh z prostředí elektrárny bojující proti ochráncům přírody, přičemž při čtení fandíte elektrárně. Dnešního čtenáře asi nejvíce udiví, jaké problémy s nedostatkem elektřiny měli už TAK dávno! Ale pak se to asi nějak vyřešilo, když to dnes funguje, že jo..Jinak, protože je to už třetí kniha, kterou od Haileyho čtu, začínám poznávat jisté pravidelné části, ze kterých se romány skládají: zajímavá pracovní oblast (elektrárna) + aktuální společenské téma (nedostatek elektřiny) + pár hrozivých úrazů nebo nešťastných událostí (upadnutý penis, nějaké vraždy..)+ několik románku (románek s náhodnou quadruplegičkou), vše pospojováno a propojeno kladným hrdinou Nimrodem.

4 28.12.2016

Začátek nebyl špatný, ale poslední kapitoly na mě působily jako takový neuspořádáný shluk..Když už autor o nějakých oblastech ví velmi málo (nebo téměř nic), tak očekávám aspoň nějaký ten vtip, ale to se bohužel ne vždy povedlo. Například, opravdu je nutné věnovat tolik prostoru tomu, jestli cizoložství znamená spát v cizí posteli, tedy třeba v kempu? Achjo...

3 13.01.2023

Děsivě aktuální, a to jsem si knihu náhodou půjčila z knihovny ještě před událostmi na Ukrajině. Autor mě příjemně překvapil, moldavská literatura pro mne byla doteď neznámá. Děj je velmi čtivý, skvělé popisy postav i dějů, dám určitě šanci i dalším knihám autora.

3 05.04.2022

Oceňuju snahu, kterou si autorka dala se sběrem materiálu, ale bohužel tohle je pro mne příliš "jednoduché" čtení. Příběh je silný, kniha se čte rychle, ale defacto je to jen strohé vyprávění bez jakékoliv literární přidané hodnoty. Například popisy osob jsou strašně zjednodušené, o každém se dozvídáme naprosté minimum - "má mandlové oči", "má tmavé oči", "je tak mladá". Umění dobrých spisovatelů vnímám v tom, že si dokáží hrát se slovy a popsat třeba i běžné situace a pocity tak, jak to ostatní nesvedou, a takováto díla je radost číst - stačí srovnat třeba pár útržků od Solženicyna na konci knihy, to je úplně jiná liga.

3 12.01.2021

Chápu, že nejsem cílová skupina (kniha je určená pro děti od 10 let), nicméně, jedna věc mě v knize neskutečně rozčilovala. Jaktože Pamela, která každý den řeší trápení se svým autistickým bratrem, absolutně nepozná, když narazí na nového spolužáka, který má také PAS, akorát mírnější formu? A ještě mu vyčítá věci, že se chová jako blázen, že není normální atd. Korunováno je to tím, když o nemoci spolužáka zaslechne od učitelek a pro sebe si říká, že vlastně podobné lidi už viděla mockrát na různých ozdravných táborech, kde byl bratr, a zároveň je strašně překvepená, že spolužák má nemoc taky. A ani to ji nezabrání, aby se pak k němu chovala blbě. Kniha je jinak super, ale v těchto chvilkách, kdy logika a nějaká očekávaná empatie z její strany úplně mizí, jsem měla chuť jí někam mrsknout. Vždyť, jaký má smysl odsuzovat v knize cizí lidi za to, že nechápou nemoc bratra, když se sama hlavní hrdinka chová stejně, ačkoliv toho o nemoci, narozdíl od ostatních, tolik ví?

3 12.05.2019

Doporučuji si přečíst radši Znovuzrozený porod od Odenta. Tahle knížka je taková americká slátanina všeho možného, kdy, pokud už máte nějaký porod za sebou, vám částo zůstane rozum stát. Celkem se mi líbil začátek, kde tak, jako v Odentovi, autorka vyzdvihovala přirozenost porodu, možnost rodit v klidu a bez zbytečných zásahů. Zcela v rozporu s tím ale zároveň tvrdí, že bez účasti na kurzu Hypnoporod® (tento název se objevuje tak v každé druhé větě) a každodením tréningem všeho možného prakticky nemáte šanci sama takovýto normální porod prožít. Jeden porod už za sebou mám, od knížky jsem očekávala nějaké metody práce s psychikou, jak třeba účinněji zvládat porodní bolesti, samotná práce s psychikou je v knížce ale opravdu okrajově, pořád je odkazováno akorát na výše zmiňovaný kurz. Jeho absolventky, "maminky rodicí metodou Hypnoporod", jsou zřejmě úplně jiná kategorie žen, protože nemusí pracovat se zvládáním bolesti, podle knihy jim totiž ani žádná v průběhu celého porodu nevznikne, a personál porodnice si dokonce "ani nemusí povšimnout, že vlastně rodíte". Ale podobných perel je zde více - některé pro zasmátí uvedu.
- "Nikdy jsem neviděla zvířecí matky procházet se po chodbách." - o zbytečnosti chůze během první doby porodní, o pár stránek později doporučeno jít se projít, pokud porod trvá dlouho
- kapitola Pomalý nebo zastavující se porod: "Zabalte si sebou několik kusů vtipné četby."
- "Když se blíží samotný porod, některé ženy mají potřebu uniknout - `Já už tohle dál nechci.'- narození vašeho miminka už je za dveřmi. Váš doprovod vám to připomene a nálada v místnosti se okamžitě změní."
Závěrem - nejvíce líto mi bylo chudáka "doprovodu" k porodu. V knížce jsou mu připsány snad všechny myslitelné funkce - masáže, neustálé předříkání afirmací rodicí ženě, hlazení, dokonce milování v porodnici (to už je vážně úlet), výzdoba dveří porodního sálu, neustálé zjišťování, jestli všechen personál opravdu četl jejich porodní plán, neustálé informování o tom, že s metodou Hypnoporod® je vše jinak, např. že žena nebude tlačit apod., znemožnění komukoliv jinému jakýkoliv dotek s miminkem po porodu.. Já být tím doprovodem, tak asi uteču.

3 28.04.2019

Na zadní straně kniha upoutává čtenáře dramatickým dotazem "Jste opravdový muž? Vážně?". Muž sice nejsem, ale do čtení jsem se pustila, protože zrovna pročítám knihovnu z jedné strany na druhé, a přece nemůžu přeskočit jednu knihu jen kvůli takové drobnosti. Jedná se o něco jako příručku mladých svišťů pro dospělé, a stejně jako svišťové se zabývá obrovským množstvím témat. Kromě titulního tématu jak řídit tank, se můžeme dozvědět jak hrát různé hry, jak střílet ze zbraně, jak jezdit rallye, jak si nenechat vymýt mozek předváděcí akcí atd. Problém je v tom, že přibližně v půlce knihy zjistíte, že čtete spíš "Jak Frank Coles napsal knihu o svých zálibách, aby si jejich provozování mohl dát do nákladů". Ale třeba o takovém vaření, to nenapsal nic. Náklady mohl autor využít spíš na zakoupení trochu více obrázků. A o co se vsadím, že se vozí v Tesle, kterou dostal darem za skvělý product-placement!

3 28.12.2016

SPOILERY: Vadil mi syndrom „bohaté postavy“ – klasika, bohatý člověk je pro spisovatele vděčný, protože může v ději zažít zajímavější věci, než chudý. Tady je ale jejich koncentrace už nějaká podivná – tetička má bohatého sponzora, Ifemelu si najde superbohatého přítele Curta, Obinze má bohaté kamarády a pak se sám stane z ničeho realitním magnátem s obrovským jměním.. je to skoro jak z 50 Odstínů šedi :/ Ačkoliv jinak knihu, hlavně kvůli první polovině, hodnotím velmi dobře, nemohla jsem se vůbec ztotožnit s hlavní postavou. Ifemelu všechny neúnavně kritizuje (často je to oprávněné, ale třeba článek z rasovny o tom, jak v podstatě neexistuje nic, co říct černochovi, abyste ho povzbudili v otázce rasy..). Z jejího kritiky máte získat pocit, že ona je ta originální, autentická, ostatní jsou jen plytcí a trapní, proto ji všichni muži ihned chtějí - to bude možná nějaká projekce snů autorky. A tyhle postoje a moudra vám sděluje postava, která za dvanáct (nebo kolik) let viděla své rodiče jen jednou, z lenosti. Nezájem o rodiče rezonuje i v závěru, kdy se Ifemelu vrací do Nigérie, a hlavní část je věnovaná výhradně její práci a vztahu s Obinzem. Ve zkratce: slušně napsané, ale nesympatické.

2 26.09.2020

O Zikmundovi jsem si pamatovala velmi málo a tato knížka mi v mnohém otevřela obzory. Věřím, že autor musel k jejímu napsání vynaložit obrovské úsilí. Bohužel pokud nemám knihu hodnotit z pohledu studenta, který čte skripta nebo učebnici, tak celkové hodnocení není vysoké. Po beletristické stránce zde nejsou žádné napínavé části, musela jsem se vyslověně přemáhat dočíst konec knihy, a to se mi stává málokdy. První část knihy se mi zdá mnohem propracovanější než konec, kdy jsem měla dojem, že autor psal co nejrychleji, aby to už měl za sebou - čím déle, tak děj ubíhá "rychleji", jednotlivé historické události už ani nejsou moc popisovány, asi autor počítá s tím, že je čtenář zná, a převážně ke konci se v ději objevuje velké množství jmen, bez vysvětlení, o koho se jednalo, či neznámých cizích slov (např. "simonie"). Postav je v knize opravdu velké množství, určitě několik stovek. Kromě výčtu jednání a politických bojů se sem tam v knize objeví jakýsi náznak milostné linie, ale vždy jde o dost povrchní popis, často až úsměvný. Ale jestli autor vydal knihu ve svých osmdesáti letech, asi to lze pochopit.

2 14.08.2020

Kdo by to byl řekl, že Anglie už za občanské války v 17. století byla tak vyspělá, že žena na vozíčku (!) zde mohla bezbariérově jezdit sem a tam jen za pomocí tlusté služky. V téhle oblasti sice autorce fantazie nechyběla, zoufale ji ale chyběla při popisu milostných scén. Když už tak posté čtete, jak generál Richard za invalidní Honor přišel, nějaký čas pobyl a pak zase odešel a vy teda nevíte, jestli se doprčic něco stalo nebo jak, tak vám už začne být i ten zbytek války ukradený. A to i přesto, že autorka v půlce knihy pro zvýšení dramatičnosti začala za všechny věty dávat vykřičníky! Kromě generála Richarda, který je asi pěkný magor, v knize vystupují další desítky postav, z nichž tak polovina se jmenuje John nebo Johnatan.

2 03.11.2017