julanka komentáře u knih

Začátek nebyl špatný, ale poslední kapitoly na mě působily jako takový neuspořádáný shluk..Když už autor o nějakých oblastech ví velmi málo (nebo téměř nic), tak očekávám aspoň nějaký ten vtip, ale to se bohužel ne vždy povedlo. Například, opravdu je nutné věnovat tolik prostoru tomu, jestli cizoložství znamená spát v cizí posteli, tedy třeba v kempu? Achjo...

3 13.01.2023

Po Soli Moře a V šedých tónech trochu zklamání..Kniha má spoustu stran, ale těch informací, obsažených v ní, je vlastně strašně málo (mimochodem - proč se pořád v dnešní době šetření zdrojů podporuje tohle umělé natahování rozsahu, kdy je v knize nová kapitola po třech odstavcích a půlku knihy zabírají prázdné stránky, řádkování co největší apod.?) Co mi v autorčiných minulých knihách přišlo jako stručné a výstižné, tak tady mi přijde prostě velmi stručné a chudé. Asi největší zklamání byl ale konec, to už bylo vážně všecko přitažené za vlasy.

6 30.06.2022

Uf..jestli má recyklace najít své místo u širší veřejnosti, tak se musí v dnešní době prezentovat už trochu moderněji, ne pouze jako tento klasický "lesanový" styl, který sice pro část žen může být lákavý, ale většina populace ho prostě nenosí. Ze starého oblečení se dají vyrobit funkční, jednoduché věci- to je přece základ slow fashion, že se dají kousky kombinovat. Nevím, co je slow fashion na Fusekláčích nebo šatech jak do cirkusu. Podobných výmyslů je na internetu přehršel, takže tohle je opravdu škoda papíru.

04.06.2022

Děsivě aktuální, a to jsem si knihu náhodou půjčila z knihovny ještě před událostmi na Ukrajině. Autor mě příjemně překvapil, moldavská literatura pro mne byla doteď neznámá. Děj je velmi čtivý, skvělé popisy postav i dějů, dám určitě šanci i dalším knihám autora.

3 05.04.2022

Škoda, že ačkoliv autorka často v knize popisuje, jak pořád píše a píše (svůj výzkum), této knize zřejmě tolik času nevěnovala..Stručnost je asi účel, ale já bych si klidně o nakousnutých tématech přečetla více. A přečetla bych si ráda i více o zážitcích autorky, protože zjevně umí poutavě a neobyčejně psát.

31.03.2022

Propracovanost i popis emocí - všechno výborné, ale vidím i mnoho nedostatků, které se ve mně při závěrečném hodnocení hodně bijí. Například hlavní sdělení knihy.. Co si má pomyslet po přečtení jiný zneužívaný člověk? Který zrovna nebude tak vysoký, fyzicky krásný a extrémně inteligentní jako Jude? Všimli by si ho vůbec Willem nebo Harold, kdyby byl třeba průměrně vypadající, s nadváhou, průměrných studijních výsledků? Je to taková pohádka pro dospělé..extrémní zlo střídá extrémní dobro a mezitím se opakuje nekonečno popisu řezání a toho, jak Jude něco "řekl tiše". Hlavní dějová linka skvělá, ale umím si to představit ještě trochu lepší.

5 13.01.2022

Zpočátku jsem byla velmi nadšená, jak netradičním námětem, stylem psaní a zajímavými reáliemi. První část knihy je opravdu skvost, jak tady již ostatní píší. Druhá část se mi ale četla o poznání hůře, zejména proto, že se mi pletly postavy kamarádů a děj jakoby najednou úplně ztratil na zajímavosti. Škoda.

03.11.2021

Dost slabé. Nevím, kde ostatní hodnotící vzali "dokonalé vykreslení postav", když postavy naopak nejsou popsány skoro vůbec. Někde v průběhu příběhu sice občas padne nějaká informace o nových prsou nebo o tom, že je někdo krásný, ale není tam nic, co by pomohlo si postavy skutečně představit. Tím pádem se mi při čtení často stávalo, že jsem si všechny čtyři ženy pletla. Samotný příběh také nic moc, vše zkratkovitě popsané, hledat v tom nějakou krásu jazyka nebo vyjadřování také nejde. V beletrii mám ráda i nějaký informativní přesah - že se dozvím něco o novém místě, o nějakém povolání, historické události apod. Čím více si s tím dal autor práce, tím více to oceňuji. Tohle ovšem žádné reálie neobsahuje.

1 03.10.2021

Velmi dobrý počin, ale vnímám tam jeden velký rozpor. V půlce knihy autor popisuje, jak čínští továrníci přemýšlí krátkozrace, nejsou pro ně důležité dlouhodobé vztahy, renomé ohledně kvality atd. Kniha ale končí obsáhlým hodnocením, proč jsou na tom čínští výrobci nakonec lépe, než jejich zahraniční odběratelé - a zdůrazňuje, že továrníci jsou trpěliví, myslí "multidimenzionálně", vyrábí zboží s nízkou marží s vidinou přínosu až za velmi dlouhou dobu atd. - prostě pravý opak dříve řečeného.

4 29.09.2021

Výjimečně vybírám knihy nahodile podle obalu, a bohužel tohle byl krok vedle. Výklad karet na začátku působí zajímavě, ale podrobné popisy postav oktávu se špatně zapamatují pro budoucí porovnání v průběhu čtení, takže často musíte přelistovávat zpět. Děj je místy rozvláčný, ale místy zase velmi zkratkovitý a zmatený. Například, Emil se podle knihy účastní v začátku hry o vějíře, kde je také Uzanna, ale o pár stránek později se spolu teprve "poprvé seznamují." Nicméně, unikl mi celkový smysl knihy. Myšlenka oktávu mě neoslovila, děj byl často k uzoufání předvídatelný a konec jsem dočetla už jen ze setrvačnosti.

27.03.2021

Oceňuju snahu, kterou si autorka dala se sběrem materiálu, ale bohužel tohle je pro mne příliš "jednoduché" čtení. Příběh je silný, kniha se čte rychle, ale defacto je to jen strohé vyprávění bez jakékoliv literární přidané hodnoty. Například popisy osob jsou strašně zjednodušené, o každém se dozvídáme naprosté minimum - "má mandlové oči", "má tmavé oči", "je tak mladá". Umění dobrých spisovatelů vnímám v tom, že si dokáží hrát se slovy a popsat třeba i běžné situace a pocity tak, jak to ostatní nesvedou, a takováto díla je radost číst - stačí srovnat třeba pár útržků od Solženicyna na konci knihy, to je úplně jiná liga.

3 12.01.2021

Několik aforismů je skutečně dobrých ale zbytek nezaujal. Autorka si ráda hraje se slovy, výsledky jsou ale většinou docela šroubované a vtip samotný je slabý ("Pro patologického nespavce je utopistickou literaturou snář."). Další velká většina si dělá klasickou legraci z žen ("Útěcha pro ošklivé ženy: na každé ženě je něco pěkného ... například rukopis." nebo "Chce-li žena získat muže svoji inteligencí, předstírá, že žádnou nemá." ). Zbytek je takový nijaký, působí to prostě jak vtipy ze starých estrád, kterým se všichni smějou jen ze slušnosti ("Ženy zbožňují literaturu faktu... například rodné listy svých přítelkyň.")

20.12.2020

Bohužel, upřímně mě překvapilo, jak špatná kniha může v dnešní době vyjít. Nedostatků je tolik, že je obtížné je nějak stručně shrnout, nicméně se o to pokusím.
Kniha je koncipovaná tak, že obsahuje abecední seznam španělských slov, pod nimiž je vždy napsán a přeložen idiom či idiomy, spolu s jednou přeloženou příkladovou větou.
Hned první nedostatek vidím v tom, že samotná klíčová slova nejsou přeložena. Autor sice v úvodu vysvětluje, že nejsou přeložena záměrně, protože „není smyslem suplovat slovník“, ale já to pokládám spíše za pohodlnost autora a překlady mi opravdu chybí. Některá slova totiž nejsou příliš frekventovaná – např. coronilla (temeno), concha (krunýř), u jiných není jasné, jestli jde o hovorový výraz nebo spisovný – např. coco, u některých zase nevíme, který z významů slova je myšlen - např. slovo CRISTO dle slovníku znamená Kristus nebo křížek na krku – ale zrovna tady autor i v následném příkladu ani nerozlišil malá a velká písmena („estar sin CRISTO – nemít ani krejcar“).
Lepší překlad bych ocenila i u samotných idiomů – nejlepší by byl pokus o doslovný překlad, spolu s oficiálním překladem autora. Takto by totiž mohla idiomy lépe pochopit. Používané překlady jsou velmi volné a někdy autor dokonce ani nepoužije český ekvivalent, i když existuje. Uvedu nějaké příklady, jak autor překládá: „más claro que el agua - jasné jak slunce“, „como anillo al dedo - akorát“,“estar como una cabra – být ztřeštěný“, „clavar un clavo noc la cabeza – být umíněný jako koza“.
Výhrady mám i k příkladovým větám. Dle úvodu autora kniha obsahuje „vazby, jaké lze uplatnit při každodenním hovoru“ a může tak třeba „posloužit podnikatelům moderního typu“. No, a potom vidíte jako jediný příklad u idiomů věty jako: „Zdivočelý pes byl v čele smečky vlků.“, „S mým psem se nedá jít na žádnou výstavu, protože dělá vše podle svého uvážení“. „Mám rád lyžovat, ale před dvěma týdny jsem se nešikovně zranil“. „Ani zbla mi na tom nezáleží, že se chceš oženit s mojí sestrou, protože ona nestojí za zlámanou grešli“.
Jestli se vám z těch předchozích vět zdá, že třeba „mám rád lyžovat“ nezní moc česky, tak to není jen ojedinělý pocit. V překladech se objevují takové výrazy jako „překlad z franštiny“, „nezapomnět“, nebo dokonce „harampátí“.
Velmi často se také stane, že autor uvede idiom, ale v příkladové větě použije idiom v jiném tvaru, s úplně jinou předložkou, nebo ho dokonce nepoužije vůbec a v příkladové větě je úplně jiný výraz. Např. „de cabeza – nazpaměť; Todos los poemas uno tiene que aprender de memoria.“
Takto bych mohla pokračovat dost dlouho, protože chyb a nesrovnalostí jsem jenom na prvních 25 stranách našla desítky. Ale už nemám nervy se dál do té knihy dívat a ztrácet tím čas.

SPOILERY: Vadil mi syndrom „bohaté postavy“ – klasika, bohatý člověk je pro spisovatele vděčný, protože může v ději zažít zajímavější věci, než chudý. Tady je ale jejich koncentrace už nějaká podivná – tetička má bohatého sponzora, Ifemelu si najde superbohatého přítele Curta, Obinze má bohaté kamarády a pak se sám stane z ničeho realitním magnátem s obrovským jměním.. je to skoro jak z 50 Odstínů šedi :/ Ačkoliv jinak knihu, hlavně kvůli první polovině, hodnotím velmi dobře, nemohla jsem se vůbec ztotožnit s hlavní postavou. Ifemelu všechny neúnavně kritizuje (často je to oprávněné, ale třeba článek z rasovny o tom, jak v podstatě neexistuje nic, co říct černochovi, abyste ho povzbudili v otázce rasy..). Z jejího kritiky máte získat pocit, že ona je ta originální, autentická, ostatní jsou jen plytcí a trapní, proto ji všichni muži ihned chtějí - to bude možná nějaká projekce snů autorky. A tyhle postoje a moudra vám sděluje postava, která za dvanáct (nebo kolik) let viděla své rodiče jen jednou, z lenosti. Nezájem o rodiče rezonuje i v závěru, kdy se Ifemelu vrací do Nigérie, a hlavní část je věnovaná výhradně její práci a vztahu s Obinzem. Ve zkratce: slušně napsané, ale nesympatické.

2 26.09.2020

O Zikmundovi jsem si pamatovala velmi málo a tato knížka mi v mnohém otevřela obzory. Věřím, že autor musel k jejímu napsání vynaložit obrovské úsilí. Bohužel pokud nemám knihu hodnotit z pohledu studenta, který čte skripta nebo učebnici, tak celkové hodnocení není vysoké. Po beletristické stránce zde nejsou žádné napínavé části, musela jsem se vyslověně přemáhat dočíst konec knihy, a to se mi stává málokdy. První část knihy se mi zdá mnohem propracovanější než konec, kdy jsem měla dojem, že autor psal co nejrychleji, aby to už měl za sebou - čím déle, tak děj ubíhá "rychleji", jednotlivé historické události už ani nejsou moc popisovány, asi autor počítá s tím, že je čtenář zná, a převážně ke konci se v ději objevuje velké množství jmen, bez vysvětlení, o koho se jednalo, či neznámých cizích slov (např. "simonie"). Postav je v knize opravdu velké množství, určitě několik stovek. Kromě výčtu jednání a politických bojů se sem tam v knize objeví jakýsi náznak milostné linie, ale vždy jde o dost povrchní popis, často až úsměvný. Ale jestli autor vydal knihu ve svých osmdesáti letech, asi to lze pochopit.

2 14.08.2020

(SPOILER) Hltala jsem příběh, abych se dozvěděla rozuzlení, to ale nepřišlo. A když jsem se pak zamýšlela zpětně nad dějem, přišlo zklamání podruhé. Většina postav je velmi prvoplánová - teta, která je superpošuk a jen celý den kouká na fotku, stroprocentně altruistická superkrásná Romana, stoprocentní blázen otec, pracovnice OSPODu, která je zase stoprocentní anděl..Kniha také obsahuje velmi mnoho klišé, za všechny jen např. popis mateřských skupin, kde jsou všechny údajně matky napojené na svoje děti a přesně ví, co znamená jejich pláč - autorka asi nemá děti. To se dá ostatně soudit i z toho, že všechny děti v knize jsou buď extrémně uplakané, nebo nepláčou vůbec. A pozor, když nemáte zrovna to mega uplakané dítě, tak to v knize logicky znamená, že jako matka máte najednou přes den hodiny volného času a největší starost, jak se neunudit (prostě jeden facepalm za druhým). A tak se Eliška začne učit vařit, a jde to jak z amerického filmu, najednou je z ní, překvapivě, skvělá kuchařka servírující svému manželovi vybrané delikatesy. Ale největší slabina celé knihy je samotné vyšetřování mordu. Eliška celou dobu buduje jakousi síť vztahů, pavučinu o rozloze stěny, ke které potřebuje i složitý výpočetní program, aby všechna ta data mohla zanalyzovat, ale o jaká data proboha jde? Potkala se celkem asi se třema osobama, zbytek ani nenašla (doktorka, reportéři, lidé z fotek), a od těch, co našla, se vlastně nedozvěděla vůbec nic a rodina věděla taktéž kulové. Na druhou stranu, to jak Eliška prohlédla pár fotek z oslavy, přičemž z nich zjistila, kde se mimo objektiv v určitou chvíli musel nacházet tajemný chlapík, to bylo vskutku geniální. Když to shrnu, kdyby všechny popsané skutečnosti v knize vedly v nějaké smysluplné rozuzlení, bylo by to dobré, ale takhle to byla vlastně jen slátanina více či méně zbytečných informací.

10 06.07.2020

Oceňuji, že autor pracoval s mnoha reáliemi (osoby, místa, události), protože vrhnout se do něčeho takového je vždy složitější než si vše jen "vymyslet" na zelené louce. Bohužel, po dějové stránce je to dost bídné. Postavy se pletou mezi sebou, vraha tušíte už od začátku, inspektor v jednom kuse někoho vyslýchá, aby pak poznamenal "mnohé se tímto vyjasnilo", ale vám jako čtenáři se to už bohužel nevyjasní nikdy, jenom na konci přijde uspěchané a nepravděpodobné rozuzlení. Vpodstatě celá kniha je napsaná podle mustru: zbytečný popis banalit (pití čokolády, popis psů inspektora) - rozhovor - popis prostředí - trocha akce. A když už nějaká osoba v popisu dostane přirovnání, např. "obr z Padovy", tak se to pak v knize zopakuje aspoň stokrát.

1 24.06.2020

Tři hvězdičky za Čeníška, taková blbost, ale tohle mě opravdu pobavilo.

17.05.2020

Čtivé, velmi přínosné, skvělé. Souhlasím se všemi dřívějšími komentáři, jenom přidám vlastní postřeh. Pan doktor je na poli neurochirurgie absolutní špičkou v oboru a je mi velmi sympatické, jaký má nadhled a osvícený postoj k léčbě - neuznává extrémy, přiznává že nikdy není jedna striktní možnost léčby, připouští své chyby a zkoumá je, umí se poradit, umí udělat rozhodnutí neoperovat atd. - všechno tohle je v úplném souladu s koncem knihy, kdy doktor zdůrazňuje, že je odpůrcem dogmatismu. Ale všimla jsem si, že jakmile zavítá do jiných oblastí, které mu nejsou vlastní, obrací se názorově překvapivě....k dogmatismu. Například, hodně zlehčuje syndrom vyhoření, kritizuje současnou výchovu dětí (klasické obecné klišé:"děti dneska můžou všechno, to je hrozné") - přitom, v další části knihy popisuje, jak byl jako dítě vpodstatě nezvladatelný. Nebo mě zaujalo - stěžuje si na to, že se na popud matky musel naučit německy, že mu to k ničemu nebylo, a o pár stran později se dočteme, jak při stáži v německu vyučující na první hodině řekl, že budou používat jenom němčinu. Tak co si z toho vybrat :) Ale tohle jsou drobnosti. Tam, kde se kniha zabývá medicínou a prací pana doktora, je to perfektní.

5 30.03.2020

Hodnotné čtení. Zarazilo mě, když autorka popisuje první setkání s Mi-ran ("Dokonalost jejího vzhledu trošku kazilo akné na bradě a malé bříško, byla ve třetím měsíci těhotenství.") - popsat takhle její těhotenství poté, co přežila hladomor..Ale jinak samá pozitiva, zajímavé příběhy, zasazené do historicko-politického kontextu, postavy obyčejných lidí nejsou černobílé. Překvapil mě popis překonávání hranic, představovala jsem si, že kdo s nazasením života uprchne, už se zpět nevrátí, proto mě zaujalo, kolik lidí si tam chodí tam a zpět. Co mi přijde hrozné, je kolik žen opustilo navždy svoje děti a také to, že někdo vůbec může zvolit útěk do Jižní Korei za cenu toho, že jeho sourozenci (a k tomu matky dětí!) skončí na doživotí ve vězení - viz. příběh Mi-ran.

5 20.02.2020