Jessica007 komentáře u knih

Dojemný příběh plný emocí, citlivý. Zanechal ve mně hodně pocitů.. Též k zamyšlení..

24 07.11.2016

Knihu jsem si koupila hned, jak u nás poprvé vyšla. Tehdy jsem byla mladá dospělá. Jde o drsný příběh a hlavně v dnešní době by ji měli mladí číst, aby s tímto vůbec nezačali.

Výborná, čtivá kniha. Oceňuji, že ji Orwell napsal, není tak známá, což je škoda. Kniha je autentická, dobře vše popisuje. Prostě doporučuji.

Kniha je hodně filozofická, je v ní hodně moudrých myšlenek a vlastně jako celek - takový příběh - poučná. Dlouho jsem její čtení odkládala a pustila jsem se do ní až nyní, kdy už nejsem tak mladá :D . Takže mě ta moudra a poučení z příběhu nějak moc nepřekvapila. Myslím, že pro mladé je určitě vhodnější - však je také o cestě a o hledání... A mladí vycházejí... A hledají... A hlavně těm bych ji doporučila... Klidně i hodně mladým. Těm určitě. Ale přečíst si Alchymistu může určitě člověk v každém věku..

18 02.11.2016

Ke knize jsem se dostala víceméně náhodou, ale docela jsem se zasmála. Hlavně na začátku. Satira i na dnešní dobu. Docela trefná a výstižná. A všudypřítomný interlet - bez něj bych nemohla ani sem na DK. Ale Adolf Hitler.. Napáchal toho kdysi strašně zlého. Knihu beru i jako varovné memento, kde uvažuje, jak by to vše dnes měl lehké - díky médiím, youtube, interletu atd. Konec knihy - z něj mrazí. Nejen z něj. Člověk se sice směje různým gagům, ale.. prostě mrazivé. A varovné - pozor na diktátory.

18 28.10.2016

Knihu jsem četla jako holka - tedy už dávno - a moc se mi tehdy líbila. Navíc je to obecně přínosná kniha.

14 18.10.2016

Četla jsem jako dítě a moc se mi kniha líbila. Byla jsem tedy už větší dítě. Měla jsem a stále mám moc ráda psy - i jiná zvířata. Jako dítě jsem moc ráda četla knihy, kde byl hlavním hrdinou pes (Bílý tesák byl kříženec psa a vlka - tedy vlčák - ne vlk) - nebo i jiné zvíře. Nakonec takové knihy čtu moc ráda i jako dávno dospělá. Bílý tesák je nádherná, ale i syrová kniha. A taky dobrodružná. A to mě tehdy moc bavilo.

Kniha určitě stojí za přečtení. Hlavní hrdinka Emma Bovaryová si ničeho nevážila, měla moc hodného a laskavého manžela, měla všechno - i mnohem více, co by měla potřebovat ke šťastnému životu. Ale byla nespokojená, pořád chtěla Něco.. Aby "byla šťastná", byla manželovi nevěrná, utrácela hodně peněz za zbytečnosti... Byla mi velice nesympatická. S určitými malými obměnami by se toto mohlo odehrávat i dnes. Nespokojenosti Emmy zase i někdo využil ke svému prospěchu. Emma byla opravdu nesympatická, nejbližším svým chováním ubližovala, zhýčkaná.. Kdyby si vážila toho, co měla - a bylo toho hodně - a chovala se podle toho, žila by šťastně a její nejbližší též.. Manžel se mohl "přetrhnout" - a jak dopadl. I dnes jsou takové Emmy a také Emmanové (asi tedy nekončí jak paní Bovaryová), jen ubližují a člověk je nakonec rád, že se takového protějšku zbaví - dnes rozvodem a ještě přijde o peníze, o které se ten druhý vůbec nezasloužil..

18 18.10.2016

Konečně - až jako hodně dospělá - jsem se ke knize pořádně dostala. A knížka se mi líbila hodně. Líbí se mi jazyk, jakým je psána, humor, příhody. Když si uvědomím, kdy autor takovou knížku psal, tak tedy klobouk dolů. Méně se mi tam líbilo, jak byl Péťa nemocný a o slonovi, ale Péťa se uzdravil, takže v knížce vše dobře dopadlo. Rozhodně mi vylepšila náladu. A celkově - prostě moc hezká, milá knížka.

24 10.10.2016

Moje první Kingovka. Líbilo se mi, jak se autor dovedl vcítit do devítileté Trishy a vidět vše jejíma očima. Takže pěkně a umně psychologicky prokreslené a dobře napsané. I baseball měl v knížce dost důležitou roli - a samozřejmě Tom Gordon.

18 10.10.2016

Knihu jsem si koupila hned, jak u nás vyšla. To bylo mé fence anglického kokršpaněla sedm let. Byla s p. p. a barva modrý bělouš. :) Knížka je fajn, je v ní dost rad, měla jsem už tehdy dost knížek o psech, ale monografii o kokršpanělích ne. A veselou, dobromyslnou, trochu paličatou, plnou energie a odvahy kokršpanělku ano. Takže je jasné, že jsem si tu knížku koupit a přečíst musela. :) A na moji odvážnou, přátelskou (obojí někdy až moc) kokršpanělku nikdy nezapomenu, byla to taková moje psí společnice a psí přítelkyně. Někdy jsem jí říkala "moje velká přítelkyně", což byla pravda - ovšem inspirací k tomuto mi byla i knížka - a hlavně název "Moje velká přítelkyně" - kterou jsem četla v dětství, mládí, když jsem ještě žádného pejska neměla. Tam chtěla hrdinka pudla - i když to pak bylo jinak - ale pejska měla, já jsem konkrétně přímo po pudlíkovi tehdy netoužila a nakonec to byl můj první pejsek - stříbrný pudlík, pak další stříbrný pudlík a pak kokršpanělka - a poté, co už dávno není (svůj život si ale hezky prožila) mám maltézáčky.

12 10.10.2016

Četla jsem jako dítě - takové už trochu v pubertě - a líbilo se mi to hodně. Moje máma se do knížky taky tehdy podívala a jen kroutila hlavou, jak se mi to může líbit, že jí se to nelíbí a hlavu si "mohla ukroutit". Pamatuji si, jak se divila, že toto napsal Pan spisovatel, od nějž měla ráda knihu "Bylo nás pět" a tu mi koupila a tu ať si přečtu. Ale vzhledem k tomu, že už jsem byla trochu v té pubertě, tak jsem moc ráda a pečlivě přečetla tuto knížku (tu jsem taky měla v knihovně) a pořád jsem ji vychvalovala - hlavně před mámou (ale mně se to opravdu líbilo - možná i proto, že jsem nebyla menší nebo naopak větší), máma pořád kroutila hlavou a chválila "Bylo nás pět". Takže za mě 5 hvězdiček - i pro ty zážitky s knihou. :)

12 07.10.2016

Tuto knížku jsem koupila, hned jak vyšla, jako dárek mojí babičce, která byla vášnivou čtenářkou detektivek. Tehdy mi to máma rozmlouvala kvůli tomu názvu, že je babička už stará a nehodí se jí dávat knížku s takovým názvem a že se jí to dotkne. Rozmluvit jsem si koupi ale nenechala, ony detektivky mívají různé názvy - a často neveselé či ponuré - a babička měla radost z každé detektivky, kterou ještě nečetla. A to u této byla záruka. Takže babičce jsem knížku dala, název se jí vůbec nedotkl a měla z dárku radost. Detektivka se jí moc líbila (mně se líbila i obálka, zaujala mě) a když si ji přečetla, tak jsem si knížku od babičky půjčila a přečetla a také se mi hodně líbila.

14 03.10.2016

Poetická kniha, radost i smutek, nostalgie i hořkost. Něha i drsnost. Konec knihy, kdy umírá Pepin, na mě hodně zapůsobil - hodně smutně. Líbí se mi styl psaní a poetičnost - a mnoho z toho.. Je v ní ale i dost pocitů zmaru.. Má to v té knize tak být.. Ze začátku to poetično bylo příjemné.. Ale hlavně ten konec.. Jsem ovšem moc ráda, že jsem se k této knize dostala.

18 01.10.2016

Knížku jsem si koupila, jakmile vyšla - v r. 1993. Určitě poučná a jsou v ní pěkné ilustrace Vladimíra Renčína. Před ní jsem měla na toto téma knížku "Slon v porcelánu". Obě jsem už poslala dál, čas běží a aktuálnější nebo spíš aktuální je "Vysoká škola bontonu", tu jsem si koupila relativně nedávno a naprosto skvělá kniha na toto téma je "Nová velká kniha etikety", tu jsem dostala asi před rokem nebo dvěma jako dárek, ta je současná a naprosto TOP. Ta je na toto téma nejnovější, co mám, je opravdu skvělá.
Knížka "Lexikon společenského chování" byla ve své době taky velmi dobrá, kdybych měla a mohla mít opravdu velikou knihovnu doma - a to bych si tedy přála (ale nemám na velikou knihovnu místo), tak bych si ji nechala. Takto, no.. viz výše.

13 30.09.2016

Nádherná knížka. Tolik věcí se v ní člověk dozví a může díky ní pochopit. Knížka objevná. Navíc moc pěkně, zajímavě, citlivě psaná. Čtivá - forma otázek a odpovědí je výborně zvolena. A krásná povídka na závěr. Jsem moc ráda, že jsem si tuto knížku koupila a přečetla a že už ji mám ve své knihovně.

18 25.09.2016

Povinná četba na základní škole. Moc se mi líbila, srdeční záležitost, místy trochu smutná a byly v ní problémy, které tehdy nebyly - třeba nezaměstnanost. Místy dojemná.. Patří k mému dětství.

Knihu jsem si koupila, když vyšla, právě proto, že ji napsala Jana Paulová o svém dalekém cestování. Tehdy jsem ji začala číst, ale po nějaké - relativně krátké době - jsem začala číst jinou knihu, pro mě tehdy zajímavější a pak jinou a pak další.. Ke knížce jsem se vrátila díky čtenářské výzvě a začala se mi dost líbit, Jana Paulová ji napsala upřímně, na nic si nehraje a má můj obdiv, že takto sama cestovala. Navíc je tam psáno nejen o cestování. Určitě zajímavá knížka - a navíc mám ráda, když má kniha - v dobrém samozřejmě - vliv na můj život, stačí třeba jen na střípek z něj. V době, kdy jsem ji četla, jsem se šla projít - a najednou jsem se rozhodla, že místo plánované kratší procházky, dojdu na takové poutní místo, kam jsem se chystala už dávno. I když bylo velké horko, šla jsem - a když jsem si říkala, zda jsem nepřecenila své síly, vzpomněla jsem si na cesty Jany Paulové - a došla jsem. Radost jsem měla. Byla jsem si vědoma, že zpět půjdu do kopce. Horko či spíše vedro, únava.. Ale dle příkladu Jany Paulové jsem šla (neběžela tedy) do kopce. Vrátila jsem se unavená, ale spokojená. Takže díky - a nejen za pěkné a zajímavé počtení... :)

18 13.09.2016

Moc pěkná kniha. Je psána laskavě, příjemně se čte a člověk se toho hodně doví. Příjemný a obohacující čtenářský zážitek.

15 07.09.2016

Motivační kniha. Není špatná, ale zase na druhou stranu mě moc nenadchla. Četla jsem mnohem lepší (nebo pro mě mnohem lepší) motivační knihy.

11 28.08.2016