Městečko, kde se zastavil čas

Městečko, kde se zastavil čas https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22650/mestecko-kde-se-zastavil-cas-22650.jpg 4 214 214

Městečko, kde se zastavil čas je jedna z nejpůvabnějších a nejhodnotnějších Hrabalových próz, žánrově zařaditelná nejspíš jako novela. Poprvé vyšla v roce 1978 pod názvem Městečko, ve kterém se zastavil čas v exilovém nakladatelství Comenius v Innsbrucku. Jde v podstatě o zbeletrizovanou historii dvacátého století jak se promítala do událostí v nymburském pivovaře, kde byl Hrabalův otec správcem a kde spisovatel prožil podstatnou část dětství. Protagonisty textu jsou opět bratři Francin a Pepin, čtenářům tak dobře známí například z Postřižin, jež ostatně mají v tomto textu původ. Celá knížka je tak trochu autorovým nostalgickým povzdechem nad \"koncem starých časů\". Popis života v idylických dvacátých a třicátých letech dvacátého století je vystřídán popisem časů poúnorových, kdy se komunistický režim pochopitelně negativně podepíše i na životě.... celý text

Přidat komentář

blackholesun32
11.05.2024 4 z 5

Moc hezká kniha - byť je zde spousta motivů z Krasosmutnění a Harelkýnových miliónů - tak je trochu již opakující, ale pravda také je, že Hrabal často některé motivy opakuje. Asi bych byl radši, kdybych si tuto knihu přečetl jako první, ale nestalo se tak. A tak na to doplatí, tím, že hold má o jednu hvězdičku méně.
Ale protínání motivů a jejich protichůdnost a stejnost zároveň s tím, jak se od sebe zase začnou vzdalovat, se mi moc líbilo.

pidalka777
19.03.2024 4 z 5

Krásné pokračování příběhů Francina a strýce Pepina


opic 12
09.01.2024 5 z 5

Čarokrásné městečko v nostalgických vlnkách hřejivých jásavých i v čarosmutných časech nastávajících.
Strýček Pepin jak ho známe z filmu. Na druhou stranu také někdo úplně jiný. Více vrstev a hlavně to člověčenství které ho obklopuje. Živel tajfun dozajista jedna z nejsilnějších postav.
Pepinovi tu je asi dáno nejvíce prostoru. Samozřejmě je to malý Bohoušek. Tatínek s mamkou a další. Hřích zapomenout na neurotického dědečka. Jeho uragány vzteku a naráz klidové období, aneb - :) - každá bouřka se přežene,patří též k nezapomenutelným.
Možná srandovní, ale taky vlastně hořké. Hrabalovská přikrášlená poetika, jednoduše neodolatelná.
Už od první kapitoly s tetováním proslulé kotvy a jak to celé dopadlo, je pravděpodobnost, že s nimi , se budete cítit příjemně.
Veselé příjemnosti leckdy zlobivého dětství v kontrastu válečného i poválečného žití, kdy úsměv leckdy střídá v časy vážnější. Poslední kapitola v kontextu vyústění celé knížky je mistrovská. Čas ten se zastavil.
Staré Havránek se chtěl nechat přejet kvůli sbydlení anobrž souloži, jeho žena při sbydlení jedla jablka a tak Havránek si vzal prášky na spaní a lehl si na koleje a usnul a ráno se probudil a kolem néj jezdily vlaky, oni totiž tu kolej opravovali a zavedli jednokolejnej provoz a tak starýho Havránka nepřejeli, protože podle spisku páně Batisty má býti soulož v posteli a v tichosti a soustředění, ne aby přitom baba práskala jabka ...
samozřejmě by se dalo pokračovat dále. Košatý sloh Hrabalův a co dokáže napsat jen sám život. Čeká to na Vás, vítejte v dobré společnosti :)

konicekbily
26.09.2023 5 z 5

Nostalgie, ironie, známé autorovy postavy, humor a autorovy vzpomínky na své dětství a mládí zdokumentované a přibarvené autorovým podmanivým stylem. Musel si dát s novelou hodně práce, asi ji mnohokrát "vyšperkovával", aby ve mně zanechala hluboký zážitek.

regulax
20.02.2023 4 z 5

Na styl psaní, pomalý tok děje a chvíle, kdy se doslova zastavil čas, jsem si musela zvyknout. Ovšem závěr gradoval a konec jsem oddalovala.

los
03.02.2023 5 z 5

Hrabal patří k mým nejoblíbenějším spisovatelům, jeho vyprávění užívám jako meducínu na zklidnění nervů a dobré trávení; Městečko navazuje na Postřižiny, prostor je ovšem místo Maryšce věnován Francinovi a strýci Pepinovi - úžasné, i s tím nevděkem padesátých let, i s tím smutkem v závěru

Šebestová3
11.11.2022 5 z 5

Skvostné.

hyphen
27.07.2022 5 z 5

Ono je to vlastně tak trochu o ničem a přitom taková nádhera! Hrabalova genialita, originalita a vyjadřovací schopnosti jsou něčím, na co bychom měli být jako národ hodně hrdí. Uctivé díky, Mistře.

Pebra
26.07.2022 5 z 5

Ono je to vlastně hrozně smutné čtení, obzvlášť to vyjmenovávání všeho, co po osmačtyřicátém zaniklo.

allebra
18.04.2022 4 z 5

Zpočátku jsem si musela zvykat na dlouhatánská větná spojení, ale brzy mi to už ani nepřišlo. Při čtení mi pak automaticky naskakovaly tváře z filmového zpracování Postřižin a téměř živě jsem slyšela křičet strýce Pepina hlasem Jaromíra Hanzlíka. Kniha měla specifickou atmosféru.

Iki1
30.01.2022 5 z 5

Podvečerní čtení téhle knihy jsem si fakt užil. Nádherný autorův vypravěčský styl, někdy méně, jindy více sžíravé ironie mě prostě uchvacuje od mého prvního setkání s ním. Kdo jiný tak koncentrovaně a výstižně popsal změnu politického uspořádání? Při letošním čtení jsem se navíc dost často přistihoval, jak vzpomínám na své mládí a na všechny ty lumpárny, které jsem tehdy provozoval a zažíval. Prostě a jednoduše léta přibývají, a tak málo platné, se občas vracíme do našich ideálně vzpomínkových časů.

Medunkavera
25.09.2021 5 z 5

Je mi to hrozně nepříjemné, že si přidávám do přečtených knihy od pana Hrabala a nepíši k nim žádný komentář. Přitom je to můj nejmilejší spisovatel.
Ale..já si to prostě nepamatuji.
I když v té době, kdy jsem knihu od něj četla, tak to bylo něco úúžasnýho, ale po těch letech si to prostě nepamatuji.
Musela bych si to přečíst znovu..

evineckY
10.09.2021 4 z 5

Je to vlastně námět na Postřižiny, ale tady je příběhů daleko víc. Samozřejmě strýc Pepin řádí, ale tak šťastný konec, jako ve filmu to rozhodně není. Pane Hrabal, doufám, že se na nás díváte, jak se smějeme Vašim knihám a filmům . Děkujeme za Vaše díla.

Lusik88
23.03.2020 3 z 5

Hořkosladký Hrabal opět nezklamal! Jeho způsob vyprávění je mi tak blízký, tak osobní. A ta atmosféra jeho knih... Nevím, čím to může být, ale na mne ze všech jeho knih dýchá jaro. Chvíle podvečerní nálady, za zpěvu kosa, v době, kdy ještě není úplně teplo, ale zima už také ne. Je skvělý! A bylo mi milé, že jsem v příběhu poznala své rodné město...

karol.cadex
08.03.2020 5 z 5

Ach Hrabale, ty jeden blázínku, tys mi zase dal...
Začátek nesmírně vtipný, tetovačce jsem se smála nahlas. A pak už to jelo. Osudy Hrabalovy rodiny v pivovaru nebyly vůbec jednoduché, což v poválečné době byly málokoho. Možná jen mi bylo trochu líto, že Městečko pojal opravdu jako vyprávění o Francinovi a Pepinovi, kdy Hrabal a maminka měli prostoru méně.
Ale i tak je kniha nádherná.
Škoda Hrabala, že již o něj opravdu takový zájem není.

Boboking
10.01.2020 5 z 5

Po čtvrt století jsem se díky Čtenářské výzvy opět vrátil k autorovi, kterého jsem tehdy doslova "hltal". Jazyk, styl, a vůbec ten pohled na život... v tom Hrabal byl jedinečný. Ty jeho postavy byli tak skvělé, že člověk by si přál je potkat. Bohužel je to autor, který stejně jako mnoho jiných se úmrtím jakoby "vymazal" ze světa čtenářů. Zájem už jen díky středoškolské povinné četbě, a to jen tak 2 -3 tituly. Knihu doporučuji.

xxtom
25.11.2019 4 z 5

Veselé i smutné vyprávění o Hrabalově dětství v pivovaru, o jeho otci a o strýci Pepinovi.

milan3144
15.11.2019 4 z 5

Dostalo se mi přesně toho, čeho jsem očekával. Hrabalův nezaměnitelný styl, úsměvné a humorné scény a naproti tomu vážné a k zamýšlení nutící věci.

kokodaros
30.06.2019 4 z 5

Mám rád Hrabalova vyprávění, hru s češtinou, i když ne všechny rysy jeho poetiky mě dokázaly oslovit. To platí i pro Městečko. Od prvních řádku je jasné, že je psal Mistr. Málokdy vybírám knihy, které jsou jakýmsi průřezem desítek let historie. Přeskakování a časové posuny mi děj i postavy obvykle odcizují. Tohle ovšem nebyl ten případl. Jde o novelu, koncentrované vyprávění, sled obrazů, které na sebe navazují a v závěru získávají hořkou pointu změny režimu. I když už jsem také trochu pamětník, tak přesto mě překvapilo, že aniž bych vycítil nějaký silný politický podtext, musela kniha vyjít v exilovém nakladatelství.

michall17
19.11.2018 5 z 5

Tento text jsem si ted prectl vubec poprve a libil se mi vic nez dva texty z tohoto vzešlé (Krasosmutneni a Harlekynovy miliony). Pro mně jedna z nejlepších Hrabalových knih.