Janina2609 komentáře u knih

“Beze slova vstala, z kapsy sukně vylovila krabičku cigaret a postavila se k otevřenému oknu.”
První polovina knihy se četla hůře pro velké množství postav, jmen a často zdánlivě nesouvisejícím dějem. Druhá polovina to ale vynahradila, vše do sebe krásně zapadlo a pro mně to znamenalo krásně strávený předvánoční den se skvěle napsaným příběhem (pravda, i když trochu syrovým a drsným, jak skvěle popsáno v předchozím hodnocení).

9 24.12.2021

“Reklama sestávala ze tří obrovitých, napohled průsvitných hracích karet, podél vitráží, které budou nejspíš působit velmi efektně, budou-li večer osvětlené: král měl na sobě kaštanový župan, kluk červený rolák a královna černé plavky.”
Stejně jako Lolitu jsem měla problém tuto knihu dočíst. Mám ráda vykreslení psychologie postav, ale tady to bylo tak nějak zdlouhavě, nepříjemně. Nabokov se mým oblíbeným autorem určitě nestane.

2 15.12.2021

“A potom jsem si uvědomila, že děti nikdy nemáme, jenom je přijímáme.”
Silné téma, překvapivý závěr. Styl vyprávění- střídání postav jako vypravěče mne zpočátku rušilo při čtení, ale později to příběhu dodalo nový rozměr -vhlédnutí do přemýšlení a jednání všech aktérů.

11 03.12.2021

“Strašně se na Vikiho těší. Hrozně moc. Vždycky když ho neviděla několik dní, tak je to stejné. Od toho dne, kdy to skončila s Jiřím má pocit, jako kdyby se všechno zlepšilo. Soustředí se jenom na natáčení. Nepije. Neopila se s ostatníma ani jednou.”
Jednoduchá a zároveň hluboká sonda do starostí jedné neúplné rodiny, důsledků chyb ve výchově, porušených vztahů a špatné komunikace...to vše ve stylu Petry Soukupové, tak jak to mám v jejích knihách ráda. Mimochodem Hana je příšerná.

14 03.12.2021

“Když jsem byl v největším srabu, koukal jsem po lidech, co tlačej vozíky v hypermarketu, a záviděl jsem jim všem, že možná mají svoje trable, ale nejsou tak hotoví, tak jako já, všichni se snaží to nějak ustát a ...dneska koukám na lidi a na všechno jinak, beru je, jaký jsou, je mi to jedno, a jestli si někdo myslí, že je to moje prohra, ústup nebo co, tak ať si to klidně myslí...”
Další příjemná Hajíčkova kniha, tentokrát zasazena do konce 80. a průběhu let 90., na které máme mnozí z nás stále živé vzpomínky. Opět krásně vykreslené pocity hlavního hrdiny- muže, který se snažil změnit svět - věřil ve vyšši cíl, ideál, chůzi proti proudu, aby posléze zjistil, že se musí snažit v dnešním světě spíše obstát a brát ho takový, jaký je.
Můj oblíbený autor opět nezklamal.

4 28.11.2021

“Vy myslíte, že myšlenka nepotřebuje srdce? Právě láska jí oplodňuje. Podejte ruku kleslému člověku, abyste ho zvedli, nebo nad ním hořce plačte hyne-li, ale neposmívejte se. Milujte ho, pamatujte v něm na sebe sama s jednejte s ním jako se sebou-pak budu vaše věci číst a skloním se před vámi.”

Román o lásce z dob romantického Ruska ukazuje neromanticky důsledky špatné výchovy mladého člověka. “Ztracený” Oblomov si na jednu stranu získal mé sympatie svou upřímností a laskavostí, chvílemi jsem ale byla až nervózní z jeho nečinnosti a promrhání životních příležitostí. Postava Olgy naproti tomu představuje umělecky nejkrásnější a nejdokonalejší typ ženské postavy ruského románu.
Kniha je poměrně dlouhá, obsahuje bohatě líčený děj s mnoha odbočkami, čte se ale velmi dobře. Není asi pro málo čtivé nebo netrpělivé čtenáře. Je ale bezvadná pro náročné čtenáře, kteří v dlouhých sychravých podvečerech nespěchají za kamarády nebo večer do postele.

6 21.11.2021

“Byla překrásná noc, jaké snad bývají, jen když jsme mladí, milý čtenáři. Nebe bylo takové hvězdné, takové jasné nebe bylo, žes na ně hleděl a musel se bezděky ptát, mohou-li opravdu žít pod takovým nebem všelijací zlostní a náladoví lidé.”
Lyricko poetický až infantilní příběh zamilovaných v podmanivě vylíčené atmosféře Petrohradu. Snílek-vypravěč se stejně tak jako Nastěnka utápí v bouřlivých vodách lásky a přátelství, nechybí nezbytný pláč a rozmarnost ženské hrdinky.
Popis vnitřních pocitů nese autobiografické prvky autora, který sám sebe vnímá jako podivína a snílka.
Útlá knížka pohladí po duši.

9 15.11.2021

“Neschovávají se jen terapeuti, při lhaní byla přistižena spousta pacientů na terapeutické pohovce. Možná jsme příliš důvěřiví. Jsme tak zvyklí na to, že nám pacienti platí za to, abychom poslouchali jejich pravdu, že jsme zřejmě naivní ve vztahu k možnosti, že nám lžou.”
Zajímavý náhled do průběhu analytické terapie a supervize, práce se sny, do vztahů mezi terapeuty navzájem a jako bonus napínavý děj s detektivní zápletkou.

4 14.11.2021

“V narůžovělém soumraku před ní ležely tisíce začátků, tak jako tisíce zákoutí tohoto města, které masky zbožňuje a miluje. Kam ty začátky vedou? K neznámým bezejmenným novým objevům nebo jen k půvabným opakováním, z nichž se člověk probouzí s kocovinou, že promarnil to nejcennější co má - čas. Ale vždyť nezbývá než ho promarnit...”
Nádherný hluboký citlivý příběh na mne zapůsobil ani ne jako milostný, ale spíš jako oslava života ženy trpící nevyléčitelnou nemocí s tušením blízkosti smrti. Lillian dar života nebere tak samozřejmě jako ostatní a rozhodne se své zbývající dny skutečně prožít. Utíká od místa, které jí drásavě připomíná její nemoc a pod vlivem nepředvídatelných událostí si uvědomuje konečnost lidského života.

17 12.11.2021

“Když člověk poslouchá, zaslechne hlasy těch, po kterých touží. Když se pozorně dívá, zahlédne, co je žádoucí.”
Opět spokojenost, pokračování Honu na ovce nezklamalo. Autor inspirován Kafkou a Hessem (Stepní vlk) - jak už tu někdo trefně poznamenal-souhlasím-působivě namíchal čtivý příběh, který mne dokázal zcela pohltit.
Ovčí mužík z fantasy hotelu
U Delfína získal plný počet ⭐️

5 06.11.2021

“Víte, milý pane, když člověk udělá něco zlého, už zdálky cítí neštěstí jako nebeské ptáče před bouří.”
Tři krátké novely, v nichž autor poukazuje na pohnutky hlavních postav (krádež, žárlivost, láska), které ovlivní chování a s humorem utvářejí dějovou linku.
Moje příprava na závažnější Dostojevského díla.

1 30.10.2021

“Já třeba vypadám, jako bych měl jen prázdné ruce. Ale sebou si jistý jsem, a vším jsem si jistý, jsem si jistý svým životem i tou smrtí...mám jen tohle...ale aspoň tu jistotu držím v rukou stejně pevně, jako ona drží mě.”
Tahle kniha mě dostala. Jednoduchý příběh Mersaulta v první části knihy a otázky lidské
existence v části druhé je naprosto dokonalé čtení. Přikláním se na stranu příznivců povahy hlavního hrdiny. Mé sympatie získal právě tím, že za všech okolností zůstával sám sebou (to chce odvahu, ne každý to dokáže a chápu, že to někomu může být nepříjemné). Na “stádní” a univerzální společnost působil stroze, příliš věcně, ale vnímavý čtenář zachytil jeho citlivost a vnímavost (radost z Mariiných pestrých šatů, krása mořské pěny sledování nebe...). Jen zkrátka nedával na odiv své prožívání. No a to se mu právě stalo osudným v počáteční absenci očekávaných emocí, kdy tím popudil veřejnost, získal otevřené nepřátelství soudkyně a všechno to přispělo k průběhu procesu.
Klidně bych dala víc než 5⭐️

9 29.10.2021

“Hledá se Hazeová Dolores,
vlasy plavé, rty jak růžička.
Věk 5300 dní má dnes,
profese žádná...nebo hvězdička....”
Mistrně napsaný příběh po stránce jazykové, kdy autor skvěle pracuje se slovy (jediný důvod, proč jsem knihu dočetla až do konce), ale s obsahem pro mne nepřijatelným. Stokrát si můžu říci je to průnik do duše a pocitů, líčení smyslnosti, slavná kniha, problém s vnímáním nepříjemných témat...atd. atd. Ale nemůžu jinak.
Podstata příběhu u mne vyvolala znechucení a nepříjemné emoce a to u čtení nehledám.
Román je místy zdlouhavý s nudnými popisy, nezachránil to ani poměrně dynamický závěr.

2 29.10.2021

“Doufám, že se smrt nepodobá spánku. Někdy mi hlava únavou klesne na prsa, můj obličej připomíná slunečnici, které chybí slunce, hlava mi visí na stonku páteře zvadle, nehybně, bezmocně...”
Soubor povídek se společným závažným tématem, které nejsou ani trochu plytké, dobře se čtou a zanechají existenciální pocity.

9 24.10.2021

“Tehdy jsem se úplně celá svěřila do její náruče. Byly jsme v tý tmě dokonale spolu a nic nás nemohlo rozdělit. Dokonce i srdce nám snad bušilo společně. Byla to chvíle, kdy jsem se dokázala přiblížit k Eri úplně nejvíc jak se dalo.”
Přečteno na jeden zátah, zdánlivě jednoduchý děj vám nedovolí knížku odložit. Autor opět rozehrává komunikační koncert, perfektně přiblížená atmosféra nočního japonského města. Vyprávění očima kamery a hlavně první osobou množného čísla dodalo příběhu zvláštní a velmi příjemný šmrnc.

6 19.10.2021

“Mirku-život je příliš krátký, než aby se uklízelo!”
Pan Horníček je mistr slova, povídky jsou čtivé, příjemně strávené nedělní odpoledne s knihou.

6 17.10.2021

“Vstup ne pro každého
Jen pro pomatené”

Soubor tří příběhů mě naprosto učaroval. Lázeňský host jako předkrm-lázně doporučuji v rámci svého zaměstnání, od teď budu k lázním doporučovat i tuto povídku-popis prožívání lázeňského pobytu v Badenu pacientem (autorem vypravěčem) nemá chybu.
Dále “skvěle ochucená polévka” Cesta do Norimberka - dokonalý pohled do duše cestovatele filozofa.
No a pak to přišlo: hlavní chod Stepní vlk. Napadá mě homolkovské “ to je žrádlo” (každý je jednou částí duše vlk či jiné zvíře). Nejkrásnější část Vlka je ale velké finále
v závěru - maškarní bál a freudovské Magické divadlo. To je závěrečný dezert a opravdová lahůdka.
Neodpustím si přidat “Mozartův” pokřik v Magickém divadle:
“Hej hochu, platí, že řeč se ti tratí, dech se ti krátí?
Myslíš teď snad na čtenáře, na ty mrchy bídné tváře, co ti žerou z kalamáře, písmo sázejí, bludy razí, druhé jenom štvou a kazí, šavlí házejí?
Člověk by se jenom smál, cos ty draku napáchal, ržál a za břich se popadal, smíchy se až podělal!
Ó ty srdce důvěřící, pryč s tou černí, dej si říci, ty dušičko věčně tklící, zasvětím ti jednu svíci, ať si žertem zjasním líci. Lusknem si a poskočíme, z kopýtka si vyhodíme, taškaříme, čtveračíme a ocáskem zavrtíme, jen na konec nemyslíme.
Pánubohu poručeno, čert má na tě políčeno, bití, nářez je tvé věno, cos napsal, vše nažvaněno a ze všech sil nakradeno!”

1 17.10.2021

“Studánku dej mi blízko u lesa
A nehlubokou Jenom na dlaň vody
A do ní žabku která vodu čistí

Na podzim povybírám napadané listí
V zimě se budu starat aby nezamrzla
A v srpnu zavedu tam lidi žíznivé

A to je všechno Snad je v moci tvé
Udělat pro mne malý důlek vody
Ve kterém by se odrážela nebesa”

Nádherné básně pro každou náladu, ať už jste smutní, veselí nebo třeba podráždění.
Líbila se mi sbírka Co zbylo z anděla a básně Dům, Motlitba a Uprostřed léta.

7 15.10.2021

“Tolik nešťastných nedorozumění! A těch termínů schůzek kolik už jsme dostali. A jak dlouho jsme na vás čekali včera večer, víc než dvě hodiny! Ale to nevadí, to se prostě stává. Řekl bych, že nic z toho nebylo vaší vinou. Dokonce o tom vůbec nepochybuju.”
Hlavní hrdina Ryder se prostřednictvím vzpomínek vrací k důležitým etapám svého života. Jeho hotelový pokoj je náhle pokojem, ve kterém trávil jako dítě prázdniny. Nepozná rodné město, vlastního tchána, manželku, dítě ...postmoderní vyprávění pracuje jako paměť, která také reprodukuje jen určitou část reality, takže ve výsledné vzpomínce často něco chybí nebo přebývá a výsledkem jsou jen střípky skutečnosti.
Když jsem příběh četla, připadala jsem si jako ve snu-dny nemají pevné hranice, neexistuje zákon času a prostoru, cesty vedou odnikud nikam stejně tak jako tramvaje, auta. Řada scén kompletně přebírá znaky noční můry: náhlá nahota na veřejnosti, neschopnost někoho dohonit bez ohledu na rychlost běhu, potácení se v kruhu, dialogy bez návaznosti.
Rydera stále někdo zdvořile (typické Japonsko) prosí o drobnou laskavost - jeho poslání (klavírní koncert) se stále něco staví do cesty, zamotává se do sítě povinností a závazků. S každým dalším úkolem ale Ryder nachází další dávno zapomenutý kousek sebe samého a dozvídá se něco víc o tom, kým dřív býval.
“Neutěšenci nejsou čtení na dobrou noc, spíš dřina a plody vydá až po čase”
Doporučuji k přečtení a dávám 5⭐️

7 12.10.2021

“Vědomí je jen průsvitná blána pokrývající lidskou existenci. Zkušené oko ji snadno prohlédne a uvidí primitivní síly a instinkty, které člověka skutečně pohánějí, které tvoří základ jeho touhy po moci.”
Málokdy čtu dvakrát jednu knihu, ale u této jsem udělala výjimku. Tematika příběhů profesora Yalona mne hodně baví, tenhle příběh od začátku do konce nemá chybu.

3 04.10.2021