Oblomov

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Světoznámý román ruského spisovatele Ivana Alexandroviče Gončarova, poprvé vydaný v roce 1858. Jeho podstatná část vznikla při autorově pobytu v Mariánských Lázních. Gončarov na něm pracoval deset let, román patří do trojice volně navazujících románů Všední příběh, Oblomov a Strž. Hlavní postavou románu je statkář Ilja Iljič Oblomov, mimořádně líný a pasivní, extrémní případ zbytečného člověka, motivu typického pro ruskou literaturu 19. století. Na jeho osudech zachycuje Gončarov prázdnotu a nudu provinčního statkářského prostředí a pocit zbytečnosti jeho hrdinů....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59399/big_oblomov-Ctk-59399.jpg 4.4205
Nahrávám...

Komentáře (48)

Kniha Oblomov

Janina2609
21.11.2021

“Vy myslíte, že myšlenka nepotřebuje srdce? Právě láska jí oplodňuje. Podejte ruku kleslému člověku, abyste ho zvedli, nebo nad ním hořce plačte hyne-li, ale neposmívejte se. Milujte ho, pamatujte v něm na sebe sama s jednejte s ním jako se sebou-pak budu vaše věci číst a skloním se před vámi.”

Román o lásce z dob romantického Ruska ukazuje neromanticky důsledky špatné výchovy mladého člověka. “Ztracený” Oblomov si na jednu stranu získal mé sympatie svou upřímností a laskavostí, chvílemi jsem ale byla až nervózní z jeho nečinnosti a promrhání životních příležitostí. Postava Olgy naproti tomu představuje umělecky nejkrásnější a nejdokonalejší typ ženské postavy ruského románu.
Kniha je poměrně dlouhá, obsahuje bohatě líčený děj s mnoha odbočkami, čte se ale velmi dobře. Není asi pro málo čtivé nebo netrpělivé čtenáře. Je ale bezvadná pro náročné čtenáře, kteří v dlouhých sychravých podvečerech nespěchají za kamarády nebo večer do postele.

Jasmine111
18.11.2021

Téměř na každé stránce jsem našla silně zapamatovatelnou myšlenku, která se mi uložila do paměti, proto toto dílo hodnotím jako velmi nadčasové, navíc s vynikajícím překladem Prokopa Voskovce. "Milující srdce má schopnost úsudku. Takové srdce ví, co chce, a ví předem, co se stane." Vše je obklopené unikátní atmosférou 19. století, kdy si bere do ruky brk a inkoust. Překvapila mě citlivost, jemnost a nesmírná hlubokost tohoto příběhu. Prezentovaná ironie je uchopená tak dobře, že na mě působí osvícensky a vnímám v tom mnoho povzbuzení mezi řádky, aby líná duše mohla být připravená na bouři štěstí... Hloubavé a jímavé hledání smyslu života při zádumčivém pohledu na večerní slunce obklopené červánky: "Můj život byl stvořen... aby vyjádřil poklidné stránky lidského bytí." A přitom je zde nádherně vidět, jak vedle Olgy ožíval. Můj oblíbený citát: "Barvy nikdy nevymizely a světlo, kterým ozařoval pro ni vytvářený kosmos, nezhaslo. - Zachvěl se hrdostí a štěstím, kdykoli pozoroval, že pak jiskra toho světla září v jejích očích, kdykoli zazněl v její řeči odraz myšlenky, kterou jí tlumočil, kdykoli se tato myšlenka stala stala částí jejího vědomí a chápání, nýbrž v lesku ženského půvabu."


palka452
27.09.2021

Geniální příběh vysvětlující mnohé z ruské nátury...

Jodys.63
12.08.2021

...upřímně řečeno jsem celkem zklamaný, nechal jsem se otrávit vleklým popisem infantilního vztahu Oblomova a Olgy.....naopak jsem postrádal tu precizní "diagnostiku" povahy hlavních hrdinů, na kterou jsem u ruských autorů zvyklý ad) Dostojevský nebo Nabokov či Tolstoj. Ano , možná obraz jistého maloměšťáctví a v závěru trochu snahy o revizi v podobě vztahu Olgy a Štolce. Oblomov byl romantický zoufalec nehodný následování , nicméně tu čtvrtou hvězdu dávám za fakt, že ten zoufalý běh života a ruská mentalita jak je Gončarov popisuje, asi fakt odpovídají stejně zoufalému obrazu života v té zemi , kde zítra znamená již pozítří :-)

bigbabe
15.12.2020

Bývali časy, kdy jsem si nedokázala představit, že bych nějakou knihu nedočetla. Ale už mi na tomto světě zbývá méně do konce a tak na takové věci není čas. Když jsem ze strany 73 přeskočila na cca 115 a po 3 stranách zjistila, že jsem opravdu o nic nepřišla, tak jsem začala číst jen každý jeden odstavec vprostřed stránky a o zápletku, která nebyla jsem nepřišla.
A kdybych tedy měla popsat pocit ze záplety, tak mi z toho bylo až špatně, nehoním se za ničím, ale tohle je extrém, který se mi vůbec nelíbil a neměla jsem ze čteně potěšení.
Kam se hrabe Zámek.

Knihomlok2015
13.11.2020

Bohužel, nedokázala jsem dočíst. Vždyť ten chlap sakra za prvních 200 stran ani nevylezl z postele.

miker.90
02.11.2020

Kniha, která si dává na čas, děj nespěchá. Díky tomuto, pro někoho vláčnému spádu, má čtenář dostatek času na ztotožnění se s postavami. A myslím, že onen termín "oblomovština" nebo "zoblomoval" snad i začnu používat jako symbol jistých vlastností lidí ve svém okolí :)

Lukyn96
19.10.2020

Sním o podobném životě, jaký vedl Oblomov. I když rozdíly by se našly a mě by možná takový životní styl po pár letech omrzel.

1