Neutěšenci

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V románové tvorbě britského nobelisty Kazua Ishigura představují Neutěšenci (The Unconsoled, 1995) význačný předěl. Po světově úspěšném Soumraku dne (The Remains of the Day, 1989, č. 1997), jemuž předcházela dvě raná díla s japonskou tematikou, Vybledlá krajina s kopci (A Pale View of Hills, 1982, č. 2018) a Malíř pomíjivého světa (An Artist of the Floating World, 1986, č. 1999), se autor rozhodl opustit tvůrčí jistoty, jimiž si vydobyl přední postavení na britské literární scéně: ať už jde o postkoloniální tematiku, „tichý“, ale vycizelovaný jazykový styl, realistický způsob vyprávění ve dvou prolínajících se časových rovinách či celkově melancholické ladění próz. Nově se pustil do odvážného experimentu: jeho výsledkem je osobitá románová tragikomedie, která si v mnohém nezadá s absurdní komikou Kafkova Zámku či Beckettova Čekání na Godota, případně se satirickým řízem próz Thomase Bernharda. Do nejmenované evropské metropole, připomínající složený portrét Prahy a Vídně, přijíždí světově proslulý klavírní virtuóz. Od jeho vystoupení si místní občané slibují nejen nevšední hudební zážitek, ale hlavně duchovní obrodu upadající obce. Právě hudba představuje ve světě alegorizujícího románu médium, v němž se odehrává veškerý kulturně-politický život – od tužeb a snů nadaných jedinců přes působení občanských spolků až po dění na radnici a krizové zvraty v politickém směřování společnosti. Podaří se klavírnímu géniovi naladit místní lid na kýženou hudebně-politickou notu dřív, než bude muset na další štaci? Dokáže tento duševně labilní spasitel najít v labyrintu neznámého města – kde je snadné zabloudit, nebo se s někým nepříjemně zaplést –, ten pravý klíč k nastartování obdoby „pražského jara“? Ishiguro získal za dílo, jež v době vydání vzbudilo rozporuplné ohlasy, cenu Cheltenhamského literárního festivalu. S odstupem času je čím dál tím jasnější, že zcela zaslouženě....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432103/big_neutesenci-HaF-432103.jpg 4.159
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Argo
Originální název:

The Unconsoled, 1995


více info...
Nahrávám...

Komentáře (23)

Kniha Neutěšenci

AdamMez
21. ledna

Kafkův pan K. padající dolů králičí norou… Jen s tím rozdílem, že v Neutěšencích je K. (pan Ryder) vědomou součástí celého šíleného aparátu. Nestojí vně a nesleduje svůj zánik, naopak se alespoň domněle celého cirkusu aktivně účastní, ovlivňuje dění kolem sebe a bez zaváhání, i když občas v polospánku, prochází časovými skoky až k vytouženému Zámku.
Promlouvající postavy se svým vyjadřováním prostřednictvím formálních zdvořilostních obratů pohybují téměř na hranici bezobsažnosti, čtenář je v duchu chytá pod krkem a třepe s nimi, aby z nich konečně vypadlo to, co skutečně chtějí sdělit, a zároveň se klaní neuvěřitelné trpělivosti lyrického subjektu, který šroubované promluvy vyposlouchává a odnáší si z nich sdělení, která ale ve skutečnosti nikdy nezazní. Jakob by měla forma výpovědi napořád dokonale nahradit obsah. (Neděje se něco takového pokaždé s vlnou úspěchu populistických stran, myšlenek a hnutí?) Autor se prostřednictvím popsaných postupů dostává až na samou hranici čitelnosti, kterou ale s až geniální přesností nepřekračuje. I když je čtenář, stejně jako hlavní postavy Tarkovského Stalkera na cestě do Zóny, dokonale ukolébám pomalým vnímáním světa ospalého lyrického subjektu, najednou se rozsype čas i prostor, lyrický subjekt si vzpomíná na detaily z minulosti postav, které potkává poprvé v životě, rozdvojuje svůj vlastní komplikovaný vztah s rodiči mezi sebe, autora (zcela zjevně), postavu syna majitele hotelu…, ztrácí se v nekonečném množství liminálních prostor, snaží se překonat nesmyslnou a uctívanou zeď zjevující se najednou uprostřed města, a pak přichází konec, který je nejspíš nejdepresivnějším positivním závěrem knihy, na který jsem kdy natrefil.

sgjoli
27.11.2022

Na napsání komentáře jsem si výjimečně musela nechat několik hodin tuhle knihu rozležet, abych si to v hlavě ujasnila, jestli se mi to vlastně líbilo, nebo ne. Protože tahle kniha mi dala tak trochu zabrat - nejen tím, jaká je to rozsáhlá cihla. Ve výsledku se mi kniha nakonec spíš líbila, byť teda čtení téhle knihy byl pěkný oříšek a já si to musela dávkovat a v některých pasážích se trochu "nutit".
Připadalo mi to jako zajímavá sonda do lidské duše, kdy člověku strašně moc záleží na tom, jak vypadá a jak působí v očích nějaké externí autority. Řada pitoreskních postav se tu takřka plazí před autoritou a předvádí excelentní výkony v patolízalství, podlézavosti a úslužnosti. Zároveň se to skloubilo do určité snahy si od autority vydobýt nějakou přízeň a získat pomoc, vše zabaleno do hávu slušnosti. Byť mně osobně podobné chování poněkud iritovalo, jako čtenářka musím vyzdvihnout, že tohle uměl Ishiguro vykreslit skvěle.
Vedle toho tu pozorujeme lidi, co se honí za úspěchem, hledají svoji hodnotu, v hlavě si tu svoji hodnotu neumí srovnat a hledají tak povzbuzení a souhlas druhého. A také tu autor otevírá téma očekávání druhých, která v člověku neúměrně zvyšují tlak, v němž se ocitají. Což je taky takový zajímavý rys téhle knihy - vlastně je to něco, co můžeme občas pozorovat i v reálném světě, řekla bych.
A pak tu máme hlavního hrdinu, který ve městě platí za autoritu, jež má v očích ostatních bůhvíproč kdovíjakou moc o všem rozhodnout a svými názory udávat směr, ale přitom se hrdina sám zcela absurdně honí po světě za "tou šancí", "tím velkým dnem", co se člověku přihodí jednou za život, a přitom mu vlastní život nevychází a protéká mezi prsty.
Celkově tak kniha na mne kniha působí jako jeden velký příběh o promarněných šancích a upřednostňování jiných, nedůležitých věcí.
A ačkoliv těmito tématy na mne autor udělal dojem, nedokážu hodnotit naplno. Kniha sama o sobě je dost rozvleklá a rozplizlá, což mi přišlo poněkud na škodu. Víc by mi vyhovoval hutnější styl, který znám z jiných autorových knih. Takhle tam byla řada dost natahovaných pasáží - pro mne zbytečně natahovaných.
Celkově tak 4 hvězdy, možná trošinku slabší 4 hvězdy.


KapitánSmrt
27.07.2022

Méně zdařilá variace na Kafku. Poměrně rozvláčné, plné prázdné slovní vaty, zároveň postrádající lehkost a vtip Kafkova Zámku, ale třeba i Dostojevského Běsů či Musilova Muže bez vlastností. Absurdity je zde dostatek, podivný snový svět je fascinující a některé postavy baví. Zajímavý je i důraz na neschopnost komunikace mezi hrdiny, kdy jsou dialogy plny nepochopení či nedorozumění, z čehož následně vyvstávají zajímavé konflikty. Lidé jsou zklamáni z jednání druhých, z toho, že neodpovídají zvnitřněným kategoriím úspěchu či slávy, což dále roztáčí spirálu zmaru či pocitu promarněného a ztraceného času případně celého života. Tyto nepříjemné pocity ztráty, nemožnosti dostát kladeným nárokům blízkých (ale také společnosti) dílo pozvedají. Bohužel jsou často zaneseny silnou vrstvou balastu.

Louisareading
31.03.2022

Miluju jeho dialogy, to, jak umí vykreslit atmosféru a napětí mezi postavami. A tady je toho napětí víc než by čtenář mohl zprvu čekat. Doporučuji!

CervenaVeronika
23.08.2021

Z komentářů mám pocit, že jsem možná četla jinou knihu. I kvůli tomuhle hlodání ponechám bez hvězdičkového ohodnocení, protože mi přijde nepatřičné.
Příběh mě bavil i nebavil. Často jsem měla pocit, jako bych několik stran nedávala pozor a najednou byla v naprosto jiné části příběhu. A tak to bylo po celou dobu vyprávění.

TeraBla
26.06.2021

Já tak úplně netuším, co si o této knize myslet. Ishigura jsem přečetla, snad všechny jeho díla, ale tohle nevím kam zařadit. Všechny postavy na mě působily dost nejistě, prostředí bylo snové se všemi svými průchody a tajnými dvířky, čas zde neexistoval v rovině v jaké ho známe normálně. Občas jsem byla z děje silně nervózní a rozčilovalo mě, že hlavní postavu zdržují ostatní nějakými zbytečnostmi. Pokud toto byl autorův záměr, v tom případě je to napsáno bravurně. Opět se text četl lehce, krásná skladba slov.

Janina2609
12.10.2021

“Tolik nešťastných nedorozumění! A těch termínů schůzek kolik už jsme dostali. A jak dlouho jsme na vás čekali včera večer, víc než dvě hodiny! Ale to nevadí, to se prostě stává. Řekl bych, že nic z toho nebylo vaší vinou. Dokonce o tom vůbec nepochybuju.”
Hlavní hrdina Ryder se prostřednictvím vzpomínek vrací k důležitým etapám svého života. Jeho hotelový pokoj je náhle pokojem, ve kterém trávil jako dítě prázdniny. Nepozná rodné město, vlastního tchána, manželku, dítě ...postmoderní vyprávění pracuje jako paměť, která také reprodukuje jen určitou část reality, takže ve výsledné vzpomínce často něco chybí nebo přebývá a výsledkem jsou jen střípky skutečnosti.
Když jsem příběh četla, připadala jsem si jako ve snu-dny nemají pevné hranice, neexistuje zákon času a prostoru, cesty vedou odnikud nikam stejně tak jako tramvaje, auta. Řada scén kompletně přebírá znaky noční můry: náhlá nahota na veřejnosti, neschopnost někoho dohonit bez ohledu na rychlost běhu, potácení se v kruhu, dialogy bez návaznosti.
Rydera stále někdo zdvořile (typické Japonsko) prosí o drobnou laskavost - jeho poslání (klavírní koncert) se stále něco staví do cesty, zamotává se do sítě povinností a závazků. S každým dalším úkolem ale Ryder nachází další dávno zapomenutý kousek sebe samého a dozvídá se něco víc o tom, kým dřív býval.
“Neutěšenci nejsou čtení na dobrou noc, spíš dřina a plody vydá až po čase”
Doporučuji k přečtení a dávám 5⭐️

opic 12
21.09.2021

Čas nehraje roli.Cesta výtahem se může protáhnout na půl hodiny.Podzim se může změnit během dne na jaro.A neznamená že je večer tak si za pár minut přijde snídaně.Vzpomínky se prolínají se snem a naopak.
Vítejte ve světě Neutěšenců.Prolínání je tu dosaženo k dokonalosti.Ne každý si užije.
Neutěšené odpoledne na sklonku léta.
Co si představit kromě respektu z obsáhlého románu.Zaujme po celou dobu ? Obavy nejsou na místě.Ishiguro nezklamal ani na chvíli.
Košatý nicméně velmi čtivý text.Tisková esence určená pro podivné bytosti z rodu homo knihus.
To tajemství z odhalování když se prodíráte osaháváte očicháváte stránky.Ubíhající vzletné odstavce černobílého spadaného listí vám nedají vydechnout.Šustí při otáčení s typickou obálkou od Arga.Pod tíhou stránek láme se hřbet a lupe vazba.
No prostě to vyžaduje určitou výdrž a odhodlání.
To není jako práce s buzolou děti !
.......................................................................................
V příběhu kde si nemůže být ničím jistá ani hlavní postava natož čtenář.Neustálý neuspořádaný tlak všem a vždy vyhovět každému.No vždyt to znáte třeba z práce a VY neřeknete NE : Někdo po vás něco chce...někde máte v určitou dobu být...po tom co potkáte toho co po vás něco chce potkáte někoho dalšího kdo po vás něco TAKY něco chce...a pořád máte být už v tu chvíli na jiném místě...a tu si vzpomenete že jste včera někomu něco slíbili !
A do toho vám vždycky někdo něco co po vás chce sáhodlouze vysvětluje.Vyhovíte s největší ohleduplností slíbíte.No prostě na palici.Rozkočhlava.
To jsem přeci zažil a jistě ne jednou řeknete si.
Děj se odehrává sice v jakési nedefinované moderní době ale ne přímo současnosti.Ale co to znamená.Nojo ale nebyl by to Kazuo.Po celou dobu mám neodvratný pocit že čas je minulejší než se zdá být.
Všechno je stejně Matrix.
Pšššt ani muk.
Pardonus a soráč.To byl jenom spoiler :-D
........................................................................................
Sním či bdím ? Je to sen ? Totéž ráno tentýž den ? Ale ted už jinde jsme je to jiná vesnice !
Silná pasáž v kapitole v hospodě s portýrama a hlavní hvězda večera Gustav.
Bezútěšné neutěšené stále pokračuje.Ovšem z důrazem na grotesknost a zesměšnění stereotypů kdejakých snobů s předsudky.
Zmatenost flustrace a chaos jak příznačně komické.No jak se to vezme.
Neustálé výlevy se stupnují.Téměř k neudržení leckdy k neusnesení.Ti všichni po nás něco chtějí.Důvěřivý.Loajální.Empatický.Laskavý.Je opravdu za každou cenu život právě takový ?
A právě ted...hmm nebo to bylo včera ne asi vloni ? Bylo to ehm.Pardon zeptám se a dopíšu (výhledově).Co jsem to vlastně ještě ...
V knize si memůžete být vždy jisti.Čas je relativní.Takže jestliže je večer neznamená to že se nemůže podávat snídaně.Proč tomu tak je na to si přijde vnímavý čtenář sám.Pokud si tedy chce vůbec něco takového užívat :)
Nejednoznačné pojednání.Košatě zamotané jak jen může být.Nejistota plíživá.Neuchopitelnost okamžiku.Neurčitá zahalenost.Bezprostředně čtivé ač se to nemusí zprvu zdát.
Pamět.Vzpomínky.Definitivní Kazuo Ishiguro a jeho Neutěšenci.
Silný literární zážitek jak jen může kniha být.

1