Neutěšenci

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V románové tvorbě britského nobelisty Kazua Ishigura představují Neutěšenci (The Unconsoled, 1995) význačný předěl. Po světově úspěšném Soumraku dne (The Remains of the Day, 1989, č. 1997), jemuž předcházela dvě raná díla s japonskou tematikou, Vybledlá vyhlídka s kopci (A Pale View of Hills, 1982, č. 2018) a Malíř pomíjivého světa (An Artist of the Floating World, 1986, č. 1999), se autor rozhodl opustit tvůrčí jistoty, jimiž si vydobyl přední postavení na britské literární scéně: ať už jde o postkoloniální tematiku, „tichý“, ale vycizelovaný jazykový styl, realistický způsob vyprávění ve dvou prolínajících se časových rovinách či celkově melancholické ladění próz. Nově se pustil do odvážného experimentu: jeho výsledkem je osobitá románová tragikomedie, která si v mnohém nezadá s absurdní komikou Kafkova Zámku či Beckettova Čekání na Godota, případně se satirickým řízem próz Thomase Bernharda. Do nejmenované evropské metropole, připomínající složený portrét Prahy a Vídně, přijíždí světově proslulý klavírní virtuóz. Od jeho vystoupení si místní občané slibují nejen nevšední hudební zážitek, ale hlavně duchovní obrodu upadající obce. Právě hudba představuje ve světě alegorizujícího románu médium, v němž se odehrává veškerý kulturně-politický život – od tužeb a snů nadaných jedinců přes působení občanských spolků až po dění na radnici a krizové zvraty v politickém směřování společnosti. Podaří se klavírnímu géniovi naladit místní lid na kýženou hudebně-politickou notu dřív, než bude muset na další štaci? Dokáže tento duševně labilní spasitel najít v labyrintu neznámého města – kde je snadné zabloudit, nebo se s někým nepříjemně zaplést –, ten pravý klíč k nastartování obdoby „pražského jara“? Ishiguro získal za dílo, jež v době vydání vzbudilo rozporuplné ohlasy, cenu Cheltenhamského literárního festivalu. S odstupem času je čím dál tím jasnější, že zcela zaslouženě....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432103/big_neutesenci-HaF-432103.jpg 4.146
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Argo
Originální název:

The Unconsoled, 1995


více info...
Nahrávám...

Komentáře (19)

Kniha Neutěšenci

Janina2609
12. října

“Tolik nešťastných nedorozumění! A těch termínů schůzek kolik už jsme dostali. A jak dlouho jsme na vás čekali včera večer, víc než dvě hodiny! Ale to nevadí, to se prostě stává. Řekl bych, že nic z toho nebylo vaší vinou. Dokonce o tom vůbec nepochybuju.”
Hlavní hrdina Ryder se prostřednictvím vzpomínek vrací k důležitým etapám svého života. Jeho hotelový pokoj je náhle pokojem, ve kterém trávil jako dítě prázdniny. Nepozná rodné město, vlastního tchána, manželku, dítě ...postmoderní vyprávění pracuje jako paměť, která také reprodukuje jen určitou část reality, takže ve výsledné vzpomínce často něco chybí nebo přebývá a výsledkem jsou jen střípky skutečnosti.
Když jsem příběh četla, připadala jsem si jako ve snu-dny nemají pevné hranice, neexistuje zákon času a prostoru, cesty vedou odnikud nikam stejně tak jako tramvaje, auta. Řada scén kompletně přebírá znaky noční můry: náhlá nahota na veřejnosti, neschopnost někoho dohonit bez ohledu na rychlost běhu, potácení se v kruhu, dialogy bez návaznosti.
Rydera stále někdo zdvořile (typické Japonsko) prosí o drobnou laskavost - jeho poslání (klavírní koncert) se stále něco staví do cesty, zamotává se do sítě povinností a závazků. S každým dalším úkolem ale Ryder nachází další dávno zapomenutý kousek sebe samého a dozvídá se něco víc o tom, kým dřív býval.
“Neutěšenci nejsou čtení na dobrou noc, spíš dřina a plody vydá až po čase”
Doporučuji k přečtení a dávám 5⭐️

opic 12
21. září

Čas nehraje roli.Cesta výtahem se může protáhnout na půl hodiny.Podzim se může změnit během dne na jaro.A neznamená že je večer tak si za pár minut přijde snídaně.Vzpomínky se prolínají se snem a naopak.
Vítejte ve světě Neutěšenců.Prolínání je tu dosaženo k dokonalosti.Ne každý si užije.
Neutěšené odpoledne na sklonku léta.
Co si představit kromě respektu z obsáhlého románu.Zaujme po celou dobu ? Obavy nejsou na místě.Ishiguro nezklamal ani na chvíli.
Košatý nicméně velmi čtivý text.Tisková esence určená pro podivné bytosti z rodu homo knihus.
To tajemství z odhalování když se prodíráte osaháváte očicháváte stránky.Ubíhající vzletné odstavce černobílého spadaného listí vám nedají vydechnout.Šustí při otáčení s typickou obálkou od Arga.Pod tíhou stránek láme se hřbet a lupe vazba.
No prostě to vyžaduje určitou výdrž a odhodlání.
To není jako práce s buzolou děti !
.......................................................................................
V příběhu kde si nemůže být ničím jistá ani hlavní postava natož čtenář.Neustálý neuspořádaný tlak všem a vždy vyhovět každému.No vždyt to znáte třeba z práce a VY neřeknete NE : Někdo po vás něco chce...někde máte v určitou dobu být...po tom co potkáte toho co po vás něco chce potkáte někoho dalšího kdo po vás něco TAKY něco chce...a pořád máte být už v tu chvíli na jiném místě...a tu si vzpomenete že jste včera někomu něco slíbili !
A do toho vám vždycky někdo něco co po vás chce sáhodlouze vysvětluje.Vyhovíte s největší ohleduplností slíbíte.No prostě na palici.Rozkočhlava.
To jsem přeci zažil a jistě ne jednou řeknete si.
Děj se odehrává sice v jakési nedefinované moderní době ale ne přímo současnosti.Ale co to znamená.Nojo ale nebyl by to Kazuo.Po celou dobu mám neodvratný pocit že čas je minulejší než se zdá být.
Všechno je stejně Matrix.
Pšššt ani muk.
Pardonus a soráč.To byl jenom spoiler :-D
........................................................................................
Sním či bdím ? Je to sen ? Totéž ráno tentýž den ? Ale ted už jinde jsme je to jiná vesnice !
Silná pasáž v kapitole v hospodě s portýrama a hlavní hvězda večera Gustav.
Bezútěšné neutěšené stále pokračuje.Ovšem z důrazem na grotesknost a zesměšnění stereotypů kdejakých snobů s předsudky.
Zmatenost flustrace a chaos jak příznačně komické.No jak se to vezme.
Neustálé výlevy se stupnují.Téměř k neudržení leckdy k neusnesení.Ti všichni po nás něco chtějí.Důvěřivý.Loajální.Empatický.Laskavý.Je opravdu za každou cenu život právě takový ?
A právě ted...hmm nebo to bylo včera ne asi vloni ? Bylo to ehm.Pardon zeptám se a dopíšu (výhledově).Co jsem to vlastně ještě ...
V knize si memůžete být vždy jisti.Čas je relativní.Takže jestliže je večer neznamená to že se nemůže podávat snídaně.Proč tomu tak je na to si přijde vnímavý čtenář sám.Pokud si tedy chce vůbec něco takového užívat :)
Nejednoznačné pojednání.Košatě zamotané jak jen může být.Nejistota plíživá.Neuchopitelnost okamžiku.Neurčitá zahalenost.Bezprostředně čtivé ač se to nemusí zprvu zdát.
Pamět.Vzpomínky.Definitivní Kazuo Ishiguro a jeho Neutěšenci.
Silný literární zážitek jak jen může kniha být.


CervenaVeronika
23. srpna

Z komentářů mám pocit, že jsem možná četla jinou knihu. I kvůli tomuhle hlodání ponechám bez hvězdičkového ohodnocení, protože mi přijde nepatřičné.
Příběh mě bavil i nebavil. Často jsem měla pocit, jako bych několik stran nedávala pozor a najednou byla v naprosto jiné části příběhu. A tak to bylo po celou dobu vyprávění.

TeraBla
26. června

Já tak úplně netuším, co si o této knize myslet. Ishigura jsem přečetla, snad všechny jeho díla, ale tohle nevím kam zařadit. Všechny postavy na mě působily dost nejistě, prostředí bylo snové se všemi svými průchody a tajnými dvířky, čas zde neexistoval v rovině v jaké ho známe normálně. Občas jsem byla z děje silně nervózní a rozčilovalo mě, že hlavní postavu zdržují ostatní nějakými zbytečnostmi. Pokud toto byl autorův záměr, v tom případě je to napsáno bravurně. Opět se text četl lehce, krásná skladba slov.

netopýr088
18. března

porovnávanie s Kafkom tejto knihe skôr škodí, ako osoží. stále je to však priechodný, ale predsa labyrint plný humoru a nedorozumení. Mám rád Ishigurove knihy, ale po tejto už sa budem báť mať od neho dajaké očakávania...ako úvod do Ishigura túto knihu rozhodne neodporúčam, ono by vás ostatné knihy, mohli sklamať!

Gracian1964
17. března

Tak toto bola parádna jazda. Dlhá, ale stála za to. Vôbec to na mňa nepôsobilo neprístupne, práve naopak, veľmi čítavým štýlom napísané. Iná vec je však interpretácia. Kto si chce užiť neprístupný štýl, nech sa páči začať si niečo s José Donosom, to bolo únavné, Ishiguro je čarovný, magický, halucinačno horúčkovitý, neskutočný...mne to teda hodne evokovalo Kafku, ale aj Becketa....v doslove je spomínaný aj Bernhard, ale to dielo - Beton, som nečítal, takže neviem posúdiť. Užíval som si to plnými dúškami, mohlo to byť aj dlhšie. Myslím, že by som mal siahnuť aj po ďalších tituloch tohto skvelého japonského angličana.

Ozzy86
17. března

Ishiguro se pustil do Kafky a sepsal rozsáhlý román o návštěvě slavného klavíristy v jednom nejmenovaném městě. Autorovo osobní témata jako nespolehlivost lidské mysli či společenská konverzační konvence, která zabraňuje říci cokoliv podstatného, vložil do kafkovského světa s prapodivným ohýbáním prostoru a času.

Atuin
20. března

U této knihy je patrně veliká škoda že nebyla přeložena dříve. Ovšem je na ni vidět proč autor ustoupil v budoucnu od rozsáhlých knih. Tolik stran je na něj hodně. Na něj samotného. Jeho vypravěčský talent a celková narace tu dostává zabrat je znát nakolik jebto i z jeho nstrany vysilující. To v ostatních knihách není tam svůj tón nevyplňuje tak divnym podkreslenim.
Jako další vidím trochu nedostatky u našeho vydavatelství Argo ( kupodivu, až se mi tomu nechce věřit) a to v tom že mám pocit že tam tu knihu neměl asi nikdo v ruce. Srovnání s Kafkou je minimálně nepřesné a zavádějící, ačkoliv jisté prvky se nesou zdánlivě celou jeho tvorbou, bere si jen inspiraci nikoliv atmosféru, tu zadává jinou. Vlastní. Nebo místy naopak, takže z toho vychází vzdy jiný dojem i efekt. Ovšem toto je autor, který nemá špatných knih. S tím že se člověk v nějaké části knihy rozbije, že mu Kazuo prostě nepěkně uštědří, s tím se člověk musí smířit. Nedoporučuji s touto knihou u něj začínat.
Mě kniha zmátla svou šířkou, protože to není typický Jazuo a vylo mi jasné že něčím sám sobě musel jít nannetvy protože do takoveho eposu už pitom nešel. Což zrovna u něj jen dobře.4/5

1