Král, dáma, kluk

od:

Král, dáma, kluk

Protagonisty románu, zasazeného do prostředí Berlína dvacátých let minulého století, jsou úspěšný podnikatel Kurt Dreyer, jeho pohledná žena Marta a Franz, mladý syn Dreyerovy sestřenice, jehož se Dreyer uvolí zaměstnat ve svém obchodním domě. Marta, postrádající k manželovi vřelejší citový vztah, využije Franzova nepřehlédnutelného okouzlení jejím půvabem, začne se s mladíkem tajně scházet a po čase jej přiměje, aby spolu s ní přichystal plán, jak odstranit překážku jejich společného štěstí v podobě nenáviděného manžela. Franzova láska k Martě postupně ochabuje, mladík se však ženině vůli nedokáže vzepřít a oba pokračují v přípravě zamýšleného činu, aniž by tušili, jak překvapivě jejich troufalá hra skončí....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/27_/27744/kral-dama-kluk-27744.jpg 4.260
Originální název:

Korol', dama, valet (1928)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Paseka
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (5)

Přidat komentář
intelektuálka
10. srpna

Mistrně napsaná magická studie milostného trojúhelníku - tak, jak to ruští prozaici umějí..

Psychologické profily hráčů jsou precizně vykreslené -můžete číst jejich myšlenky...

Autor : "upřímně řečeno se obávám, že mě ty dvě veličiny, Balzac a Dreiser, obviní z nechutné parodie, ale já přísahám, že tehdy jsem ještě nečetl jejich slátaniny..."

Ne, neobviní - dílo je ryzí originál /i když nesouhlasím s hodnocením Balzaca a Dreisera - ti literární veličiny jsou/...

Ale literární veličina je i Vladimir Nabokov.

alef
17. července

„Nemyslím v žádném jazyku. Myslím v obrazech.“
Cílem je nalézt odpověď na položené otázky a dospět tak k možnému tématu.
/V. Nabokov – z rozhovoru pro BBC, 1968/

Když jsem přemýšlela, co k tomuto příběhu napsat, první, co mě napadlo, bylo, že je to příběh plný správně zvolených slov, tím myslím, přesně zvolených slov, každé je na svém místě, má svůj účel a autor si dobře promyslel, kam které přijde :-) ... ještě jinak, měla jsem z příběhu dojem takové hry, kterou hraje autor s námi čtenáři. A zároveň bych řekla, že má o nás čtenářích docela vysoké mínění :-), cítíte se spíš jako „parťák“, skoro bych řekla, že předpokládá, že sdělení, které nám svým jedinečným způsobem „zašifroval“ do textu, prostě odhalíme, vycítíme, že si my čtenáři dáme tu práci objevit a odhalit, to, co je v příběhu ukryté, že budeme spolupracovat :-). Příběh je poetický, takže se vám pak bude dobře číst, samozřejmě, pokud daná pravidla hry přijmete :-).

Nabokov vás na začátku příběhu jednoduše uvede do určité (konkrétní a přesně promyšlené) atmosféry, ... příběh se začne odvíjet a nastoupí „hráči“, čtenáři se tak dostane jedinečné možnosti ponořit se do vnitřních monologů každého z nich ... a zjistit jaké je jeho konkrétní místo v dané „hře“, Nabokov je v tomhle dost důsledný, je to, jako byste byli přímo uvnitř proudu myšlenek, přímo v hlavě každé z postav. Nenechte se ovšem ošálit dojmem, že najednou „víte vše“ ... že dokážete odhadnout situaci ... doporučuji být ve střehu a pozorně sledovat, ... kdo mluví, a jak to bylo řečeno, nečekejte tak úplně poctivého a pravdomluvného vypravěče, nezapomínejte, že hrajete hru a vašim úkolem je odhalit to ukryté :-), náznak se určitě objeví a pokud ho nepostřehnete ... prostě o něj přicházíte ... takže věřte, že dojít ke konci ... není tak úplně procházka růžovým sadem, ale je to řádně a precizně vystavěný labyrint, do jehož cíle se dostane jen pozorný čtenář :-).

„Jako obvykle bych chtěl podotknout, ... pokud se nějakému odhodlanému freudovci podaří proklouznout dovnitř, je třeba ho upozornit, že v románu jsou tu a tam nalíčeny ukrutné pasti.“
/V. Nabokov – Předmluva k anglickému vydání, 1967/

Být čtenářem, který zakusí stejný prožitek jako autor při tvorbě díla, je pro Nabokova dost zásadní: „Blaženost vyvolanou šťastně volenými slovy sdílí jak spisovatel, tak čtenář.“ ... ovšem pozor, není to zadarmo :-): „Dlouho a těžce se lopotím se slovy, až do okamžiku, kdy mám pocit, že je zcela ovládám … jestli potom se zas musí lopotit čtenář – výborně. Umění je těžká věc.“
/V. Nabokov – z rozhovoru pro BBC, 1968/

boticelli
17.11.2017

Cetl jsem Pnina, ted Kral, dama, kluk a Lolitou s Nabokovem definitivne koncim. Z Pnina si temer nic nepamatuji, Krale jsem docital s donucenim a na Lolitu jsem velice zvedav.

micha-ella
13.08.2017

Velmi mi to připomínalo Americkou tragédii. Nabokov umí psát!

holubTN

mnohý odborníci na kartovú hru, po ktorej bol román pomenovaný, hovoria o tom, že dejová koncepcia je len šikovne prerozprávaná jedna hra, kde sa každá postava správa podľa presne určených kartových pravidiel