jana-cisarova komentáře u knih

(SPOILER) Kniha mne velmi zaujala od samého začátku. Vybrala jsem si ji v rámci čtenářské výzvy. Děj zahrnuje životní příběhy tří žen z jedné rodiny, které postihl podobný osud. Začíná v roce 1938 před zabráním Sudet, pokračuje Mnichovskou zradou, obdobím protektorátu, a vtáhne nás do krutých let druhé světové války.
Edita se rozchází se svou rodinou, kvůli tyranskému otci, který jí bere svobodu. Matka Irma se svému osudu nemohla vzepřít, neboť se provdala za Editina otce z nouze, jako těhotná, tedy zhanobená. Muž jí to dával celá léta znát.
Edita skončí stejně jako její matka těhotná, bez naděje na sňatek s přítelem, který jí zatajil, že je ženatý. Dvě děti, které v období dvou let porodí, svěří do péče své matky a sestry. Proto je nazývána kukačkou.
Kristýna, dcera Edity, kterou porodila v době války a svěřila ji své matce Irmě, se až po létech dozvídá o svém původu a o původu svého bratra, který byl prvním Editiným nemanželským dítětem. Toto rodinné tajemství se projeví až v poválečném období, kdy je Kristýně čtrnáct let.
Obdivovala jsem především Irmu, která toho za svůj život musela tolik zvládnout, tolikrát se obětovala pro druhé a opatrovala bezmocného manžela po mrtvici až do jeho smrti.

24 16.07.2023

Po této knize jsem sáhla v rámci čtenářské výzvy, a také z důvodu, že jsem ji měla doma v knihovně už delší dobu nepřečtenou. Moc se mi do ní nechtělo, slyšela jsem od kamarádky, že to není nic moc.
Celkem dobře se četla už od začátku, akorát mi chvíli trvalo zvyknout si na přechod popisu děje pokaždé, když se měnila osoba, která za sebe svůj příběh vyprávěla.
Alkoholička, nešťastně rozvedená a na bývalého manžela fixovaná Rachel, která zaplňovala svůj čas přejížděním z místa bydliště do Londýna, kde stále ještě údajně pracovala, přestože již dávno dostala výpověď. Bavila se sledováním soukromého života lidí v rodinném domku výhledem z okna vlaku.
Megan, která byla onou sledovanou osobou, již Rachel považovala za ženu šťastně provdanou a stále zamilovanou do svého manžela, se kterým ji vídala na terase domku nebo na zahradě z okna vlaku.
Anna, napohled šťastně provdaná za jejího exmanžela Toma, do kterého byla Rachel stále zamilovaná a do jejichž rodiny se až moc pletla, což Anna velice těžko nesla.
Jak moc se Rachelina vize osudů lidí, které sledovala, a kterým jejich štěstí záviděla, odlišovala od drsné reality, to pochopila až téměř na konci. Hodně toho však poznala už během prvních dnů, kdy ji zasáhla děsivá zpráva o neštěstí, které se stalo, a které mělo souvislost s ní samotnou.
Kniha plná vzrušení a zvratů, nemám problém ji ohodnotit pěti hvězdičkami.

18 11.08.2023

(SPOILER) Je to strhující příběh z islámského světa, kde žena znamená méně než zvíře. Osudy Marjam a Lajly nelze číst bez slzí v očích. Jsou ukázkou, jaký byl život většiny žen v Afganistánu, kde navíc k tomu, že byly úplně vyřazeny ze společenského života, byly majetkem manžela, bez něhož nesměly vyjít na ulici, aniž by riskovaly bití, násilí a mučení od náboženské policie, žily v každodenním neustálém strachu z válečného běsnění, útoků raket na civilní cíle, smrti svých nejbližších a každodenní strach o život jejich a svých dětí.
Hlavní hrdinky, Marjam a Lajla, byly vystaveny nejen zlovůli svého manžela, ale téměř po celou dobu válce a vraždění. Pro Marjam byl Rašíd o 30 let starší muž, který ji týral, bil, psychicky ničil. Lajla, jeho druhá žena, si ho byla nucena vzít poté, co ji zachránil zmrzačenou po výbuchu rakety, která zničila její domov a zabila oba rodiče. Získal ji podvodem a jí bylo jasné, že pokud nabídku k sňatku nepřijme, nemá šanci sama přežít. Bylo jí čtrnáct a Rašíd už přetáhl šedesátku. Krásný vztah, který nakonec vznikl mezi Marjam a Lajlou, byl požehnáním pro obě. Bylo mi líto, jak život Marjam skončil. Měla jsem radost, že aspoň Lajla našla své štěstí a svou lásku po ztrátě drahé Marjam.
Kniha je krásná a smutná. Khaled Hossein je vynikající vypravěč, jeho řádky se četly dobře. Hodnotím knihu na plných pět hvězdiček.

16 17.03.2023

Druhá kniha od Lisy Reganové, kterou jsem přečetla v rámci čtenářské výzvy. Po Mizejících dívkách, které mne ze začátku vůbec nechytily, jsem tuto knihu četla s větším napětím už od prvních stránek. Detektiv Josie Quinnová vůbec nezklamala. Tady se prolíná děj s jejím vlastním příběhem z dětství, které měla velmi kruté, díky své matce. Teprve postupně zjišťovala, jak to bylo s její matkou doopravdy. Rozvíjelo se záhadné rodinné tajemství.
Od druhé poloviny, a postupem dalších stránek před koncem knihy, jsem už tušila, jak celý příběh dopadne, jak se vše rozuzlí, a jaká je její skutečná identita. Potěšilo mne, že ze všech nástrah a nebezpečí ztráty života, vyšla živá, a zlo bylo potrestáno.

15 23.06.2023

Hrdinkou je Katka, patnáctiletá dívka, která bydlí s rodiči na zámku. Není žádná zámecká paní. Rodiče zámek spravují. otec je kastelán. Působí jako průvodci pro skupiny turistů.
Katka jim musí o prázdninách pomáhat. Sedí na pokladně, kde prodává vstupenky, pohlednice a různé upomínkové předměty.
Do zámku přijíždí pomocník pro jejího otce. Je jím student historie, Petr. Nejdříve si s Katkou příliš nepadnou do oka. Petr se rychle zapracuje a pak již samostatně provází skupiny turistů.
Katka se postupem času do něho zamiluje. Nadělá sama a společně se svou kamarádkou spoustu trapasů. Petrovi se chce za jeho nevšímavost pomstít. Způsobí tím malér, který je vlastně nedorozuměním, má však nepříjemné následky. Případ musí řešit policie a Katka má z ostudy kabát. Petr se však zachová jako gentleman, neboť poznal, že dívka je do něho zamilovaná. Na usmířenou jí posílá dárek s kopretinou.

14 14.09.2023

Historický román ze 16. století jsem si ráda přečetla, neboť je to dílo mé oblíbené spisovatelky. Děj byl zpočátku trochu rozvláčný, než jsem si zapamatovala všechny osoby. Některé jsem si oblíbila, jiné právě naopak. Jan ze Zboře mi nebyl zpočátku příliš sympatický, když se choval tak odtažitě k Dianě, vdově po svém zemřelém bratrovi Vilémovi. Pochopila jsem ho, až když jsem poznala, nakolik jeho bratr vyčerpal rodinný majetek svým vstupem do francouzské armády a jeho žena, vdova, zůstala naprosto bez prostředků, závislá na jeho bratrovi.
Diana to neměla lehké, nenáviděl ji nejen hradní pán, ale i služebnictvo. To všechno se změnilo, když krajinu zasáhl mor, když byli přepadáni zločinnými bandami, a Diana se stala ošetřovatelkou a oporou všech. K jejich skoro stálým hostům patřili Janovi bratranci, Jošek a Zikmund, páni z Jedlové. V závěru došlo k nečekanému odhalení, kdo stál za vším, co se na hradu dělo.
Román se mi líbil, dobře se četl a měl velmi napínavý děj.

14 11.07.2023

První kniha, kterou jsem od této autorky četla. Ve svých seznamech jsem našla, že jsem ji dokonce už četla v roce 2020. Děj mi byl povědomý už od začátku.
V první části mi trochu vadila řada jmen, ať už to byli vyšetřovatelé, nebo další osoby. Chvíli trvalo, než jsem si poskládala, kdo je kdo. Detektiv Josie mi byla sympatická, i když to byla žena silného kalibru. Nedala si pokoj, aby se stáhla, když ji šéf suspendoval po jedné nepříjemné příhodě, kdy použila svoji sílu proti vyšetřované osobě.
Stála před ní nezbytnost vypátrat sama za sebe nezletilou dívku, která zmizela. Brzy se ukázalo, že unesených dívek bylo víc. Záhad kolem jejich zmizení ještě víc. A policie pracovala slimáčím tempem, jakoby tak závažnou věc vůbec nechtěla odhalit.
Druhá polovina knihy měla rychlejší spád, kniha nešla odložit. Kolik se toho semlelo, kolik mrtvých, postřelených. Josie musela překonávat svoji noční můru, když chtěla zjistit, co právě musela. Marné byly příkazy jejího manžela, se kterým už nežila, jejího přítele, jejího šéfa, aby toho nechala a všechno hodila za hlavu.
Nakonec zvítězila, ale za jakou cenu toho, co objevila. Určitě si ráda přečtu i další knihu ze série, Dívka beze jména. Při hodnocení jsem váhala mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Dávám pět.

14 31.03.2023

(SPOILER) Ke knize mám nějaké výhrady. Musím přiznat, že nemám ráda knihy s nadpřirozenou tématikou. Jinak ale šlo o příběh zajímavý a čtivý. Musím však souhlasit s jinými komentáři, že kus děje mohla autorka vypustit, že kniha byla dost rozvláčná.
Petr, který se vrací do rodné vesnice v Orlických horách do domku po svých rodičích, mi byl sympatický. Stejně tak, jako jeho sousedka a rodinná přítelkyně paní Urbánková, i jeho kamarádka z dětství Helena. Už méně sympatické mi byly některé další osoby z jejich spolku.
Petr ztratil v dětství svého nejlepšího přítele Vojtu, který jednoho dne zmizel a nikdy se nenašel. Jejich společná kamarádka Helena byla šťastně vdaná a měla dceru Karolínu. Petr zjistil, že on a její dcerka Kája, mají nějaké společné zážitky, které se váží k dávno ztracenému případu. Brzy po jeho
příjezdu se začínají dít podivné věci, které vedou k jeho přesvědčení, že musí zjistit, co se tenkrát s Vojtou stalo. Zaplétá se do složitých situací, ze kterých bude pak těžko hledat cestu.
Konec knihy mne trochu víc rozhodil. Nebyla jsem si jistá, jak to ve skutečnosti dopadlo, i když to zřejmě dobře autorka nastínila. Chyběl mi nějaký přesvědčivě napsaný konec.

13 22.12.2023

Vždycky mne zajímalo, odkud se vzalo tolik řeckých přistěhovalců v naší zemi. Museli se sem dostat ještě v době, kdy jsem byla dítětem, nebo ještě nebyla na světě. V mládí jsem poznala několik Řeků. Byli mi sympatičtí, ale neuvažovala jsem o tom, odkud přišli a proč.
Při čtení této knihy mi bylo mnoho prozrazeno. Nevěděla jsem, že tito lidé byli tady internováni a neměli na výběr, zda tu zůstanou, nebo se mohou kdykoliv vrátit domů. Překvapilo mne, že komunistům záleželo, aby zastávali ty samé ideje jako oni, aby se nesnažili navázat známosti s lidmi z jiných kapitalistických zemí, dokonce ani se netoužili vrátit zpět do Řecka. Měla jsem za to, že všichni si mohou dobrovolně odjíždět na prázdniny či na dovolené do své původní země, případně tam kdykoliv zůstat. To, že nemají svůj vlastní pas, ani ho nemohou získat, neboť neměli ani české, ani řecké občanství, mne ani nenapadlo. Nedovedla jsem to pochopit.
Při čtení knihy jsem se dozvěděla, že situace se pro ně změnila až po změně státního zřízení v naší zemi po roce 1989. Kniha se mi moc dobře četla. Jsem moc ráda, že jsem na ni narazila.

13 29.10.2023

(SPOILER) Kniha Zdeňky Bezděkové popisuje osudy českého děvčátka, které bylo za války odvlečeno do Německé Spolkové Republiky na převychování. Dali jí jméno Leni a žila v rodině Freiwald.
Celá léta cítila, že s ní není něco v pořádku. Měla matku Rosu, které říkala Ledová královna, bratra Raula a babičku Matyldu. Otec Raul prý zemřel jako hrdina ve válce. Leni si v podvědomí vybavovala rodiče, kteří vypadali jinak. Matka Rosa jí řekla, že když jí byly čtyři roky, byla dlouho v nemocnici. Vzpomínala jen mlhavě na krásnou panenku, které říkala Nina, na klobouček, který nosila. Když se na tyto věci ptala matky nebo babičky, kde jsou, odpověděly jí vyhýbavě.
Když jí bylo jedenáct let, doslechla se ve škole od spolužaček nějaké narážky na její původ. V sousedství se vyskytl případ, kdy byl rodině odebrán chlapec, kterého odhalili jako „ukradené dítě“. Zjistilo se, že pochází z Československa.
Leni sama vypátrá svoji totožnost. Musí se ale obrátit na někoho, kdo jí pomůže, aby se dostala domů ke své skutečné mamince. Zpočátku to vypadá beznadějně, není v seznamu pohřešovaných, nikdo ji nehledá. Nakonec pomůže hodný pan učitel a americký voják. Leni se dozvídá své skutečné jméno „Alena Sýkorová“ a vlak ji odváží do rodné země, kde ji čeká její skutečná vlastní maminka.
Knihu jsem četla už v dětství, i tenkrát mi připadala smutná, stejně jako teď. Jsem ráda, že příběh Leni skončil dobře, jako i dalších dětí, které se po válce v Německu našly a dostaly se domů do vlasti.

11 23.11.2023

Na začátku tohoto dílu řeší náčelnice Josie Quinnová podivnou změnu povahových rysů a nálady u svého snoubence Lukea. Vzápětí se dozví o přepadení a zranění známé ženy, které byl unesen právě narozený chlapeček. Pouští se do pátrání po novorozeněti. V ten samý den je v domě jejího snoubence Lukea objevena neznámá dívka, která je vyděšená a nepamatuje si ani své jméno, ani co se jí stalo. Brzy zjišťuje, že se pohřešuje i její snoubenec Luke.
V tomto dílu se to jen hemží nalezenými mrtvolami, podezřeními, kdo za těmi vraždami stojí, kde zmizel Luke, a jestli je opravdu čistý a není zapletený do kriminální činnosti.
Kniha se dobře četla, napínavý děj nutil, abych ji neodložila, dokud se nenašel vrah, který měl únos dítěte i zmizení Lukea na svědomí. Josie opět vítězí, i za cenu nesmírné únavy a vyčerpání. Její kolega poručík Noah Fraley jí po celou dobu stojí po boku a snaží se ji přinutit k odpočinku. To by ale nebyla Josie, aby nedovršila své pátrání až do konce, dřív než odpadla.

11 12.10.2023

Tento díl se mi podařilo přečíst celkem brzy, i když začátek šel trochu ztuha. Bylo v něm moc náhlých překvapení. Navíc opět se opakovalo to, co u předchozích dílů. Jednalo se o osobu blízkou z řad vyšetřovatelů. Tentokrát to nebyl nikdo z příbuzných detektiva Josie, ale jejího blízkého přítele Noaha.
Nemohu říct, že by byl děj nudný a nezaujal mne. Ale první tři díly z této série byly určitě zajímavější a napínavější. Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Dávám čtyři, neboť spisovatelka dobře píše a dovede děj zpestřit dalšími nečekanými událostmi.

10 30.12.2023

Po mnoha letech jsem Smrt na Nilu přečetla podruhé. Nějak jsem pozapomněla, kdo ve skutečnosti zavraždil bohatou a krásnou Linnet Doylovou. Naštěstí tu byl významný a známý detektiv Hercule Poirot, který se vydal na cestu lodí po Nilu, kde si chtěl užít dovolenou. Nebylo mu to dopřáno. Octl se uprostřed dění, které vyústilo vraždou mladé krásné ženy. Podezřelých bylo mnoho. Se svým přítelem Racem měli moc práce vyloučit osoby, které nebyly podezřelé a sledovat ty podezřelé. K jedné vraždě přibyla druhá, a ani to nebyl konec. Celkem tři vraždy, a zdálo se, že všichni podezřelí jsou mimo možnost obvinění. Co ale ti, kteří byli od začátku bráni jako lidé se stoprocentním alibi?
Před koncem jsem si už vzpomněla, kdo vraždil.
V rámci čtenářské výzvy jsem si knihu ráda znovu přečetla, neboť byla doma a na dosah.

9 13.10.2023

Nikdy dřív jsem ještě nečetla knihu o drogové závislosti. Příběh Christiany byl děsivý, když se stala závislou na hašiši již ve dvanácti letech a ve třinácti na heroinu. Osud její a všech jejích nezletilých kamarádů a kamarádek, kteří se k heroinu dostali, je nešťastný od samého začátku. Způsob, jakým si museli na drogu vydělávat, byl otřesný a nechutný.
Přestože se snažila několikrát podstoupit odvykací kůru, vždy se vrátila tam, odkud přišla. Nepomohly ani záchytné stanice, léčebny, ze kterých utíkala, ani zprávy o smrti jejích dřívějších kamarádů. Matka si s ní nevěděla rady, dokonce ani otec, který si ji vzal později k sobě.
Dobrý byl závěr, že se na konci knihy dostala k příbuzným na venkov mezi normální lidi, dochodila základní školu a snažila se znovu nepadnout. Nevím, zda jí mám věřit, že se návykové látky zbavila napořád.
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale po podobných se už dívat nebudu.

9 18.05.2023

Kniha byla velmi napínavá, dobře se četla. Bohatí manželé byli zavražděni v noci po velikonoční neděli, kdy měli pozvané na večeři všechny své tři děti s manželskými protějšky.
Rodinné setkání nedopadlo dobře. Otec se projevil takový, jaký byl dříve. Zlý, nevypočitatelný despota, svým dětem dával najevo nenávist, a matka se jich také nikdy nezastala, byla otcem naprosto ovládaná.
Kdo je zavraždil? V podezření jsou všechny tři děti. Každý měl svůj důvod, aby získal co nejdřív dědictví. Na veřejnosti truchlí, ale každý z nich má své tajemství, které chrání i před svým partnerem.
Čtenář podezírá z vraždy jednoho po druhém, jsou tady ještě další osoby. Jejich chůva, která je vychovala, a v současnosti zůstávala jen jako uklizečka na dva dny v týdnu. Otcova sestra, která si také dělala nárok na dědictví, a další osoba, o které děti zavražděných rodičů nevěděly. Ale konečné rozuzlení případu přijde až úplně na konci knihy.

9 29.03.2023

Kniha mne zpočátku vůbec nezaujala. Děj byl příliš rozvláčný a těžko srozumitelný. Jakkoliv mi byla hlavní postava novináře Mikaela Blomkvista sympatická, nedělo se v první polovině knihy nic, co by mne zaujalo. Hackerka Lisbeth Salanderová dokázala vnést do děje trochu víc jiskry. Prvních sto stránek bylo utrpením poctivě přečíst, později jsem i přeskakovala. Zato od druhé poloviny knihy, kdy se už začalo něco dít a děj dostal ten správný styl detektivky, mi netrvalo víc než tři dny dočíst zbývajících dvě sta padesát stránek.
To, čeho jsem se dočetla po velmi dlouhém úvodu, bylo příliš drsné a otřesné. Martina Vangera bych vůbec nepodezírala. O zmizení Harriet jsem měla téměř jasno od samého začátku, jak to s ní dopadlo, tedy tímto rozuzlením jsem nebyla překvapená. Knize dávám po zralejší úvaze čtyři hvězdičky, ale za tu první polovinu bych dala sotva dvě.

8 06.06.2023

Kniha byla zajímavá a napínavá od samého začátku, vybrala jsem si ji do čtenářské výzvy.
Jane si uvědomí, že se nachází v ulici v centru Bostonu, ve městě, kde žije, ale nevzpomíná si, kdo je, jak se tu ocitla, co předcházelo okamžiku, než si uvědomila, že naprosto ztratila paměť.
Nevzpomene si ani po delší době, kdy je nucena se někam uchýlit, aby si odpočinula a udělala tělesnou hygienu. Na hotelu nahlásí falešné jméno a na pokoji zjistí zneklidňující okolnosti. V kapse pláště má několik tisíc dolarů a pod pláštěm šaty, které jsou na hrudi zamazané od krve.
Až po dvou dnech se přihlásí policii, která ji nasměruje do nemocnice na vyšetření. Jedna z žen personálu ji poznává a pak už pro ni přijíždí muž, který údajně má být jejím manželem.
Pro Jane nastane katastrofální situace, kterou by nikdy neočekávala. Její muž, dětský chirurg, se ji snaží pomocí narkotik zneschopnit natolik, aby ji mohl prohlásit za nesvéprávnou. Co se asi stalo před tím, než ztratila paměť, co jejího muže vede k tomu, aby ji chtěl navždycky odklidit od své rodiny a od přátel? Četla jsem se zatajeným dechem, konec byl dosti překvapivý.

7 01.03.2024

Přestože o Japonsko a jeho kulturu jsem se nikdy nezajímala, začetla jsem se do této knihy v rámci čtenářské výzvy. Její autorka, Anna Cima, ji napsala jako svoji první knihu.
Zpočátku jsem dobře nechápala druhou část s názvem Šibuja. Teprve po přečtení několika stránek jsem pochopila, že se jedná o fikci, kterou si sedmnáctiletá Jana prodloužila svůj měsíční pobyt v Japonsku, ze kterého se jí nechtělo vrátit se domů. V této části knihy se potuluje po tokijské čtvrti Šibuja, aniž by se z ní dokázala dostat ven. Jana je jako duch, nikdo ji nevidí, nefunguje jí mobil, s nikým se nemůže dát do řeči. I v dalších částech, kdy se k vyprávění o Šibuji a mladé Janě spisovatelka vrací, probíhá všechno stejně.
V Praze na filozofické fakultě studuje čtyřiadvacetiletá Jana obor japanologie. Zajímají ji japonští spisovatelé a nejvíce Kijomaru Kawašita, o kterém by se chtěla co nejvíce dozvědět, ale nemůže o něm najít nic bližšího. V hledání zapomenutého spisovatele jí pomáhá starší spolužák Viktor Klíma, se kterým se brzy spřátelí. Najdou jeho povídku „Milenci“, kterou společně překládají.
Líbily se mi překlady jeho povídek, zvláště „Milenců“, ve kterých spisovatel vlastně vypráví svůj vlastní příběh. O něm je také psáno v Doslovu, kde se čtenář může dozvědět všechno o Kijomaru Kawašity, vlastním jménem Satoši Ueda, jeho životě a díle.

7 04.10.2023

Oblíbený příběh o Vlaštovkách a Amazonkách rok po jejich seznámení na ostrově Divokých koček. Vlaštovky přijíždějí na prázdniny a očekávají, že Nancy a Peggy i kapitán Flint, je budou očekávat.
Jenže oni mají velký problém v podobě pratety, která se k nim zrovna v tuto dobu pozvala na návštěvu. Amazonky musí zůstat doma a věnovat se jí, nesmí tábořit na ostrově, musí se pravidelně vracet na obědy a večeře, někdy se ven nedostanou vůbec.
Aby bylo vše ještě komplikovanější, Vlaštovky hned třetí den jejich prázdnin ztroskotají a musí se utábořit na pevnině. Jejich kamarádky s kapitánem Flintem vždy najdou možnost, jak pratetě utéct a pomoci svým přátelům se záchranou lodi a utáboření se na pevnině v Údolí Vlaštovky, které objevili na své výpravě Titty s Rogerem.
Příběh opět plný skvělých zážitků a dobrodružství, jedna z mých nejoblíbenějších Ransomovek.

(SPOILER) Tato čtvrtá kniha, která pojednává o detektivu Josie Quinnové, se mi ze všech dílů líbila nejmíň. Začátek, a vlastně celá polovina knihy, měla pomalý děj, který mne nezaujal natolik, jako události z Mizejících dívek, Dívky beze jména a Matčina hrobu.
Na začátku byly sice tři vraždy, ale úsilí Josie a jejího kolegy Noaha, nebylo korunováno ani částečným úspěchem. Poté, když se objevila jejich zmizelá kolegyně Gretchen a přiznala se k vraždě mladého studenta, který byl zastřelen na příjezdové cestě k jejímu domu, věděla Josie od samého začátku, že na sebe vzala vinu za někoho jiného. Dlouho trvalo, než se skutečně začalo něco dít a děj začal být napínavější.
Od druhé poloviny jsem četla již rychleji a posledních zhruba sedmdesát stránek už téměř bez odložení knihy. Uznávám, že děj byl také hodně napínavý, určitě i zajímavý, akorát ten začátek a první polovina knihy to zkazily.

6 07.12.2023