JajinkaBeck komentáře u knih

(SPOILER) Nádherný příběh. Vlastně příběhy. Ze začátku jsem měla mírnou obavu, že mi Star ani Flora nepřirostou tak docela k srdci (nejsem zrovna fanda nemluvných putěk a zvířátek), ale z obou žen se vyklubovalo mnohem víc, než se na první pohled zdálo. Přiznávám, že pokaždé, když se příběh "přehloupl" směrem dopředu nebo dozadu, mrzelo mě, že opouštím aktuální hrdinku, ale zároveň jsem se už těšila, co nového se událo u té druhé. Zvlášť Flora se ukázala být neskutečně silnou ženou, která přežila (dvojitou) ztrátu milovaného muže, milované sestry, domova, dvě války a v neposlední řadě i nezvedené dítě. Před ženou jejího charakteru nezbývá než smeknout. Star se po celou dobu spíš hledala a ačkoliv to vzhledem k její situaci bylo celkem pochopitelné, ke konci mi to už maličko lezlo na nervy. Naštěstí šlo ale jen o pár stránek, kdy mi její váhání a pochybnosti už doopravdy vadily. Co mě taky trošku zklamalo, bylo finální propletení obou příběhů, respektive návaznost osudů obou žen či jak jinak to pojmenovat. Ale to zklamalo i Star a jak je poté jasně řečeno - člověk prostě nemůže mít pokaždé to, co by si představoval.

8 07.08.2019

Strašně mě dostalo to téma jako takové. Celá rodina pryč, nikde žádná stopa, večeře na sporáku... Skvěle naservírované, teď to jenom rozvést a vysvětlit. Myslím, že Weaverovi se to povedlo skvostně. Pro mě osobně bylo jen otázkou času, než se v některém ze svých románů bude věnovat otázce... No, jistého historického období. Abych toho náhodou neprozradila moc :) Je neuvěřitelné, jak může život dnešní jedné vlastně úplně obyčejné rodiny ovlivnit něco, co se stalo sedmdesáti lety, ale je to tak. Trochu se mi nepozdávalo snad jen to finální osobní napojení na Rakera. Ale což. Nemůžu po něm sobecky chtít, aby byl pořád osamělým lovcem, že...

8 09.06.2019

Tenhle díl mě maximálně nadchnul. Jako kdybychom se nějakou oklikou vrátili na začátek, k prvnímu románu "Hon na mrtvého", ale vlastně vůbec nevrátili, jako kdybychom byli někde mnohem dál. Podobně jako zmíněný "Hon na mrtvého" je to román, který skvěle stojí sám o sobě. Nezdržují nás (pardon, nemyslím to zle) žádní Healyové, Crawové ani dcerušky. Prostě od začátku šlápneme na plyn a jedeme. Navíc na poměrně silné emoční vlně, která to všechno tlačí na novou úroveň. Nešťastného a plachého "muže bez minulosti" musí litovat snad každý, ostatně stejně je na tom i Raker. Ten tak do případu spadne sakra rychle a řekla bych, že i z jiných důvodů, na jaké u něj býváme zvyklí. A tak si najednou po chvíli četby, kdy je před námi nějakých 450 stran, řekneme: "Ty vado, Davide, ale tady nemáš kam..." Má. Je pravda, že v tomhle románu má hlavní hrdina i kus štěstí, když ve správný čas narazí na ty správné stopy, upřímně je mi to ale milejší, než když je prostě neomylný a všechno "uhádne". Oproti některým minulým knihám je mi navíc extrémně sympatický i příběh jako takový, líbí se mi prostředí i vyvrcholení. Ačkoliv se slovem "líbí" by měl v tomhle případě člověk zacházet opatrně. Závěr se snaží působit pozitivně, ale Weaver si naštěstí na nic nehraje a neudělal z něj telenovelu.

6 15.06.2019

Tlusté knihy miluju. Čím silnější kniha je, tím víc se na ni těším. Mám pocit, že je přede mnou spousta času a prostoru proniknout do příběhu, do jeho hrdinů, do jejich osudů... Tady jsem si nicméně nebyla tak jistá. Na popisek knihy v kombinaci s její tloušťkou jsem se tvářila nedůvěřivě. Může to vůbec fungovat? Může mít takový příběh takové grády, aby uspokojivě obsadil všechny ty stránky? Odpověď je nakonec až překvapivě jednoznačná - ano, ano a ještě jednou ano!
Zbožňuju příběhy, jako je tenhle. A že jich moc není. Většinou se na sebe hlavní hrdinové vrhnou v první polovině knihy nebo je minimálně všem sakra jasné, že se to každou chvílí stane. Tady... Váháte. V jednu chvíli Kultiho milujete, dokážete se vžít do pocitů Sal, protože... Proboha, přiznejme si to. Kdo z nás ve svých 12 letech neměl nějakého toho svého "Kultiho" a nesnil o tom, že ho jednou skutečně potká, a on procitne a uvědomí si, že nikoho lepšího než vy nikdy nepotkal... A pak... Dospějete, přijdete realita a - v další chvíli Kultiho nenávidíte, protože je to přece takový idiot! :-)
Líbí se mi, jak autorka mistrně propletla dospívající sny snad každého z nás s realitou. Líbí se mi, jak se vztah Sal a Kultiho vyvíjel, protože přesně taková podle mě opravdová láska je. Na zajiskření na první pohled nevěřím. Věřím na poctivou práci, snahu, podporu. Taky nevěřím na to, že se lidi změní. Musíte je milovat takové, jaké jsou. Všechno, co se v tom příběhu stalo, dávalo smysl. Nechybělo nic. Od postupného sbližování se, až po velké činy, praštěné tatínky ztrácející schopnost mluvit a některé nezapomenutelné hlášky. Snad jen jedna výtka - "Kulti kadí"... No. Jednou, dvakrát je to sranda. Ale znáte to - opakovaný vtip už není vtipem. Naštěstí to zhruba v polovině knihy přestalo, takže než se dostanete na konec, už to ve vás tak trochu zapadne. A ty dvě sexuální scény na konci? Červenám se, ale přiznávám, že za mě spokojenost :-)

5 17.09.2019

Pro mě asi doposud nejlepší díl ze všech, které jsem četla (což je šest). Po, řekněme, "rozkoukávacím" prvnímu dílu, který byl sice skvělý, ale pořád tak trochu "opatrný", jsme vrženi do něčeho, kde ve světlo na konci tunelu ani nevěříte, natož abyste ho viděli. Je to tvrdá rána reality, se kterou nejspíš nepočítal ani sám hlavní hrdina. Je nám představen Colm Healy, který sice podle autorova tvrzení měl být "jednorázovka", naprosto ale chápu, co na něm Weavera (a vlastně i Rakera) tak fascinuje a proč se rozhodl s jeho postavou pokračovat. Celé je to neuvěřitelně vymakané, příběh propracovaný a hutný a co je nejlepší - na jeho konci do sebe všechno zapadne. Něco veseleji, něco smutněji, ale zapadne. Dvě noci jsem kvůli čtení tohohle díla nespala. A nelituji!

5 04.06.2019

Na Tima Weavera jsem přišla poměrně pozdě, až když mu u nás vyšlo už sedm knih, takže naštěstí nebyl problém seřadit si je tak, jak je autor skutečně psal, a nikoliv podle toho, jak u nás vycházely - na což tady láteří spousta čtenářů. Hon na mrtvého mě naprosto dostal. Kniha i autor mě naprosto uchvátili, takže mi bylo jasné, že tohle prostě budu muset mít v knihovně. Mistrně vyvedený příběh, spousta do sebe zapadajících cihliček, skvěle vedených linek a charakterově silná postava, které nelze nefandit. Na úvod série navíc i skvělý twist v zápletce a dá se říct, že i happy end. Co víc si přát - snad jen další knihu.

5 29.05.2019

Hodně povedená kniha. Ze začátku jsem (asi hlavně s ohledem na věk hlavních hrdinů) měla strach, jestli v rukou nedržím jen nějakou pubertální beletrii, ale byla jsem velmi rychle vyvedena z omylu. Darcy Coates jsem doposud znala jen z jejich duchařských děl, ale rozhodně se neztrácí ani na poli - řekněme - reálnějšího hororu. Kniha skvěle graduje, přeskakování na jednotlivé postavy prostřednictvím kapitol (které jinak spíš ráda nemám) je tady dovedené k dokonalosti, napětí postupně houstne a ve chvíli, kdy se objevuje i první mrtvý, jeden začíná tušit, že tady už slunko nejspíš nezasvítí. Konec jsem z jedné poloviny uhádla, vyřešení problému mě nicméně překvapilo, za což palec hore. Jako bonus budiž započtena jedna neklidná noc, kdy jsem ve snu před něčím utíkala lesem.

4 09.07.2021

Zase skvělý počin Tima Weavera. Zase nesmrtelný a neomylný David Raker, ovšem opět jiné a něčím zajímavé prostředí - tentokrát filmu a filmové (rádoby) smetánky. Znovu jsme se hledané postavy dobrali dosti neotřele a jaksi nově, takže člověk nemá pocit, že jede pořád dokola to samé, ačkoliv to tak maličko vlastně je. Přiznávám, že v tomhle dílu na mě vtíravě dorážela myšlenka, že už mě občas nebaví, jak je Raker vlastně bezchybný, a že to v reálném životě prostě není možné. Nikdy nešlápne vedle, nikdy se nevydá špatným směrem, vidí věci, které nikdo jiný... No, občas je to prostě maličko iritující. Člověk asi nesmí ty romány hltat hned po sobě :-) Dějově nicméně opět velmi bohaté a zajímavé a bez chybiček. Doslova :-)

4 15.06.2019

Další výborný příběh z pera Tima Weavera, který začíná poněkud překvapivě - pomoc potřebuje někdo, od koho byste to v minulosti rozhodně nečekali. Osobně se mi líbí jakési "polidštění" Melanie Crawové (mimochodem, sama sebe vždycky pobavím: netuším, jestli je to přesné a správné, ale já osobně její příjmení čtu jako "Krávová"). Strašně se mi líbí, jak autor neustále hledá nové a nové lokace, kam své příběhy zasadit. Velká Británie tak na mě působí jako jedno velké tajuplné a tak trochu strašidelné místo, ale je to fajn představa. Přiznávám, že konec mě trochu zaskočil, ale to je holt život - i Raker občas musí skousnout, že ne každá cesta vede k tomu úplně kýženému cílí.

4 15.06.2019

Zatím nejslabší kniha z celé této série. Nějakou dobu mi trvalo, než mi došlo, co mi oproti předchozím dvěma dílům chybí, ale pak mě to uhodilo natolik silně, že jsem se s tím prala až do konce - totiž absence obvyklých cest do historie. Předcházející dva díly mě zasáhly hlavně proto, že jsem znala hrdiny, po jejichž stopách JT pátrá. Třeba Hluboký hrob mě tímto způsobem dojal natolik, že jsem na konci utírala slzy. K tomuto příběhu jsem si po celou dobu nebyla schopná cesta najít cestu. Vyvrcholení ve stylu Šifry mistra Leonarda mě také zklamalo a nesedla mi ani Jean - mám prostě ráda JT coby zmateného samotáře. Tady mi přišlo, jako kdyby snad autor hlavního hrdinu úplně vyměnil za někoho jiného.

4 23.08.2017

Musím se přiznat, že jsem čekala druhé Hunger Games (což je sama o sobě chyba, protože druhou tak dokonalou věc už asi číst nebudu), takže jsem poměrně dost zklamaná. První polovina knihy byla fajn, bavila mě. Pak to ale zkazila scéna na stranách 196 až 199 (SPOILER: Jít na tajnou schůzku s kamerou na hlavě, takže nepřítel sleduje všechno, co se děje, a závěr kapitoly ještě vygradovat dramatickým stržením té věcičky je prostě směšné. Buď jde o špatný překlad nebo autorka dělá ze čtenáře blbce.) a já se musím přiznat, že potom už jsem na tom hledala jenom samé mouchy. Hlavní hrdinka se až příliš rychle změní a závěr je nelogický, uspěchaný, zkrátka působí dojmem, že už to chce mít autorka všechno za sebou. Chyběl mi zvrat, drama. Po druhém dílu se ze zvědavosti podívám, ale vyloženě vyhlížet jej nebudu.

4 03.11.2013

Tenhle román je úplně jiný a tak úplně do celé série nezapadá. Ne že bych to myslela nějak negativně nebo že by to vadilo. Jen je prostě potřeba počítat s něčím jinačím. Tak docela nevím, jak jej vlastně ohodnotit, protože jednak ve srovnání s ostatními stojí někde jinde a jednak se bojím cokoliv prozradit, protože speciálně v tomhle případě i "cokoliv" může být moc. Colma Healyho jsem si z čistě spisovatelského hlediska a celkové zajímavosti hodně oblíbila, takže jeho linka taky láme srdce. A vlastně tentokrát i Rakerova. Zatímco v jiných románech mám tendenci ho pokaždé utržené ráně povzbuzovat, ať už proboha zvedne zadek a jde dál, tady... Jsem se v té bolesti plácala s ním. Celý tenhle příběh je vlastně o jakémsi "plácání se ve smutku". Přiznávám, že celé to rozřešení má u mě o hvězdičku méně, protože... Protože mi prostě nepřišlo ÚPLNĚ dobré. Promiň, Time. Je to asi jen můj osobní problém, ale případ, který zlomil Colma Healyho a málem i Davida, jsem si prostě představovala trochu jinak.

Všechno jako už tradičně vymakané, poctivé, s propracovanou zápletkou, zas trochu jiným prostředím a neomylným Davidem Rakerem, který si jako už tradičně opět sáhne na dno. Přesto... Když se na tenhle díl dívám zpětně, utkvěl mi v paměti asi nejméně ze všech dosud přečtených (což je sedm). Nedá se říct, že by tam bylo něco vyloženě špatně, ale tak docela mi nesedlo téma a prostě jsem tentokrát neměla k "oběti" tak blízko jako jindy.

3 09.06.2019

Zbožňuji tenhle styl vyprávění. Když se minulost prolíná s přítomností, když vyplouvají na povrch staré křivdy a smutná tajemství. Teď je tenhle styl vyprávění navíc moderní, takže mám štěstí a rozhodně je z čeho na knižním trhu vybírat. Venkovské sídlo je... Trochu jiné. Přiznávám, že jsem ještě nečetla knihu tohoto typu a z tohoto historického období z pohledu Němců. Předpokládám, že pro autorku není úplně snadné se tímto tématem proplétat, protože co si budeme povídat - historicky vzato byli Němci vnímáni jako ti špatní a prostě... Prostě tečka. Anne Jacobsová to nicméně dle mého názoru z tohoto úhlu pohledu udělala skvěle. Hvězdičku srážím spíš z osobních důvodů. Nesedla mi postava vnučky Jenny, která mi obecně vzato přišla strašně necitlivá. Byla jako slon v porcelánu ať už ve vztahu ke své matce, svému dítěti, Ullimu nebo v neposlední řadě své babičce. To, jak doslova "vydupala Waltera ze země", ačkoliv si to její babička nepřála... A pak takový osobní detail: Nejsem si jistá, jestli bych dokázala tak rychle Walterovi odpustit. Na druhou stranu uznávám, že mi není přes sedmdesát a nezažila jsem ty příšerné časy druhé světové války.

3 19.05.2019

Paní Körnerová opět nezklamala, a já tak neustále prakticky do velmi časných ranních hodin měnila polohu v posteli a netrpělivě otáčela na další a další stránku. Příběh je znovu velmi poutavý a neobyčejně čtivý, takže prostě jen hltáte a občas trochu kuckáte, protože máte pocit, že nejste dost rychlí. Čtyři hvězdičky dávám z jediného důvodu - ač je vše opravdu perfektně odvyprávěno, nedokázala jsem se ani po několika dnech přenést přes fakt, že se mi nedostalo toho, po čem jsem toužila. Ne že bych Stefanii neměla ráda, vlastně celkem chápu, že konečně potřebovala víc prostoru a rozumím, proč se tak autorka rozhodla učinit, ale pro mě je spřízněnou duší Hermína a tu jsem zkrátka postrádala až moc často. Ač jsem Stefanii upřímně fandila, s každou další stránkou jsem prostě pořád vyhlížela její sestru. SPOILER!!! Přiznávám, že setkání s Andrém mě trochu šokovalo, takové jsem ho asi vážně nečekala. A budu trochu potvůrka (toliko k tomu, že je Hermína moje spřízněná duše) a upřímně doufám, že to dítě je jeho, ač to naší hrdince nepochybně pořádně zavaří. Jsem strašně napjatá, takže se omlouvám, nemůžu jinak... Kolik to má vlastně sakra dílů a kdy vyjde další???

3 13.06.2015

Faktem je, že některé prvky jsou si s "Duchem domu Ashburnů" podobné. Podle mě ne totožné, ale podobné ano. Nevadilo mi to. Pokud se autorka rozhodla napsat sérii o strašidelných domech, je jasné, že pár společných prvků to snad skoro až mít musí. Možná nakladatelství mohlo volit trochu jinak a mezi tyhle dva kousky dát jeden nebo dva jiné (podle webu Darcy je rozhodně z čeho vybírat), které by si nebyly tak podobné, ale... Já jsem spokojená. Pravda, minule jsem se bála o trochu víc, Daniel byl ale sympatická postava a osobně bych tenhle příběh z minulosti označila dokonce za trochu lepší. A kocour tady byl v úplně jiné roli! :-) Doufám, že se dočkáme dalšího příběhu od této šikovné autorky!

1 17.09.2019

Bavilo. Moc! Adrienne je na svůj věk poněkud netypická hrdinka, která se ocitne v netypické situaci, kdy doslova nemá jinou možnost než přestěhovat se do "domu hrůzy". Nemá peníze, nemá auto ba dokonce ani mobil. Zaslouží si obdiv, já bych tam nebyla, ani kdyby mi za to platili, a raději bych zamířila někam pod most. Ještěže Adrienne není já a zůstala, díky čemuž jsme měli možnost odhalit jedno velké tajemství z minulosti. Atmosféra byla správně hutná, jednou jsem se začetla asi do půlnoci a pak měla menší problém dojít do ložnice :-) Možná mě malinko zaskočila "forma a pojetí ducha", který vlastně tak docela duchem nebyl, ale jelikož vím, že autorka se na tento žánr specializuje a na svém kontě má už několik podobných knih, nemohou být všichni "ženy v černém" přibouchávající dveře, křeslící krví po zdech a zlověstně šeptajících po celém domě. Pevně věřím, že se nějakého dalšího dílka od této autorky ještě v Čechách dočkáme.

1 19.05.2019

Krásný historický příběh, který chytne za srdíčko, ačkoliv jsou knihy, které mám od paní Körnerové ještě o chlup radši (Andělská tvář, Hodina po půlnoci). Myslím, že Carolina v hloubi duše trpěla víc, než bylo popisováno, ale to vlastně jen potvrzuje fakt, jak silná žena se z ní stala. Aneb poučení pro všechny, jak snadno se dá naletět. Tak docela nestoprocentní happy end jen potvrdil starou známou pravdu, že člověk nemůže mít všechno :)

1 18.02.2014

Hned na úvod musím říct, že pojem "mrcha" pro mě v téhle knize nabyl nových rozměrů. I když zpětně se na to už dívám trochu s odstupem, stejně mě jiné pojmenování pro sestru hlavní hrdinky nenapadá. Abych byla upřímná tohle prostě nechápu - kluci, kteří se líbí mým kamarádkám jsou pro mě tabu, natož pak kluk mé sestry... No ale Alex to tak prostě nebere, jí odmalička bavilo zajímat se o všechno, co zajímalo taky její mladší sestru Phoebe. Alex prostě vždycky bavilo strhávat na sebe pozornost okolí, a protože je prostě dokonalá, bohužel se jí to taky většinou daří. Takže kromě hraček a přízně matky Alex své sestře taky jednou nabourá začínající vztah - s Lukem.

Luke se do Alex zblázní a Phoebe se - jako vždycky - raději stáhne, i když Lukea miluje. Uběhne pár let, Alex nepřestává být nezodpovědná a celý život bere více či méně jako jeden velký mejdan. A podobně se dívá i na svůj vztah s Lukem, který jej naopak bere velice vážně. Mezi Alexem a Lukem to začíná bouřit a právě tehdy se nešťastná a jinak velice férová Phoebe dopustí pravděpodobně životní chyby, za kterou bude ještě hodně dlouho platit - stačí trocha smutku a hodně alkoholu a stráví s přítelem své sestry noc...

Zprvu jsem se na to dívala jako na neodpustitelné selhání, ale jak se Alex čím dál tím víc vybarvovala, začala jsem Phoebenino zoufalství chápat. A situace se komplikuje. Luke musí ulevit svému svědomí a Alex všechno přizná. Ta se rozhodne Phoebe zbavit, vyhodí ji ze společného bytu a nechce ji už nikdy v životě vidět. Ačkoliv tu samou noc, jakou Phoebe strávila s Lukem, spala ona se svým šéfem...

Phoebe se shodou náhod stěhuje do podnájmu k Willovi - v anotaci zmíněnému odmítnutému ženichovi. Do děje se zamotávají další city, osudy se proplétají... Víc prozrazovat nebudu. Snad jen že Alex se vzdor svému prohlášení, že už sestru nechce nikdy vidět, znovu osudově zaplete Phoebe do života. Její nutkání brát nezastaví nic, ani velký životní zlom. Musím říct, že na to, že jde o příběh dvou sester, se mi to z hlediska citů zdá skoro až drastické a rozuzlení možná trochu nedostačující. Asi bych neměla Phoebeinu trpělivost...

1 28.12.2013

Za Jůlinku bych dýchala, jakmile se něco nového od ní objeví v knihkupectví, hned pro to letím. S "Noc jako ta dnešní" jsem ale váhala, hlavní hrdina Daniel mi z nějakého důvodu nesedl už na konci předchozího dílu "Jako v ráji", a tak jsem místo obvyklé cesty do obchodu raději vyčkala, až bude kniha k zapůjčení v knihovně. Doufala jsem, že moje pocity vymizí, ale bohužel. Daniel mi v epilogu začal lézt na nervy ještě víc a nespravily to ani kapitoly následující. Možná jsem prostě jen nepochopila, nebo nebyla schopná pochopit, jeho činy, ale neukázal se pro mě být tím správným romantickým hrdinou. Jeho protějšek Anne to bohužel také nikterak nezachránila, a tak mě tentokrát ani tolik netěšily briskní dialogy, které autorka jinak sype strašně uvěřitelně z rukávu. Za mě v tomto případě opravdu velké zklamání a musím přiznat, že se mnohem víc těším na příběh Hugha a Sarah. Snad si spravím chuť :)

16.08.2014