Zlaté časy

Těšila jsem se na tuto knihu, protože se mi před časem hodně líbila série Panský dům, ale buď jsem už “jinde” nebo prostě tahle série nezačíná nejlépe. Dvakrát jsem knihu odložila a vrátila se po pár týdnech, ten začátek…vůbec jsem se nemohla začíst. Překonala jsem to až teď na dovolené. Nakonec je příběh vcelku pěkný, ale moc mi nesedlo přeskakování minulé a současné doby navíc ještě s různými osobami. Mám další díly, ale zatím se mi do nich moc nechce, uvidím za nějaký čas…

Tak, jak se dalo předpokládat u této mé velmi oblíbené autorky, se tato kniha velmi dobře četla. Příběh byl zajímavý, dramatický, napínavý, ale i samozřejmě smutný a otřesný, neboť i do tohoto příběhu krutě zasáhla válka. Moc se těším na další.

Odhodlání Franzisky na obnovu jejich rodového díla se mi líbilo. Trochu mě rušilo "pomlouvání" NDR. Určitě tam nebylo vše tak špatné, jak je popisováno. V Němcích je silně zakořeněný smysl pro pořádek a nezáleží z jakého koutu země pochází.
Určitě si přečtu další díl.

Po sérii Panský dům, která se mi moc líbila, jsem se pustila také do této série. V knize se střídá minulost a přítomnost, děj je vyprávěný z pohledu několika postav a nechybí ani deníkové záznamy. Měla jsem ze začátku trochu strach, že bude kniha kvůli tomu všemu překombinovaná, ale četla se nakonec moc dobře. Příběh mě bavil a bylo v něm plno emocí - radost, smutek, naštvání, dojetí,... Další díl si určitě ráda přečtu.

První kniha od autorky, pokud se mi dostane do rúk pokračování nemám problém si ho přečíst, ale vyhledávat ho nemusím. Příběh fajn, ale ty postavy...

Předchozí knihy od Anne Jacobs byly skvělé a čtivé, tady jsem měla trochu problém s dějovými linkami jednotlivých postav, asi by se mi více líbilo, kdyby to bylo psané jinou formou pouze s prolínáním do minulosti. Obsahově to bylo dost suché, čekala jsem asi větší historický obsah ohledně života rodiny, ale i tak to hodnotím kladně jako odpočinkovou knihu. Závěr a vyústění celé knihy byl takový frk, frk a bylo vyřešeno, uvidíme jak to bude pokračovat v dalších dílech.

Bože! Ještěže záměrně nečtu anotace. Jedna ze dvou pecek z knihy a oni ji prozradí už v anotaci. Bez komentáře. Kdybych se nechala zlákat, prožitek z knihy by stál za houby.

První díl se mi moc libil a navnadil mě, takže se těším, až se začtu do dalšího. Naštěstí mám doma celou sérii.

To se mi moc libilo, takze bych dala klidne petku, jak jsem si to uzivala, ale konec me tak nejak zklamal, prisel mi odflaknuty. Uvidime jake budou dalsi dily.

Parádní počteníčko. Ještě že jsem si koupila další díl, takže jdu rovnou pokračovat, protože to opravdu stojí za to.

Volba období, do kterého příběh spadá, mě oslovila. Děj samotný mi však přišel chvílemi slabší, méně uvěřitelný, i když stavba románu byla pěkná... Občas mě to už trochu nudilo, a proto jsem po dalších dílech nesáhla - co mám zkušenost, s každým dalším dílem nějaké ságy jde kvalita většinou dolů... třeba příště :)

Nejdříve mě kniha moc neoslovila. Na začátku jsem se hodně ztrácela v postavách. Ocenila bych nějaký přehled nebo vztahovou mapu, jak to v podobně zaměřených knihách bývá. Nejvíce mě bavily záznamy z deníku Elfriede. Ke konci se děj trochu víc rozjel a kniha se už četla dobře.

Příběh z časů barončina mládí je poutavý, ale dost pokulhává dějová linka všech mladých. Doufám, že v dalším díle se to změní.

Musím přiznat, že historické romány nejsou zrovna můj oblíbený žánr, ale zde mě zaujal základ příběhu. Nazvala bych to německým pojetím šlechtických restitucí po pádu komunismu. Osobně jsem se zabývala touto problematikou v českém prostředí a musím říci, že autorka tento "proces" popisuje velmi přesně. Najdeme zde počáteční nedůvěru až nenávist k příslušníkům šlechtické rodiny, snahu o navázání na předválečnou tradici apod. Samozřejmě nesmí chybět romantika, i když nečekejte žádné vášně a erotické chvění. Řekla bych, že příběh je napsaný reálně, bez příkras a už teď vím, že budu pokračovat druhým dílem.

Přečteno po sérii Panský dům, která mě hodně bavila. Venkovské sídlo mi přišlo ještě o kousek lepší. Zase zde vystupuje hodně postav ve kterých je zpočátku těžké se orientovat, ale časem to všechno zapadá.

Trochu jsem se bála, že kniha nabere příliš romantický rozměr, nestalo se. Dvě časová pásma byla zajímavá. Sympatická mi byla hlavní hrdinka Francizska(i přes svou tvrdohlavost).

"Venkovské sídlo" mě nechává trochu na holičkách. Určitě tam byly scény, kdy jsem se do děje vžila. Pak ale byly i delší pasáže, kde mi něco uniklo, ačkoliv postavy, ze kterých je příběh střídavě vyprávěn, jsou vykresleni velmi realisticky a velmi detailně. Jedna postava a to Mína mi ve vyprávění vadila, radši bych četla víc z minulosti než z jejího pohledu. Nakonec to pro mě byla solidní kniha, ale ne taková, u které bych seděla a hltala děj.

Líbilo se mi vysvětlení o panství, jeho renovaci a také jeho původně okouzlujícím a velkolepém vzhledu. Flashbacky do dob před válkou i po ní jsou působivé a napsané bez jakéhokoli přikrášlování.

Ze zvědavosti si přečtu zbylé dva díly a uvidím, třeba se mi série nakonec zalíbí.

Tak nevím, knihu poslouchám jako audio. Jsem někde před polovinou. Že by mě to vtáhlo do děje a poslouchala až do rána, to tedy říct nemůžu. Ale na uspání příjemný poslech. Co mi ale vadí a nejspíš kvůli tomu ani nedoposlouchám je popis života východních Němců před sjednocením. Nežila jsem ve východním Německu, ale moc odlišné od života u nás to určitě nebylo. A ten náš život si pamatuju velice dobře a nemůžu souznít s popisem v knize. Já jsem se jako outsider necítila, ani jsem nevzhlížela k úžasnému západu. Pro mě to je dost dehonestující popis tehdejšího života. Já jsem to tak prostě neviděla.

Tak jsem přece jen doposlouchala. Nebylo to zastal špatné, jak jsem zprvu myslela. Ale ten pohled západu na nás:(. "Oni neumí dobře upéct pizzu, musí se to ještě naučit" a podobně hlášky. Proto zvedám hodnocení jen o jednu hvězdu. Ale další díl zkusím sehnat ..

Venkovské sídlo není nic převratného, ale víceméně mě to bavilo. Měla jsem okamžiky, kdy jsem se do čtení musela vážně nutit, ale pak zase stránky ubíhaly jedna za druhou.

Docela mi vadilo, že příběh je vyprávěn z pohledu více žen, konkrétně tří. Zdálo se mi to takové matoucí. V příběhu se objevuje velké množství jmen a v kombinaci s tímhle to nebylo to pravé ořechové. Občas jsem zapomínala kdo je kdo a co se právě řeší.

Zároveň jsem si nedokázala oblíbit žádnou z hlavních hrdinek. Nejsympatičtější mi asi byla Francizska, ale té bylo po většinu knihy sedmdesát let a ne vždy jsem její styl uvažování chápala.
Ani s mladou Jenny jsem se nedokázala identifikovat. Jako někdo, kdo je stejně starý jako ona, jsem ji prostě nechápala a celou dobu jsem si musela říkat, že takhle se dvacetiletý člověk prostě nechová. Buď měla nápady jak dvanáctiletá puberťačka, anebo třicítka. Nic mezi tím. Místy mi dost připomínala Bridget Jonesovou.

Vyloženě nesympatická mi pak byla taková Elfriede. To, že se chovala jako spratek, když byla malá, to beru, ale fakt, že z toho nebyla schopná vyrůst...

Děj byl vcelku předvídatelný, nic neočekávaného se nestalo. Víceméně sledujeme rekonstrukci panského sídla a do toho "objevujeme" zapomenutou historii rodu von Dranitz.

Co se týče historie, tak byl dobře vylíčen konec války a následná poválečná léta, která pro Němce rozhodně nebyly snadné. Taky to řádění rusáků na jejich území a ty zvěrstva, co prováděli obyvatelům, rozhodně byly k uvěření.
Jen mi přijde s podivem, že v knize vlastně vůbec nezazní, že válku rozpoutali Němci... A o koncentračních táborech a rasové segregaci obyvatelstva je tam asi tak jeden odstavec...
Přijde mi, že autorka v knize omlouvá roli svého národa na hrůzách druhé světové války.