ja17 komentáře u knih

Sledovat jak Mae postupně propadá síle Cirklu bylo bezvadné. Ze začátku jsem od knihy podle recenzí neměla moc velké očekávání, ale překvapila mě. Vždycky mě fascinovaly příběhy s "dokonalou" společností a principech, na kterých funguje. Ráda bych knihu nazvala oddechovým čtením, ale ke konci mě donutila natolik přemýšlet nad tím zda li jsme skutečně schopni dojít tak daleko. Musela jsem si vzpomenout na seriál Black Mirror. Tahle kniha nebude sedět každému, nejde o děj, jde o to, jak hluboko do spirály Cirklu jste schopni spadnout vy sami. V jakém momentu podle vás Cirkle překročil hranice lidských práv? Nebo je snad tohle dokonalý obraz lidské budoucnosti?

7 15.12.2017

Knihu jsem četla již podruhé a můžu jen chválit. Je to ten typ knihy, která vám vrátí náladu do čtení. Už se nemůžu dočkat až si přečtu i další díly.

1 07.11.2017

Jednoduché letní čtení, které nikdy nezklame. Osobně se mi líbí celý koncept, ale nečekejte něco nečekaného. Kapitoly kohokoli jiného než hlavní hrdinky mi přišly naprosto nepodstatné, ale budiž. Ten "zvrat" na konci jejich účel vysvětlil.
Mladším doporučuji. Náročnějším c
čtenářům spíše ne.
SPOILER:
Ani nevíte, jak jsem si přála aby hlavní hrdinka nakonec tou vyvolenou nebyla. To by byl zvrat!

2 06.08.2017

Z touhle knížkou je to těžké, jelikož to není zrovna můj žánr. Jedná se o takovou typickou dobrodružnou fantasy, kde pořád cestují tam a zpátky a neustále jsou v nějakém boji. Jenže pak je tu Serafína. Já prostě miluju draky a celá dračí část v knížce byla zpracována fantasticky. Jen mi knížka připadala dost předvídatelná. Je to snad proto, že se jedná o první díl série?

06.08.2017

Autorka má vážně čtivý styl psani (to vím už od Dědičky, kterou mimochodem miluju), ale tahle kniha mi vážně nesedla. Je to jen můj pocit, nebo byla vážně každá informace opakovaná alespoň dvakrát, abychom ji byli "schopni pobrat"? Zvlášť to, jak je hlavní hrdinka úspešná, i když se vlastně narodila "s postižením". Nemůžu tamto, nemůžu ono. Všichni Kaninci umí měnit barvu kůže a stopovat podle pachu, jen já ne, jelikož jsem míšenka aka spodina společnosti. Takže jsem šikanovaná, ale stejně jsem nejlepší stopařka, můj otec je kancléř, matka je rodina s královnou a miluje mě jak můj šéf, tak nejhledanější zločinec, kterého chci zabít, ale vlastně nechci jelikož já přece VÍM, že je ve skutečnosti dobrý.

Taky mě často pobavily myšlenkové pochody postav.

Spoiler: Královnu unesou. Nejpravděpodobnější vysvětlení: Král ji určitě nechal zabít a pak se zbavil těla. To že mohla jen tak utéct je méně pravděpodobné. Zvlášť když má za manžela dvakrát tak starého chlapa. -_-

+ Čekala jsem nějaký zvrat na konci. Objevila se postava, kterou skoro neznám. Wow. Tak nic.

4 07.07.2017

Velice zajímavá kniha.
Úvodem jsem se prokousávala roky, a další roky mi trvalo než jsem celou tu věc s meči pochopila. Nejlepší bylo když jsem na konci objevila píseň. Ta mohla být klidně na začátku. I když takhle jsem na tom byla stejně jako Perg.
Celkově kniha byla místy přepopisovaná, kapitoly Staršího mě vůbec nebavili, naopak každý nový meč byl naprosto úžasný.
Nejsem zrovna fanoušek tohoto typu knih, ale tuhle jsem četla už podruhé. Mimochodem druhý díl je lepší.

04.07.2017

Tahle kniha mi byla doporučena, zapůjčena a já nyní nemám slova, kterými bych ji dokázala popsat. Přečetla jsem ji za jedno odpoledne. Nemám pocit, že by mnou nějak pohnula, spíš jakoby mi naplnila plíce nějakou mazlavou tekutinou a já teď nemůžu moc dýchat.
Ze začátku jsem se bála, že si autor bude nárokovat až moc pozornosti a nenechá postavám jeho příběhu vůbec žádný prostor. Později mi došlo, že on sám je hlavní postavou. Příběhy byly dva a oba mě vážně uchvátili.
Některé pasáže jsem pročítala dvakrát, jiné jsem trochu přeskakovala (autorův pobyt v Indii mě nijak nezaujal), jindy jsem se smála nebo si myslela, že se každou chvíli pozvracím (přesněji u fáze s Čertem a myslivci, to jsem nečekala).
Nevím jestli to není náhodou pokračování "Mluviti pravdu" - tu knihu jsem nečetla, ale některé pasáže z téhle knihy jakoby odkazovaly na jakýsi první díl.
Každopádně používání rýmů, kurzívy, tučného písma a vlastně celková vizuální část knihy byla dost zajímavá. Včetně popisu prostředí. Jelikož já vážné viděla příběh očima autora. A teď je konec.
Kulka už prolétla, ale i když jsme se společně vraceli časem, mám pocit, že se to všechno stalo příliš rychle.

2 04.07.2017

Příjemné oddychové čtení s vlastním specifickým kouzlem. Proč by všechny reality show z budoucnosti museli být jen o zabíjení?

1 18.06.2017

První kniha, co jsem kdy přečetla v originále. Angličtina mi nikdy moc nešla, ale když knížka není k dispozici česky, musí se nějak improvizovat.
Popravdě. Původně jsem myslela, že film je natočen podle knihy a ta tedy bude obsáhlejší součást stejného příběhu. Opak byl pravdou. Kniha končí tam nd film začíná a druhý díl na film navazuje. Trochu mě to mrzí jelikož já právě chtěla vidět originální příběh z jiné perspektivy. Místo toho jsem dostala odpovědi na spoustu otázek a jednu zajímavou zkušenost.
Není nikdy na škodu přečíst si občas i knihu pro jinou věkovou kategorii. XD

07.06.2017

Knihu jsem koupila ve výprodeji, nejspíš i trochu chápu proč, ale zas úplně bych ji neodsuzovala. Anotace vám podle mě moc neřekne. Takže bych to vzala úplně od začátku.

Jedná se o příběh z budoucnosti. Ne až tak vzdálené, ale i když tam někde byly uvedeny letopočty, stále vám nedokážu přesně říct, kdy se to odehrává.
Příběh je psán vždy z pohledu jedné z pěti osob. Kdybych je měla zaškatulkovat tak asi Rebel, Populární holka, Rozmazlený Geek, 'Ta, co pořád nadává' a Chytrolín. Každý z jiného koutu světa. Jenže náhodou se stanou součástí projektu na záchranu vyhynulých včel a ostatního hmyzu. Každý popisuje tu svou cestu na výše zmíněné 'utajené místo'. Někdo protestuje, někdo se smíří, někdo se ztratí a někdo najde. Nechci moc spoilerovat, jelikož právě tato část mi přišla nejzajímavější.

V momentě kdy se dostanou na výše uvedené místo, stává se z příběhu tak trochu Dekameron (vypravování příběhu), což už není zrovna můj šálek kávy... vážně jsem se přemáhala pasáže nepřeskakovat. Pokud příběh právě čtete a máte stejný problém, s klidem vám mohu říct, že pokud neplánujete po dočtené filozofické zhodnocení díla, klidně je přeskočit můžete (ale ochudíte se o celkem zajímavé příběhy, i když s hlavní zápletkou souvisí jen obrazně). Jen ten poslední si určitě přečtěte. Ten je vážně důležitý!

A konec? Nechte se překvapit. Podle mě hodně lidí tento typ konce zklamal. Já ostatně čekala něco, úplně jiného, ale přesto jsem ráda, že to skončilo takhle. Autor se tak mnohem víc přiblížil realitě, než jiné dystopie. Pořád zapomínám, že tohle není Young Adult...tohle je taky o zamyšlení se...

Mimochodem po dočtení mi hned vytanula na mysli kniha BZRK. Je sice úplně o něčem jiném, ale svým způsobem na sebe zajímavě navazují. Moji další volbou je kniha z výprodeje jménem "Hra věží". Tohle už je úplně jiný žánr, ale určité zajímavé spojitosti zde vidím taky. Takže pokud jste tohle právě dočetli, proč nezkusit tyto knihy?

11.05.2017

První díl - Město Ember, byla velice čtivá a celkově úžasná kniha. Jenže v momentě kdy se dostali naši hlavní hrdinové na povrch, jako kdyby zapomněli jak myslet. Častokrát jsem na ně v duchu ječela ať okamžitě přestanou vymýšlet blbosti. Než jim to konečně došlo, měli za sebou pár vedlejších zápletek a kniha se blížila ke konci.
Sice to "úplné velkolepé vyvrcholení" jsem nečekala, ale přesto mě kniha nijak moc nenadchla.
Tři hvězdičky dávám za shledání s mými oblíbenci z Emberu, knihovnu, výlet s Tuláky a finále s magnetem. Doufám, že to není trilogie...

11.05.2017

(Recenze puberťačky, kterou dějepis nijak zvlášť nebere.)

Tuhle knihu jsme dostali jako povinnou četbu. Prokousala jsem se předtím i Dantovým Peklem, které mě vůbec nebavilo, a Komenský se tím nechal hodně inspirovat, takže moje prvotní obavy byly docela oprávněné. A sotva, co jsem se podívala na úryvek z téhle knihy, měla jsem chuť se na to vykašlat, jelikož ten starý jazyk mi naháněl hrůzu, Jenže ten příběh není jen o tom jazyce...

Rozhodla jsem se proto najít si online vydání z roku 2011, které je napsané současnou češtinou (trochu podvod, ale nebýt toho nejspíš bych knihu nikdy nedočetla). Poté mě kniha naprosto dostala. Byla vtipná, přehledná a nutila člověka se taky zamyslet. Číst ji bylo jakoby se mi v hlavě odehrávaly dva příběhy najednou. Například když poutník potkal své dva průvodce. Jednalo se jen o dva docela výstřední pocestné, opravdové lidi z masa a kostí, a zároveň o vlastnosti, které (jak je známo) žádný určitý tvar nemají (třeba já si vlastnost "mámení" do té doby představovala jako růžovou opar vzduchu XD).

Dost jsem ocenila i záchytné body na okrajích odstavců a vysvětlivky pod čarou (ne až někde na konci knihy, kde je vždycky najdu až po dočtení...). Zatímco v Peklu bylo spousta jmén, které mi absolutně nic neříkali, zde bylo vysvětlení vždy hned na dosah.

Jediné, co vážně musím vytknout je ten konec. V momentě, kdy se dostaneme z "Labyrintu světa" a začne "Ráj srdce", kniha dostává přílišný náboženský ráz a věci přestávají dávat smysl. Jakoby všechno zlé, co je na světě, bylo najednou dobré, když se to dělá ve jménu víry. Pokud jsem to blbě pochopila, tak se omlouvám, ale takto to na mě působí...

Přesto si klidně dokážu představit tuhle knihu na pultech mezi knížkami nějaké dystopie nebo fantasy. Pomineme-li tu filozofickou stránku věci.

3 11.05.2017

Proč mám pocit, že neustále narážím na tyhle překvapivé knížky.
První "Uvnitř mé hlavy", pak "Nocte" a nakonec tahle.
Jen čtyři děti, náhody, které (ať se snažíte nebo ne) nemají racionální vysvětlení a happy end. Co dodat? Je to, jakoby hlavní hrdinka pročítala sbírku pohádek a vše se postupně stávalo zkutečností.
Konečné objasnění mi přišlo trochu chabé a spousta věci zůstala nevysvětlena.
Je to jen můj pocit nebo je příběh trochu nedomyslené? To mám vše nevyjasněné svalit na alkohol?

SPOILER:
Původně jsem myslela, že je Cara schizofrenní a vše co dělá její sestra Elsie, dělá vlastně sama - např. výroba těch panenek.
Ale jelikož o nemoci nebyla na konci ani zmínka, uzavřela jsem to takto:
Existují 2 Elsie. Cařina sestra, o které Caře mamka v dětství vyprávěla, takže si na ni trochu "pamatuje" a Cařina kamarádka, která s ní chodila do školy + bydlela v domě duchů. (vysvětlení zápisů z ředitelny) Pak se odstěhovala a dům zůstal prázdný. Za všechny "nadpřirozené věci" může teda alkohol případně drogy. :D Za největší nehody může násilný nevlastní otec. Ostatní jsou přehnané.

Otázka: A plecháč byl skutečný nebo ne? Není možné aby se nevlastní otec stále skrýval ve městě, zavolal policii na tu párty a zapálil ten dům?

2 05.03.2017

Považuji se za rozeného optimistu, takže tahle knížka není zrovna pro mne. Navíc knížek mám načtených už tolik, že když někdo začne moc lhát, mám chuť ho praštit, jelikož to nikdy nedopadne dobře.
Z nepochopitelného důvodu se mi zvedla nálada teprve až tehdy, když se všechno vyřešilo. Což bylo spíš jako machnutím kouzelného proutku - kéž by svět byl tak jednoduchý.

Nahlas jsem se zasmála ale jen jednou.

Bianca: "(Duchaplý monolog)...Všichni jsme zatracený Otky."
Wesley: "Já nejsem Otka."
B: "To proto, že nemáš kamarády."
W: "Aha. Jasně."

1 03.03.2017

(dojmy těsně po přečtení)
Já tu knihu vážně nemám ráda.
Je jako otravná mladší sestra.
Už z principu ji máte rádi, to vám ale nezabrání ji při nejbližší příležitosti uškrtit.
1) Není to tak velké "příliš" jak autorka tvrdí.
2) Použít anotaci jako prolog, to se prostě nedělá (neptejte se mě, proč...)
3) První třetina byla ... zajímavá (?) - každopádně hlavní hrdinka má život fakt pod psa -mít tátu pohřebáka? Ne díky.
4) Druhá třetina mě bohužel neoslovila. Sáhodlouhé natahování děje. Dare je úžasný a brácha stále blázen ("Tak už konečně skoč, Finne!").
5) Zvrat. Nechci spojlerovat. Takže ani nenapíšu jestli stojí za to.
6) Sladký konec. Teda...vlastně ne. Kdo vymyslel, že tenhle příběh je trilogie?? To nemyslíte vážně.

+ miluju latinu, díky za nové fráze :)

2 27.12.2016

Kvůli téhle knížce jsem šla spát až ve 4 ráno. Prostě přečtená na jeden zátah - nemohla jsem přestat. Když jsem četla Fangirl popravdě mě úryvky o Simonu Snowovi dost rozptylovali od skutečného příběhu a musela jsem se přemlouvat ať je nepřeskakuji. Přesto, když jsem zjistila, že vyšlo Nedej se, neodolala jsem a začala číst. Nelituju, byla to prostě smršť "Fangirl Feels" a když už se mi vážně chtělo spát (taky proto, že Simon se zrovna choval jako pako), jen tak ze zvědavosti jsem nalistovala konec a přečetla si poslední větu (občas to tak dělám, abych třeba neměla moc velké očekávání na úžasný konec nebo když začínám pochybovat, že se kniha bude ubírat tak, jak chci aby skončila :D). A to jsem neměla dělat. Jelikož v tu chvíli mi došlo, že prostě musím číst do posledního slova a že ještě dlouho po tom budu hledat všemožné obrázky a fanfikce.
P.S. Nemám ráda Agátu.
P.P.S. Popravdě jsem dlouho před koncem (dokonce než jsem si přečetla tu poslední větu) tušila, jak to asi dopadne, kdo je zloduch, kdo se nakonec přidá k dobru a tak...přesto mám strašnou chuť si knížku přečíst znova - hned teď. (a to jsem ji četla včera :D)

5 03.12.2016

Tuhle knihu jsem si zamilovala a po přečtení posledního slova jsem nevěřila, že už je konec a nedokázala jsem se smířit s realitou plnou čekání na další díl.
Podobnost s Hunger games jsem čekala již podle anotace, ale tahle kniha mi stejně připadala jakoby víc napsaná přímo pro mě. Nechybělo mi v ní absolutně nic (musím si pochválit hlavně konec, který byl ukončený přesně v tom okamžiku, kdy jsem chtěla nejvíc vědět, co bude dál), jediné co mi připadalo už příliš byli zmutovaní lidé, divoká bestiální zvířata by naprosto stačila, nebylo potřeba přidat i tento prvek, se kterým jsme se setkali i v HG nebo jiných knihách.
Taky mě velmi potěšilo, že se neobjevil žádný milostný trojúhelník (teda zatím...Will se pohybuje celkem nahraně :D). Zajímavý vztah s hlavní hrdinkou má, taky už hodněkrát zmiňovaný, Michael, ale tomu i celkem fandím. :) A abychom to měli komplet... Thomase jsem měla ze začátku celkem ráda, ale jeho tajemství z čtvrté zkoušky mě vážně štve a nejspíš v průběhu druhého dílu na něj určitě změním názor.
Těm, co knihu ještě nečetli, určitě doporučuji, ale jen na vlastní nebezpečí, zvlášť pokud nemáte tyhle dystopie moc v lásce :D. Jenže já mám tenhle žánr, spolu s příběhy, kdy musí teenageři podstupovat zkoušky přežití - a to vážně nejsou jen dystopie (= menší reklama na knížku Monument 14 :D) - za mě tedy rozhodně maximální spokojenost.:)

4 28.07.2016