ja17
přečtené 152
Kruh
2015,
Dave Eggers
Sledovat jak Mae postupně propadá síle Cirklu bylo bezvadné. Ze začátku jsem od knihy podle recenzí neměla moc velké očekávání, ale překvapila mě. Vždycky mě fascinovaly příběhy s "dokonalou" společností a principech, na kterých funguje. Ráda bych knihu nazvala oddechovým čtením, ale ke konci mě donutila natolik přemýšlet nad tím zda li jsme skutečně schopni dojít tak daleko. Musela jsem si vzpomenout na seriál Black Mirror. Tahle kniha nebude sedět každému, nejde o děj, jde o to, jak hluboko do spirály Cirklu jste schopni spadnout vy sami. V jakém momentu podle vás Cirkle překročil hranice lidských práv? Nebo je snad tohle dokonalý obraz lidské budoucnosti?... celý text
Eragon
2004,
Christopher Paolini
Z touhle knížkou je to těžké, jelikož to není zrovna můj žánr. Jedná se o takovou typickou dobrodružnou fantasy, kde pořád cestují tam a zpátky a neustále jsou v nějakém boji. Jenže pak je tu Serafína. Já prostě miluju draky a celá dračí část v knížce byla zpracována fantasticky. Jen mi knížka připadala dost předvídatelná. Je to snad proto, že se jedná o první díl série?... celý text
Nebezpečně krásný
2012,
Melissa Marr
Jednoduché letní čtení, které nikdy nezklame. Osobně se mi líbí celý koncept, ale nečekejte něco nečekaného. Kapitoly kohokoli jiného než hlavní hrdinky mi přišly naprosto nepodstatné, ale budiž. Ten "zvrat" na konci jejich účel vysvětlil. Mladším doporučuji. Náročnějším c čtenářům spíše ne. SPOILER: Ani nevíte, jak jsem si přála aby hlavní hrdinka nakonec tou vyvolenou nebyla. To by byl zvrat!... celý text
Mrazivý oheň
2016,
Amanda Hocking
Autorka má vážně čtivý styl psani (to vím už od Dědičky, kterou mimochodem miluju), ale tahle kniha mi vážně nesedla. Je to jen můj pocit, nebo byla vážně každá informace opakovaná alespoň dvakrát, abychom ji byli "schopni pobrat"? Zvlášť to, jak je hlavní hrdinka úspešná, i když se vlastně narodila "s postižením". Nemůžu tamto, nemůžu ono. Všichni Kaninci umí měnit barvu kůže a stopovat podle pachu, jen já ne, jelikož jsem míšenka aka spodina společnosti. Takže jsem šikanovaná, ale stejně jsem nejlepší stopařka, můj otec je kancléř, matka je rodina s královnou a miluje mě jak můj šéf, tak nejhledanější zločinec, kterého chci zabít, ale vlastně nechci jelikož já přece VÍM, že je ve skutečnosti dobrý. Taky mě často pobavily myšlenkové pochody postav. Spoiler: Královnu unesou. Nejpravděpodobnější vysvětlení: Král ji určitě nechal zabít a pak se zbavil těla. To že mohla jen tak utéct je méně pravděpodobné. Zvlášť když má za manžela dvakrát tak starého chlapa. -_- + Čekala jsem nějaký zvrat na konci. Objevila se postava, kterou skoro neznám. Wow. Tak nic.... celý text
První kniha Mečů
1996,
Fred Saberhagen
Velice zajímavá kniha. Úvodem jsem se prokousávala roky, a další roky mi trvalo než jsem celou tu věc s meči pochopila. Nejlepší bylo když jsem na konci objevila píseň. Ta mohla být klidně na začátku. I když takhle jsem na tom byla stejně jako Perg. Celkově kniha byla místy přepopisovaná, kapitoly Staršího mě vůbec nebavili, naopak každý nový meč byl naprosto úžasný. Nejsem zrovna fanoušek tohoto typu knih, ale tuhle jsem četla už podruhé. Mimochodem druhý díl je lepší.... celý text
Umřel jsem v sobotu
2011,
Josef Formánek
Tahle kniha mi byla doporučena, zapůjčena a já nyní nemám slova, kterými bych ji dokázala popsat. Přečetla jsem ji za jedno odpoledne. Nemám pocit, že by mnou nějak pohnula, spíš jakoby mi naplnila plíce nějakou mazlavou tekutinou a já teď nemůžu moc dýchat. Ze začátku jsem se bála, že si autor bude nárokovat až moc pozornosti a nenechá postavám jeho příběhu vůbec žádný prostor. Později mi došlo, že on sám je hlavní postavou. Příběhy byly dva a oba mě vážně uchvátili. Některé pasáže jsem pročítala dvakrát, jiné jsem trochu přeskakovala (autorův pobyt v Indii mě nijak nezaujal), jindy jsem se smála nebo si myslela, že se každou chvíli pozvracím (přesněji u fáze s Čertem a myslivci, to jsem nečekala). Nevím jestli to není náhodou pokračování "Mluviti pravdu" - tu knihu jsem nečetla, ale některé pasáže z téhle knihy jakoby odkazovaly na jakýsi první díl. Každopádně používání rýmů, kurzívy, tučného písma a vlastně celková vizuální část knihy byla dost zajímavá. Včetně popisu prostředí. Jelikož já vážné viděla příběh očima autora. A teď je konec. Kulka už prolétla, ale i když jsme se společně vraceli časem, mám pocit, že se to všechno stalo příliš rychle.... celý text