1. Domů
2. Autoři
3. Lauren Kate
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 9
• Bazar 35
• Životopis
• Citáty 62
• Diskuze 18

Populární knihy

/ všech 9 knih

Nové komentáře u knih Lauren Kate

Odpuštění

„Luce a Daniel už svoje štěstí našli, a to v Camovi spouští nostalgické vzpomínky na jeho jedinou skutečnou lásku, Lilith, do které se zamiloval před stovkami let. Předpokládá, že Lilithina duše je touhle dobou už dávno v Nebi. O to větším překvapením pro něj je, když se dozví, že jeho jediná láska trpí v Pekle. Poté, co vidí, jak příšerné její utrpení je, kývne na Luciferovu sázku. Pokud se do něj do patnácti dní Lilith i přes nenávist posílenou pobytem v Pekle, kterou ke Camovi cítí, znovu zamiluje, bude volná a bude moc dožít svůj život jako člověk. Ovšem pokud se to Camovi nepovede, Lilith zůstane dál v Pekle a Cam bude nucen zůstat u Lucifera už navždy. Což je pro nesmrtelného padlého anděla docela dlouhá doba. Celá série Pád i novela Zamilovaní andělé se mi opravdu moc líbily, ale ze všeho nejvíc jsem se těšila právě na tuhle novelu, na Odpuštění. Tahle kniha se totiž točí kolem Pekla a Lucifera, což je moje oblíbené téma. Stejně jako celý zbytek série je i Odpuštění psáno v er-formě. I přesto se však střídají kapitoly z pohledu Cama a z pohledu Lilith, které naprosto přesně zachycují jejích nejniternější myšlenky a pocity. U kapitol pak kromě jména aktuálního vypravěče nechybí ani odpočítávání dnů do konce sázky. Kromě kapitol, které zachycují současné události jsou zde takové, které jsou nazvány jako mezihra. Vypráví o tom, co se vlastně stalo před stovkami let mezi Camem a Lilith. Co způsobilo, že se Lilith ocitla v Pekle. Neměla jsem nejmenší problém se do knihy začíst, popravdě se mi četla dokonce o trošičku lépe než všechny předchozí knihy této série. Ale to samozřejmě neměl na svědomí pouze styl psaní. Tahle kniha má na rozdíl od všech předchozích jedno velké plus. Je neuvěřitelně emocionální a díky tomu jsem se do příběhu opravdu ponořila. Příběh je opravdu krásný. Je pravdou, že jsem už od první stránky věděla, jak sázka s ďáblem skončí, ale v tomto případě to není důležité. Samozřejmě, že nepředvídatelnost je vždycky plusem. Jenže u Lauren Kate je možná naprosto jasné, jak kniha skončí, ale není jasné, jak se k tomu konci dostane. A právě tohle je kouzlo jejích knih. Odpuštění je novelka a má tedy opravdu jen nějakých 250 stran, ale to v tomhle případě stačí. Autorka je totiž využila na maximum a všechno opravdu detailně popsala. Kdyby bývala psala dál, jednalo by se jen o nesmyslné natahování, které by mělo negativní vliv na knihu. V tomto případě rozhodně platí, že méně je někdy více. Vzhledem k tomu, že je Odpuštění v podstatě doplněním série Andělé, nejde Lauren Kate s popisem postav úplně do hloubky. Podle mého názoru předpokládá, že čtenáři znají souvislosti z minulých knih. Tedy alespoň co se týká vnější charakteristiky, protože co se týká té vnitřní, tak to bylo podáno opravdu detailně. Právě díky tomu, že se člověk může do postav a jejich myšlenek vžít je kniha tak skvělá. Pokud jste četli předchozí díly série Andělé od Lauren Kate, tak vám mohu knihu jen a jen doporučit. Jedná se o opravdu skvělý dovětek k celé sérii, který uzavírá některé z volných konců. Zároveň si ale myslím, že pokud jste sérii Andělé nečetli, ani se k tomu nechystáte, a přesto vás Odpuštění zaujalo, tak si ho klidně můžete přečíst. Sice se primárně jedná o součást série a rozhodně je lepší to tak i brát, ale když ji budete číst jako samostatnou knihu, ničemu tím neuškodíte. Jsem si jistá, že nebudete mít nejmenší problém se dobře zorientovat. Přeci jen, na sérii navazuje jen volně. Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Euromedia - Yoli.“... celý text
— Kikina182

---

Pád

„Sedmnáctiletá Lucinda se nedobrovolně stěhuje do internátní školy Meče & kříže pro delikventy, ne že by byla vyloženě problematická dívka, ale nevysvětlitelné úmrtí chlapce s kterým měla rande mluví samo za sebe. A tak ať chce nebo ne, musí to v nové ponuré škole poblíž močálů nějak přežít. Do karet jí nehrají ani podivné stíny které se jí už od malička zjevují a děsí ji. A pak je tu Daniel Grigori, mladík, který ji k sobě něčím přitahuje. Jako by měli něco společného byť on o ní očividně nemá zájem. Brzy ale Lucinda zjistí, že její život není ani v nejmenším takový za jaký jej měla. Když jsem se do téhle série pustila, četla jsem především záporné reakce, takže jsem v konečném důsledku očekávala něco mnohem horšího. Ne že by Pád byl něco světoborného, ale zas až tak špatný mi taky nepřišel. Hned na začátku mě rozhodně upoutal autorčin popisný styl, který je takový no, asi bych ho nejlépe popsala jako malebný, přičemž hodně opisuje a zachází do detailů. Jakožto čtenáře klasiky jsem na detailismus popisů v extrémní podobě dost zvyklá, nicméně se mi zdá že i když to v Pádu bylo zpočátku docela fajn, postupem času se začaly dopodrobna rozvádět i věci u kterých to bylo naprosto zbytečné. Což bylo občas docela úmorné. Celým příběhem nás také provází dost značná míra tajuplnosti, která je v některých případech nutná, ale ani s ní se nemá nic přehánět a ke konci knížky jsem měla pocit, že autorka mlží jen kvůli tomu aby děj dost (a tím myslím opravdu hodně dost) protáhla. Na druhou stranu mě bavil ten trochu černý/morbidní humor smíchaný se sarkasmem, protože to je pro mě prostě trefa do černého. Postavy jsou docela zajímavé. Co se mi opravdu líbí je, že Luce je jakožto hrdinka prezentována spíš jako outsider než Miss Sunshine. Je to taková šedá myška v ústranní a to mi upřímně vůbec nevadilo. Hrdinů a hrdinek kteří snědli všechnu moudrost světa, jsou známí/superhrdinové/favorité/dokonalí tu už bylo tolik, že jsem s touhle vyjímkou dost spokojená. Některým to nemusí vyhovovat, Luce si rozhodně neví v mnoha věcech rady, rozhodně není ta která udává směr nebo módu a už vůbec nikomu neradí co má dělat, ale proč ne? Sedělo mi to k ponuré atmosféře školy i pesimismu, který na mě dýchal z každého malinkatého zákoutí. Potom tu máme Arianne, což je opravdu hodně divná osůbka, takový nepředvídatelný prvek s hodně velkou troškou potrhlosti. Člověk nikdy nevěděl co udělá, řekne a nebo kam ubohou Luce zatáhne. Daniel je samozřejmě prototyp nejtajemněšího kluka všech nejtajemnějších kluků což samozřejmě hlavní hrdinku přitahuje, a Cam je zase ten kluk, který se snaží získat pozornost hrdinky i když ta si ho moc nevšímá. Klišé, ale v Pádu napsáno tak trochu jiným a zajímavějším způsobem. Penny, kterou jsem si oblíbila nejvíc. Strašně sympatická holka, která toho hodně věděla a byla to taková ta pomocná ruka k hlavní hrdince a dobrák od kosti. Molly nebo Gabbe, které byly prezentovány jako Luciiny rivalky, i když nic nemusí být takové jak se na první pohled jeví, že? Samozřejmě by to nebyla romantická young-adult kdyby tu nebyl zamilovaný trojuhelník. Ty já sice nemusím, ale tady mi to nijak vyloženě nevadilo. Možná proto, že si hrdinka byla jistá tím o koho má zájem a neskákala z jednoho na druhého, prostě to nebylo tak že by si nedokázala vybrat a to po Upířích denících fakt oceňuju. Takže byť postavy nepůsobí nijak extrémně hluboce ani propracovaně, nemůžu říct že by mi to nějak zvlášť vadilo. Jsou napsány prostě tak, že neurazí ale ani příliš nenadchnou. Dějově, no tady je ta kniha opravdu dost na štíru. Začátek se rozjíždí slibně, zaujme, vyklopí na vás hromadu otázek a vy se těšíte až se dozvíte o co tu vlastně jde. Jenže čím víc čtete, tím méně se děj někam posunuje a po nějakou dobu dokonce i stagnuje. Cože je největší slabina Pádu. Velkou část knihy se nedozvíte vůbec nic a jediné co sledujete je Luciin každodenní život ve škole, což upřímně není něco co by mě zajímalo. A když už nějaká akce proběhne je to bohužel zazděno stylem jakým to autorka napsala. Naprosto nezajímavě. Cože je škoda, na začátku se mi její styl líbil, ale postupně s nudností děje, začíná být až příliš hutný. Jako byste se při čtení museli prodírat medem, strašně se to táhne a lepí. Naštěstí jakmile se knížka blíží ke svému konci zase tak trochu nabere tempo a začne být zajímavá, něco se totiž konečně začne dít. Hallelujah! Celkově si myslím, že kdyby to autorka zbytečně nenatahovala, mohla to být mnohem zajímavější knížka i přes ty chyby a dějové nesmysly, které mi dokázaly slušně zacukat koutky (např. patetičtěji napsanou smrt postavy a záporáka jsem snad neviděla, fakt, úplně mě to znechutilo a to si pak finále vážně tolik neužijete). Hodnocení: 7/10 Hodnocení obálky: 4/5“... celý text
— Nagadir

---

Slza

„Další svět, další příběh. Kniha Slza určitě není autorčinou prvotinou, přesto pro mě její první knihou. Ze začátku jsem byla zklamaná. Nemohla jsem se do příběhu začíst. Trápily mne její dlouhé věty a možná až moc vylíčené situace. Určitě si ráda vše co nejlépe představím, přesto mě to v tomto díle otravovalo. První polovinu knihy jsem četla nezvykle dlouho. Přeci jen se mě k ní nechtělo až tak vracet. Naštěstí se to téměř v polovině zlomilo a děj konečně dostal spád a tu správnou míru čtivosti. Eureka, Ander, Brooks a Cat jsou středoškolští studenti, kteří by mohli mít obvyklé starosti studentů. Ale bohužel jim není přáno a musí čelit mnohem větším a nebezpečnějším okolnostem. Příběh začíná tehdy, když se v přímořském městečku na Eureku a její maminku svalí obrovská vlna. Vlna, kterou má nastarosti Ander. Mladík s azurovýma očima, který je součástí jakéhosi národu Sadařů, který chrání svět před zkázou. Jeho úkolem je být neviditelný, ale znalý. Eureky život zná dopodrobna. Bohužel je to jen známost jednostranná, která je ukončena jednoho dne na silnici. Dvě auta se srazí, čímž otevřou Eurece nový svět. Do té doby se starala pouze o svou smrt, v které viděla vysvobození. Přesto jí není dopřáno a musí se se světem vypořádávat po svým. Všichni ji považují za blázna a vyhýbají se jí oklikou. Jediní nejlepší kamarádi Cat a Brooks jí nabízí své rameno. Přesto není vše tak, jak by se mohlo zdát. Do rukou Eureky se díky dědictví dostává prastará kniha v nesrozumitelném jazyce, maminčin medailon a hromový kámen. Všechny tři věci jsou pro dívku záhadou. Jejich rozluštění je ale jen otázkou času. Eureka se díky tomu dostává do nebezpečných situací, kde jde o život. Opravdu je Brooks tím kamarádem, kterého znala celý život? Dá se věřit záhadnému Anderovi?Musí si všechna tajemství nechat jen pro sebe a nebo je může svěřit své nejlepší kamarádce Cat? A kdo jsou ti Sadaři, kteří ji chtějí připravit o život a je jim jedno, kdo jim stojí v cestě. Kdysi jí maminka zakázala plakat. Eureku to vyděsilo, ale posechla. Neplakala. Nikdy. Co se stane, když otevře hráz? Tento fantasy příběh, kterému se evidentně chystá pokračování, mě zase až tak nenadchnul. Bohužel mě styl psaní autorky neoslovil a díky tomu se mi kniha hůř četla a vstřebávala. Přesto jí nehodnotím zase tak špatně, neboť svoje světlé chvilky taky měla. Naštěstí.“... celý text
— Safienka

---

---

Slza

„Eureka Boudreauxová žije svůj nudný obyčejný život, po smrti matky skončila s otcem, se kterým si nemá co říct, s nevlastní matkou i sourozenci. Je deprimovaná, život jí nebaví a nejradši by to všechno ukončila. Nikdo jí nechápe, kromě jejího nejlepšího přítele Brookse. Ten se ale jednoho dne začne chovat zvláštně a navíc do jejího života vstupuje Ander a přesvědčuje jí o věcech, které nechápe, nerozumí jim a navíc to vypadá, že je Ander tak trochu stalker. Co když ale mluví pravdu? Co když je Eureka součástí prastaré legendy? A k čemu slouží ty tři tajemné předměty, které Eureka zdědila po matce? Úchvatná obálka. Dívka s rozevlátými vlasy, jejíž šaty tvoří voda. Název knihy se k tomu hodí a přímo to vystihuje podstatu slova. Modro-růžovo-fialové barvy různých odstínů jsou jednoduše nádherné a obrysy bájné Atlantidy na pozadí dokreslují atmosféru. Příjemné počtení o smutném životě nepochopené teenagerky, o jejích soubojích sama se sebou, o pokusech a snaze napravit a zachránit svůj život. Trable s přáteli a s rodinou. Bylo mi hlavní hrdinky docela líto, o problémech s macechou toho bylo napsáno už hodně, ale zde se jim daří popsat situaci skutečně reálně a i když to v příběhu nikdo nevnímá, my si toho všímáme až bolestivě jasně. Zaujal mě podtext tajemna, legend, historie, nadpřirozena, pěkně ukrytý v pozadí a celou dobu jsme se ho jen lehce dotýkali. Když jsme se přiblížili moc, autorka nás rychle odtáhla a opět jsme museli tápat, přemýšlet a řešit co bude dál. Přiznám se, že na konci mě kniha trochu zklamala, čekala jsem od závěru něco víc. Bylo to trochu zmatené a hodně uspěchané, nedomyšlené. Dost se to tlouklo s celým předchozím vyprávěním, kdy vše plynulo pomalu a jakoby obyčejně, a na konci byl zbytečně ostrý skok z ničeho do nadpřirozena, bez přípravy, na mě to bylo trochu narychlo. Nezkazilo to ale mé těšení na pokračování, jsem zvědavá, jestli mi autorka dovysvětlí a třeba i napraví horší dojem z ukončení tohoto dílu.“... celý text
— rachel4439

---

Slza

„Eureka je děvčetem, které přišlo o matku při velice podivné nehodě. Od té chvíle, kdy ji její matka opustila, Eureka ztrácí chuť k životu. Prý propadá depresím a když lidé zjistili, že se pokusila o sebevraždu, lítost, kterou k ní projevovali po smrti její matky, najednou zmizela. Ona ale není jako ostatní. Je jiná. Od malička ví, že nesmí uronit ani slzu, jak jí její matka učila. Poté, co její matka zemře jí podle závěti připadnou tři tajemné věci, jejíž význam je poněkud zvláštní. A pak je tu Ander - kluk s neuvěřitelnýma očima, které připomínají oceán... Slza je taková prostá, oddechová knížka, u které si člověk dobře odpočine od těžších knih. Není to nic světoborného, vlastně se příběh celkem podobá spoustě jiných, které jsem četla, ale má v sobě něco, čím se odlišuje od ostatních tuctových knih, které se v některých směrech zdají být téměř identické. Hlavní hrdinka mi byla sympatická už od začátku, stejně jako většina dalších postav, krom toho mám autorku celkem ráda, přečetla jsem od ní už celou sérii Andělé, díky které jsem se o Lauren Kate vlastně dozvěděla. Slza je čtivá, prostá a celkem pěkně napsaná - a jak jsem zmiňovala, jedna z těch knih, které mohou dokonale posloužit jako oddechové čtení. Příběh sice není nijak šokující nebo strhující, ale je pěkně popsaný, postavy jsou fajn a pokud člověk není velice náročným čtenářem, tak by se mu Slza mohla rozhodně líbit.“... celý text
— Waver