Inka063 komentáře u knih

Jo, jde to. Sice jsem docela brzy prokoukla, kdože to má ve všem má prsty, pak je trochu křečovitá ta určitá změna, ale jinak docela napínavý a dobře se to čte.

4 21.02.2022

Za mne naprosto výborné a hodně to na mě zapůsobilo. Není to lehké čtení a už vůbec ne veselé a pohodové. Musí se u toho dost přemýšlet a vnímat. Chvílemi jsem nevěděla, "o čem je řeč". Myšlenky Vladěny se prolínají s realitou a víří jí v hlavě tak, jak to myšlenky umí. Vysvětlení přijde mnohdy později, kdy jsem si řekla "jo ahá, tak proto!" Z knihy je cítit zoufalství, smutek, bezmoc, nevyslyšenou a neopětovanou lásku, kterou ale hlavní hrdinka neumí dát najevo. Hendikep, který si odneseme z dětství, nám nikdo neodpáře, ani kdybychom odjeli až na konec světa. Před sebou člověk neuteče. A to, co se nám v dětství nelíbí a čím trpíme, podvědomě předáváme dál. Díky bohu za jiskřičku naděje v úplném závěru, protože jinak by to byl totální duševní masakr.
Třeštíková se mi moc líbí a děkuji za tohle dílo, které mi dosud snad dalo nejvíc.

4 04.08.2020

Po Labyrintu mysli opět výborné. Krásně se to čte. Pan Hörbe je taková mužská odnož Mornštajnové :-)). Udivuje mě, jak autor – technik, absolvent ČVUT – může tak brilantně popisovat duševní pohnutky nejen mužů, ale hlavně žen. Jak dokáže tak naprosto uvěřitelně a plasticky vykreslit psychologii, lidské charaktery a jejich proměnu a posun. Útlá knížka nabízí spousty filozofických otázek: např.zda je právo, byť kamaráda, zasahovat do rodinného života druhého, otevírat mu oči, „zachraňovat“ ho. Nebo je to spíš povinnost, když si dotyčný neumí pomoci sám? Ale co by se stalo, kdyby se mu ty oči neotevřely? Nebyl by dotyčný spokojenější? Atd.atd.
Opět výborná knížka. Kromě psychologických sond a filozofických otázek tu autor svým postavám dává do úst své názory, s nimiž plně souhlasím, stejně jako v knize Labyrint mysli.
Jen ta obálka se mi nelíbí. Evokuje takové pohodové, nenáročné letní čtení. Jenomže ono tomu tak vůbec není. A protože pracuju ve školství a jsem neuvěřitelný hnidopich, zarazilo mě, že na 2.stupni mají na zmíněné škole dvě učitelky zeměpisu. Ilona i její kamarádka. Buď je to hodně velká škola, nebo autor malinko zapomněl ... :-))). Ale to na kvalitu tohoto příběhu nemá absolutně žádný vliv.

4 10.07.2020

Myslela jsem, že po prvotině Dům na samotě dojde (po 7 letech tvorby) k mnohem většímu kvalitativnímu posunu. Ale ono ne. Mně se zkrátka styl autorky nelíbí, nelíbí se mi její přehnané mlžení, jakoby soutěžila o prvenství v neodhalení jejích pachatelů (v tomhle případě jedno z "přiznání" echt přitažené za vlasy a nepravděpodobné). Bohužel to je na úkor kvality. Už se do dalších příběhů pouštět nebudu, stačilo.

4 08.03.2020

Nádherný, smutný, nostalgický příběh vyprávěný ústy mladší sestry, jejíž jméno po celou dobu nepadlo. Skoro z každé stránky fičel prudký dánský vichr a svíral mě chlad. Žádný domov, nesplněná přání, smrt jediného milovaného, samota. Po každém podobném příběhu si říkám, jak je možné toto vše ustát, žít dál a nezbláznit se. Je mi úzko ještě po dvou dnech od přečtení. Za mne opravdová krása.

4 15.11.2019

Napětí je tady podle mě trochu na úkor srozumitelnosti. Zamotaný děj plný různých událostí, spousta postav a podezření, kterými autor mlží a přináší další „pochybnosti“, což je určitě záměrem, ale v ději jsem se tak trochu ztrácela, jak byl spletitý a komplikovaný. Faktem je, že jsem viníka neodhalila a že ve mně autor vzbudil emoce, protože bych toho zmetka rozmazlenýho – Lissu – nejradši něčím praštila po hlavě. A díky za to, že hlavní mužská postava není jednoznačná.

4 21.09.2019

Z pohledu buddhismu a s láskou ke všem živým tvorům autor předkládá, jak bychom měli jednat s kočkami, psy a vlastně všemi živými tvory. Hodně tady zaznívá potřeba meditace i spolu se zvířecími kamarády pro její léčivé duchovní účinky i a pro naladění se na jejich duši, pro uklidnění a porozumění jim. Mluví se zde o reinkarnaci, o nutnosti lásky ke všem živým tvorům, protože tím člověk léčí i sám sebe. Mluví se zde i o škodlivosti euthanazie zvířecích miláčků a o nutnosti s nimi být v klidu a lásce v jejich posledních okamžicích a nechat smrt přijít postupně a tak, aby na ní bylo zvíře připraveno.
Je zde spousta moudrých a laskavých myšlenek. Pro milovníky zvířat balzám na duši.

4 06.09.2019

Silně sociální román, který Steinbeck napsal, řekla bych, až s zuřivým vztekem. Tomu hlavně napomáhají krátké vsunuté kapitolky mezi hlavním dějem s údernými větami, až zoufalými výkřiky.
Nenadchlo mě to. Je to strašně rozvláčné, do detailu popisované banality, pro mě nudné. Ano, autorovi se nedá upřít obrovský spisovatelský um (o tom jsem se přesvědčila i na všech jeho ostatních knihách), ale tento jeho sociální zápal mě zkrátka neoslovil a kdyby to byla první kniha, kterou jsem od něho přečetla, po ostatních bych zřejmě nesáhla.
Tak teď nevím - za zpracování 4, za téma max. 1, takže 2,5 a protože mě to fakt nebavilo, tak 2 hvězdy.

4 06.06.2019

Řekla bych kniha pro věkovou kategorii 15, 16 let. Neskutečně zdlouhavé, stálé opakování Trentovy ostře řezané čelisti a podlamujících se kolen Julie už mi tak lezlo na nervy, že jsem měla sto chutí to nedočíst. "Vůdcův" důvod a provedení mi připadá zcestný (ale budiž, byl to magor), ale závěr??? Tak to už byla vyloženě tragédie.
Nikdy víc a čtenářům toužícím po kvalitní literatuře nedoporučuji s výstrahou!!!

4 28.02.2019

Knížky Třeštíkové mě hrozně baví. Mám ráda její přímočarý styl. Je hodně vtipná, má zajímavá přirovnání. Veselí není jen nějaká prázdninová oddychovka – kromě lehkovážného a vtipného tónu se občas objeví i myšlenky, nad nimiž se člověk musí zamyslet. Po smrti Eliščina otce vůbec kniha zvážní a zesmutní. Ono po každé smrti někoho, koho má člověk rád, už nikdy není nic tak, jako dřív, a paní autorka to tady krásně podala a ukázala. I sama Eliška je pro mě uvěřitelná – chvilku nespoutaný bohém s bordelem ve svém životě, chvilku zodpovědná a houževnatá ve svých plánech, ale pořád citlivá a empatická.
Když něco miluješ, musíš to umět i pustit …
Za mě určitě 5*, doporučení těm, kteří se chtějí a umí zamyslet a souhlas s mi-nul-o.

4 11.01.2019

Příběh je jeden z mnoha. Chvílemi si člověk může až myslet, že to v těch koncentrákách nebylo nijak hrozné. Kdyby neměl informace od skutečných spisovatelů. Možná by z tohoto příběhu nějaký opravdový spisovatel udělal dechberoucí, emoční dílo. Jenže Morrisová spisovatelka není (a nevím, proč si ji Lale ke svému vyprávění vybral). Její „dílo“ na mě působí jako slohová práce středoškoláka. Spousty vět začínají slovem „když“, což mě deptá a připadá mi to značně primitivní. Situace, které byly asi mnohdy opravdu hrozivé a k nepřežití, jsou popsány tak nějak ploše, bez emocí.
Ještě, že jsem měla knihu jen půjčenou. 349,- Kč by mi bylo fakt líto.

Jak psáno na obálce - řemeslně zvládnuto dobře. Autor ví, na jakou strunu uhodit a co pěkně barvitě předestřít, aby to čtenáře ohromilo. Konec mě vůbec neoslovil, byl sice vygradovaný do absurdna, ale za mě měl být zkrátka jiný a trochu to celé shodil. Takže nic moc a jsem zvědavá na tu "lepší" Trhlinu.

4 09.07.2018

Celé to na mě působilo spíš depresivně a pochmurně, než napínavě. Šestileté děti členy vyděračské bandy, třináctiletá holka kouří jak tovární komín a ještě před svou matkou s rozedmou plic ... Propletené až moc, jen proto, aby autoři čtenáře svedli z cesty, něco úplně samoúčelného (proč ta nemoc Benjamína? Větší napětí?). Vadil mi i až moc detailní popisný styl (udělal tři kroky, otevřel ledničku ...), jako kdyby autoři chystali scénář k případnému zfilmování. Zbytečné leckteré dialogy (Joonovo vynucování si své neomylnosti). Zkrátka žádné nadšení.

4 27.06.2018

O něco méně podivné jednání a rozhovory hlavních postav než v Italských botách, takže pro mě víc přijatelné. Zvláštní. Není moc takových knih, kdy autor popisuje každodenní a nezajímavé činnosti a přesto mě něco nutí číst dál. V té stereotypnosti se odráží stárnutí, pocit nepotřebnosti, ztráta atraktivity a fyzické zdatnosti. Přežívání ze dne na den a čekání na smrt.
Fredrik si nakonec svůj smysl života - na rozdíl od Janssona - ještě našel ...

4 02.05.2018

Tak nevím... Samozřejmě, autor není spisovatel a je to vidět. Nejde o žádný román, jde o popis, zdokumentování jeho útěku (snad). Samozřejmě, krutosti, které se s požehnáním tatíčka Stalina (na něhož mnoho Rusů ještě dodnes s láskou vzpomíná) v tehdejším Sovětském svazu děly, byly určitě nepředstavitelné. Samozřejmě, jsem ráda, že (jestli) se panu Krupovi podařilo - hlavně díky pomoci dobrých lidí - utéct ze sovětského zajetí.
Ale celé to na mě působilo dost neuvěřitelně: jak je možné, že se člověk označený za německého špiona dostane k privilegované práci opraváře telefonních linek - v "luxusním" oblečení úřední osoby, s nožem a dokonce vlastním koněm, nijak nehlídaný, s volným pohybem? Jak je možné, že narazí na tolik hodných a odvážných lidí ochotných mu pomoci, léčit ho, ubytovat, dát mu uniformu, peníze, dokonce ho přemlouvat, aby s nimi zůstal bydlet? V době, kdy se udávali i v jedné rodině mezi sebou, aby získali nepatrně výhod, aby přežili? Nejhlídanější most před hranicemi přejde naprosto volně a na závěr narazí u závory na vojáka, který se bojí bouřky a s rukama na uších ho ani neslyší procházet (podlézat)?
Je to pro mě nedůvěryhodné a neoslovilo mě to.
2* za to, že každá zpráva o stalinských zvěrstvech je dobrá.

4 02.04.2018

Výborná knížka. Moderní styl, zajímavý námět, nevšední slovní obraty, neobvyklá přirovnání, vtipnost. A to i přesto, že je kniha trochu depresivní, je v ní dost smutku a katastrof. Přesto na mě nepadaly splíny, četla se lehce, závěr přijatelný, ač opět poznamený tragédií. Je perfektně poskládaná, všechno do sebe bezchybně zapadá. Poslední dobou je buď hodně knížek (nebo se mi hodně dostávají do rukou), kde vše se vším souvisí, vše je propojeno, vše na sebe navazuje, kruh se uzavírá.
Navíc jsem si uvědomila důležitou věc: je snadné někoho odsoudit na první dobrou, když o něm nic nevíme. Dáme-li si ale tu práci a pronikneme trochu pod povrch, zjistíme, že každé jednání má své příčiny. Pochopitelné, mnohdy i ospravedlnitelné.

"Věci kolem nás mají význam jen tehdy, pokud jim ho sami dáme nebo jim ho aspoň nebudeme brát.To, co děláme, to jsme my. Ne to, co si někde hluboko v sobě myslíme a v srdci cítíme. Dokud myšlenku nebo cit nepřeneseš do skutku, tak úplně skutečná nikdy není..."

"Zora v Boha nevěří. V naší rodině, nebo spíš v tom, co z ní zbylo, už v něj nevěří nikdo. Bůh nám vzal všechno, na čem nám kdy záleželo. Jediné, co nám zbývá, jsou naše vlastní životy a ty jsou zjevně tak zoufale k ničemu, že ani Bůh je nechce. Jinak by mě tenkrát nechal zemřít. Nechal by mě klidně vykrvácet ve vaně, něžně sklouznout po hladkém smaltovaném povrchu a pomalu odtéct kanálkem do odpadu."

4 29.01.2018

Dobře se to četlo. Zase se přesvědčuji, jak nebylo dobře šmahem odmítat doporučenou školní literaturu. Nebo že by člověk dozrával a stárnul? Asi je pravda, že v sedmnácti letech by mě to moc neoslovilo.
Historie podaná čtivě a se spádem, ač s chybami v různých údajích. Ale však nejde o dokument a není to učebnice dějepisu! Odnáším si poznatek, že už ve 14.století přesvědčila spíš krása těla než krása ducha. Bohužel je tomu tak do dnešních dní.

4 08.01.2018

Dokonalá zápletka, napětí, zamlčování, utajování, zmatení očekávání, tápání. Na povrch se dostávají skutečnosti, násilně zatlačené do kouta. "Díky" nekomunikaci a falešnému ochraňování našich blízkých nabývají obludných rozměrů. A navíc nenásilně podaný obraz vztahu rodičů a dětí – na povrchu bez poskvrny, uvnitř však notně pokřivený.
Moc dobré.

4 03.01.2018

Tak tohle ne. Umělé, divné vztahy matky a dcer, divné vztahy sester mezi sebou. Trochu mi to evokuje literaturu od slovenské spisovatelky, která si, tuším, říká Evita. Vidím před sebou tři rozječené a na sebe upozorňující krásky v baru, které setřou kdejakého "týpka" a on před nimi ještě padne na zadek. Literatura, která mi nic nedává a ničím mě neobohacuje. Stálé a otřepané problémy tu s nevěrným mužem, tu s dětmi, nic objevného ani v řešení, ani v použitém jazyku. A ta tři přání??? Jaksi jsem nepochytila, jakéže to jsou...

4 03.01.2018

Dobrá kniha. Obdivuji autora za jeho nastudování všech detailů života ve 12.století. Tedy - musím věřit, že je nastudoval dobře, protože jsem si to z jiných zdrojů neověřovala. Ale vše působí maximálně důvěryhodně a nakonec to není až tak důležité. Důležité je to, že mě osudy Toma stavitele a jeho rodiny a všech dalších postav pohltily. Že jsem se celých více jak 900 stránek ani chvilku nenudila. Vše je tak barvitě vylíčeno, napínavé skoro jako detektivka a přistihla jsem se, že držím některým postavám palce jak na sportovním utkání. Že se na celém světě širém Aliena setkala s Jackem bylo určitě řízením osudu. Autor to také tak předkládá - jako hotovou věc, která ani jinak dopadnout nemohla a proto nemá cenu o tom nějak déle rozprávět :-). No dobrá, beru to a nebudu mu to vyčítat. Vše ostatní bylo téměř na jedničku.

4 03.01.2018