indyka komentáře u knih

O něco slabší než první díl, ale stále skvělé oddechové čtení, u kterého jsem se několikrát zasmála z plných plic.

Ano, chápu, že je to jednoduchá zábava (čtyři hvězdičky zde jsou něco jiného než čtyři hvězdičky jinde), ale občas prostě nemám chuť na cokoliv jiného než se u čtení dobře pobavit a k tomu Aristokratka poslouží více než dobře.

7 21.11.2019

Moc mě těší, že se povedlo zachytit atmosféru "původního", farmářského Irska a starých dobrých časů této země, ale zároveň musím dodat, že kniha se táhla jak mlha nad vřesovištěm...Nečte se to snadno, a přitom je příběh vlastně dost jednoduchý.

Co ovšem autorovi nemůžu upřít - napsat dílo, jejímž hrdina je naprostý antihrdina, nezvládne jen tak někdo. A některé z myšlenek hrály přesně na mou notu. Srdce na obrtlíku jsem četla ještě před Prosincem a líbilo se mi o poznání více - myslím, že Donal Ryan a jeho příští tvorba určitě stojí za pozornost.

2 09.11.2019

Životní terno není úplné terno, alespoň pro mě ne. Moc mě mrzí, že to musím napsat, protože Backman je můj miláček a doporučuji ho, kudy chodím. Ale tahle kniha mnou nějak...prošuměla. Vnímám pár zajímavých myšlenek Backmanovského rukopisu... a trochu tíseň. Ale asi jsem zmlsaná Fredrikovým dosavadním dílem, čekala jsem víc.

Dám knize šanci uzrát a určitě se k ní někdy vrátím. Možná ji v jiné životní fázi ocením líp. Aktuálně ke mně nepromlouvá, bohužel.

7 30.10.2019

Hurá, vyšel nový Mariusz! Na Není jsem se těšila od okamžiku, kdy vyšlo polsky, jen mě mrzelo, že budu muset čekat až do dalšího podzimu. Po přečtení ovšem připouštím, že k žádnému jinému ročnímu období se kniha nehodí více.

Autor nám zestárl (do krásy, samozřejmě), zmoudřel, vyzrál, spadl si na dno, odrazil se od něj, ještě víc si vytříbil pero... Posun oproti Gottlandu je opravdu znát. Vážnější témata, hlubší myšlenky...a lhala bych, kdybych tvrdila, že se to vždy čte snadno a chápe snadno. Ale to na čtenářském zážitku vůbec neubírá. Nějakou dobu budu o knize přemýšlet a pak se k ní vrátím hledat další pointy, které mi napoprvé unikly.

Osobně beru Není jako pokračování autorovy terapie sebe sama, jako pokračování Projekt:Pravdy. Nicméně svou terapii si zde najde i čtenář a za to patří autorovi dík.

("....všechno potřebuje svou formu, zejména nepřítomnost...")

8 07.10.2019

Ta kniha toho obsáhla tolik! Je o spravedlnosti, morálce, moci, politice, přátelství, rodičovství, boji za své blízké, o řešení věcí "interně", dobru a zlu, mužském a ženském světě, touze někam patřit...Backman umí psát citlivě, ale zároveň o to víc bez obalu a mě se často zmocňovala tíseň při představě, že jím popisovaný uzavřený svět je vlastně tak trochu realita. Že jen popisuje, jak to chodí. Ony ty situace a myšlenky jdou až na dřeň a myslím, že každý se v něčem najde.

Za tempo knihy a načasování odhalování point (které vždy nejsou takové, jaké se zdají být) autorovi opět náleží jednička s hvězdičkou.

Určitě doporučuji. Nenechte se odradit tím, že o hokeji nevíte ani ťuk, čtenářskému zážitku to vůbec neubírá.

17 25.09.2019

Dobře, čtyři hvězdičky jsou asi neobjektivní, ale coby obyvatelka čtvrti, kterou se Záviš dle názvů ulic procházel, ani být objektivní nemůžu... Vždyť po sobě jdoucí zastávky Vlhká - Masná si pamatuje každý, kdo sem byť jen jednou zavítá.

Jaké tedy byly básně uctívající Brno? Stejné, jako Záviš sám - sem tam geniální, občas mimo rytmus, hodně vulgární, tak trochu od věci. Uznávám, básní, co bylo poněkud mimo, bylo celkem dost, na druhou stranu některé z nich mají opravdu šmrnc. Povinná četba z toho nebude, na pobavení otrlých jedinců ovšem poslouží dobře.

(P.S.: Jen tak tak jsem odolala přidat si knihu do čtenářské výzvy coby Cestopis.)

2 18.09.2019

Pár moc zajímavých myšlenek zabalených do celkem čtivého, ale nesnadno uchopitelného textu s podivným jazykem (či překladem), který klidně plyne dopředu a pak je useknutý koncem, u kterého si čtenář pleská na čelo. Asi je to takovéto velké umění, které já obyčejná čtenářka nemám šanci pochopit, protože jsem na to moc hloupá a bez fantazie. Nebo je to jen rádoby umělecký konec. To spíš.

Přečetla jsem kousek Spánku v posteli před spaním...a v noci jsem se vzbudila a nemohla usnout. To si budu k této knize asi pamatovat - nic víc pravděpodobně ne.

16.09.2019

Kniha jako dělaná na deštivé odpoledne. Doporučuji číst ji co nejvíce na jeden zátah, vypravěčů (= postav) se zde vyskytuje mnoho a držet s tím propletencem krok dá trochu práci.

Zápletka není nikterak složitá, spíš se jedná o náhled na život a vztahy v nepříznivé době, kdy každý žije jednoduše tak, jak umí. Irsko je drsné, krize taktéž a o lidech ani nemluvě...náhled je to občas dost syrový.

5 08.09.2019

Tajně doufám, že přijdou nějaké zytřki, kdy se Ostravak opět rozepíše...

2 01.09.2019

Smíchu není nikdy vpysk! Ostravak je záruka příjemně stráveného odpoledne :-)

4 30.08.2019

Za mě ještě lepší než předchozí dva díly, já věděla, proč si tu hvězdičku šetřím :-)

To byly časy...ale ta sranda, ta je věčná :-)

2 27.08.2019

Farame dal? Tuž jasne!
Humoru mi zde přišlo malinko méně než v předchozím díle, ale to vůbec nevadí, smích nahlas byl opět přítomen a to se počítá :-)
Ostravak je nestárnoucí klasika, nicméně návrat k jeho zápisům bohužel čtenáři připomíná, jak on sám je stárnoucí....a kolik už je to let po událostech popsaných v knize a po době, kdy byl Denik Ostravaka aktuální fenomén.

1 25.08.2019

Jak já to hltala, když to byla novinka! Čtenářská výzva mi připomněla tenhle starý klenot. Vtipy už na mě nefungují jako kdysi, což znamená, že se směju nahlas, ale už u toho zvládám i dýchat :-D Jednu hvězdičku si nechám do rezervy, vždyť mám před sebou ještě čtyři díly - když už návrat ke staré nerezavějící lásce, tak komplet :-)

Jak popsat knihu případnému budoucímu čtenáři - komické i všední příhody, mimořádně vtipné slovní obraty a jako třešnička na dortu krásná ostravština, které ovšem není problém rozumět. Zábava zaručena!

2 24.08.2019

Naprosto chápu, že jednoduchý situační humor nevyhovuje každému a že se jedná o nenáročnou oddychovku, žádné intelektuální či jinak hluboké čtivo - ale bylo by nefér, kdybych jí dala méně než plný počet. Dlouho jsem se takto u knihy nenasmála a na večery po práci, kdy není na nic složitého nálada, to bylo jako dělané.

Souhlasím s výtkami ostatních čtenářů, že občas je ten humor poměrně prvoplánový, že kniha v podstatě nemá žádný konec či hlubší pointu...ale i přes to všechno jsem se vážně bavila a s chutí se pustím do dalších dílů.

15 22.08.2019

Obávám se, že některé pointy mi zřejmě unikly (kniha se nečte úplně snadno), ale asi tomu nedám druhou šanci - ona ta kniha není moc příjemný zážitek. Proč tedy dávám tolik hvězd? Protože nemůžu dílu upřít originalitu, propracovanost a další kvality. Pána, do čeho jsem se to zase pustila...

Autorovi se povedlo udělat ze čtenáře dalšího z diváků v sále. Občas mě Dovík neskutečně bavil (černý humor, ten já můžu), občas jsem nechápala, čeho jsem to svědkem a měla chuť zavřít za sebou dveře (vlastně knihu). Přistupuji k tomu jako k zajímavému literárnímu experimentu a totéž bych poradila i budoucímu čtenáři. Přes všechny ty chvíle "co to proboha čtu" jsem ráda, že jsem přišla s koněm do baru a zůstala v něm až do konce.

3 18.08.2019

Nehodnotím, protože vím, že bych nebyla objektivní. Knihu jsem si vybrala poměrně naslepo a tento druh poezie jsou pro mě naprosto neznámé vody. Během čtení jsem si stihla vzpomenout na Krchovského, Ajvaze, Křesťana i na slabikář....

Osamělost prvočísel je vážná. Nenazvala bych ji smutnou, vážnost a stísněnost ji vystihují lépe. Je to kniha nejen o špatných rozhodnutích, ale i o spoustě nevyřčených slov. Slova visí ve vzduchu a nikdy nespadnou - a osamělost a tíseň pokračují... Alice s Mattiou mi kromě prvočísel připomínali také dva stejné magnety - přiblíží se k sobě blízko, ale nikdy ne úplně k sobě.

Mattia pomáhající si utříbit situace, ve kterých se cítil nesvůj pomocí matematiky, kde se cítí jako doma...to byl velmi zajímavý a osvěžující prvek. Knihy s psychologickým přesahem nejsou žádná novinka, ale psychologicko-matematická kniha....signore Giordano, to klobouk dolů.

Určitě doporučuji nejen samotářům.

...."on odmítaje svět a ona s pocitem, že ji svět odmítá.“

15 09.07.2019

Za mě docela zklamání. Ano, zajímavá dějová linka by se našla, ale vše je to zabalené do nedůvěryhodného příběhu vyprávěného stejně nedůvěryhodnou a navíc nesympatickou hrdinkou. Všechny ty historické události a postavy jsou v příběhu tak nějak "na silu" - kde se zrovna něco dělo, tam to vždy Róza vymetla a pak se plynule přesunula k dalšímu diktátorovi. Autor toho poslepoval dohromady příliš mnoho... a nedrží to. Příběhy obyčejných lidí na pozadí historie čtu ráda a skvělých knih s tímto námětem je díkybohu spousta, ale tato mezi ně nepatří, bohužel.

P. S. Jedna ze scén jako by vypadla z Lídy Baarové.

11 05.07.2019

Autorka si ukousla obrovské sousto - podat sovětskou a ruskou historii včetně velmi zajímavé historie vlastní rodiny, to vše v gastronomickém kabátě. A povedlo se jí to na výbornou, nicméně tím ukládá stejně obrovské sousto čtenáři - prokousat se knihou není úplně jednoduché. Nečekejte oddechovku, co slupnete za víkend, kniha je opravdu nabitá fakty a místy připomíná učebnici dějepisu (ale zajímavě napsanou, nenechte se oddradit). Ač ruskou kuchyní nepolíbená, sbíhaly se mi u čtení sliny a doufám, že mé příští setkání s touto knihou bude realizace některého z uvedených receptů.

6 29.06.2019

Je to stále stejné, ale dobré - asi tak bych shrnula své třetí knižní setkání s autorkou. Zajímavý děj, tempo tak akorát...Jen konec přišel moc brzy, zrovna ve chvíli, kdy by to bylo pro čtenáře pekelně zajímavé. Takových konců už mám plné kecky...ale jinak příjemné čtení na klidnou sobotu, doporučuji.

3 11.05.2019