Horal123
komentáře u knih
Aljaška
René J. Tesař
K Aljašce mám osobní vztah, takže nemohu jinak, než knihu doporučit. Autor je navíc inteligentně vtipný.
Pouť k branám Orientu
Nicolette Havlová
Za dvacetdva let svého života toho Nicol stihla opravdu hodně. Vůle jí rozhodně nechybí. Takže respekt. I když jít pěšky sólo do Istambulu je na hranici rizika, obzvášť pro pohlednou mladou holku. Naštěstí vše dobře dopadlo a Nicolette tím napsala další kapitolu svého bohatého života.
Pod Annapurnou svítá modře
Jiří Fišar
Za mě dobré. Nepál mám rád, takže jsem možná nekritický. Snad jen love story s Anne byla na můj vkus zbytečně růžová. Jinak moc hezké, místy jako kdyby to byl skoro cestopis.
Po vlastní ose: Hedvábnou stezkou na střechu světa
Jolana Sedláčková
Tak tako slečná má boty z toulavého telete a k tomu ještě umí psát. Krásný cestopis. Pro svoji cestu si vybrala opravdu vyjímečně zajímavý region. Kdysi jsem četl její reportáž z této cesty v časopisu Lidé a Země. To jsem si říkal, jaká je to škoda, že ze svých cest nenapsala knížku. Teď je kniha na světě a já jsem tomu rád.
V zajetí divočiny
Ulf Kvensler
Příběh dobrý, čtivý, ale ten konec... Jakoby autor nevěděl, jak to celé zakončit, tak zkrátka v určitém bodě přestal psát. Na mě to působilo, jako kdyby jste četli knížku, z které někdo vytrhl posledních dvacet stránek.
Nalehko
Petr Kosek
Nejsem ultralight hiker, na horách nechodím 50 km denně, takže gramy nemusím až tak řešit. Ale tomu konceptu "posedlosti gramy" rozumím a zcela ho chápu. Na knížce je dobře vidět, že Petr Kosek má nachozeno a tak ví o čem píše.
Všechny cesty vedou do Santiaga
Ladislav Zibura
Líbí se mi sledovat literární i osobnostní vývoj prince Ládíka. Jako vždy zde vyniká jeho výborný smysl pro humor, ale nad to ještě přidává i hlubší myšlenky. Zkrátka ta je kniha taková vyspělejší a to po všech stránkách. Ne, že by ty předchozí knihy byly špatné, ale tady jsem už cítil, že se autor přehoupl z fáze kluka do fáze mladého muže. Je to sice cestopis, ale je hlavně o lidech. Čte se krásně.
U severní zdi
Petra Klabouchová
" Rudej hnus !!! "
Ne snad ta kniha, ale to téma, kterému se věnuje. Tato kniha je naopak výborná a budiš připomínkou toho, jaké bezpráví a zvěrstva se u nás v padesátých letech páchaly. A bohužel to dělali Češi Čechům, lidi lidem, lidské bytosti jiným lidským bytostem... Lidské zrůdy vždy byly a vždy budou, čekají na svou šanci a tu jim nesmíme dát.
Čtvrtý protokol
Frederick Forsyth
Další špionážní klenot z pera mistra tohoto žánru Frederika Forsytha. Poutavý smyšlený příběh, který má vše na co jsme od tohoto autora zvyklí. Napětí, špionáž, studená válka, geopolitika. Osobně bych to kvalitou zařadil hned za Šakala a Boží pěst.
Stín medvěda
Brian Payton
Za mě spíš zklamání. Autorovi nelze upřít upřímnou snahu a jistě i lásku k mědvědům. Ale v tomto případě to nestačilo. Zkrátka celé je to takové mělké. Něktré druhy medvědů by si jistě zasloužily lepší zpracování, víc příběhů... Nejlepe zpracovaná byla kapitola o medvědu pyskatém.
Jestli někoho zajímá medvědí tématika, doporučuji knihu od Franka Dufrese - Dobrodružství s Aljašskými medvědy, která patří mezi moje vůbec nejoblíbeňejší.
Modlitba za Owena Meanyho
John Irving
Není pochyb, že Irving je vynikající spisovatel s charakteristickým rukopisem. Dávám sice pět hvězdiček, ale nejraději bych dal tak 4,5. Půl hvězdičky bych strhnul za málo záživnou první polovinu knížky a dle mého názoru zbytečně zdlouhavé popisy různých skutečností, které na děj neměly žádný vliv. Kniha má 622 stránek, já bych si užil daleko víc, kdyby měla stránek 400. Ale to už by holt nebyl Irving.
Abych přežila
Yeonmi Park
Opět si musím stále dokola opakovat " Jsem rád, že žiju v Evropě, jsem rád, že žiju v Evropě, jsem rád, že žiju v Evropě... " inflaci a jiným problémům dneška navzdory, neboť v porovnání s tím, čím musela projít autorka, je to jen marginální nic.
Nemá cenu ani rozebírat, že (ne)život v Severní Korei je horší než strašný, co ovšem stojí za pozornost je autorčin popis života v Číně. Hrůza. Paradoxem je, jak se vždy komunismus oháněl lidskými právy obyčejných lidí. Zde na příkladu komunistických diktatur KLDR a Číny je zřejmé, že lidská práva jsou v těchto zemích jen pouhá utopie.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Nejlepší kniha, kterou jsem za poslední dobu četl. Výborný mix vážných témat a humoru. Ove je prostě klasik a jeho myšlení naprosto rozumím. Přerod Oveho od chlapa, který zprvu uznává jen tradiční hodnoty, k někomu, kdo nakonec přijme novoty liberálnějšího myšlení, je naprosto charakteristické pro dnešní Švédsko, jak jsem ho mohl několikrát osobně poznat.
Tedy přerod od poměrně uzavřené severské společnosti, ke společnosti vyloženě liberální. Jo a kdyby to šlo, jdu si koupit saaba.
Život na Mississippi
Mark Twain (p)
Za mě naprostá americká klasika 19.století. Krásně vystihuje nejen život na Mississippi, ale i prudkou společenskou dynamiku amerického jihu té doby.
Platforma
Michel Houellebecq
Za mě docela slabota. Řekl bych to asi tak. Sex, muslimofobie, sex, muslimofobie, západní zkaženost atd. pořád dokola. Jinak nic objevného či převratného.
Stezka Českem
Martin Úbl
Stezka Českem - super nápad, superprojekt, za jehož realizací musela být spousta práce. Za mě velice záslužné. Jelikož bydlím doslova na trase Stezky ( Šumava), mám k celému projektu osobitý vztah. Proto mě těší, že tu potkávám hodně lidí ( a že jich je opravdu hodně ), kteří statečně šlapou po jižní části Stezky. Je dobré si uvědomit, že i Česko může být krásné. No a ta knížka, to už jen třešnička na dortu.
Lehce neuvěřitelné příhody z hor
Martin Úbl
Dávám "lehce uvěřitelných" pět hvězdiček. Obdivuji, jak tato horská parta vydržela držet pospolu i když to určitě nebylo jednuduché. Hory jsou nádherné, ale umějí být i drsné a někdy skoro až nepřátelské. Zejména Dáša s Kamilou musí být hodně statečné.
Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
Určitě nejzvláštnější kniha, kterou jsem kdy četl. Přiznávám, že čtení bylo hodně chytlavé, děj probíhal v paralelních světech. Přesto jsem očekával , že na konci se ty paralelní světy protnou a záhady, kterými je toto dílo prošpikované, se vysvětlí. To se nestalo, naopak závěr zůstal otevřený. Rozhodně musím přiznat, že jsem si to přečetl se zaujetím, ale po další Murakamiho knížce už nesáhnu, tedy alespoň zatím. Nejsem ta správná cílovka.
Vlčí štěstí
Paolo Cognetti
Cognetti mě opět nezklamal. Útlý román oslavuje především obyčejný život na horách. Napsáno s neskutečnou lehkostí, skvěle přeloženo Sárou Flemrovou.