Horal123 komentáře u knih
Předem uvádím, že jsem odpůrcem chovu vlků v zajetí, protože divoká zvířata patří do divočiny, nikoliv za plot. Ale objektivně musím uznat, že toto je jedna z nejlepších knížek o životě vlků, kterou jsem četl. Autorovi nemohu upřít lásku a odanost ke své smečce. Opravdu vyjímečně popsal sociální strukturu smečky a vztahy v ní. Ale nelze to brát jako obecnou studii o chování vlků, protože jeho smečka byla založena uměle a hlavně nelovila, což je faktor, který se na sociální struktuře silně podílí. Přesto dávám 5 hvězdiček a ke knize se někdy rád vrátím.
Jeden ze starých klasických anglických románů. Dle mého je napsán velice dobře. Jazyk je trochu těžkopádnější, ale to skvěle dokresluje dobu a atmosféru, ve které se děj odehrává.
Komunisticko-totalitní absurdistán zvaný Korejská lidově demokratická republika...
Po přečtění této knihy nenacházím prostě slova, které bych k tomuto tématu mohl napsat. Slova by byla ostatně zbytečná. Každý si to musí přečíst sám, aby pochopil, že my tady žijeme doslova v ráji.
Než jsem si přečetl tuto knihu jsem si myslel, že je nemožné přejet Afriku na kole od severu k jihu zcela sám, bez zkušeností, bez zajištění a hlavně téměř bez úhony. Tadeáš Šíma se do toho pustil po hlavě s mladickou nerozvážností a dokázal to. Smekám klobouk Pane Šímo, máte můj obrovský respekt. Těch nebezpečí, která číhají na osamělé cyklisty v některých afrických státech za každým rohem, je celá řada.
Kromě mimořádné odvahy a sportovního výkonu musím ještě vyzdvihnout i autorův literární projev. Moc se mi líbil i jeho suchý humor, který mi dosti připomínal Ladislava Ziburu.
Tak to je síla. Doporučuji k přečtení zejména levicově smíšlejícím a komunismus obhajujícím čtenářům. Autor názorně ukazuje, že komunismus je hlavně o touze po moci a o tom, jak si moc trvale udžet, aby si privilegovaní mohli užívat hmotné a ekonomické benefity, které moc přináší. Zašlapávání lidských práv, všudepřítomná korupce, hladomor, popravy bez soudních procesů, internace lágrech a vymývání mozků. Vše made in KLDR. Good job Kime... Kult osobnosti, nebo spíše osobní nedotknutelnosti nikde nedošl tak daleko jako v Severní Korei. Jsem rád, že tato éra u nás už skončila a přeji severním Korejcům aby skončila i u nich-aby nemuseli celý život žít v hladu a strachu.
Takové příběhy se opravdu stávaly. Nalodili jste se na loď na výpravu na několik měsíců a když vaše loď uvízla mezi ledovými krami a následně zamrzla, byly z toho tři roky. Když to vaše loď náhodou vydržela, tak jste mohli ještě umrznout, zemřít hlady nebo zešílet z věčné tmy polarní noci. O nástrahách ponorkové nemoci ani nemluvě. Když jste náhodou všechny tyto nástrahy přežili a podařilo se vám dostat domů, určitě se vám změnil pohled na na to, co je v životě důležité a co ne.
Naprosto se schoduji s komentářem Babyjagy11. viz níže.
Takže můj komentář ke knížce by byl jen opakování již dříve vyřčeného.
Až na poslední tři povídky, které se mi nelíbily, docela zajímavá myslivecká knížka.
Krásný a silný příběh. Je to jedna z mála knih, ke které se budu čas od času vracet. Kdo miluje hory a ten pocit být v nich ztracený, si při čtení užije pohlazení po duši. Další slova by byla zbytečná, takže už jen moje hodnocenÍ:
PŘÍBĚH : 5/5
SDĚLENÍ: 5/5
JAZYK: 5/5
Špek, česnek...To byly základní kameny jídelníčku tří českých čundráků, kteří si po revoluci splnili svůj sen a provandrovali různé části Kanady. Úmyslně jsem napsal čundráci, protože to byl ještě onen starý druh čundráků, kteří jsou nahony vzdálení dnešním hikerům, kteří vyrážejí na traily za velkou louži. Lucie (autorka) musí být docela tvrďák. Za odvahu jít si za svým snem i za cenu osobního nepohodlí dávám její knížce čtyři hvězdy. Jinak kniha je napsána formou deníku a navíc o každém navštíveném místě autorka napsala všeobecné informace. Není to sice ten nejlepší cestopis o Kanadě, ale rozhodně ani ne ten nejhorší.
Skvělé drama, které vás pohltí.
Autor je mistr ve stupňování napětí a tady to opět prokázal. Jsem přesvědčený, že autor se inspiroval skutečnými příběhy pacientů a situacemi, které se opravdu v nějaké nemocnici staly. Autor je posbíral a s pečlivostí jemu vlastní vsadil do příběhu. Artur Hailey umí psát doslova s řemeslnou zručností a vždy s precizním nastudováním popisovaného prostředí. V tomto případě máte pocit, že knihu napsal lékař, nebo alespoň člověk, který ve zdravotnictví prožil celý život. Výsledkem je, že Haileyho hnihy jsou neskutečně čtivé i když jim někteří škarohlídi upírají uměleckou hodnotu.
Již dlouho jsem nebyl tak v rozpacích, jak hodnotit knihu. Po přečtení začátku knihy jsem se namlsal krásnou barvitostí vět a těšil jsem se, že tentokrát si na čtení pošmáknu, ale nestalo se. Pasáže, které byly literárně brilantní se střídaly s pasážemi vyloženě nudnými. Co na příběhu oceňuji je to, jak je kniha aktuální i dnes, byť je sto let stará. Takových Babittů, kteří dychtí po penězích, úspěchu, uznání a moci máme okolo sebe dost a dost. I oni využívají stejných metod jako před sto lety George Babbit, aby svého cíle dosáhli. Lidský druh byl, je a bude všude stejný. V každé společnosti se najde určité procento snobů, falešných moralistů, nebo chlápků, kteří mají krizi středního věku. Tak jako George F. Babbit.
Skvělý klasický román, který odhaluje různé stránky lidských vlastností, ať už dobrých nebo špatných. Tolstoj je jeden z nejlepších vypravěčů vůbec, navíc do svých knih vkládá hluboké myšlenky o lidském žití a bytí, ukazuje zde ostrý kontrast života aristokracie, státních úředníků a ruských mužiků. Kniha skvělá, ale Vojna a mír se mi líbila o dost víc.
Kdo miluje hory a adrenalin, přijde si na své. Ostatní asi ne.
Danné téma zracovává velmi povrchně, navíc se spoustou zavádějících informací.
Jo, kdo má rád cestování mimo komfortní zónu, stojí za to si to přečíst.
Dobový cestopis, dojisté míry poplatný době, ale jinak by asi cestovat nešlo.
Přečteno v rámci čtenářské výzvy 2021- Kniha jejíž název má 21 písmen. Nebýt výzvy, knihu bych si asi k četbě nevybral.
Kniha je psána formou deníku, kde stejné události jsou popisovány nejprve Češkou a potom jejím japonským manželem. Jako koncept určitě dobrý nápad, jazykově také na dobré úrovni. Jedna věc se mi ale nelíbila. Jako Čech totiž nerad čtu o tom, jak je v Čechách všechno hrozné, nic tu nefunguje a my, kteří tu žijeme pořád, to už ani nevidíme. Naproti tomu v Japonsku je všechno úžasné. I já rád cestuju a mimo ČR si často uvědomuji, jaké mám hrozné štěstí, že jsem se narodil zrovna v Čechách. Veroniku obdivuji, že se byla schopna adaptovat na na život v Japonsku, ale já bych neměnil. Japonská kultura je té naší vzdálená na světelné roky, je jiná, ale ne lepší.