Lesáci

Lesáci https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14667/lesaci-14667.jpg 4 58 14

Autor nás zavádí v románě na západoanglickou venkovskou samotu v osmdesátých letech minulého století. Na pozadí věčného koloběhu přírody ztvárňuje řadu milostných vztahů, jejichž hrdinové stojí na různých stupních společenského žebříčku, jsou si nedosažitelní a prodírají se spletí navyklých představ a obecně uznávaných předsudků k poznání pravých hodnot a partnerů. Jeden z tzv. wessexských románů, který nemilosrdně odhaluje přežité společenské konvence.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Svoboda
Originální název:

The Woodlanders , 1887


více info...

Katania
Katania
06.12.2023 4 z 5

Celkem čtivé a dramatické. Bavilo mě to.

Ivule9
Ivule9
15.11.2023 5 z 5

Román Lesáci jsem si vybrala v rámci britského kola #klasikomilove a výběr to byl skvělý!

Román vyšel poprvé v roce 1887. Odehrává se v lesnaté krajině Malého Hintocku a okolí - obyvatelé Hintocku jsou přírodou izolováni od městského života.

Majetný dřevař Melbury má jedinou dceru, dopřál jí vzdělání, když se ale Grace do Hintocku vrátí, úplně tam nezapadá. Melbury jí sám domlouvá ženichy a snaží se to zařídit pro svou milovanou dceru co nejlépe, ale ne nadarmo se říká, že cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly.

Příběh se nakonec docela zamotá a pro některé zúčastněné končí tragicky.

Hodně se řeší, že přednost má dělání věci "správných" a těch, které se "hodí", i když nás srdce táhne úplně jinam. Klíčové je, co by si řekli lidé. I když i tady je nakonec tato zvyklost částečně zbořena právě dramatickými důsledky tohoto přístupu.

Postavy byly skvěle vykreslené, příběh poutavý a napínavý, líbila se mi vyváženost mezi dramatem a krásnými popisy přírody. Doporučuju.

"I nejtrudomyslnější člověk se dá spíš potěšit než sklíčit. Specifická váha duše se vždy znovu ukáže menší než váha moře běd, do kterého je vrhána."

"Vedle ryzího charakteru vědomosti a vzdělání mají malou cenu."

"Noc, ta podivná bytost, jež ve čtyřech stěnách pudí k sebezpytování a podceňování, kdežto pod širým nebem zahání takové subjektivní úzkosti."


Zemlja
Zemlja
26.08.2023 5 z 5

Jedním dechem. Zvlástní tíha povinnosti, naplňování očekávání. Lze se osvobodit?

milito999
milito999
20.04.2023 4 z 5

Román z viktoriánské doby, kdy ženy neměly jak uniknout z manželství, kde nebyly šťastny a zároveň jim nebylo dovoleno cokoliv mimo manželství s jiným mužem.
Hardyho největším tématem jeho románů je nešťastný osud a determinace hlavních postav od samého začátku příběhu. Hardy byl znám jako pesimista a mistr tragédií. Téměř žádný z jeho románů nekončí šťastným koncem (kromě Daleko od hlučícího davu a Pod listnatým stromem).

Hanka_Bohmova
Hanka_Bohmova
20.06.2022 4 z 5

Hardyho postavy jednají konzistentně v rámci svého psychologického nastavení, s nímž je čtenář díky vševědoucímu vypravěči explicitně obeznámen. Těžko se pak na kohokoli z nich vyloženě zlobit, i když nadělá v životech druhých pořádnou paseku. Na dotaz po největším záporákovi lze rychle dát formálně správnou odpověď, ale přesto je tak nějak problém nazývat ho "největším záporákem". Mistrovsky zvládnuto.
Je to navenek dost klidný román, ale já sama bych snesla, kdyby peripetie příběhu byly ještě o něco civilnější.

Horal123
Horal123
20.03.2021 5 z 5

Jeden ze starých klasických anglických románů. Dle mého je napsán velice dobře. Jazyk je trochu těžkopádnější, ale to skvěle dokresluje dobu a atmosféru, ve které se děj odehrává.

Kopretina
Kopretina
09.12.2020 5 z 5

Velký čtenářský zážitek, jako kdybych četla Austenovou nebo Bronteovou.

DeepSea21
DeepSea21
07.03.2020 3 z 5

Zajímavé popisy krajiny a zajímavá zápletka.
Objevil jsem tuto knihu náhodou a pokud někde narazím na nějakou další knihu od Hardyho, rád si ji přečtu.

alekis
alekis
29.11.2019 5 z 5

Jak vyhmátnout všechno podstatné z Lesáků, aby to mělo správné grády a abych neprozradila děj ani pointu? Těžké... Hodně těžké...
Takže za prvé: Thomas Hardy nepíše... On maluje! Perem, co skřípe po papíru, inkoustem z kalamáře... Jeho popisy, které mě okouzlily už v Daleko od hlučícího davu, jsou v Lesácích ještě dokonalejší.
A teď děj. Mnohým čtenářům se bude zdát nudný, nic neříkající - a je to pochopitelné. Koho dnes zajímá 19. století? Popisy krajiny, lesů, jabloňových sadů, starých domů obrostlých břečťanem? Hodně těžké lidské práce a velmi málo zábavy? A vůbec žádná erotika!
Zajímavé, Hardy nikoho ze svých hrdinů neodsuzuje. O nikom nenapsal: je to mizera. Všechno jsou to lidé. Třeba i chybují, dělají kopance, ale všechno je o jediném: bojují o přežití nejlíp, jak jen to jde, jak dalece jim síly a rozum stačí.
On jen popisuje životy, stránku za stránkou tvoří příběh obyvatel malé zapadlé vesnice... které se ovšem ani na konci 19. století a kdesi mimo velkého světa nevyhnula civilizace, kdepak! Nedělejme z těch lidiček omezené hlupáčky a primitivy. To si můžeme myslet my, z 21. století, že před námi bylo jenom černo a zmar, bez internetu a mobilů... Tak to vůbec není! Jsou to lidé, kteří žijí ve fungujícím státě (pardon, v království), myslí, pracují, kráčejí kupředu... nebo se o to aspoň snaží.
Tak o čem to tedy je? Rozhodně ne o přežilých konvencích, jak říká anotace. Je to o drobné lidské vypočítavosti, kterou máme všichni v sobě a kterou snad ani nelze úplně odsoudit. Každý přece usilujeme a chceme jenom to nej...! Hardy píše o korouhvičkách, které jeden slabý závan větru otočí úplně jiným směrem... A o skalách, které stojí na místě a nepohne s nimi ani zemětřesení.
Jo, takoví jsou Lesáci. Jedni - pan Melbury, jeho dcera Grace a doktor Fitzpiers dokáží změnit myšlení, mínění a vytyčený směr v cuku letu, a to více než jedenkrát, aniž by přemýšleli, jaké důsledky zanechávají na svých bližních, a druzí - mladý muž Giles a dívka Marty - stojí na svém a v jejich srdcích se ani pod vlivem okolností nezmění nic.
Další dokonalý klenot do sbírky srdcovek.

ModráLaboratoř
ModráLaboratoř
13.10.2019 5 z 5

Nikdo, nikdo, nikdo neumí vykreslit svět v tak pochmurných barvách jako Thomas Hardy. Syrovost v jeho románech je víc než hmatatelná. Co nejopatrněji ji klade do každého slova i srdcí svých postav. Těm dává povahové rysy nevalného charakteru i nejnuznější společenské postavení a jen málokdy jim připraví životní cestu, ze které nevyjdou emočně pokřivení. Ani tentokrát nezůstává v pesimistickém smýšlení pozadu, větší důraz klade na spojení člověka s přírodou. Typicky hardyovská Marty Southová je důkazem toho, jak autor umí precizně pracovat s psychologickým pozadím příběhu.

Hardy je má srdeční záležitost a jeho romány skýtají neocenitelný literární zážitek. Píše hutně a složitě a po dočtení vždycky nevím, co si počít se svým životem. Lesáci jsou neprávem polozapomenuti, ale o to víc se tetelím blahem. Tohle je jednoduše skvost.

Atuin
Atuin
15.04.2018 5 z 5

Myslela jsem si že mám nejlepší Hardyho romány za sebou a ejhle ukázalo se, že on psal jenom dobrých románů, kde mu krásně vše sedí a drží pohromadě. A přitom vás příběh nechce na sílu něčím omráčit a přesto se tak děje. Extrémně čtivé a krásné, znovu takové " vybarvené" či " zabarvené" a nezapomenutelné. Příběh vám nesplyne s jinými....

zlovlk
zlovlk
18.01.2018 5 z 5

Určitě to není Hardyho nejslavnější román, pravděpodobně není ani jeho nejlepší, ale zcela jistě je můj nejoblíbenější.

Je to kniha velkých kontrastů - ten největší tvoří literatura a život. Obojí dokáže Hardy zpracovávat s bezkonkurenční rafinovaností. Celý text drží pohromadě mechanismus motivů, motivečků a podivuhodných dějových ironií. Nic není napsáno zbůhdarma, každé slovo, každé popsání lístku na stromě je důležité, protože je téměř jisté, že se ještě vrátí: osudy postav se neutále protínají a ovlivňují, každá drobnost je ozubeným kolečkem, které roztáčí jiné kolečko a postupně vše spěje k nevyhnutelným hrůzám a střetům... a ke krutému sklapnutí pasti, která je nastražena na člověka.

Ale i přes přítomnost této majestátní literární konstrukce postavám v Lesácích nechybí nic z přízemních bolestí lidského života: od zklamání, přes podvody, velkou lásku, krvavou nenávist a strašné, banální omyly... To by se dalo říci asi u každého Hardyho románu, ale tady jsem jim to věřil dost možná nejsilněji.

Úžasný kontrapunkt také hrají na jedné straně půvabně rozcuchané wessexské lesy, chladné, výhružné a krásné, a na druhé straně žírné, plodné roviny, z nichž zavání kvašený cider a doléhá zpěv šťastného lidu. Neznám asi v anglické literatuře většího krajináře, než je právě Hardy: a čím nádherněji a vznešeněji se chvějí pradávné zelené kopečky v soumraku, tím krutější zklamání a kompromisy přinese život Hardyho hrdinům. Uvidíte!

Nestorkea
Nestorkea
04.12.2017 3 z 5

Nebylo to blbé, ale trochu nevím, o co autorovi šlo. Naivní, hodná, neprůbojná slečinka se vrací do svého rodiště, trochu s nosem nahoru, stále poslušná otci. Na základě těchto vlastností se pak rozvíjí celý příběh.. Je vmanipulována do rádoby skvělého manželství, ale její nevylítaný floutek-manžel ji veřejně ztrapní a opustí ji kvůli prachaté paničce. Jenže jak zjistí, že panička je vlastně plešatá, hurá domů k legitimní ženě. Ta mu vše odpustí a aleluja, šťastný konec. No nevím, já bych takového blbečka hnala rychle z domu.. Ale žijeme v jiné době.. I když zápletka dobře vystihuje jak moc dáme na názor okolí, jak moc se okolí podřizujeme a jak neplatí, že zlo bude potrestáno a dobro odměněno..

Elerrina
Elerrina
30.11.2016 1 z 5

Další z Hardyho vztahových a osudových propletenců postav, které se potácejí mezi silnými city a předsudky na jedné straně a slabým charakterem či rozumem na straně druhé. Ústřední dějová linka silně připomíná Daleko od hlučícího davu: dívka, která se dostala nad svoji společenskou vrstvu, oddaný ctitel a zhýralý manžel. Žádná z postav ale není vykreslena tak, aby nám na ní nějak záleželo. Bohužel se mistr tragéd Hardy rozhodl, že víceméně šťastný konec v případě jeho prvního románu byla neodpustitelná chyba a tady že to napraví. Takže oddanost a zásadovost je po zásluze potrestána a zhýralé povrchnosti je nakonec odpuštěno. Asi nejpitomější Hardyho román.