Kanadskou divočinou pěšky

10.07.2021

Vandrování se starým "áčkem" a foťákem na film má bezpochyby své romantické kouzlo.
Na začátku se nějak ztratil úvod, je tam hodně přejezdů a měst, ale dny na treku pocit bohatě vynahradí, obzvláště když putování dosáhne Hořejšího jezera.

"Bude mi chybět tolik věcí. Nekonečný prostor a lesy, stříbrná jezera, každodenní stavění a balení stanů, ranní a večerní rituály kolem rozdělávání ohně a vaření, sušení a vylévání kapes (...) Poprvé jsem zažila pocit, že tohle je země, kde bych mohla klidně žít a cítit se jako doma."

"Stále se mi vrací vzpomínky na ticho a klid, které nás provázely po celou cestu. Jako bychom najednou vypadli ze svého světa a času. Dlouhé hodiny na stezkách, kde člověka provázely jen vlastní myšlenky a dávaly mu nahlédnout na jeho život z odstupu vytvořeného samotou. Jak jsem tak pochodovala s těžkým batohem a osvobozená od povinnosti komunikovat, měla jsem najednou pocit, že poprvé v životě svobodně dýchám."

01.07.2021

Když jsem si knihu pořizovala, netušila jsem, jaké to je retro. Ale perfektní retro! Tehdy ještě hiker nebyl hiker, ale tramp/čundrák, neřešilo se ultra light vybavení, nejvyšší stavbou na světě byla věž v Torontu a ubytování se řešilo prostřednictvím faxu. Kde jsou ty časy?! Bylo to moc milé čtení a oceňuju i informativní stránky.

20.01.2021

Špek, česnek...To byly základní kameny jídelníčku tří českých čundráků, kteří si po revoluci splnili svůj sen a provandrovali různé části Kanady. Úmyslně jsem napsal čundráci, protože to byl ještě onen starý druh čundráků, kteří jsou nahony vzdálení dnešním hikerům, kteří vyrážejí na traily za velkou louži. Lucie (autorka) musí být docela tvrďák. Za odvahu jít si za svým snem i za cenu osobního nepohodlí dávám její knížce čtyři hvězdy. Jinak kniha je napsána formou deníku a navíc o každém navštíveném místě autorka napsala všeobecné informace. Není to sice ten nejlepší cestopis o Kanadě, ale rozhodně ani ne ten nejhorší.

21.08.2020

Krásné fotky (škoda, že se některé opakují i na obálce, jistě by jich bylo víc) a nahlédnutí do několika národních parků v Ontariu, Albertě i Britské Kolumbii, mezi nimiž se nesourodá trojice pohybovala dlouhými autobusovými štrekami. Krátké deníkové vyprávění o sedmi týdnech putování před více než dvaceti lety.
Styl ale jednoduchý ve stylu šli jsme, stopovali jsme, stoupali jsme, nevěděli jsme, kde jsme, hledali jsme místo na přespání a uvařili jsme si (stále totéž - rýže s cibulí, chleba se špekem, čočku) a samozřejmě mokli (skoro se po cestě rozpustili, rozhodně je opouštěly všechny věci, které nevydržely tolik vody jako člověk). Z obsahu jsou tedy zajímavá především úvodní slova o jednotlivých provinciích, místech a parcích a samozřejmě nádherné výhledy (medvěda naštěstí nepotkali). Taky se nedozvíme, co byli vlastně ti tři vlastně zač, jak k sobě patřili, jak se znali, co měli z domova/světa za sebou.
Velice tomu chyběla mapa, resp. mapky.