Hendrychova.K
komentáře u knih
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
Moc pěkné fantasy vyprávění, ale na můj vkus jsou osoby i situace dost ploché. Z obalu: "...Nyní jeho schopnosti vzbuzují u běžných smrtelníků strach a odpor, a přestože se bez jeho služeb neobjedou, odsoudili ho k životu na okraji společnosti. Zaklínači by to nemělo vadit, měl by být zbaven emocí, jenže u Geralta známá pravidla neplatí." - Opravdu? Já jsem tam ty emoce nějak necítila. To už tam bylo více taktiky boje (půlobraty, čtvrtobraty) než projevy emocí. Tak to shrnu... líbilo se, jsem ráda, že jsem knihu četla, ale zázraky v tom hledat nelze.
Zlodějka knih
Markus Zusak
Nedočteno, nelíbilo se. Styl vyprávění zajímavý, ale téma tuctové. Možná někdy jindy...
Z hubeňoura tlouštíkem a zase zpátky
Drew Manning
Zvláštní příběh o trenérovi, který chce pochopit své zákazníky, a proto se rozhodne půl roku přibírat, aby následně mohl hubnout. Kniha je protkána zajímavými myšlenkami a úvahami. Ale jeho jídelníčky mi připadají dosti drastické.
Inferno
Dan Brown
Přemýšlím, která z knih o Robertu Langdonovi mne asi zaujala nejvíce.... Popravdě? Nevím. Ale můžu říct, že Inferno má dle mého z Langdonovské kvadrologie asi nejpřekvapivější zvraty a nejneočekávanější závěr.
Padesát odstínů temnoty
E. L. James (p)
Přiznávám se, nedočetla jsem to, - to se nedalo. První díl jsem s velkým přemáháním dočetla, ale druhý mi přišel snad ještě ohranější a předvídatelnější.
Byla to taková pohádková slátanina - .........a teď tu o Popelce, prosím.
Melancholická pouť
Karel Toman (p)
Básně se mi četly dobře, jsou psány srozumitelným jazykem. Nejvíce se mi líbily básně Shledání a Z Montmartru. I přes to, že se mi sbírka líbila, tak mne vyloženě nenadchla. Možná to s jinými sbírkami od K. Tomana bude lepší.
Žhář
Egon Hostovský
Krásně vykreslená psychika postav, napínavý příběh. Chvíli mi kniha připomínala detektivku, chvíli psychologický román. Byla jsem natěšená, až se dozvím, kdo bude žhářem, jak dopadnou obyvatelé Zbečnova. Popravdě jsem takový závěr nečekala.
Kniha se dobře četla, není náročná jazykově ani výstavbou vět. I když se tedy čtení zdá opravdu snadné, kniha má v sobě skrytou hlubokou myšlenku.
Bylo nás pět
Karel Poláček
Dlouho jsem se čtení této knihy bránila, protože jsem se bála, že bude vyloženě psaná pro kluky a nebude mne bavit. Ale musím připustit, že i když jsem takové dětství, kdy bych prováděla pravé chlapecké rebelie, nezažila, tak se mi knížka četla snadno, byla zábavná a moc se mi líbila. V dnešní době, kdy děti tráví svůj čas spíše u počítače, bych tuto knihu ve škole doporučovala číst, aby si děti uvědomily, že čas se dá trávit i jinak (a mnohdy zábavněji).
Kuře melancholik
Josef Karel Šlejhar
Dílo bych hodnotila jako velice emotivní, které hluboce zapůsobí na každého. Stále jsem si v průběhu čtení opakovala, jak je tohle vůbec možné, stále jsem si říkala, že tohle není fér. Možná tím chtěl autor říct, že život není vždy fér, že i takovéto věci se stávají. Myslím, že na mne dílo zanechalo hluboký dojem a rozhodně patří k těm, které mne „dostaly“.
R.U.R.
Karel Čapek
Drama R. U. R. se mi moc líbilo. Poprvé jsem ho četla před maturitou, kdy jsem na přečtení vcelku spěchala. Podruhé jsem si ho přečetla nedávno a musím říct, že se mi líbilo ještě víc. R. U. R. v sobě skrývá hlubokou myšlenku, která vás nahlodá – a vy si musíte položit otázky, kam ta přemíra techniky okolo nás vede? Nebude jednou vše plně zautomatizované? Stroje za nás v tuto chvíli dělají již spoustu činností, není možné, že za nás budou jednou i žít?
Rozmarné léto
Vladislav Vančura
Musím říct, že knížku jsem si zamilovala už na střední škole. Není to kvůli jejímu příběhu, ale právě kvůli jazyku, který zde Vančura používá. Je to vlastně taková óda na český jazyk, hraní s možnostmi našeho jazyka. U této knihy je potřeba vychutnat si každé slovo.
Věc Makropulos
Karel Čapek
Musím říct, že bych knihu nedefinovala jako komickou. Byla pro mne spíše hodna zamyšlení, mnohdy působila spíše pesimisticky. Kniha přímo vybízí k zamyšlení, jak bychom se chovali, kdyby "nápoj věčného života" doopravdy existoval. Ovšem za sebe můžu říci, že jsem ráda, že neexistuje a snad ani existovat nikdy nebude.
Santa Lucia
Vilém Mrštík
Román Santa Lucia byl po překonání prvních stránek (po Jordánově odjezdu do Prahy) vcelku čtivý. V mnoha pasážích jsem se se studentem Jordánem ztotožňovala. Velice se mi líbilo jeho nadšení. Také to, že měl svůj sen, který si chtěl splnit a byl ochoten pro to udělat vše. Následné rozčarování a ztráta iluzí pro mne byla stejně skličující jako pro Jordána, ale člověk si musí říct, že takový je život. Nic není jen růžové.
Gotická duše
Jiří Karásek ze Lvovic
Dílo Gotická duše se mi četlo docela obtížně, i když je to poměrně krátké. Už od začátku mi byl hlavní hrdina nesympatický. Ještě více se to stupňovalo, když říkal, jak se chce změnit, chce si najít kamaráda (s dlouhými prsty – u mne trošku nepochopeno), ale mně připadá, že se nesnažil. Alespoň ne dostatečně. Hrdina se rychle vzdával. A také mi připadalo, že se vyžívá v tom svém zármutku, v té své samotě – že je vlastně rád, že takový je.
Ke knize jsem tak od začátku zaujala negativní postoj a ten jsem si udržela až do konce. Gotická duše rozhodně nebude patřit k mým oblíbeným dílům.
Hoši od Bobří řeky
Jaroslav Foglar
Knihu Hoši od Bobří řeky máme doma již od mého dětství, ale nikdy jsem ji nečetla. Vždy jsem si myslela, že když je to knížka pro chlapce, tak mne nebude bavit. Až nyní jsem si ji přečetla a musím říct, že jsem v dětství prohloupila, že jsem si ji nepřečetla. Knížka by mne, stejně jako dnes, bavila. Škoda, že v dnešní době děti moc nečtou, vzaly by si příklad z chlapců z knížky a třeba by alespoň na čas opustily počítač a šly by ven.
Krysař
Viktor Dyk
Novelu Krysař jsem přečetla až po shlédnutí muzikálu Krysař, jejímž tvůrcem je Daniel Landa, proto jsem příběh již v podstatě znala. Muzikál se lišil v pár drobnostech, ale hlavně také v konci. Zde na konci, po smrti všech ve městě, odchází Krysař a Agnes, aby spolu žili šťastně, a také zde více vystupuje postava vypravěče-Boha, který zde nese poselství, že jsme pouze bezvýznamní tvorové, že si nevážíme svého života. Pokud bych tento muzikálový konec měla srovnat s tím v novele, pak bych dala přednost muzikálovému konci.
Novela se mi četla dobře zvláště díky krátkým kapitolám, rychlým dialogům, skoro žádnému popisu krajiny-prostředí. Nic nebylo rozvleklé, takže se novela četla jedním dechem. Díky tomu (a také zajímavému námětu) se mi novela líbila a určitě si ji ještě někdy přečtu.
Petrolejové lampy
Jaroslav Havlíček
Román Petrolejové lampy se mi líbil. I přesto, že moc nemusím příběhy odehrávající se na vsi, tak tento byl výjimečný. Skvělá prokreslenost postav, především Štěpky, u které si člověk říká, že je škoda, že se nenarodila do jiné doby, která by ji i třeba ocenila.
Golet v údolí
Ivan Olbracht (p)
Knížka se mi ze začátku četla trochu obtížně, jelikož jsem se špatně orientovala ve slovech židovského původu, takže jsem musela trochu vyhledávat. Také zapamatovat si jména bylo obtížné. Ale nakonec se mi knížka velice líbila. Ani nevím, která povídka dle mého byla nejlepší. První mne pobavila a poslední mi zase přišla velice smutná. Každá měla něco. Každopádně jsem ráda, že jsem si rozšířila povědomí o židovské kultuře a knížka mi byla nejen literárním přínosem.