
Příspěvky

Já vám nějak nevím. Asi jsem dle hodnocení, prodejnosti a humbuku kolem čekala víc. A jsem dost zklamaná. Začátek ještě ok, prostředek nic moc, konec ušel. Občas jsem měla problém s nelogickým chováním postav, divnymi (nereálnými) dialogy a samolibostí detektiva Joony, protože on je neomylný a vždycky má pravdu. Maličko jsem měla z celku pocit, že je to jako když pejsek s kočičkou pekli dort. Dáme tam dobré věci, ale je toho hodně, takže je nám z toho blbě. Klidně bych z jedné knihy udělala tři (Ek, Pokémoni a Hypnotizér). Dám si pauzu a zkusím další knihu. Uvidíme...


(+ SPOILER) Kniha se četla dobře. Za mě nejlépe z posledních tří (Craven Manor a Ashburn), ale...ale...(možný SPOILER), co byl proboha ten konec? Horor přešel do wtf fantasy podivna, což by ještě šlo. Ale ten vynucený happyend? Já jsem za to, aby horory, zvlášť takhle dobře rozjeté, tak stoprocentním happyendem nekončili. Ke konci už jsem jen dělala pff (znechuceně odfrkávala). Autorka si zahrála na krále z pohádky Byl jednou jeden král (Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil).


Já vám nevím. Prvních 200 stránek nic moc, pak zhruba 50 stran jakože dobrý, poslední stránky wow. Hrozně těžké hodnotit.
SPOILER: Týpek tak moc Laylu miloval, že ji nepoznal hubenější a s obarvenými vlasy? Láska až za hrob.


Moc dobře se četla. Nenáročné, zajímavé, napínavé. Já jsem byla spokojená.


Doporučuji číst večer, v zimě, když je nasněženo, ideálně před venčením psa :D


Naprosto mi sedla sarkastická hlavní hrdinka. Kniha hezky ubíhala a člověk se u děje rozhodně nenudil.


Tahle kniha je rozhodně svá, až si člověk říká, co si o tom vlastně má myslet. A možná to je právě to,....myslet netřeba. Jen číst a nechat plynout.


Nic není takové, jaké se zdá být. Nikdo není takový, jaký se zdá být...


První povídka se mi četla trochu ztuha, ale další tři...naprostá pecka!


Já vám nějak nevím. Trošku mi tam chyběl šmrnc. A taky občas humor. Zasmála jsem se jen párkrát. Situace vyvedené často do absurdity. A občas mi vadilo opakování situací jen z jiného pohledu.


Pfuu, co na to říct. Prostě bomba. Nemám slov. Rozhodně všem doporučuji.


Vyzdvihla bych asi povídky Transit, Lesní lišky. Povídku Kéž bychom tu byli taky bych prosila rozpracovat do celé knihy :D


První část knihy, přibližně 150 stran, jsem myslela, že knihu odložím. Hlavní hrdinka nesympatická, po slově Merlot se mi už ježily chlupy. Nakonec mě kniha ale chytla a závěr byl pro mě velice překvapivý. Na hlavní hrdinku jsem názor nezměnila, ale na knihu ano.


I když mě Anna už od začátku neskutečně sr..(štvala), tak se mi kniha hodně líbila. A určitě předčí mnoho všemi propagovaných thrillerů. Kam se hrabe Dívka ve vlaku a jim podobné.


Kniha napínavá. Vesměs očekávaný průběh. Od konce jsem čekala trochu více.


Trošku více mě bavily "historické" pasáže s Hester a Cat, než "současné" pasáže s Leah. Přesto super kniha, nad kterou jsem musela přemýšlet ještě dlouho.


Kniha je hodně zajímavá, v druhé půli velmi napínavá. Akorát ten konec. Úplně jsem s ním spokojená nebyla. Druhá půlka ve vás vyvolává, že máte čekat wow efekt, ale pak během deseti stránek se konec jaksi rozplyne.


Úplně jiný pohled na zombie apokalypsu. Takový, řekněme opačný. Ale z konce mi bylo trochu úzko.


Ach, těch chyb.
K ději...zajímavé, místy zdlouhavější. Čekala jsem trošku víc.


V průběhu čtení mi kniha přišla průměrná. Až do posledních stránek jsem chtěla dát 3*, nakonec ale za překvapivý závěr 4*.


Těžké dějiny filozofie podané lehčí, stravitelnější formou. Tato kniha mi dala víc než pět let na univerzitě.


Kniha pro holky, které začínají s make-upem a chtějí vědět, jak na to. Co bylo zmíněno v knize, jsem již slyšela v Lucčiných videích. Takže pro mě nic nového.


Hodně čtivé, přečteno za necelé dva dny. Příběh nahánějící husí kůži s velice nečekaným závěrem.


"Jsme tím, co si myslíme. Ze svých myšlenek stavíme svůj svět."


Chlapík letí v horkovzdušném balónu a ztratí se. Klesne nad pole a zavolá na kolemjdoucí ženu. "Můžete mi říct, kde jsem a kam směřuji?"
"Jistě," odpověděla žena. "Nacházíte se na 41. stupni, 2 minutách a 14 vteřinách severní šířky a na 144. stupni, 4 minutách a 19 vteřinách východní délky. Jste v nadmořské výšce 762 metrů a právě teď se vznášíte na místě. Byl jste však na vektoru 234 stupňů a 12 metrů za vteřinu."
"Obdivuhodné! Díky! A mimochodem, nemáte náhodou Aspergerův syndrom?"
"Mám!" odpověděla žena. "Jak jste to poznal?"
"Protože všechno, co jste, je pravda, poskytla jste mi mnohem detailnější informace, než jsem potřeboval, a sdělila jste mi je způsobem, který mi je naprosto k ničemu."
Žena se zamračila. "Hm. Nejste psychiatr?"
"Ano, jsem, " řekl muž. "Ale jak jste na to proboha přišla?"
"Nevíte, kde jste. Nevíte, kam směřujete. Do svého současného postavení jste se dostal tak, že jste se nechal unášet větrem. Po pár otázkách hned člověka označíte nějakou nálepkou a jste přesně tam, kde jste byl před pěti minutami, ale teď je to kupodivu moje chyba!"


Neuvěřitelně dojemná, skvěle napsaná, strhující kniha. Knihu jsem přečetla během jednoho večera a můžu s klidným srdcem říct, že ať už by se mě zeptal kdokoli, zda stojí za přečtení, moje odpověď bude vždy ANO. (jen si připravte papírové kapesníky)
"Hrozně se bojím, že se na tebe budu jednou dívat a nepoznám tě. - Myslím, že i když jednou nepoznáš, kdo jsem, budeš pořád cítit, že tě mám moc ráda. - A co když se na tebe podívám a nebudu chápat, že jsi moje dcera ani že mě máš ráda? - Tak ti to řeknu a ty mi budeš věřit. - To se Alici líbilo. Ale budu vždycky milovat já ji? Bydlí láska v hlavě nebo v srdci?"
"S Alzheimerem se nedá smlouvat. Nemůžu mu výměnou za jména svých dětí nabídnout jména amerických prezidentů. Nemůžu mu dát hlavní města všech amerických států a nechat si vzpomínka na manžela."
"Kdysi jsem věděla, jak funguje jazyk a myšlení, a uměla jsem druhým říct, co o tom vím. Kdysi jsem byla někdo, kdo toho hodně ví. Teď už se mě nikdo neptá na názor nebo na radu. Stýská se mi po tom. Kdysi jsem byla inteligentní, nezávislá a sebejistá. Stýská se mi po tom, když si je člověk něčím jistý. Je na nic, když si člověk nemůže být nikdy ničím jistý. Stýská se mi po tom, jak mi dřív všechno šlo snadno. Stýská se mi po tom, být součástí toho, co se kolem děje. Stýská se mi po pocitu, že mě někdo potřebuje. Stýská se mi po mém životě a po mojí rodině. Svůj život a rodinu jsem milovala."


Dekadentní kniha plná krásných kreseb a ještě krásnějších veršů.


Zbožňuji ji. Nepopsatelná, má neuvěřitelné kouzlo a člověk by si ji četl stále dokola.
