Hanina61 komentáře u knih

Jsem zběsilý "třídič", ale přece jen jsem měla v některých otázkách nejasno, hlavně co se týče následného "osudu" vytříděného odpadu, proto jsem si v knihovně půjčila tuto knížku, a leccos jsem se v ní dozvěděla. Jenže člověk může třídit, jak chce a když mu pak ve vsi v den sběru velkoobjemového odpadu, kde se do jednoho velkého kontejneru snese všechno možné, řidiči na jeho naivní dotaz odpoví, že ne, to už se třídit nebude, to všechno dohromady (stará kola, milion plastových přepravek ze zrušeného krámu, plechovky se zbytky barev, sklo, kartony...) půjde zahrabat do jedné velké jámy!!! (jedné z mnoha velkých jam, tuším někam k Lánům), tak jako by vše najednou postrádalo smysl. A to vedle stojí pečlivě vyrovnaná řada různobarevných kontejnerů na tříděný odpad! No nic, pro mě to smysl má, tak třídím jak pako dál... a tahle malá knížka mi přijde opravdu užitečná, asi by tyhle věci měli učit děti už ve škole...

13 19.07.2022

Nádherná kniha... na Džbánsku jsem prožila pětadvacet let života, a i když teď žiju jinde, stále se tam vracím, nikdy bez tamního genia loci nevydržím moc dlouho, protože jak kdesi napsal Václav Cílek, kdo jednou stráví nějaký čas na Džbánsku, ta krajina mu učaruje - a očaruje jej - natolik, že se tam musí stále vracet. Jsem toho zářným příkladem. Tuto knihu jsem objevila v jedné malé místní knihovně jedné malé džbánské vísky...i o ní se tam píše... Krásné fotografie a spousta zajímavých informací. Vřele doporučuji. :-)

10 15.07.2022

Po přečtení všech knih od Chrise Cartera jsem měla tak trochu "absťák"... než jsem narazila na Francka Thillieze... Moje první kniha od něj a hned takový nářez, že místy bylo nutné knihu odkládat. Dokonale vystavěný a velmi napínavý příběh, zajímavá hlavní postava (určitě budu chtít znát Sharkovy další případy i to, jak se vyvíjí jeho osobní život), trochu jiný styl, než na jaký je člověk zvyklý, místy až poetický a mystický, který se mi ovšem brzy zalíbil. Ale stejně jako u Cartera to není kniha pro "slabší žaludky". Osobně ji milovníkům napětí doporučuji a sama už mám v knihovně zamluveného "Smrtihlava"...

18 08.07.2022

Laskavý příběh věčně usměvavého obra a jeho výletu do "světa". Přečteno během chvilky v přítomnosti autorky. Kouzelné ilustrace a text, celkově moc milá knížka. :-)

10 25.06.2022

Uf, to byla zase jednou jízda... Skvěle vystavěný příběh, dokonale rozebrané postavy... poctivý "gore" horor jak ze staré školy, který ubíhá před očima jako film... ačkoliv filmového zpracování se asi nikdy nedočká, protože to by všichni dříve nebo později z kina utekli... Tak či tak doporučuju, ovšem nikoliv slabým povahám... ;-)

13 25.06.2022

V žádném případě nechci srovnávat s Trhlinou, ale i tady mně při čtení zněla v hlavě písnička od Zrní: "Dej si pozor na les... ať tě nespolkne Hýkal... a rudý vřes..." Jo, les miluju, bydlím hned vedle něj... a příběhy o strašidelných lesích přímo hltám. V tomto se postavy sice místy chovaly jak "paka", ale atmosféra v lese byla docela "hustá"... Prostě se to dalo číst, takže za mě jo... :-)

21 18.06.2022

Ach jo, snažila jsem se skoro do poloviny, ale dál to nešlo...

Historické romány moc nečtu, ale tomuhle jsem dala šanci (musím se přiznat, že původně mě zaujala obálka), a nelituji toho, kniha pro mě byla příjemným a velmi čtivým překvapením a probudila ve mně čtenářský zájem o tuto dobu... už se těším na "Železnou rukavici"... Mezitím se hodlám pustit do ostatních Niedlových historických sérií, počínaje "Hynkem Tasem z Boru"... Mám dalšího oblíbeného spisovatele... :-)

21 26.05.2022

Kdosi se mě zeptal,
zda vím, jaké to je, být trávou.
Upřímně, nemám nejmenší tušení.
Vím ale, jak být trávě nablízku;
jak být s ní, pro ni, v ní.
Vím, jak milovat mimo sebe.
jak proměnit srdce v dlouhý
dům s dostatkem pokojů

pro všechny.

Moje první setkání s Luďkem Črtíkem... děkuji za něj. Jeho poezie je pro mě tak trochu jako zjevení, krásná, místy znepokojivá... jsme na stejné vlně.
A díky této knížce jsem též objevila Tiffany Bozic, autorku nádherné kresby na obálce...

11 25.05.2022

Milé a příjemné čtení a knížka velikostí a váhou akorát tak do batohu, takže "putovní", jak jim říkám já... a když se s ní pak člověk na výšlapu ve chvíli odpočinku posadí na pařez a čte si v ní o lese, o stromech, o dřevu, i o těch pařezech, je mu dobře na duši.

10 18.05.2022

Vždycky si říkám, že Chris Carter už nemůže vymyslet nechutnější způsob vraždy... ale podaří se mu to pokaždé... Ovšem samotný příběh za vraždami je totální psycho, ten mě úplně dostal... Říkám si, že si teď od carterovek dám na chvilku pauzu, ale stejně to nevydržím... :-D Přečetla jsem jich už 9 (nečetla jsem všechny v chronologickém pořadí), už mi zbývají jenom dvě a nevím, co budu dělat pak, protože lepší a napínavější (a samozřejmě brutálnější) detektivní sérii jsem nikdy nečetla. Jak tu psal někdo pode mnou, je to jako droga... Snad bude Carter psát dál... ale taky je možné, že pošle Huntera a Garciu do předčasného důchodu nebo k dopravní polici, jinak se z těch hrůz zcvoknou... :-D

31 15.05.2022

Hodně temné a hodně brutální... carterovek už jsem přečetla slušný díl, ale snad u žádné mi nebylo tak "zle" jako u téhle, četla jsem ji v porovnání s ostatními dost dlouho, protože jsem si prostě musela dávat pauzy. A ten konec byl opravdu psycho nářez... taky se mi v určitém okamžiku - nechci spoilerovat - draly slzy do očí, stejně jako kapitánce Blakeové... Uf, jdu si přečíst nějaké pohádky...

33 03.05.2022

Z nedostatku jiné četby na místě mého přechodného výskytu jsem sáhla po Srdcích hladových, a vlastně to byla moje první - a možná i poslední - Vlasta Javořická. Nemůžu jí upřít spisovatelský um, některé popisy přírody až berou za srdce, a chápu, že leckomu (například mojí milé sestře), dokážou její příběhy učarovat, ostatně ani tento nebyl špatný a docela jsem chtěla vědět, jak to dopadne. Spíš mě docela zajímá autorčin vlastní život. Tak či tak jsem s potěšením zjistila, že si ji mohu zařadit do čtenářské výzvy jako příběh nešťastné lásky. :-)

9 29.04.2022

Další úžasné dobrodružství Warrena a jeho přátel, tentokrát v modro-černo-bílém provedení, které z knížky samotné dělá umělecký skvost. Docela jsem si toho malého človíčka oblíbila a budu netrpělivě čekat na další z jeho pokračování, pokud bude... I mě napadlo, že hotel asi poletí na Měsíc (šedo-černo-bílá?) nebo se třeba provrtá do středu Země (oranžovo-černo-bílá?)... Nechám se překvapit, ale už teď se těším. A doporučuju nikoliv pouze mladším čtenářům, ale i těm starším, je to skvělá oddychovka...

8 20.04.2022

Hezká malá knížka, zakoupená za 10 Kč v charitativním obchodě. Obálku má sice barevnou, ale uvnitř je plná černobílých fotografií, které mám tak ráda... ze starých černobílých fotek vyzařuje zvláštní nostalgické kouzlo. A zajímám se o ptactvo, takže jsem se nejenom pokochala očima, ale se i dozvěděla ledacos zajímavého ze života skorců a jiných opeřených tvorů. Milé odpočinkové, a přitom vzdělávací čtení... :-)

9 20.04.2022

(SPOILER) Ač v chronologickém pořadí druhá, je to moje již osmá "carterovka" (Popravčího jsem dřív nesehnala, ale tady - s výjimkou dvojice "Zloba" + "Nenávist" na chronologii zas tak nezáleží, sympaťáci Hunter a Garcia jsou nám vždy představeni nanovo). A opět naprosto famózně napínavý brutální příběh, který nelze odložit, dokud není dočten. Osobně jsem ale velmi ráda, že nedošlo na poslední plánované vraždy, poněvadž trpím příšernou arachnofobií a už předem jsem se tohoto způsobu vraždy děsila, už jen ta představa mě teď straší v hlavě...:-D

33 16.04.2022

Ok, zas tak velký blábol to není, respektive ten, kdo teprve teď chce začít posílat plasty do p*dele, čili úplný nováček, nebo totální ignorant, co klidně vyhodí prázdnou PETku za jízdy z auta do lesa, by si v ní počíst mohl a třeba se sebou začne i něco dělat. Vzata z knihobudky na nádraží a bude odnesena zpět, mně osobně nedala nic, ale její užitečnost nepopírám. ;-)

8 10.04.2022

Stejně jako "Osici" pode mnou Veselice naprosto uchvátila. Byla to moje první knížka od Evy Hudečkové a nestačím žasnout, jaká je to skvělá spisovatelka, jak nádherný jazyk, slovní obraty a popisy používá... skoro bych řekla, že to pro mě bylo stejně úžasné překvapení, jako když jsem před lety četla četla "Sto roků samoty", tak nádherný magický realismus to byl, zůstane mi nadlouho v hlavě... Myslím, že mám další oblíbenou spisovatelku a určitě si přečtu i její další knihy. Veselici velmi doporučuji, vlastně se divím, že je tak málo v "přečtených knihách"... už jenom ta úžasná tmavofialová obálka musí každého zaujmout, mě přitáhla v knihovně už ode dveří... a text navíc doplňují kouzelné ilustrace...

8 10.04.2022

Docela úspěšně jsem se zbavila závislosti na sladkém, na kávě a dalších věcech... ovšem závislost na "carterovkách" je zřejmě nevyléčitelná... :-D

25 04.04.2022

Jako malá jsem ji přečetla nesčetněkrát a v dospělosti pak opakovaně znovu... a pokaždé přitom myslím na všechny ty psí duše mého dětství, mládí a věku pokročilého, co teď někde v psím nebi dovádějí s Čapkovou Dášeňkou.... Díky textu, ilustracím i fotografiím je to jedna z nejhezčích knížek, co jsem kdy četla, takový malý skvost, který bude vždycky zaujímat čestné místo v mojí knihovně ( mám modrou Dášeňku z roku 1982, vydanou nakladatelstvím Albatros).
PS. Doporučuju k přečtení i "Měl jsem psa a kočku"...

37 02.04.2022