hanak_v_exilu komentáře u knih

"Již jen z tohoto důvodu je možno pokládat Všechno bylo jinak za nejoriginálnější dílo celých moderních dějin." Times, 5. května 1990. Myslel jsem si, že odtrženost New York Times od reality je až záležitost posledních deseti let, ale zjevně se to s nimi táhne už dlouho. Kniha Viktora Suvorova je ukázková konspirační teorie. Autor si to zřejmě zpětně uvědomil, a proto v pozdějších dílech ze svých názorů slevil. Kdo chce pochopit Stalinovu politiku, ať se podívá na jeho reflexi situace po Mnichovu, po obsazení Sudet, po 15. březnu 1939 a na jeho víc než dvoutýdenní čekání po Německém přepadení Polska. Ve všech případech Británie a Francie nehnuly ani prstem. Stalin pochopil, že Sovětský svaz bude čelit Německu sám.

4 12.08.2020

Autor píše čtivě a sugestivně, to se mu nedá upřít. Jako historická studie, nebo analýza situace ale jeho kniha neobstojí. Ve své práci zcela opomíjí fakta která se mu nehodí a naopak do omrzení opakuje ta, která jeho verzi podporují. Rudá armáda byla oslabená, ekonomika probíhala náročnou transformací a Stalin už odpočátku své vlády prosazoval budování socialismu v jedné zemi. Jakkoliv nemám iluze o jeho mírumilovnosti, fakt že po Druhé světové válce vypukla Studená a ne Třetí je tuším dost výmluvný. Den M nepostrádá vnitřní logiku, ovšem přesvědčivý není. Dovedně balancuje na hraně mezi dějepisnou knihou, konspirační teorií a alternativní historií. Její síla spočívá v maskování se za první žánr, přičemž má blíže k těm dalším dvěma.

2 12.08.2020

"Bert si pronajal dům v Benedict Canyonu nad Beverly Hills Hotelem, který vypadal, jako by dřív patřil Deanu Martinovi. Byl to rozlehlý jednopatrový dům s kulečníkovým stolem, dřevenými podlahami, předložkami ze zebří kůže, semišovými pohovkami a žlutočernými spirálovými tapetami v ložnici. O necelých dvě stě metrů dál, za mělkou roklí, ležela stará Barrymoreova usedlost, kde žil Calley a odkud na Bertův dům z věže zvané voliéra shlížela Candice Bergenová". Takhle vypadá typická část knížky. Takže jestli nemáte encyklopedické znalosti Hollywoodu 60. a 70. let, nebo neustálý přístup ke googlu, tak se ztratíte v detailech. Peter Biskind pojal knihu v téměř bulvárním stylu, což je na jednu stranu zajímavé, ale já bych ocenil větší odstup a víc historických faktů. To je ale jen můj problém. Tohle nejsou dějiny filmu, ale povídání o lidech tvořících dějiny filmu.

1 05.08.2020

Bažina škorpiónů se od zbylých gamebooků trochu liší. Jednak nabízí tři různé konce - v závislosti na výběru "sponzora" výpravy, a také je v ní možné procházet jednotlivé lokace několikrát dokola. Nestane se tedy, že hráč špatně odbočí a uzavře si cestu k výhře. Obtížnost snižuje i minimum těžkých soubojů. Tuším že je to jediný díl série, který jsem dokončil hned na první pokus. Hodnocení tím neutrpělo, protože prostředí je opravdu kouzelné a rád jsem se jím nechal pohltit.

1 02.08.2020

Vždycky mi bylo divné, že se do velení USS Enterprise dostal někdo tak nerozhodný a ustrašený, jako John Harriman. Možná Flotila toužila, aby měl její vlajkovou loď na povel někdo předvídatelnější a diplomatičtější. A možná mu Star Trek Generations prostě jen křivdil. Hadi v rozvalinách jsou ambiciózní dobrodružství z časů, o nichž se v seriálech a filmech zmiňuje jen v náznacích, takže měl autor hodně manévrovacího prostoru. Bohužel ho nevyužil nejlépe, protože jeho myšlenková konstrukce nepůsobí příliš důvěryhodně a stabilně. Závisí na příliš mnoha proměných a pár chytře položených otázek by ji celou rozmetalo.

1 30.07.2020

Nepřátelské převzetí by se dalo označit za druhý díl devět let staré knihy Německo páchá sebevraždu. Thilo Sarrazin aktualizoval údaje, analyzoval nové trendy a predikoval vývoj. Jak je jeho zvykem, opřel se o množství tabulek, číselných údajů a grafů. Výjimkou je jen první kapitola týkající se filosofie islámu. Ta je nutně zjednodušená a tudíž lehce napadnutelná. Přesto její závěry sami muslimové potvrzují. Pátá kapitola je pak úplně zbytečná. Autor nastínil řešení situace, ale to se nikdy nerealizuje. Dřív nebo později budou vládu v Německu sestavovat Zelení a ti problémy s migrací jen prohloubí. Spíše čekám, že za dalších devět let napíše Sarrazin ještě pochmurnější pokračování. Vzhledem k problémům co měl s vydáním druhého dílu, ovšem ten třetí možná vůbec nevyjde.

5 09.07.2020

Vždycky mi vadily dvě věci. Že má SK Klapzubova jedenáctka strašně úzký kádr a že je vyprávění uspěchané. Vzestup bájného týmu se odehraje na několika málo stránkách a pak se děj jen plácá na místě. Kdyby Eduard Bass roztáhl začátek alespoň do poloviny knihy, zapojil do děje fanoušky a dal větší prostor soupeřům, nepůsobila by jeho kniha místy tak bezradně. Námět je to ovšem brilantní. Následující mluví za sebe. Rok vydání 1981, počet výtisků 50000, vydání dvacáté první.

Mám zkušenost že antologie jsou často nevyrovnané a ani tahle není výjimkou. První tři povídky mi příliš nesedly, z následujících tří jsem byl nadšený a pak se střídaly lepší a méně povedené. Kniha je dostatečně variabilní a kvalitní, aby si tam téměř každý našel to své a zbytek ho neurazil.

3 17.06.2020

Osobně mám raději Zámek, který absurditu světa a setrvačnost byrokratické mašinérie vyjádřil ještě trefněji. Proces je ovšem údernější a především výrazně kratší, takže si získal větší oblibu. Pokud ho chcete pochopit, nestačí si ho přečíst, ale musíte si něco odžít. Já jsem obě knihy plně docenil poté, co jsem dva a půl roku pracoval pro Českou poštu. Nemusíte ale zacházet do extrémů - každý korporát postačí.

11 09.06.2020

Pokud člověk absolvoval základní školní docházku v Přerově, za těch děvět let několikrát navštívil stanici Moravského ornitologického spolku, skrz naskrz poznal Muzeum Komenského a nevyhnutelně četl Lovce mamutů. Příběh pravěké tlupy má ale zvláštní kouzlo, takže věřím, že bych si knihu oblíbil i kdyby se částečně neodehrávala v okolí mého budoucího rodného města. Jen mě mrzí, že se Eduard Štorch až moc zaměřil na konflikty a neudělal si čas na popis klidného dne.

14 08.06.2020

Došly mi superlativy, protože třetí díl je znovu lepší než ten předchozí. Zdálo by se, že se osud Země uspokojivě uzavřel, ale to bych autorovu imaginaci hrubě podcenil. Liou Cch'-sin přišel s úchvatným příběhem a dotáhl svou vizi na hranu představivosti. Běžná praxe Temného lesa je po všech stránkách mrazivá a vize dlouhé, protahované války a jejích důsledků je doslova fascinující. Jen k té ženě co zklamala lidstvo hned dvakrát jsem si cestu nenašel a upřímně nechápu, proč pro ni má autor tolik pochopení.

8 04.06.2020

Svižný, atmosférický survival se silnými charaktery a působivým prostředím. Autor příběh narouboval mezi první a druhý díl vetřelčí ságy. Celou dobu se piplal s věrohodným vysvětlením, ale i když tomu obětoval hodně tempa, nakonec se mu to nepovedlo. Vetřelce mám rád a nedělá mi problém přiznat, že knížky z tohoto universa jsou většinou plytký brak. Tahle je z těch co jsem četl asi nejkvalitnější.

2 02.06.2020

Kniha konečně nabobtnala na adekvátní šířku, autor zabrousil do méně známých témat a proto se mi třetí díl zdá nejkvalitnější z těch dosud vydaných. Pevně doufám, že u něj série nekončí. Námětů je pořád dost a dost.

4 29.05.2020

Všechny příběhy jsem znal, takže z mého pohledu zapomenuté opravdu nebyly. I tak autorovi děkuji, protože je převyprávěl svým typickým čtivým způsobem. Komu se líbil první díl, z toho druhého zklamaný nebude.

2 29.05.2020

Nápad to není špatný, ale provedení pokulhává. Zdeněk Šmíd glosuje české dějiny a má opravdu specifický smysl pro humor. Občas vypíchne zajímavý fakt, občas popírá sám sebe. Například tehdy, když na jednu stranu sice vyčítá přibájení dějin, na druhou stranu se českým pověstem vysmívá, že jsou moc přízemní a neobsahují legendární skutky hodné hrdinů ze zahraničních ság. Jeho argumentace tak připomíná slovíčkaření z demagog.cz, což se sice u odlehčeného žánru snese, ale ani tak to není dobrá vizitka.

1 29.05.2020

Oceňuji autorovu otevřenost, ale i tak mi přišlo že si fandí. Celou dobu ujišťuje čtenáře i sebe že nemá fyzický návyk, alkohol mu nechutná a pití má pod kontrolou, a přitom nezřízeně chlastá a nehodlá s tím přestat. Krátké chvíle kdy alkohol nepotřebuje si hýčká a používá je jako důkaz své pevné vůle, ale k pití se vždy ochotně vrací. Jack London má talent psát poutavé příběhy a tak nevadí, že si zpověď trochu přikrášlil, nebo upravil. Jen ta úvaha o volebním právu žen je úplně mimo. Alkohol byl paradoxně zakázaný jen v zemích, v nichž ženy volební právo neměly.

4 27.05.2020

Skvělé, dokonce vynikající, ale krátké. Každý příběh by si zasloužil podrobnější rozpracování a bohatší detaily. Zvlášť to zamrzí při pohledu na útlost knihy a její velikost, respektive malost. 250 korun není adekvátní cena, ale koupě pochopitelně nelituji. Chápu ji jako specifickou formu podpory autora a dostal jsem za ni špičkovou kvalitu.

6 28.04.2020

První díl byl úchvatný, inovativní, exotický a zábavný. Ten druhý je ještě mnohem lepší. Až mě zarazilo, jak myšlenkově chudě vypadá Problém tří těles ve zpětném pohledu. Přirovnání k Duně dává konečně smysl. Její komplexnosti pochopitelně nedosahuje, ovšem dokáže vykreslit podobně bohatý a vnitřně konzistentní svět, fascinující svou cizostí, a přitom stojící na důvěrně známých principech. Víc než pět hvězdiček bohužel dát nemůžu a prvnímu dílu hodnocení snižovat nebudu, protože si to nezaslouží. Kdybych mohl, bylo by to za šest, možná za šest a půl.

Zaměňte církev a víru v boha za aktivismus a menšiny, případně biopaliva a ochranu přírody, a tahle vynikající satira pořádně zhořkne. Občas lituji, že Terry Pratchett psal humoristickou fantasy, protože takový vhled do podstaty moderního světa má jen málokdo. Oželet všechny ty výborné vtípky by ovšem byla snad ještě větší škoda.

Mír prohrává je nepřiznaný pátý díl tetralogie Volání osudu. Časově by se ovšem dal zařadit někam mezi třetí a čtvrtý. Borg byl definitině poražen, ale truchlení i oslava musí počkat. Teď je nutné postarat se o milióny lidí bez domova a bez budoucnosti. Kniha je čtivá, ale lacině vyhrocená. Zápletka měla nejspíš ambici působit jako reflexe migrační krize, naroubovaná do univerza Star Treku. Paralela bohužel kulhá na obě nohy, takže jsem se většinu času divil, proč jde vše tak strašlivě pomalu. Federace se totiž ukazuje jako pozoruhodně neschopná, přestože má k dispozici obrovské zdroje a stovky neobydlených planet. Celková vykolejenost se projevuje nejen v ději, ale i v chování postav. Kdyby se některé jmenovaly jinak, nikdy bych si je s jejich seriálovými protějšky nespojil.

1 03.03.2020