hanak_v_exilu komentáře u knih

"Tak už mi řekni o co tam jde, nebo se alespoň pořád nevytahuj, že ty už to víš!", chtělo se mi několikrát zařvat na samolibého vypravěče. Naštěstí mě zlost po čase přešla, protože jednak mě vývoj událostí opravdu zajímal, a také jsem pointu uhodl relativně brzo - pomohlo mi k tomu těch pár náznaků co autor do děje roztrousil a kritické myšlení. Dojem ze silného závěru mi to nezkazilo. Naopak jsem u něho uvažoval i o pěti hvězdičkách, protože jeho drtivost neleží ve vysvětlení záhady, ale v přijmutí skutečnosti.

1 20.04.2024

Ílion je těžko hodnotitelná kniha. Z hlediska vykreslení postav, výstavby děje a budování atmosféry je to naprostá paráda. Všechny tři vypravěčské linie mají něco do sebe a každá by obstála jako samostatná kniha odehrávající se ve svém vlastním fikčním světě. Jenže postupem času se mi na mysl vkrádal sílící pocit, že je Simmons k sobě násilně narouboval, jen aby dokázal, do jaké hloubky své tři velké předchůdce nastudoval. Občas z textu probleskne autorovo opájení se vlastní erudicí, které vyvrcholilo v monolozích Kaibána. Vypadá to, že celá linie Prospero, Kalibán, Ariel (a další), je tam jen proto, aby měl Simmons důvod odkazovat se i na Shakespearea. Kdyby se celá jejich mytologie škrtla a její místo by zaujala anonymní obluda, tak by se nic nestalo. Sluší se ovšem podotknout, že jejich zhruba sto stran je s přehledem nejčtivějších v celém eposu. Ílion se přelomovým dílem literatury nikdy nestane. Jednotlivé linie jsou v žánru postapokalyptické sci-fi, hard sci-fi a technofantasy bez debat špička, ale kniha jako taková občas trochu vrže.

8 17.04.2024

Knížka která mě v dětství přitáhla k historii objevitelských plateb a budování impérií. Začíná a končí pozemní výpravou, ale stěžejní část knihy se odehrává na moři. Magalhäesova cesta kolem světa by si ovšem zasloužila ještě pár stránek navíc a putování Vasca de Gamy chybí úplně. Možná je to z dobrého důvodu, protože oba muži prožili dost drsné časy, a tohle je knížka pro děti na prvním stupni základky.

1 14.04.2024

Kdysi jsem byl svědkem krátké debaty, jak je zvláštní že autor Mostu přes řeku Kwai, napsal i brakové sci-fi Planetu opic. Kdyby se řečník obtěžoval tuhle knihu přečíst, nikdy by takovou hloupost nemohl vyslovit, protože by věděl, že Pierre Boulle píše velice chytré příběhy plné jemného humoru, občas protkaného prchavou příměsí ironie. Nikde jinde to nejde vidět tak krásně, jako v téhle sbírce. 100 % Dokonalý robot - nápaditá úvaha přicházející s poznatkem, že neustálým vylepšováním robota člověka nezískáte. 80 % Kolik váží sonet - o použitelnosti postupu mám své pochyby, protože při vážení dojde ke kumulativním chybám, které další zkoumání znemožní. Přesto oceňuji nápaditou hru s logikou a jazykem. Překládat něco takového znamená psát svou vlastní povídku. 100 % Nekonečná noc - o strastech cestování časem. Schválně si zkuste spočítat, kolik piva, vína, koňaku a šampaňského vypravěč vypil. Je to sice Francouz, ale stejně. Kdybych měl ovšem něco takového prožít já, tak bych chlastal úplně stejně. 100 % Zázrak - co se stane, když upřímně věřící kněz spatří zázrak a je nucen přijmout existenci Boha jako prokázaný fakt? 100 % E=mc2 neboli Příběh jedné myšlenky - nezamýšlené důsledky touhy činit dobro, mohou být stejně zhoubné jako lhostejnost, nebo zlo.

2 11.04.2024

Číselné označení 2.0 by se dalo chápat i jako označení "kvality", protože druhý sborník je evolučním vylepšení toho prvního. Čtyři roky stará publikace Sebedestrukce západu je prosté shrnutí většiny jevů trápících Západní civilizaci. Nyní přispěvatelé přichází i s analýzou situace a občas s navrhovaným přístupem, když už ne přímo s řešením.

1 05.04.2024

Možná už jsem vyrostl z duševního stavu, kdy mi stačilo aby autor do příběhu nasypal absurditu, šílenství a postavy které nejdřív jednají a pak nemyslí, vším tím zatřepal a výsledek hodil na papír. V knize se může stát cokoliv, a nic z toho nemá význam. Do Pratchetta ke kterému se autor zatvrzele přirovnává to má sakra daleko, protože jeho příběhy by bez humoru byly vynikající dobrodružné fantasy, a myšlenky v nich obsažené by bez okolního příběhu byly brilantní fejetony. Jenže tohle je jen ujetá zhovadilost. Ocením alespoň bytelnou vazbu. Knížka zažila krušné časy, ale na jejím vzhledu se to neprojevilo.

2 04.04.2024

Po nedopečené prvotině Sluneční loterie a chvílemi až nepříjemně realistické dystopii Svět, který stvořil Jones, jsem si vybral Ubik, kde P. K. Dick představil většinu svých oblíbených motivů. Mimosmyslové vnímání, ohýbání reality, všeprostupující paranoia a především neschopnost určit, jak vypadá skutečnost. Zamotaný příběh ze světa, v němž je na mincích Fidel Castro i Walt Disney, začne dávat smysl až ve čtvrté čtvrtině, aby se nakonec ukázalo, že se čtenář možná nechal lacině ošálit. Od autora jsem četl lepší i chytřejší knihy, ale jestli je pro něj nějaká nejtypičtější, tak je to tahle.

5 03.04.2024

V první třetině sbírky mi moc nesedla témata. Postupně se dojem vylepšoval, jenže i pak zůstal jeden citelný nedostatek - až na výjimky povídkám chyběla silná pointa, která by jim dodala šmrnc. 50 % Etuda pro výjimečnou mysl - kdyby seriál Black Mirror točil Jiří Chlumský a hrála v něm Anna Polívková s Tomášem Matonohou, takhle by vypadala jedna z jeho epizod. 50 % Všechny vůně světa - chytrý nápad, který autorka bohužel nerozvinula do chytré povídky. 50 % Poslední intifáda - námětem se do sbírky moc nehodí, protože sci-fi prvků je v něm jen aby se neřeklo, a žádný není vyloženě důležitý. 60 % Bódhisattwa - chytrý nápad, který autorka bohužel nerozvinula do chytré povídky. Nepsal jsem to už někde? 60 % Arkádie - znovu nevyužitý potenciál. Námět je jako stvořený pro mrazivou povídku se silnou pointou, jenže výsledkem je vybledlá historka s morálně diskutabilním závěrem. 80 % Spi sladce, Joe - zdánlivě neoriginální, ale vynikající námět, kterému tentokrát nejednoznačné zakončení vyloženě svědčí. 50 % Ve sloní kůži - jsme zpátky v podprůměru. Povídání o slonech je sice příjemná změna, ale nevede nikam. 80 % Katedrála - dokázal bych si představit méně uspěchaný děj a lépe prokreslené emoce. Jinak nemám co vytknout. Do tohohle světa bych se rád podíval v nějaké knížce. 60 % My stíny - pátrání po vrahovi v cirkusu vždy slibuje jistou pikantnost. V cirkusu s takovým personálem je to ovšem bizarnost sama. 50 % Jinýma očima - Nechápu zlobu hlavní postavy. Celou dobu jí všichni podávali pomocnou ruku a ona nakonec přemýšlí o pomstě!? 80 % Symfonie prachu a ledu - časová vzdálenost mezi dvěma liniemi je trochu ujetá, i když logicky zvolená. Vyprávění o osudu nešťastné expedice má sílu a potenciál. 70 % Šeré město - zamotaná detektivka (?) z města na pokraji zhroucení, v níž je bohužel prostředí zajímavější než samotný děj. 60 % Dar - jedna z novel v Icehenge od Kima Stanleyho Robinsona téma vyjádřila lépe a úderněji. 80 % Vzduchoplavci Aury - dobrodružství z chytlavě vymyšleného světa, které bych rád viděl jako počítačovou hru, protože takový film by nikdo nezaplatil. 80 % Zatanči si elegii, svou vlastní - takhle, dámy a pánové, vypadá drtivý závěr. Skvělá povídka o bezohlednosti posedlých lidí. 80 % Město - Bradbury ft. Solaris. Stylisticky nejpovedenější práce s fantasticky hutnou atmosférou, která na posledních deseti stranách bohužel rozbředla do zmatené nepřehlednosti. Závěr povídce spíše uškodil, než aby jí dodal na mrazivosti. 40 % Vzpomínka z konce času - astrofyzikální věrnost je důležitá u vědeckého článku, ale u poezie bych ocenil citovou odezvu.

1 03.04.2024

Čtivé, poučné a překvapivě vtipné politické memoáry jednoho ze tří nejvýznamnějších politiků porevoluční éry. Každý z nich byl těžká váha v něčem jiném, a Miloš Zeman vynikal schopností jít k podstatě věci a při argumentaci tnout do živého. Tahle schopnost se nese celým textem, který je protknutý bonmoty, břitkými příklady a přemírou sarkasmu. Je potřeba uvést, že knížka vyšla v roce 2005, dva roky po neúspěšné nepřímé prezidentské volbě, a sedm let předtím, než si Zeman dovolil kandidovat v přímé prezidentské volbě, čímž rozběsnil českou mediální scénu. Vznikala v době, kdy Miloš Zeman nebojoval a nebylo s ním bojováno. Text tedy působí překvapivě nekonfliktně a na něj téměř smířlivě. Pochopitelně ani tak si neodpustil pár štiplavých poznámek, doplněných vhodným citátem. Můj oblíbený je "Rád budu chodit bos, když nechám botu v řiti blbce". Pokud by takhle vypadala celá kniha, byl bych nadšený, jenže Miloš Zeman připomněl, že je původním povoláním vědec a část knihy zaplnil nesrozumitelnou a zbytečnou prognostickou hantýrkou. To že si občas trochu fandil, nebo si něco přikrášlil snad nemusím zmiňovat. Děláme to každý.

3 27.03.2024

K podcastu mě přitáhla nadšená kamarádka, a i když jsem postupně viděl každý díl (nebo téměř každý), tak jsem mu až tak úplně nepropadl. Doufal jsem, že psaná verze mi bude vyhovovat víc, jenže opak je pravdou. Podcast stojí víc na hláškách upovídaných slečen a pozitivní atmosféře, než přímo na faktech. No a kniha nestojí víceméně na ničem. Jednotlivé případy jsou stručné, takže než jsem se stačil začíst, byl konec. To by bylo dostačující kdyby šlo o systematický výčet odvysílaných případů, ke kterým bych se pak mohl vrátit na youtube, jenže bohužel. Příběhy jsou vybrané zřejmě náhodně a úplně chybí informace, ve kterém díle se daný případ probíral. Napsané je to čtivě, jen trochu zbytečně.

4 27.03.2024

Československá předrevoluční sci-fi mi až na malé výjimky nesedí. Možná jsem měl jen smůlu, ale kam jsem šáhl, tam jsem viděl fraškovité povídání plné šílených situací popsaných expresivním jazykem. V zásadě to platí i pro Měsíc mého života, jenže příběh Kuby Nedomého je tak čtivý a okolní svět tak plasticky vykreslený, že mě nakonec vtáhl. Místo abych po dočtení knížku poslal dál, tak začínám shánět další díly. Jestli chcete vidět, jak by to vypadalo, kdyby se Josef Nesvadba pokoušel psát kulhánkovinu, tak se taky zkuste začíst.

6 25.03.2024

Sluneční loterii vnímám ze zpětného pohledu kritičtěji, ale tuhle knihu jsem naopak s odstupem let docenil. Svět, který stvořil Jones je chytrá studie hroutící se společnosti, hledající jakoukoliv jistotu. Když se objeví člověk s neotřesitelnou vírou v sebe sama, je pochopitelně téměř samovolně vynesen do jejího čela. Paralela s nacismem se přímo nabízí. Líbí se mi, že jí šel P.K Dick naproti, takže si Jones prožil většinu fází života Adolfa Hitlera. Na rozdíl od něho ovšem udělal krok, který jeho předchůdce nenapadl, i když se sám přímo nabízel. O civilizaci Tuláků bych si rád přečetl něco víc. Už jen samotný koncept omezeného lidského rozmachu má obrovský potenciál, který jsem viděl vytěžený snad jen v trilogii Vzpomínka na Zemi.

3 22.03.2024

V mých rozmlžených, dvacet let starých vzpomínkách byla Sluneční loterie nedoceněné dílo, které načrtlo přelomovou vizi společnosti řízenou na principu náhody. Po nabrání spousty zkušeností a opakovaném přečtení musím uznat, že moje mladší já bylo nemístně nekritické. Sluneční loterie má slušný námět, který ovšem nedokázala využít. P.K. Dick se nerozepsal o budoucnosti v níž společnost odmítla kauzální determinismus, ale využil motiv jen okrajově. Těžiště knížky leží ve starém známém zápolení s korporátním systémem. Na autora je to téměř přízemní téma, ale tím jde také o jednu z jeho čtivějších a přístupnějších knih.

4 22.03.2024

Asi bych svoje hodnocení rozdělil na dvě části. Jedna je ideologická a druhá literární. Vlastimil Vondruška představil fascinující dystopii, která ve vyhrocené podobě reflektuje dnešní trendy, stejně jako to udělali jeho slavnější předchůdci. Občas si vzal inspiraci z Orwella (proléti x lidé z předměstí), občas od Zajdela (kastovní systém x úroveň konformity), občas z Bradburyho (spolupráce ovládaných s utlačovateli). Potěšilo mě, že nesklouzl k černobílému vidění, takže na jedné straně nestojí ďábli a na druhé andělé. Bohužel to dále nerozvinul, takže příběh vypadá nedokončeně. Tím jsem se dostal k literární stránce. Styl psaní Vlastimila Vondrušky mi nesedí, a nevěřím, že je to jen můj problém. Text je neobratný, neplyne přirozeně a působí šroubovaně, skoro jako kdyby to byla prvotina začínajícího autora. Na něho by to byl slušný výkon, ale pro zkušeného spisovatele to není hezká vizitka. Celkové tříhvězdičkové hodnocení je trochu alibistické, a kvůli zabedněncům kteří knize dávají odpad nebo jednu hvězdičku z čiré neschopnosti tolerovat jiné vidění světa mám pokušení dát víc, jenže to by nebylo fér. Literární stránka je totiž opravdu slabina.

12 20.03.2024

Z kraje osmdesátek a na začátku devadesátek měli Američané z Japonského ekonomického vzestupu regulérní strach. V tuto dobu to totiž vypadalo, že se Země vycházejícího slunce stane technologickou supervelmocí s dominantním kulturním vlivem. Tato představa se přelila do několika filmů, pár knížek, reálií kyberpunku a příruček marketingu. Děj knihy Michaela Crichtona působí jako z blízké budoucnosti, v níž se tato realita opravdu zhmotnila. No a protože Američané nejsou zvyklí na souboj rovný s rovným, nese se příběhem podivně depresivní atmosféra s příchutí fatalismu a lehké hysterie. Ta vyvrcholila v autorově doslovu, který se z odstupu ukázal být mírně řečeno přehnaný. Jakkoliv tedy politicko ekonomická linie nepůsobí příliš věrohodně, zbytek knihy ji bohatě vykompenzoval. Tajemství obestírající vraždu je patřičně zašmodrchané, ale logicky vystavěné. Vrah se dá dopředu odhadnout - stačí jen správně identifikovat a seřadit autorem pečlivě rozmístěné indicie. Lhal bych ovšem kdybych tvrdil, že bez znalosti solidní filmové adaptace od režiséra Philila Kaufmana bych toho byl schopný.

5 17.03.2024

Je to typické livingstonovské dobrodružství, ve kterém existuje jediná správná cesta, na níž je nutné poshánět několik důležitých předmětů. Životně nezbytné jsou tuším tři, ale užitečných je víc než tucet. Postupně jsem jich posbíral tolik, že bych si mohl otevřít vlastní vetešnictví. Abych toho dosáhl, musel jsem prošmejdit úplně každý kout. Což je problém, protože některé lokace jsou vyloženě stavěné jako bludiště plné slepých cest. Špatně odbočíte a zemřete. Na dalším rozcestí volíte znovu. Stejně tak si nemůžete vybrat, jestli během putování přiberete sympatickou společnici, nebo budete pokračovat sólo. Buď se skamarádíte, nebo se vydáte čtyřmi různými cestami do hrobu. Přesto se mi kupodivu hrálo dobře. Možná za to můžu poděkovat vlídné obtížnosti soubojů, a částečně za to mohl příběh, který se otřel o známou lokaci a zmínil několik dalších.

1 11.03.2024

Vždycky když jsem slyšel kritiky Miloše Zemana vyzývat masarykovskovské tradice, tak jsem si říkal "když vám tolik vadí Zeman, tak byste Masaryka nikdy nevydýchali, protože on je proti němu ještě konformní a uměřený". Kniha mi v tomhle dává za pravdu. S Masarykem nebylo lehké pořízení. Byl nekompromisní, neústupný a ctil jen své vlastní zásady - které nevysvětloval, takže je málokdo chápal. Tím by vyvolával rozbroje v jakékoliv společnosti, ale v přirozeně hašteřivém akademickém prostředí a v přirozeně paranoidním a vysoce konkurečním politickém prostředí, se k nim přidala i dlouholetá žlučovitá nenávist jeho protivníků. Masaryk měl to štěstí, že se mu přihodila První světová válka, ve které všechny jeho vlastnosti byly najednou ku prospěchu. Bohužel se dá říci, že z jeho vize toho moc nezůstalo. S Němci jsme se žít nenaučili, Slováci se rozhodně necítili jako trochu jiní Češi, žádná světová revoluce individualismu neproběhla a jeho vysněný nástupce Beneš ve dvou těžkých zkouškách katastrofálně selhal. V té první morálně a v té druhé politicky. I tak jde význam Tomáše Garrigue Masaryka jen stěží docenit. Byl totiž vůdčí osobností do těžkých časů, jakých se v naší historii vyskytlo jenom málo. V okruhu dnešních aktivních politiků není nikdo, kdo by dosahoval jeho formátu, ale ani takový, který by se mu byť jen přibližoval - a že bysme takového potřebovali.

2 10.03.2024

Knížka má trochu nepřesný název, zřejmě vybraný z komerčních důvodů, protože z deseti předestřených scénářů vyžaduje Hitlerovu iniciativu jen šest, možná sedm. Zbytek jsou strategie které mohly být rovinuty západními Spojenci. Za přesvědčivou považuji především Středomořskou strategii, a poté Operaci Seelöwe - kterou autor rozepsal v samostatné knížce. Operace Orient by si ji zasloužila také a Operace Wotan by si zasloužila přepracovat, protože jestli mohli Němci vůbec porazit Rusy, tak takhle nejspíš ne.

1 08.03.2024

Tuhle knížku jsem měl skoro dvacet let, a nedostal jsem se dál než za první povídku - ale tu jsem přečetl hned několikrát. Byla to chyba, protože ostatní jsou podobně kvalitní a některé vyloženě fascinující. 100 % Rull - povídka která působí jako něco z Krajních mezí, nebo z klasického Star Treku. Klenot sbírky. 90 % - Druhá letní noc - připadalo mi to jako kombinace Pratchettových Čarodějek s Haldemanovou Věčnou válkou. 90 % Galtonova píšťalka - chytlo mě to tak moc, že jsem od autora přečetl celou pětidílnou sérii Krišna. 100 % Nový mistr - tak trochu technologie moci, tak trochu psychologická studie, především ale obrovská porce fantazie. 70 % Ten díl slávy - spíše slabší povídka, která skončí v době, kdy by měla začít druhá kapitola dobré knihy. 100 % Poslední dny Šandakoru - fantastická povídka z umírajícího Marsu. Epická, dobrodružná, exotická a tragická. Druhý klenot sbírky. 90 % Průzkumný tým - medvědi lepší robotů, aneb kolonizace nepřátelských planet není pro slabochy. 100 % Lidé z nebe - variace na Chvalozpěv na Leibowitze. Přiznám se, že já bych takové pochopení pro náznaky civilizace neměl, a zkouškou bych tudíž neprošel. 80 % Muž v poštovní brašně - strasti navázání spolupráce s mimozemskou rasou, aneb na velikosti záleží. 90 % Kočyčky Hittonovyc matičky - drsná a svým způsobem strašlivě krutá povídka, která mě nejspíš donutí konečně přečíst další knihy autora. 80 % Svým způsobem umění - zvláštní příběh z upadajícího světa ve kterém se pěstují nezdravé mezilidské vztahy. 90 % Bůh střelného prachu - klasická povídka o cestovateli časem s užitečnými znalostmi. Ten svět se mi nechtělo opouštět. 100 % Semleyin náhrdelník - začátek románu Rocannonův svět, který se tímto posunul v mém seznamu ke čtení hodně vysoko. Třetí klenot sbírky. 90 % Měsíční souboj - boj o život na Měsíci s překvapivou zápletkou a ještě překvapivější pointou. 70 % Brány jeho tváře, lampy jeho úst - specifická povídka z alternativní planety Venuše, která svým stylem nejspíš nesedne každému. 60 % - Matka na obloze s diamanty - zmatený děj skákající od tématu k tématu ve stylu Cimrmanovy operety Proso. Těžko se čte a pochopit se nedá.

2 03.03.2024

Dost možná nejlepší sci-fi povídková sbírka jakou jsem kdy četl. Některé povídky můžou působit naivně nebo neobratně, ale na to dává pádnou odpověď datum jejich vydání - nejmladší je z roku 1935. Přesto jsou nápadité, provokativní a často s mrazivou pointou. 100 % U vzdáleného Rigelu - Zprvu prostá hříčka, ovšem s drtivým a emocionálním závěrem. 90 % Děti Slunce - Brakový námět v nejlepší tradici pulpových příběhů, který je ovšem pekelně čtivý a obydlený sympatickými postavami. 90 % Věčný koloběh - Krátké vyprávění o konci času a o jeho novém začátku. 100 % Vše je marnost - Znalost budoucnosti může člověku zničit život. 100 % Starý věrný - Vynikající povídka ukazující, že Weinbaumova Odyssea z Marsu má méně známého, ale stejně kvalitního souputníka. 90 % Víla z temnot - Atmosférické fantasy z planety Venuše, obývané tajuplnými a mýtickými rasami. 100 % Soumrak - Na příbězích ze vzdáleného konce lidstva je vždy něco melancholického a hořkosladkého. Tenhle patří k těm nejlepším, co kdy byly napsány. Vrchol sbírky. 100 % Omega - Absurdní námět posloužil jako premisa vynikající povídky s tragickým koncem.

2 29.02.2024