Nepřátelské převzetí: Jak islám brání pokroku a ohrožuje společnost přehled

„Islám jako takový nás irituje právě tak málo jako buddhismus či hinduismus. Irituje nás spíš vědomá izolace od hostitelské společnosti, manifestovaná oblečením muslimek. Iritují nás bídné jazykové znalosti i nezájem o domácí kulturu, nápadné množství potomstva, nízký stupeň ekonomické a sociální integrace, nadprůměrná kriminalita, sklony k radikalizaci a terorismu. A v neposlední řadě je naše rozčilení způsobeno tím, že se toto všechno koncentruje do jediné náboženské skupiny.“

Svého času kontroverzní prognóza islamizace Německa. Kontroverzní proto, že téma společenských patologií spojených s masovou migrací a nezdařenou integrací bylo dlouhá léta, ne-li desetiletí, přísně tabuizováno a vykazováno na okraj společnosti. Dnes je situace o poznání lepší, byť způsobená škoda v podobě téměř úplné uzurpace problematiky migrace a nepovedené integrace společensky spíše okrajovými a politicky jednoznačně extrémistickými skupinami je zřejmě nevratná. A to nemluvím o nevratnosti ještě jedné důležitější věci, totiž o změnách demografických a etnických. Knihu jsem přečetl se značným odstupem od data vydání, což však v tomto případě umožňuje posoudit, jak se celá ta nešťastná epizoda s neregulovanou migrací pro Německo a přeneseně pro Evropu vyvíjí. Obraz je to naneštěstí tristní.

Netřeba nijak zastírat, kniha je k islámu a muslimům značně kritická. První část se věnuje „analýze“ islámského práva, práva šaría, koránu, sunny a vybraných jednotlivých hadísů. Analýza je to značně amatérská. Historik, arabista, by se skoro urazil. Úvahy a vývody jsou jednoduché, laické, autor se k laickému pohledu a výkladu na mnoha místech hlásí. Přestože není historik a jeho pohled nelze ani náznakem označit za nestranný, vytahuje mnohé zajímavé historické souvislosti a statistiky. Propojuje různé oblasti a vyvozuje z toho statistické závěry. Postřehy jsou to zajímavé. Je zřejmé, že největší důraz klade na souvislosti mezi kulturou, gramotností, vzdělaností, téměř absencí knižní kultury a čtenářské tradice na jedné straně, a obecnými kompetencemi např. v oblasti státní správy na straně druhů. Stejně tak se věnuje problematice významně nadprůměrného podílu příbuzenského křížení u muslimů a opět z toho vyvozuje statistické závěry stran dopadu inbreedingu na kognitivní a intelektuální schopnosti a poté opět přenáší na obecné kompetence. Mezi dalšími tématy je pak pochopitelně postavení žen v Islámu, vztah k umění, vztah k otevřenosti a k novým myšlenkám, resp. jeho absence, a s tím související sklon k extrémnímu konzervativismu, vznik paralelních a téměř úplně uzavřených společností a komunit, radikalizace a politický islám, náboženství vs. politická ideologie, zajímavé je pak porovnání „psychologických“ tradic, myšleno diametrální rozdíl v přístupu k sebekritice a sebereflexi v křesťanské a islámské tradici. Témat je mnoho a ještě víc. Ty drobné postřehy a spojitosti jsou to nejzajímavější a zároveň objektivně to nejkontroverznější z knihy.

Značnou část knihy zaujímá popis působení Islámu v Evropě, nejen v Německu, ale též v Anglii a Francii, a s tím související silná kritika západních politických elit. Tohle netřeba víc rozvádět, situace je zoufalá a dnes již zřejmě neopravitelná. Integrace zcela selhala. Čtení těch řádků, odstavců a kapitol provází pocit neskutečnosti, smutku a zlosti. Zlosti na neschopné, naivní a nekompetentní vedení států, které nechalo situaci dojít takhle daleko. A dnes jsme ještě o pár let dál. Ti, co bili na poplach před desítkami let, si dnes mohou gratulovat a říct si: „měli jsme pravdu“, a je jim to úplně k ničemu.

Autora a knihu lze kritizovat. Zjevná zaujatost prostupuje celým textem. Stejně tak je v textu patrná jakási ublíženost, sebestřednost a povýšenost člověka, kterého vlastně nikdo moc neposlouchá. Úplně stejný dojem jsem měl z R. Camusovi „Velké výměny“. Bohužel se též nevyhne chybám, a kladl jsem si otázku, zda šlo o opomenutí nebo o záměr, např. pro muslimské vědce uvádí nulový počet Nobelových cen za „tvrdé vědy“, což objektivně není pravda a lze to snadno ověřit. Tyhle zdánlivé drobnosti sráží důvěryhodnost textu a použitých zdrojů. Dále je velmi snadné nařknout autora z „vybírání třešniček“ (cherrypickingu), na druhou stranu nemá smysl zavírat oči před realitou, ty společenské patologie ve spojitosti s Islámem a s muslimy se prostě dějí.

Text pracuje s obřím množstvím statistik, autor je vzděláním ekonom, profesí bankéř, jeho přístup je matematický, statistický. V knize je velké množství tabulek, čísel, statistických údajů, pracuje s daty německého školství i s výzkumy na úrovni mezinárodní. Faktem je, že muslimové si nevedou příliš dobře, ani v rámci svých vlastních států – záměrně pomíjím ropné monarchie kolem Perského zálivu dobývající tekutou rentu z podzemí.

Co dál? Autor se sice snaží představit jakési řešení, praktická proveditelnost je ale dnes již zřejmě mimo diskusi. Skoro i rozumím argumentům zastánců migrace ohledně nové pracovní síly, případně záměrem pomoci s obnovou evropské populace, nicméně přes desetiletí snah ten efekt moc vidět není, naopak je situace horší a horší. Osobně nevidím řešení v příklonu k extrémům ani v hledání spásy na východě, ale v důsledném trvání na dodržování místních kulturních a společenských norem. Naneštěstí pro politický hlavní proud, se zdá, že tohle dnes nabízí opravdu jen ten politický extrém. Ne, nejde říct, že je kniha objektivní, zaujatost vůči islámu je zjevná. Na druhou stranu, mohu respektovat historiky arabisty oslavující islámský svět, adorující a vyzdvihující historické úspěchy islámu a muslimů, pak je tu však srážka s dnešní živoucí realitou a objektivně zcela neutěšený stav naprosté většiny muslimských / islámských zemí, nebo zemí s muslimskou většinou, nebo i s výraznou muslimskou menšinou. Přes kritiku nelze závěry autora jen tak shodit ze stolu. Budoucnost Evropy nevypadá radostně, islám není náboženství míru. Tohle se nezvládlo. Jsem rád, že jsem si knihu přečetl.