Démon alkohol
od: Jack London
KoupitKoupit eknihu
Démon alkohol aneb Paměti pijákovy je drsná autobiografická zpověď amerického rebela, dobrodruha a spisovatele. Druhé vydání. Vychází s barevnou obálkou Martina Velíška.
https://www.databazeknih.cz/images_books/13_/133/demon-alkohol.jpg 4.2361| Orig. název: | John Barleycorn (1914) |
| Žánr: | Romány, Biografie a memoáry |
| Vydáno: | 2002, Labyrint |
| více informací... |
Komentáře (52)
Dobré. Dobré je za tři. Nu, přišlo mi to trochu jako vykrádání sama sebe. Četlo se to dobře, ale autor se už pak dost opakoval. A stálým přesvědčováním o tom, že vážně není alkoholik, mi už dost lezl na nervy. A celkově tím přístupem. Když nechci pít, tak přeci nepiju. Co by za to mnozí alkoholici dali, kdyby se jim prostě "nechtělo". Nevím, možná mám na to málo zkušeností (naštěstí), ale celá ta kniha mi přišla příliš přitažená za vlasy - a autor možná trochu více vychloubačně, než by se slušelo.
Je zajímavé pozorovat abstinenty zaraženě tápat a hledat způsob, jak se vyjádřit ke knize světově proslulého autora, jenž dal světu Volání divočiny, Bílého tesáka či Mořského vlka. Jednak je Démon alkohol zcela prostý ambicí po literární nesmrtelnosti, jednak nejde o žádného Bukowského, aby se na autora dalo koukat skrz prsty.
Naproti tomu skupina čtenářů mající zkušenosti s alkoholem oceňuje autorovo pokynutí rukou a pozvání za oponu divadla zvaného život, přičemž jako zkušený rekvizitář má plné vitríny vlastních zážitků a nestydí se upozornit na fotografie z her, jejichž hrdinou byl ...i proti vlastní vůli. Buď to, anebo je hodnocení 83% dané jednoduše tím, že většina národa **astá!
Tuto knihu jsem právě dočetl potřetí, což jistě vypovídá o mnohém. Zajímavý pohled na věc (rozuměj alkohol) a to víc zajímavější a děsivější cesta k němu, kterou autor chtě nechtě musel podniknout.
Tohle byla super kniha !!! A pokud chcete nějaký domácí ekvivalent, tak kniha "Chlast je mým řemeslem" je více než dobrá.
Otevřená zpověď, která odhalila démona ze všech jeho stran a úhlů. Možná máme štěstí, že Jack London začal pít a podal lidem toto svědectví. Je to kniha, která může zásadně změnit život, protože Jack bude přemýšlet o alkoholu za Vás, tak jak se sami nikdy neodvážíte.
Hoci, našťastie a chvalabohu, nemám nijaké skúsenosti s alkoholom, bola som veľmi zvedavá, ako túto náročnú problematiku závislosti a neslobody spracuje Pán Spisovateľ. Moje očakávania, zvlášť po Tulákovi po hviezdach, Bielom tesákovi a Volaní divočiny, boli obrovské a právom - všetky menované knihy sú skvelé! O to väčšieho sklamania som sa dočkala pri Démonovi alkohole. Až je mi ľúto, že to musím napísať, ale vôbec som sa nemohla začítať, nič mi to nehovorilo - a nie pre fakt spomenutý v prvej vete. Prichodilo mi to, akoby to ani nepísal London... a ani aké-také rozbehnutie v poslednej tretine knihy nezachránilo pocit z prvých dvoch tretín, ktoré sa vliekli a vôbec neoslovili.
Ani brilantní vyprávěcí schopnosti J. Londona nezabránili tomu, že mi kniha v prvé polovině téměř nic neříkala...
Ožral jsem se v pěti, ožral jsem se v sedmi, chlastal jsem od patnácti, protože chlastali ostatní a já chtěl být stejně drsnej chlapák...
Nepříliš zajímavé a nepříliš rozumné, jelikož byl, ale styl poutavý četl jsem dál ačkoliv jsem měl z vyprávění hlavně chuť chlastat. Zato v druhé půlce knihy nabírá děj na obrátkách, nepopisuje už námořnická dobrodružství od pitky k pitce, ale snahu mladíka protlouct se životem tváří v tvář sociální nerovnosti.
Když London asi po milionté zmínil Démona alkoholu, došlo mi, že ta kniha vlastně není ani tolik o chlastu samotným. Pití je jen nástrojem proti existenciální tísni a absurditě lidského údělu, a není nástrojem příliš účelným, alespoň z dlouhodobého hlediska ne. Kapitoly 36-38 o čiré logice jsou pak čistý existencialismus ve stylu Sartra či Dostojevského.
Tak jako jsem při čtení první půlky knížky měl chuť něčeho se napít, abych si trochu rozjařil děj, tak ke konci četby už mi pomyšlení na alkohol připomíná Sisyfův balvan, který si všichni tlačíme před sebou a je jen na nás kolik si toho "nabalíme". Možná je to tím, že je právě devět ráno a já ještě nenapsal svojí tisícovku (snad se mi podaří tenhle komentář náležitě natáhnout, abych měl to svoje chlastání náležitě obhájený před sebou samým a před světem).
autobigrafický příběh života odpočítávaného počtem vypitých panáků.. London ve svých knihách jakoby seděl vedle na židli a vypravoval celý příběh osobně.. a mohlo se zdát že v určitých chvílích se kniha mohla měnit v zrcadlo.. ikdyž řekl bych spíš že zřídka.. každopádně skvělá kniha
Co si myslí o Démonu alkoholu neznámý poslanec?
"Ptali se novináři jednoho poslance, jaký je jeho názor na rum? "Tedy, pokud máte na mysli ten ďábelský nápoj, který ničí duši i tělo, likviduje rodinný život a morálku jednotlivce, tak jsem naprosto proti! Pokud ovšem myslíte onen božský elixír každovečerního potěšení, tu ochranu proti ledovému zimnímu větru, lahodnou tekutinu, jejíž spotřební daň tak štědře přispívá do veřejných rozpočtů na financování zdravotnické péče, tak potom jsem samozřejmě pro!"
Co si myslí Charles Bukowski?
„Když se stane něco špatného, pijete, abyste na to zapomněli; když se přihodí něco dobrého, pijete, abyste to oslavili; a když se nestane nic, pijete, aby se něco stalo.“
Co si myslí Jack London?
"Nesmíme však zapomínat, že Démon alkohol dovede měnit svou podobu. Právě tak jako ke slabým a vyčerpaným obrací se i k těm, kdo hýří silou a mají přemíru životnosti, anebo naopak k těm, kdo se nudí a zahálejí. Vezme si pod paží kohokoli, ať je v jakékoli náladě. Síť přeludů dovede rozprostřít nad každým člověkem. Za uhasínajíci světlo dá nové, za holou skutečnost dá pozlátko iluze a nakonec oklame každého, kdo si s ním zadá"
A co si myslí heavy66?
Dokud nepřečtete Démon alkohol, nevíte o pití nic! Výborná kniha!
Moje první zkušenost s Londonem, no nevím, čekala jsem víc. Líbila se mi první půlka knihy kdy popisoval své zážitky. Ta druhá část, která byla spíše filozofická už mě tak neučarovala... Ale rozhodně zajímavé čtení..nicméně, nevím jestli bych se k němu vrátila.
Démon alkohol je kniha, která může být velmi dobrou vstupní branou do světa literatury Jacka Londona, protože se jedná o hloubkovou a dlouhodobou sondu do autorova myšlení, které bylo silně formováno zásadními okamžiky jeho života, jež jsou v knize často mezi řádky nastiňovány. Samozřejmě alkohol v tomto ohledu také nechává silný zářez v autorově mozkovém závitu a definuje jak Jackův život, tak pravděpodobně i jeho smrt, ke které dochází 22. listopadu 1916, kdy se London při snaze zahnat bolesti způsobené urémií předávkuje morfiem.
Jack v názorovém shrnutí poslední 39. kapitoly kritizuje systém, ve kterém je všudypřítomný alkohol všem dostupný a ponouká ke striktní alkoholové prohibici, která snad jako jediná může spasit mladé a dosud suché lidské duše. Prohibici autor obhajuje také tím, že s abstinencí všech ostatních bez problému dokáže abstinovat i on samotný. Zároveň je patrná i Londonova snaha uzavřít s poslední kapitolou i koketování s alkoholem, což se však úplně nedaří a autor si do budoucna vytyčuje možnost příležitostného pití, protože se poněkud alibisticky popisuje jako zkušený piják, který už dobře ví, jak neprobudit své vnitřní démony. Ve výše nastíněných názorových tendencích je kniha opravdu poctivým náhledem do pijákovy duše a pijákovi jiného času i kultury (mně), může mnohé skutečnosti osvětlit dříve, než se k nim propije sám.
Z Jackova popisu mám pocit, že s alkoholem je všechno něco za něco a jestli alkohol v životě člověku něco dává, nastane den, kdy si začne vybírat své pohledávky i s lichvářskými úroky. V tom případě se může stát, že se na stará kolena nedobrovolně stanu asketou, protože mnohému ve svém životě vděčím právě alkoholu. Nicméně, jestli jsem si díky knize něco uvědomil, tak to, že cesta ke skutečně devastující formě alkoholismu může být zdlouhavá a přechod do této fáze nenápadný. A o mých tehdejších výkřicích do světa, že se alkoholikem nikdy nestanu, si dnes trochu myslím, že mohou být naopak závdavkem průběhu zcela opačného a že se můj pijácký osud může ve vzdálenější budoucnosti naplnit, podobně jako vychlazená sklenice hladinkovým ležákem. Jacku, tvoje literatura mě trochu znervózňuje.
Skvělý příběh ve kterém se dokáže najít asi každý z nás. Kniha velice poutavě poukazuje na vztah lidstva k alkoholu a především na fakt, jak moc dokáže alkohol ovlivnit život člověka a jeho vnímání života jako takového. Tato kniha je velká zábava, ale zároveň skvělý ukazatel problému, který je na našem světě od nepaměti.
Jedná z nejlepších autobiografických knih co jsem četla. Styl Jacka Londna mi sedí a vyprávění o jeho životě vám chvílemi bude připadat až neuvěřitelný. Hlavně ta část, kdy popisuje, kolik toho byl schopný vypít :)
Musím říct, že jsem čekal víc. :-/ Bohužel mi nesedí styl "vyprávění" a nechytlo mě to od J.Londona tolik jako Tulák po hvězdách. Asi jsem měl velké očekávání. Ale jeho popisování setkávání s Démonem je přesné a určitě by tato kniha měla být v každé osobní knihovně.
P.S.: Já bych jí tak o 100 stran zkrátil.:-)
Stručný životopis Jacka Londona. Ale jeho příhody, ač byly sebevíce zajímavější, jsem četl vždy nějak rychle bez většího zájmu až do doby, vždy do doby kdy mu zkřížil cestu Démon. V knize mě bavily hlavně pasáže, při kterých na autora působil alkohol, jejich seznámení, přijmutí, forma vyrovnání se s touhou a ,,nátlakem´´ společnosti, až k ,,podlehnutí´´. Člověk se v mnohých částech vidí, i po celém století jde o dílo aktuální.
Jack Londonova třetí kniha, co jsem přečetl, a zatím mě vždy dokáže donutit k zamyšlení, srovnávání, porozumění a údivu. Úchvat nad jeho myšlenkami mi ,,nedá spát.´´
Po přečtení démona mi nezbývá než zvolat, na zdraví.Na mě ta kniha nepůsobí jako alkohol metla lidstva ale naopak. London popisuje svá nejlepší léta(právě s kořaličkou) tak báječně, že mu jenom můžem závidět.Chudák, kdyby věděl co příjde za sto let(drogy,pornoprumisl apod.) tak by ještě jásal.Ač pijan jako Dán, v té době si nepřipouštěl že je vlastně alkoholik-to mě bavilo.Kniha zajimavě napsána ale takových podobných příběhu bude dneska spousty.
Knihu jsem četl už po několikáté. Pod spoustu myšlenek Jacka Londona bych se mohl podepsat. Některé názory jsou sice naivní (například, že ženy zatočí s alkoholem), ale na tom je vina hlavně doba ve které autor tvořil a žil. Rozhodně toto dílo stojí za přečtení a za trochu přemýšlení.
Kniha je dokonalá, bezpochyby jedno z nejlepších děl 20. století. Nicméně pokud bych byl já spisovatel a měl se rozepsat o svých myšlenkách, které mě napadají při čtení a zamyšlením nad Démonem, pak je Londonova autobiografie jen první panák večera.
Přečteno a je to perfektní kniha. Sice prakticky nepiju, ale tenhle příběh mě ba!
Přečetla jsem ze zvědavosti, ale nijak mne to neoslovilo . Asi nemám vztah k alkoholu.
Myslím, že přestože se celý obsah knihy točí kolem alkoholu, autorova vztahu k němu a role, kterou hrál v různých fázích jeho života, kniha zdaleka není jen o alkoholu (kdyby byla, asi by mne přestala zajímat po několika prvních stranách). Je to ale obecně zajímavá sonda do lidské psychologie (a řekl bych, že J. London je v tomto směru výjimečně bystrý a inteligentní pozorovatel) a v závěru obsahuje i pár zajímavých existencialistických úvah o životě a jeho smyslu.
Přišlo mi to pořád dokola, nějak jsem ani nemohla dočíst. Ovšem Démon alkohol je metla lidstva, s tím souhlasím!
Do poloviny dobré,pak už jen chlast a chlast (vlastně už že začátku ale to jsem četl v podroušeném stavu,to člověku tak nepřijde) .A jelikož čtu knihy jen po práci v různých hospodách a pakliže jste alkoholik jako já,nevíte jestli čtete knihu či svůj životopis.Ale je to krásný příběh jako můj alkoholika.
Filipika proti alkoholu a jeho tolerováním společností. I po více než sto letech stále aktuální.
Parádní knížka, kde se Jack vyznává v podstatě k tomu, že pil kvůli tomu, že ostatní pili také. Vlastní selhání příliš nepřipouští a vzhledem k biografii "Námořník na koni" je jasné, že nám toho ještě docela dost zatajil, zejména alkoholismus v poslední čtvrtině svého života. Maximálně čtivá kniha, podobně jako My děti ze stanice zoo.
Hezká kniha, která skvěle popisuje nástrahy alkoholu. Je také zajímavé se zamyslet nad tím, jak si autor myslí, že se další naše generace postarají o to, aby se jejich děti nedostaly k alkoholu. A jaká je současná doba? Naprosto stejná. Chlastu je všude plno a kdo z teenagerů pravidelně nezvrací po víkendové akci, jakoby ani nebyl.
Štítky
Autor a jeho další knihy
Jack London
americká, 1876 - 1916
- Tulák po hvězdách (2001)
- Bílý tesák (1995)
- Démon alkohol (2002)
- Volání divočiny (2002)
- Mezi zlatokopy (1988)
Podobné knihy
- Úsměvy smutných mužů (2014)
Uživatelé mají knihu
| v Právě čtených | 8x |
| v Přečtených | 529x |
| v Čtenářské výzvě | 25x |
| v Doporučených | 39x |
| v Knihotéce | 141x |
| v Chystám se číst | 197x |
| v Chci si koupit | 22x |
| v dalších seznamech | 2x |