Hakl54 komentáře u knih
Kniha tak nějak o ničem. Spisovatelka vždy něco nakousla a již utíkala k další epizodě.
Po několika letech konečně kniha ulovena v místní knihovně. Nezklamala. Napínavé, děsivé, tajemné a smutné.
Nejhorší na tom co se ve věznicích dělo je, že se to opravdu stalo a nebylo to nikdy vyšetřeno a potrestáno.
Román se celkem dobře čte, ale konec se autorce moc nevydařil. Po reálném příběhu ze života jedné rodiny náhle spadla do červené knihovny. To nemusím.
Ze začátku dobré, ale jak přibývaly roky a postavy, zcela jsem se v tom ztratila a již jsem to četla jako krátké epizody různých postav. Škoda, stačilo se věnovat osudům jedné nebo dvěma rodinám.
Přiblížení života "vlaštovek", přestože to neměly vůbec lehké, román plyne příjemně a na první pohled bezstarostně. I těžká období jsou přijata s určitou lehkostí. Na internetu jsem si našla další informace o espadrilkách.
Téma výborné, ale nějak divně uchopené. Bez děje, rozvláčné, jak deníček malého kluka. Byla by z toho dobrá povídka. Nedočteno.
Slibný název, celkem dobrý začátek, ale postupně naivní, nepravděpodobné a laciné jak chudák holka ke štěstí přišla.
Z trilogie se mi zdála nejslabší, ale přesto výborná kniha o mezilidských vztazích a osudech obyčejných lidí.
Psychologické napínavé drama. Jak se dalo tušit, bez jasného konce.
Pohádka o zlé, líné a zhýčkané kuřačce Emě, hodné, krásné a pracovité Elišce, o Karlovi, který je slaboch, ale nakonec prozře. Romány paní Vasilkové se začínají přibližovat červené knihovně, ale jako oddychovka, od které toho moc nečekáte ujdou.
Moc smutné čtení, ale příliš rozvláčné a opakující se pasáže.
Někdy méně znamená více.
Kniha se mi moc líbila. O této době se málo píše a přitom v každém městečku a vesnici jsou památníky obětem první sv. války. Mluví se o legiích v Rusku, ale na ty z Itálie jako by se zapomnělo.
Překvapilo mě vysoké hodnocení, pro mě průměrná kniha, kterou rychle přečtete a za pár dnů o ní ani nevíte.
Kniha na mě působila tak silně a smutně, že jsem ji musela číst po částech a "odpočinout si " od ní. Profesionálně a zajímavě napsané.
Na detektivky moc nejsem, dárek od Ježíška, ale celkem se mi líbila. Pouze to zatčení vraha mi moc nesedělo, no musí to být napínavé až do konce.
Nejdřív mě kniha moc nebavila, čekala jsem nějaký příběh. Pak mě postřehy ze života začaly zajímat a nakonec jsem se bavila jak jsme si podobné.
Mě osobně nepřipadá román jako parodie na červenou knihovnu, ale spíš pohled na ženy, které pro lásku k muži dokážou překonat sama sebe a obětovat pro to své sny a pohodlí.
Styl pana Párala je jedinečný i po tolika letech. Knihu jsem poprvé četla cca před 40 lety, splněna čtenářská výzva 2022 - autor je o 22 let starší než já.